(12 hlasů, průměr: 4,50 z 5)
Loading...Od chvíle, kdy virus zuřivosti unikl z laboratoře na výrobu biologických zbraní, uplynuly už téměř tři desítky let a nyní, stále v nemilosrdně vynucené karanténě, si někteří našli způsob, jak mezi nakaženými existovat. Jedna taková skupina přeživších žije na malém ostrově spojeném s pevninou jedinou, silně chráněnou hrází. Když jeden chlapec ze skupiny Spike (Alfie Williams) opustí ostrov a vydá se na misi do temného srdce pevniny, objeví tajemství, zázraky a hrůzy, které zmutovaly nejen nakažené, ale i ostatní přeživší...
28 dní poté z roku 2002 je dnes bezpochyby kultovním filmem a jeden z těch filmů, který společně s černou feťáckou komedií Trainspotting, sci-fi Sunshine nebo oscarovým Milionářem z Chatrče patří mezi nejznámější filmy britského režiséra Dannyho Boylea, výrazného britského filmaře, který se za svou kariéru snaží střídat žánry, naposledy to byla britská komedie Yesterday z roku 2019. Na jeho 28 dní poté v roce 2007 navázal film 28 týdnů poté v režii Juana Carlose Fresnadilly, se kterým Boyle ani scenárista původního filmu Alex Garland neměli téměř nic společného (Boyle byl pouze exkluzivním producentem). O třetím filmu se poté mluvilo právě již od roku 2007, kdy se měl k režii vrátit Boyle. Potíže s právy a zaměstnanost Boylea na jiných projektech ovšem vedly k dalším a dalším odkladům.
K oficiálnímu oznámení třetího filmu došlo v lednu 2024, kdy bylo oznámeno, že má být projekt 28 let poté být zároveň startem nové trilogie. Za scénářem kompletní trilogie stojí jako v případě 28 dní poté Alex Garland, režie prvního filmu se chopil Danny Boyle, režie druhého 28 let poté filmu (který s podtitulem The Bone Temple do kin dorazí v lednu 2026) poté Nia DaCosta (poslední Candyman či Marvels), sám Boyle má poté v plánu chopit se režie závěru trilogie, podmínkou k realizaci třetího filmu ovšem musí být komerční úspěch prvního 28 let poté. A možná přijde i Cillian Murphy, představitel hlavního hrdiny Jima z původního filmu. Podmínkou k naplnění Garlandovi a Boyleovi vize je tak dostatečný komerční úspěch. Těžko ovšem říci, zda pro mnohé bude 28 let poté přesně tím, co očekávají.
Danny Boyle patří mezi uznávané režiséry, má poté rukopis klipového režiséra. Energetický střih, neskutečné vizuální dynamo, velmi výrazná energie, která srší prakticky každým jeho filmem. Boyle přitom 20. 10. 2025 oslaví své 69. narozeniny a bylo by tak snadné mu odpustit, že přijde o svůj náboj. Jenomže se to v případě 28 let poté nestane a Boyle i nadále točí s neskutečnou energií, kterou by mu záviděl kdejaký debutant. I jeho 14. celovečerní film je vizuální pastvou pro oči, která je navíc silným základem pro příběh celé trilogie. Návrat Boylea a Garlanda do světa, který před 23 lety stvořily, je působivý i tím, jak se tento svět vyvinul 28 let poté. Už od prologu s traumatizovanými dětmi sledující Teletubbies (jako ze života...) návrat do této post-apokalyptické vize dokáže strhnout. A to jsou přitom největší trumfy ještě pořád skryté.
