Stalker (1979)

Stalker. Možná jste toto slovo už slyšeli… Ať už jako jméno filmu nebo název připravované počítačové hry. Obojí čerpá z 35 let staré povídky *Piknik u cesty* bratrů Arkadije a Borise Strugackých. A i když všechna tato tři díla mají společný námět, v lecčems se od sebe liší (knížka je spíše filozofického a spekulativního ražení, film klade důraz na popis cesty, vykreslení jednotlivých osob a velice dobře využívá obrazových vjemů, hra zase bude pravděpodobně spíš zaměřena na akci), jedno ale mají společné… **ZÓNU**. Oblast vytvořenou dopadem meteoritu (v knize pro změnu mimozemšťany a ve hře zase výbuchem Černobylské elektrárny), ve které zůstaly velice patrné stopy tohoto jevu.

A právě o tuto oblast jde také zde. Po výše zmíněné události se vytvořila takzvaná Zóna, nepřístupné a smrtelně nebezpečné pásmo uzavřené vojáky… ale také pásmo lákající pro svou tajemnost mnoho lidí a vědců.

Zde se konečně dostávám k názvu filmu, Stalkeři jsou totiž lidé pomáhající ostatním dostat se do Zóny a hlavně v ní přežít. Fungují jako jediní průvodci a jsou s ní zvláštním způsobem spjati. Zamilovali si ji a vytvořili k ní svůj osobní vztah, který je krásně ukázán hned z počátku filmu, kdy naše trojice hrdinů (Stalker, profesor a spisovatel) začíná své putování.

]

Celá Zóna je ale poseta smrtelnými pastmi (tzv. anomáliemi), které se velice často přemísťují (no, spíš mizí a objevují se nové). Proto nejkratší cesta k cíli vede téměř jistě spíš k záhubě. Ovšem kudy jít, ví jedině Stalker…

Naši hrdinové (profesor a spisovatel) si ho najali, aby je dovedl k tajemnému místu v Zóně, umožňujícímu prý sebepoznání a splnění tajných přání. Celou jejich cestu je sledujeme a posloucháme dialogy o lidském životě, jeho smyslu, hodnotách, jejich názorech na svět… Doprovází nás při tom dlouhé a rozjímavé obrazy. Díky nim se z tohoto snímku stává film plný hloubavých otázek a symbolů.

Slovy režiséra: *Mimo nás není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám vytváří jak sebe, tak svou budoucnost.*

Hodně reakcí na toto dílo začíná otázkou „Co jsem to vlastně viděl?“ a určitě si ji budete klást i vy a to je dobře… Málo filmů má takovou moc přimět diváka přemýšlet, ale tomuto se to daří obdivuhodně.

Všiměte si také (věru není to těžké 😛 ), že okolní svět je celý vyveden v šedých, tmavých a ponurých barvách. Zato první pohled na Zónu vás překvapí sytou barvností, jakýmsi tajemným životem…

Skutečně výjmečná podívaná, kterou se vyplatí vidět víckrát, hloubavý film, který vám ukáže cestu… Pochopit už musíte sami.

**Víte, že“..**

„.. natáčení se potýkalo s obrovskými problémy a proběhlo v podstatě dvakrát? Když byl totiž film poprvé dotočen a filmaři se vrátili do Moskvy (natáčelo se v Estonsku u vodní elektrárny Jägala), Andrej Tarkovskij zjistil, že získaný materiál nebude moct použít. Natáčelo se totiž na dovezené pásky od firmy Kodak a sovětské laboratoře ho neuměly zpracovat. Celý štáb se tak musel vrátit (mezitím se ovšem vyměnili kameraman a scénograf) a znovu nahrát tři čtvrtiny filmu.

„.. snímek byl už v té době (stejně jako většina tehdejších sovětských filmů) dabován až ve studiu?

„.. Andrej Tarkovskij průběžně po celou dobu vytváření filmu (nejen během natáčení, ale i střihu a dabování) stále přepisoval a obměňoval scénář?

**Info**

– Režie: Andrej Tarkovskij

– Rok uvedení: 1979

– Země: Západní Německo / Sovětský svaz

– Délka filmu: 163 min

– Hrají: Anatolij Solonicyn, Nikolaj Grinko, Alexandr Kajdanovskij

**Odkazy**

– „info o filmu (kfilmu.net)“:[http://kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=stalker]

---

---