Tři veteráni – Retro pohádková recenze – 90%

Velice zábav­ná a divá­ky opě­vo­va­ná kome­di­ál­ní pohád­ka dua tvůr­ců Zdeněk Svěrák a Oldřich Lipský, kte­rá byla zfil­mo­vá­na v roce 1983 pod­le scé­ná­ře Jiřího Brdečka a Zdeňka Svěráka na moti­vy autor­ské pohád­ky Jana Wericha z kni­hy Fimfárum, osla­vi­la 40 let od své­ho vzni­ku. Pro Jiřího Brdečka i Oldřicha Lipského byla tato pohád­ka jejich posled­ním fil­mem, na kte­rém se podí­le­li. V roce 1984 zís­kal sní­mek na zlín­ském fes­ti­va­lu hned něko­lik oce­ně­ní: Cenu České míro­vé rady, Zvláštní uzná­ní poro­ty a Cenu dět­ské­ho divá­ka. Rovněž v roce 1984 na 6. fes­ti­va­lu čes­ké a slo­ven­ské fil­mo­vé vese­lo­hry v Novém Městě nad Metují zís­kal film Cenu divá­ků - Novoměstský hrnec smí­chu (Oldřich Lipský - Zdeňek Svěrák) a hlav­ní cenu poro­ty Zlatý Prim (Oldřich Lipský). Dále roku 1984 na 16. národ­ní pře­hlíd­ce fil­mů pro děti v Ostrově nad Ohří zís­kal film hlav­ní cenu Křišťálová váza. Roku 1996 v divác­ké anke­tě časo­pi­su Audio Video Revue Zlatá kaze­ta 1995 vyhrál film hlav­ní cenu Zlatá kaze­ta za dět­ský film. V roku 1998 na 30. dět­ském fil­mo­vém a tele­viz­ním fes­ti­va­lu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří obsa­dil film 3. mís­to v anke­tě o film tři­ce­ti­le­tí. V roce 1985 se film zúčast­nil fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu Fantasporto v Portugalském hlav­ním měs­tě Porto. Za kame­rou stál Jiří Macák. Točilo se v Průhonickém par­ku, ve ves­nič­ce Dobrovíz i na hra­dě Křivoklát a cel­ni­ce krá­lov­ství Monte Alba se fil­mo­va­la blíz­ko Houbova lomu u Koněpruských jes­ky­ní na Berounsku asi 30 km od Prahy v chrá­ně­né kra­jin­né oblas­ti Český kras. V hlav­ních rolích exce­lu­jí herec­ké hvězdy jako Pankrác (Rudolf Hrušínský), Bimbác (Petr Čepek), Servác (Josef Somr), Bosana (Vida Neuwirthová), král Pikola (Július Satinský), minis­tr (Zdeněk Svěrák), skří­tek (Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan). Úžasnou a neza­po­me­nu­tel­nou hud­bu plnou pís­ni­ček jako Není nut­no, kte­ré zli­do­vě­ly, sklá­dal Jaroslav Uhlíř.

Filmová pohád­ka Tři vete­rá­ni byla inspi­ro­vá­na kniž­ní před­lo­hou Fimfárum od Jana Wericha. Veselý pří­běh vyprá­ví o třech vyslou­ži­lých vojá­cích, třech trpas­lí­cích, třech kou­zel­ných darech, třech jablíč­kách i hruš­tič­kách. Jak se začal odví­jet děj? Tři váleč­ní vyslou­žil­ci - dělo­stře­lec Pankrác, dra­goun Bimbác a kuchař Servác dosta­li při svém puto­vá­ní svě­tem od tří čaru­jí­cích skřít­ků tři kou­zel­né dary, aby děla­li radost sobě i dru­hým.  Dělostřelec Pankrác obdr­žel klo­bouk, schop­ný vyča­ro­vat jaký­ko­liv před­mět. Kuchař Servác dostal beze­dný váček se zlaťá­ky. A dra­goun Bimbác zís­kal har­fič­ku, při­vo­lá­va­jí­cí libo­vol­ný počet slou­ží­cích. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpo­čí­vat, Bimbác si pře­je navští­vit všech­na mís­ta, kde bojo­va­li. Když hod­lá na poli, kde už oráč obdě­lá­vá půdu, zopa­ko­vat bitvu, roz­hod­nou se kama­rá­di, že ho ože­ní, aby při­šel na jiné myš­len­ky. Při svém trmá­ce­ní při­šli až do krá­lov­ství Monte Alba plné­ho nej­roz­to­div­něj­ších lidí a líných much. Nápad ože­nit Bimbáce by to byl dob­rý, jen kdy­by se Bimbác neza­mi­lo­val do hamiž­né prin­cez­ny Bosany s oči­ma dale­ko od sebe, kte­rá umí z mužů vylou­dit vše, co chce. Nestydatá Bosana se svým vychyt­ra­lým otcem krá­lem Pikolou vete­rá­ny okradla o jejich kou­zel­né před­mě­ty v libé před­zvěs­ti své­ho násled­né­ho bla­hoby­tu. A tak tři kama­rá­di zase nema­jí nic a musí spo­lé­hat jen na sami na sebe. Dumají, jak by kou­zel­né před­mě­ty zís­ka­li zpát­ky. Od nápo­moc­ných skřít­ků dosta­nou dal­ší šan­ci, a díky jabl­ku frňá­kov­ní­ku  vytresta­li pana krá­le i nene­cha­vou prin­cez­nu, kte­ré naros­tl dlou­hý frňák po spe­ci­ál­ních jablíč­kách.  V přestro­je­ní za léka­ře z fran­couz­ské Sorbony vylé­či­li kou­zel­ný­mi hruš­tič­ka­mi Bosanu, kte­rá ješ­tě moc ráda vrá­ti­la kra­de­né dary. Veteráni se ale nepo­u­či­li a kvů­li mocen­ským choutkám Bimbáce pro­mar­ni­li i dru­hou šan­ci. Trpaslíci se rozzlo­bi­li a ode­bra­li jim své dary. Bez kou­zel­ných arte­fak­tů teď musí začít nano­vo od píky. Pohádka uka­zu­je, že i bez čar a kou­zel lze vyča­ro­vat úsměv na tvá­řích dětí i dospě­lých. Vysloužilí dra­gouni pozna­li, co je v živo­tě důle­ži­té a co nao­pak vůbec ne.

