Saw 2 – „Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Upřímně řečeno, když mi byla dopřána první várka Hry o přežití, nebyl jsem z toho nikterak unešený. Pravda, první půle mě ještě jakžtakž přikovala k sedadlu, avšak čím více se snímek chýlil ke svému šokujícímu a x-krát zvrácenému konci, tím více má pozornost upadala. Násilné a preclíkovsky zamotané vyvrcholení se nakonec zasloužilo o to, že jsem se nenechal uchlácholit pozitivními výkřiky ostatních a tvrzením, že máme co do činění s novou Sedmičkou, a přisoudil filmu Saw slabších 60%. Přestože se má recenze setkala s všeobecným nepochopením (což mě nijak nepřekvapilo) a já jen těžko potlačoval velké zklamání v důsledku přemrštěných očekávání, netrvalo mi dlouho, abych na všechno zapomněl a začal žít normálním životem. Když jsem pak jednoho dne navštívil československou filmovou databázi (www.csfd.cz) a dočetl se tady, že se již dotáčí druhý díl, žádný div, že mi hlavou prolítl docela jednoznačný komentář: „No to si snad dělají prdel, ne?“

Ono… s určitým časovým odstupem musím přiznat, že když se to vezme kolem a kolem, tak ona ta jednička zas tak špatná nebyla a zřejmě jí po zásluze náleží jedno z předních míst v nakynutém žebříčku kopií Fincherova thrilleru. Předpokládám však, že odstrostlejší filmoví diváci mají již jakés takés zkušenosti a že moc dobře ví, jak takové nejrůznější dvojky dopadají. Zvlášť když se daný sequel začne natáčet ihned po premiéře jedničky – bez účasti hereckých hvězd a s pramálem zkušených za kamerou.

Nebudu to natahovat jako žvýkanou Orbitku (už tak jsem dva odstavce řečnil o ničem) – přestože se pokračování Saw setkává s mnohem vlažnějším přijetím než jeho předchůdce, mě samotného překvapivě nezklamalo a dokonce si troufám tvrdit, že je na tom kvalitativně lépe. Na opačnou stranu… toto tvrzení bych příliš nepřeceňoval. Přeci jen může být značně zkreslené. Zatímco k prvnímu filmu jsem přistupoval s gigantickým natěšením, tak ke dvojce už jen z pouhé zvědavosti, nakolik to tvůrci pohřbí. Možná i v důsledku toho se dostavil diametrálně odlišný výsledek. Zkrátka a dobře – na některé snímky je lepší se netěšit.

Neobjektivní srovnání prvního a druhého dílu dokládá i skutečnost, že dvojka výraznou měrou vychází z konstrukčních výkresů úspěšného vzoru. Tak trošku depkářský policejní detektiv, který je okolím opovrhován (ještě pár takových titulů a začnu se domnívat, že je to v USA normální), moralizující záškodník Jigsaw, jenž to se svými oběťmi myslí dobře, a nakonec skupinka zdánlivě nevinných lidí, kteří se probudí (aniž by věděli jak) v dokonale izolovaném prostoru a s tzv. nožem na krku… No řekněte sami – není vám tento stěžejní recept povědomý? Aby taky nebyl. Přesně taková byla totiž jednička.

Navzdory zjevnému kopírování se ale najde spousta novátorských zásahů. Přínosně se jeví nejenom kratší stopáž (příjemných devadesát minut), nicméně i přímočařejší příběh a mnohem střízlivější doťuknutí. Oproti jedničce není dvojka ani tolik komplikovaná – odehrává se na pouhých dvou místech, zbytečně neuzluje rozuzlené a co víc, samotné finální vysvětlení nepostrádá toliko nezbytnou hlavu a patu (pointa mě tentokrát nenasrala, nýbrž překvapila). Pravda – bylo by z mé strany neobjektivní nezmínit i pár nevybroušených pasáží, průhledné postavy (nakonec se mi nejvíce líbil Jigsaw) a poněkud unáhlený přechod mezi úvodem a navazujícím jádrem – ale ono… jak bych to jen řekl… mě ta dvojka tak nějak zaujala. Zaujala mě natolik, že jsem veškeré její nedostatky odbyl ledabylým mávnutím rukou.

Bousmanovo pokračování tu koneckonců není od toho, aby získalo Oscara v kategorii scénáře, režie a hereckých výkonů… Tady jde přece o tu HRU. Chytře promyšlenou, nechutně drastickou a trpělivě vygradovanou. Stejně jako v jedničce, i zde se dočkáme řady nezávidění hodných situací, majících blízko k označení „Delší než krátkometrážní americký rating“. V tomto směru je dvojka rovnocenným soupeřem pro všechny sebebrutálnější thrillery. Veškerá scénáristická invence se projevuje v jednotlivých úkolech/pastech: ostny posetá maska, která se po šedesáti vteřinách sama uzavře, studna s protijedem a také s tisícem použitých stříkaček, rafinovaně nastražená pec a tak dále a tak dále…

Málo toho zrovna není.

Jak už bylo řečeno v úvodní snůšce slov – váš zážitek se nejspíše odvine od samotného přístupu. Nebudete-li očekávat bůhvíjakou pecku a vypravíte-li se na Saw 2 se zminimalizovanými požadavky, budete zřejmě spokojeni a peníze vynaložené na koupi lístku uznáte za dobrou investici. V opačném případě lze očekávat cokoliv. Buďto úchylné ukojení, anebo tvrdý dopad na komercí prochcaný chodník.

A z toho vyplývá jediné – netěšte se! Jestli na tento film vyrazíte, přečtěte si jen ty recenze, které se jeví jako těžce negativní, a před vstupem do kina si opakovaně připomeňte: „Je to sračka, je to sračka, je to sračka…“

(Ona to sračka koneckonců je, ale sračka docela dobrá.)

Photo © Lions Gate Films Inc. / Twisted Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře