Tajemství staré bambitky 2 – Recenze – 50 %

tsb

Televizní pohád­ku Tajemství sta­ré bam­bit­ky pre­mi­é­ro­vě vysí­la­la Česká tele­vi­ze na prv­ní svá­tek vánoč­ní v roce 2011 a od té doby ji mno­ho­krát reprí­zo­va­la. Dočkala se totiž nema­lé popu­la­ri­ty, a přes­to­že žád­ný­mi nad­stan­dard­ní­mi kva­li­ta­mi nepře­ky­po­va­la, před­sta­vo­va­la teh­dy zda­le­ka nej­vy­da­ře­něj­ší fil­mo­vý počin ve fil­mo­gra­fii jejích tvůr­ců, reži­sé­ra Iva Macharáčka (Panic je nanic) a sce­náris­ty Evžena Gogela (tri­lo­gie Kameňák). Jejími hrdi­ny byli ovdo­vě­lý hrn­číř Jan Karaba (Ondřej Vetchý), jenž před časem býval též dob­rác­kým a spra­ved­li­vým lou­pež­ní­kem, a jeho dce­ra Anička (Kamila Janovičová), do níž se zakou­kal princ Jakub (Tomáš Klus). A role hlav­ních padou­chů zasta­li pro­rad­ní krá­lov­ští rád­ci (Jiří Lábus a Miroslav Vladyka), kte­ří byli nako­nec za svou hamiž­nost z krá­lov­ství vyhoš­tě­ni.

Photo © Fairytale Production / Vojtěch Resler

Stejní tvůr­ci se nyní vrá­ti­li s pokra­čo­vá­ním Tajemství sta­ré bam­bit­ky 2, a ten­to­krát se jejich film dokon­ce dostal na plát­na kin. Spolu s nimi se vrá­ti­la i vět­ší část původ­ní­ho obsa­ze­ní, a to včet­ně Ondřeje Vetchého, Tomáše Kluse, Kamily Janovičové a pánů Lábuse a Vladyky. Hrnčíř Karaba zůstal sám ve své cha­lu­pě, neb jeho dce­ra žije s Jakubem (nyní krá­lem) coby krá­lov­na na zám­ku, kde vycho­vá­vá malou prin­cez­nu Johanku (Valentýna Bečková). A dvo­ji­ce pod­lých rád­ců se uhníz­di­la v sou­sed­ním krá­lov­ství, kde vlád­ne naiv­ní a důvě­ři­vá krá­lov­na Julie (Veronika Khek Kubařová), kte­rá tou­ží po sňat­ku, leč pro­to­že se jí už odma­lič­ka smů­la lepí na paty, tak ji všich­ni nápad­ní­ci odmí­ta­jí.

Podstatné je říct, že pokud se vám hod­ně líbi­lo prv­ní Tajemství sta­ré bam­bit­ky, bude se vám prav­dě­po­dob­ně líbit i jeho dru­hý díl. Filmaři totiž vsa­di­li na jis­to­tu a roz­hod­li se zno­vu vyva­řit úpl­ně to samé, co se stih­lo osvěd­čit u mili­o­nů tele­viz­ních divá­ků už v pří­pa­dě prv­ní­ho fil­mu. Tajemství sta­ré bam­bit­ky 2 tak pou­ze variu­je moti­vy a záplet­ky své­ho před­chůd­ce, aniž by se je pří­liš sna­ži­lo obo­ha­tit čím­ko­li dal­ším. Minule se pří­běh točil kolem zami­lo­va­nos­ti děveč­ky a prin­ce, nyní se pří­běh točí zas kolem zami­lo­va­nos­ti jiných dvou hlav­ních postav, z nichž pou­ze jed­na je uro­ze­ná. A krá­lov­ští rád­ci se opět vetřou do panov­nic­ké příz­ně, aby se zno­vu poku­si­li namas­tit si kapsy a pře­brat veš­ke­rou moc nad krá­lov­stvím. Žádní noví padou­cho­vé, ale stá­le ti samí, co děla­jí úpl­ně to stej­né, co před­tím.

Většina postav se tudíž pohy­bu­je výhrad­ně v již vyje­tých kole­jích polo­že­ných před­cho­zím fil­mem a jen málo­kte­rá si v prů­bě­hu sním­ku pro­jde ale­spoň mini­mál­ním vývo­jem. Drobnou výjim­ku tvo­ří král Jakub, jenž na začát­ku fil­mu roz­pus­tí armá­du, aby násled­ně zjis­til, že se mu bez ní neda­ří udr­žet v zemi pořá­dek, a tak se kupří­kla­du musí vydá­vat za komi­ní­ka, aby zjis­til, kdo že mu to ve ves­ni­ci kra­de dře­vo (a nau­čil se při­tom zod­po­věd­nos­ti). Jinak ale veš­ke­rá dal­ší sna­ha při­jít s něčím novým kon­čí u moti­vu pomsty (rád­ci se totiž poku­sí hrn­čí­ře Karabu zdis­kre­di­to­vat) a u rekvi­zi­ty v podo­bě kou­zel­né­ho hrn­ce, jenž sám nava­ří to, co se mu poru­čí, a kte­rý do toho­to pohád­ko­vé­ho svě­ta zaná­ší poně­kud naho­di­le půso­bí­cí závan magie, bez níž se prv­ní Tajemství sta­ré bam­bit­ky obe­šlo.

Velkou nevý­ho­dou sním­ku je tudíž znač­ná před­ví­da­tel­nost, kte­rá je daná nejen recyklo­vá­ním záple­tek a neu­stá­lým opa­ko­vá­ním již mno­ho­krát vidě­né­ho, ale i tím, že prak­tic­ky všech­ny posta­vy jsou napros­to prů­hled­né. Jakým smě­rem se bude odví­jet roman­tic­ká linie dvou hrdi­nů, kte­ří hned po prv­ním setká­ní zpí­va­jí pís­nič­ku o tom, jak moc po sobě tou­ží, není těž­ké uhod­nout. Rádci na sebe také hned všech­no pro­zra­dí během něko­li­ka prv­ních dia­lo­gů. Průběh fil­mu i jeho jed­not­li­vých dějo­vých linií tak snad­no odhad­ne­te pře­dem a pak už jen sle­du­je­te, jak se vaše odha­dy napl­ňu­jí. Děj je totiž mimo­řád­ně jed­no­du­chý, nekom­pli­ko­va­ný, poměr­ně pří­mo­ča­rý a vysta­vě­ný na těch nej­pro­va­ře­něj­ších žán­ro­vých klišé. A je opět pro­klá­dán pís­nič­ka­mi, jejichž úro­veň je znač­ně kolí­sa­vá.

Nejpozitivněji se tak jeví herec­ké výko­ny, zejmé­na co se týče Ondřeje Vetchého, jenž své­mu pocti­vé­mu hrn­čí­ři vtis­kl sym­pa­tic­kou kom­bi­na­ci svě­do­mi­tos­ti a nesmě­los­ti. Čistě kome­di­ál­ním herec­tvím zapů­so­bí i dvo­ji­ce Lábus-Vladyka, kte­rá do sním­ku svý­mi výra­zo­vý­mi kre­a­ce­mi a vol­bou slov­ní­ku mís­ty úspěš­ně zaná­ší humor, přes­to­že jejich posta­vy jsou jen pri­mi­tiv­ní a pře­hna­ně pitvo­ři­vé kari­ka­tu­ry hra­bi­vých moci­pá­nů, slou­ží­cí dost jed­no­du­ché poli­tic­ké sati­ře. Výborná je i hud­ba Václava Noida Bárty (kte­rý ve fil­mu ztvár­nil ved­lej­ší roli). Vyšší roz­po­čet je na sním­ku znát hlav­ně v tom, že v pří­bě­hu ten­to­krát figu­ru­jí dva hra­dy namís­to jed­no­ho a že tvůr­ci si moh­li dovo­lit hned něko­lik davo­vých scén, jinak ale v pohád­ce výraz­ně pře­va­žu­je cel­ko­vě tele­viz­ní vze­zře­ní. Na tele­viz­ních obra­zov­kách by ostat­ně půso­bi­la pří­hod­ně­ji a v kon­ku­ren­ci jiných vánoč­ních pohád­ko­vých novi­nek, kaž­do­roč­ně pře­váž­ně trist­ních, by prav­dě­po­dob­ně i vynik­la.

Ani v kinech nicmé­ně Tajemství sta­ré bam­bit­ky 2 nebu­de pod­lé­hat před pla­tí­cí­mi divá­ky přís­něj­ším měřít­kům, pokud tito divá­ci nebu­dou od sním­ku čekat nic víc, než co jim posky­tl již prv­ní díl, a v tako­vém pří­pa­dě budou patr­ně odchá­zet z kina ade­kvát­ně spo­ko­je­ni. Navzdory něko­li­ka dra­ma­tur­gic­kým klo­pýt­nu­tím a výtkám sou­vi­se­jí­cím se znač­nou neo­ri­gi­na­li­tou, kvů­li níž sní­mek prak­tic­ky nemá čím pře­kva­pit, se totiž stá­le jed­ná o rela­tiv­ně solid­ní a neu­rá­že­jí­cí pohád­ku, kte­rá ale­spoň dává smy­sl a nabí­zí rela­tiv­ně ustá­tý mix humo­ru, roman­ce a snad­no čitel­ných pona­u­če­ní (a ve sto­po­vém množ­ství také napě­tí a akce).

To jedi­né, co vyzní­vá v Tajemství sta­ré bam­bit­ky 2 (a v prv­ním díle to bylo taky) oprav­du nesne­si­tel­ně straš­li­vě a až pekel­ně, je hrn­čí­řo­vo osten­ta­tiv­ně nevul­gár­ní kle­ní v podo­bě výra­zu „kud­la“ (pří­pad­ně „kud­la z pud­la“), kte­ré od něj kro­mě dce­ry odkou­ka­la i vnuč­ka, tak­že obo­jí zní ve fil­mu téměř neu­stá­le, při­čemž ale v zása­dě jde pořád o nadáv­ku, byť zástup­nou. Je to extrém­ně otrav­né, při toli­ke­rém opa­ko­vá­ní to ani není vtip­né a ta před­sta­va, že to pak děti mno­hých rodi­čů tře­ba i něko­lik týd­nů po návštěvě kina do zblb­nu­tí opa­ku­jí, je pros­tě zou­fa­lá.

Photo © Fairytale Production / Vojtěch Resler