Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Ewa Farna patří mezi špičku současného českého popu. Talentovaná zpěvačka a nově také Zlatá slavice se po sedmi letech vytasila se zbrusu novou deskou. Po Leporelu (2014), které kromě povedeného titulního singlu rovněž nabídlo jedenáct svižných, hudebně pestrých a posluchačsky přívětivých písní, přichází na řadu novinka Umami (2021) pojmenovaná podle méně známé páté chuti.
Ewu Farnou mám velice v oblibě. Nepatřím sice mezi fanoušky, kteří by měli naposlouchané všechny studiové desky, její písně mám ovšem stále rád. Hity jako “Na ostří nože”, “Leporelo”, “Ticho”, “Boží mlejny melou” nebo “Dobré ráno, milá”, který nazpívala s dnes již zesnulým zpěvákem Davidem Stypkou, se mi ještě neoposlouchaly. Stojím si za tím, že v rámci naší hudební scény jde o skladby, jež české posluchače jen tak neomrzí, a které mají nejen v rádiích, ale také na koncertech své právoplatné místo. A co víc, z rozhovorech, v nichž vystupovala, (DVTV, U Kulatého stolu, Radiožurnál, 7 pádů Honzy Dědka aj.), z ní čišela upřímnost a lidskost. Bylo znát, že jde o milou, vstřícnou, přátelskou, a zároveň charismatickou a otevřenou ženu, co si nepotřebuje hrát na žádnou superhvězdu, která by byla něco více než její obdivovatelé. Možná právě proto mě a mé blízké vždycky tak fascinovala. Ostatně, na naší scéně se pohybuje už poměrně dlouho a z mého osobního úhlu pohledu udělala v uplynulých letech slušný pokrok a obří krok kupředu, což je na její novince znát ve všech ohledech.
Na desku Umami jsem byl netrpělivě zvědavý od chvíle, kdy o ni nepřímo padla zmínka v jednom starším článku. Pokud si dobře pamatuji, šlo o standardní interview z jednoho hudebního serveru, nic neobvyklého. Datum vydání tehdy nebylo přesně stanoveno, tím pádem byla moje natěšenost větší a větší. Pak ovšem přišla první vlaštovka v podobě singlu Tělo. Písnička se silným poselstvím mě po prvním poslechu nechala zcela chladným. Ano, klip byl z filmařského hlediska pěkně natočený. Hrátky s kamerou a barvami se mi líbily a z hlediska celkového sdělení a hlubších myšlenek mělo video bezpochyby přidanou hodnotu. Šlo zkrátka o kvalitní kus práce. Každopádně, mám-li psát pouze o písni jako takové, byl bych podstatně kritičtější. Hudební složka plytká, melodie nezáživná a text nic moc. Takové byly mé dojmy po prvním poslechu. Tělu jsem však dal ještě šanci, čehož zpětně nelituji. Singl jsem si totiž rázem zamiloval, což mě samotného překvapilo. Kde se stala chyba, že jsem jej napoprvé nedocenil? Že by špatné rozpoložení?
Po skladbě Tělo, která byla natolik úspěšná, že se s ní Farna dostala až na slavnou obří reklamní obrazovku na newyorské Time Square v rámci kampaně Equal, jsem byl na výsledný produkt zvědavý ještě více. Čekal jsem dlouho, až přišel chladný prosinec. Kamarádka, která má Farnou opravdu ráda, mi jednoho krásného dne napsala, že deska již vyšla. Během několika sekund jsem se rozradostnil a chtěl jsem se okamžitě vrhnout na poslech. Bohužel, až o pár minut nato jsem došel k nešťastnému zjištění. Album nejprve vychází na fyzických nosičích, na streamovací platformy (Spotify, Deezer apod.) se dostane až o týden později. S pocitem zklamání jsem si povzdechl a řekl si, že to snad sedm dlouhých dní vydržím. Také že vydržel. A upřímně, vyplatilo se to!