Jakou mají naši hrdi­no­vé pova­hu? Jediný sta­teč­ný Pankrác vypa­dá z tro­ji­ce sou­put­ní­ků nej­ro­zum­ně­ji. Zastupuje arche­typ Hrdiny, kte­rý si ví rady a zachra­ňu­je své dru­hy v kaž­dé situ­a­ci. Tichý Servác vypa­dá jako nefal­šo­va­ný fleg­ma­tik, kdy se svou lenos­tí, poho­dl­nos­tí a ležér­ním způ­so­bem živo­ta by se nej­ra­dě­ji jenom válel. Uhrančivý Bimbác jako jeho pra­vý opak je stej­ně ohni­vý jako vřa­va boje, jeví se jako vznět­li­vý cho­le­rik. Není divu, že prá­vě on se váš­ni­vě zami­lu­je. Tajemná Princezna Bosana je navzdo­ry své krá­se mani­pu­la­tiv­ní mrcha, kte­rá si kaž­dé­ho svým při­ro­ze­ným šar­mem omo­tá kolem prs­tu, aby z něj násled­ně dosta­la to, co potře­bu­je. Je povrch­ní, jeli­kož má ráda cet­ky, šper­ky, dra­ho­ka­my a bohat­ství. Nestydí se ani krást či pod­vá­dět. Klíčový je vztah Bosany se svým krá­lov­ským otcem, kte­rý dce­ru roz­maz­lu­je a plní jí kaž­dé přá­ní. Král Pikola vypa­dá jako poži­vač­ný a poho­dl­ný člo­věk, kte­rý si umí zjed­nat pořá­dek jakým­ko­liv způ­so­bem.

Nabídnu roz­bor pohád­ky. Tři spo­leč­ní­ci před­sta­vu­jí tro­ji­ci, kte­rá v pohád­kách sym­bo­li­zu­je urči­tou kom­plex­nost a spo­lu­prá­ci růz­ných čás­tí osob­nos­ti. Každý z nich má své spe­ci­fic­ké vlast­nos­ti a úko­ly, což odrá­ží růz­né aspek­ty lid­ské­ho nit­ra. Princezna před­sta­vu­je nega­tiv­ní žen­ský arche­typ, kte­rý ztě­les­ňu­je klam, vychyt­ra­lost a destruk­ci. Veteráni jsou opa­ko­va­ně kon­fron­to­vá­ni s těmi­to tem­ný­mi strán­ka­mi, což je nutí uvě­do­mit si tyto vlast­nos­ti a začle­nit do své­ho vědo­mí jako zku­še­nos­ti. Předmětné dary repre­zen­tu­jí poten­ci­ál lid­ské­ho nevě­do­mí: Měšec je zna­kem uží­vá­ní bohat­ství lid­ské­ho poten­ci­á­lu, har­fič­ka pak sym­bo­li­zu­je tvo­ři­vou kre­a­ti­vi­tu a klo­bouk fištrón pod čepi­cí. Království, kam se vete­rá­ni dostá­va­jí, repre­zen­tu­je stí­no­vé čás­ti psy­chi­ky – cham­ti­vost, pový­še­nost a mani­pu­la­ci.

Proč se v pohád­kách obje­vu­je čís­lo tři? V naší pohád­ce je troj­ka zastou­pe­na nad­mí­ru hoj­ně, napří­klad tře­mi vete­rá­ny, tře­mi dary, tře­mi šan­ce­mi, tře­mi prin­cezna­mi, tře­mi trpas­lí­ky a tře­mi jablíč­ky a hruš­tič­ka­mi. Silné zastou­pe­ní čís­la tři je do očí bijí­cí, aby si toho­to čís­la pozor­ný čte­nář povši­ml a ucho­val jej v pamě­ti. Trojka dále vede čte­ná­ře důvtip­ně na exis­ten­ci pře­cho­du. Děj se ode­hrá­vá v pře­ne­se­ném smys­lu na bitev­ním poli, kde naši tři hrdi­no­vé pod­stu­pu­jí své život­ní zkouš­ky. Dokončení růstu před­sta­vu­je cíl pozem­ské­ho puto­vá­ní, kte­rý sym­bo­li­zu­je návrat domů, tak jako kaž­dý voják se po vál­ce vra­cí zpát­ky domů.

Vzhledem k vel­ké­mu množ­ství zís­ka­ným oce­ně­ním je i po letech pohád­ka stá­le svě­ží, aktu­ál­ní a stá­le má své pří­z­niv­ce. Tento sní­mek je veli­ce klad­ně při­jí­mán, na ČSFD zís­kal bez mála neu­vě­ři­tel­ných 90% - a prá­vem se tedy řadí k čes­kým pohád­ko­vým kla­si­kám. Všechny nezbyt­né pohád­ko­vé ingre­di­en­ce jako dob­rý humor, lás­ka a vášeň, kama­rád­ství, hvězd­né herec­ké obsa­ze­ní, geni­ál­ní hud­ba byly zde smí­se­ny v opti­mál­ním pomě­ru. Já nemo­hu jinak než z lás­ky k pohád­kám si dovo­lit dát krás­ných 90%.

---