Umami v žádném případě není deskou, kterou byste docenili hned na první poslech. Ano, své favority si podobně jako já určitě najdete a budete se k nim neustále vracet. Co si však budeme povídat, některé dílčí momenty a konkrétní pasáže vám přirostou k srdci až ve chvíli, kdy se do nich pořádně ponoříte a zaposloucháte. Album je plné výjimečných a zcela nevídaných nápadů, které bych v rámci našeho českého rybníčku rozhodně nečekal. Důkazem budiž minutové gospelové intro, jež diváka zpočátku příjemně překvapí a postupně navnadí na to, co jej teprve čeká. Jde o vskutku zdařilý úvod, jenž výborně posloužil jako předehra k přímočaré, R&B řiznuté No ne vyčnívající nejen díky chytlavé melodii, ale také skvělým vokálům a textu s pěkným poselstvím.
Neméně zdařilá je Zkraceno v překladu. Slovní hříčka v názvu posluchače zaujme, možná až lehce zaskočí. Následně se rozběhne funková hudba a píseň plyne jako po másle. Co mohu asi nejvíce vypíchnout, je moment, kdy se zčistajasna změní tempo a ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, naskočí mírně pozměněná melodie refrénu. Proč ne? Za mě čirá spokojenost. O vrchol celé desky nejde ani náhodou (podobně se mohu vyjádřit k Tělu, které je však mnohem výraznější jak textově, tak hudebně), ale skladba i tak rozhodně neurazí. Vařím z vody je ovšem jiný šálek kávy. Osobní píseň s pěkným hudebním podkresem a brilantně napsaným textem vás nebude nudit. Pro mě osobně jde o jednu z nejoblíbenějších skladeb, k níž se rád vracím opakovaně.
Následují slabší chvilka. Klid neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Píseň o zachování klidu vámi prošumí, něco ve vás zanechá, to nepopírám, avšak celkový dojem je spíš rozpačitý. Je to klidný, decentní a velmi funkční relax, jenž si poslechnete a zalíbí se vám, ovšem nic zásadního nedostanete. Oproti tomu Reinkarnační s hostujícím Sofianem Medjmedjem mě dovedla zaujmout snad ve všech směrech.
Posléze přichází opus magnum celé desky - dojemná balada Verze 02, která mě dojala. Osobně doporučuji si pustit klip, který vás dojme ještě více. Srdceryvný, lehce nostalgický příběh, v němž se současná Ewa Farna ohlíží zpět za svým mladší já, má emocionální náboj. Nechybí jí dokonalé vokály, ani silný, úderný a lehce zapamatovatelný refrén. K Verzi 02 jsem se vracel, a to zcela zaslouženě. Farna překonala samu sebe a vytvořila počin, jenž nemá obdoby. Oba palce nahoru!
Zbylé čtyři skladby vůbec nejsou špatné. Slabší Sama doma mě i navzdory otravnému refrénu a několika slabším částem docela baví. Musím především ocenit příjemný začátek s klávesami. Ross & Rachel patří k dalším úžasným skladbám, jež poslouchám pravidelně. Svižná melodie a závěr s kytarou mě učarovaly. V podobném duchu laděná Smutná píseň nijak výrazně nezaostává a servíruje parádní hudební zážitek. Závěrečná Umamy (Kořeny a křídla), která je věnovaná synovi Ewy Farné, je pak sladkou třešničkou na dortu a dokonalým završením celé desky.
Co říct závěrem? Umami je koherentní, rychle odsýpající a muzikantsky i textově nápaditá deska, která drží perfektně pohromadě. Skvělá produkce od producentů/muzikantů ze zahraničí, zajímavé, leckdy až překvapivé hudební nápady, dokonalé ženské vokály a texty, které se sice neobešly bez drobných vad na kráse, ale i přesto dovedou zaujmout - to všechno najdete na nejnověším počinu Ewy Farné. Jistě, v žádném případě to není dokonalé, do detailu promyšlené dílo, to přiznávám zcela bez mučení. Nicméně, nejde ani o čistý kalkul plných prvoplánových rádiových hitů bez špetky jakékoliv invence. Je to silný, odvážný, osobitý a zcela jedinečný výtvor, jenž dokazuje, že český rybníček má stále co nabídnout. Pro mě osobně je Umami jedno z největších hudebních překvapení roku 2021 (alespoň co se české hudební scény týče). Pevně doufám, že si nové písně někdy poslechnu naživo. Podle mého názoru totiž na koncertě vyniknou ještě lépe. Tak snad se brzy zadaří!
(4,91 z 5)