28 let poté se odehrává ve světě, kde se Spojené království stalo karanténní zónou. Zatímco civilizace mimo Spojené království se zdánlivě vyvinula podobně jako v reálném světě, Spojené království zůstává zamrzlé v čase a od počátku tak 28 let poté pracuje s tím, jak svět v takové společnosti funguje. Hlavní postavou je dvanáctiletý Spike v podání Alfieho Williamse, který svět bez nakažených nikdy nepoznal. I přes svůj relativně nízký věk se poté stane součástí rituálu, při kterém by se měl stát mužem. I když není zcela možné odhadnout směřování děje 28 let poté po celou trilogii, po první části se dá usuzovat, že jedním z klíčových motivů trilogie bude dospívání Spikea. Samo o sobě se jedná o silný základ příběhu, je poté radost vidět, že je Alfie Williams naprostá herecká trefa a šikovný dětský herec, na jehož bedrech může celá trilogie bez problémů stát. Především i proto, že Williams dokáže držet krok s mnohem zkušenějšími hereckými kolegy – Aaronem Taylorem-Johnsonem v roli jeho otce Jamieho, Jodie Comer v roli jeho matky Isly a Ralphem Fiennesem v roli velmi záhadné postavy Dr. Kelsona.
28 let poté je natočené pomocí zařízení, která umožnila využívat kamery iPhonů. Boyle tak tímto lehkým experimentováním snadno evokuje svého kolegu Stevena Soderbergha, klíčové ovšem je to, že užívání iPhonů nepředstavuje zřejmé limity. Možnosti s iPhonem naopak otevírají další možnosti pro vizuální virtuozitu Dannyho Boylea. V rámci prvního aktu se naopak při každém zásahu infikovaných frame pozastaví a evokuje záblesk fotoaparátu. Práce s kamerou většinou přispívá dané atmosféře, film poměrně efektivně užívá archivní záznamy v kontextu, kterého by nejspíše napadli málokoho. A v jistých momentech možná 28 let poté evokuje videoherní The Last of Us více, než to kdy zvládlo seriálové The Last of Us. Právě tento seriál poté Garland označil za jednu z inspirací při psaní scénáře.
Jako výraznou nevýhodu mohou mnozí samozřejmě automaticky považovat fakt, že se jedná pouze o první část/první třetinu většího příběhu, který tak některým postavám a některým tématům věnuje větší prostor až příště, případně přespříště. Neznamená to ovšem, že by 28 let poté nezvládlo fungovat jako samostatný film – i přes jistou formu cliffhangeru přeci jen děj prvního 28 let poté vede k poměrně uspokojivému závěru, ve kterém fungují emoce, chytře se rozšiřuje mytologie a zákonitosti celého světa, které mohou mít menší či větší následky na vývoj budoucích událostí. Alex Garland se toho nebojí a s Boylem se dost možná chvílemi pouštějí do příliš kontroverzních vod, které mnozí nedokážou úplně přežvýkat. Nicméně se ukazuje, že se toho tvůrci skutečně nebojí a společně s dalšími dvěma příběhy může nová trilogie nabídnout velmi komplexní zážitek. Byť samozřejmě mnohé už u druhého filmu děsí účast Nii DaCosty a fakt, že tu Jack O’Connell ve své roli Jimmyho (kterého je svým způsobem ve filmu víc než dost) evokuje Vanillu Ice, nejspíše také mnohým nepřidá.
Výrazný soundtrack je nejspíše zaručen ve chvíli, kdy bylo odhaleno, že za ním bude stát hiphopová skupina Young Fathers. Specifický soundtrack film využívá poměrně šikovně a zvládá s ním pracovat poměrně filutovským způsobem, byť samotný závěr, lákající na další film, bude pro mnohé nejspíše už příliš a bude evokovat něco z volného pokračování Soumraku mrtvých či Zombielandu. Přitom všem je ovšem třeba zmínit jednu důležitou věc – 28 let poté je zcela očividný autorský blockbuster, který působí jako film s velmi jasnou vizí a především skutečně působí boyleovsky. Ten Boyle, který svou novinku točí na iPhone 15, drony, otočné i klasičtější kamery. I přes návrat k zombie žánru Boyle naplňuje svou snahu vždy točit něco trochu jiného – ryzí coming-of-age story totiž v jeho filmografii přeci jen dosud chyběla. Při tom všem navíc jde proti očekáváním a dost možná nenabídne ten film, který budou mnozí očekávat. Které jiné filmy ovšem finančně podporovat, než právě ty s výraznou autorskou vizí, které dokážou za pochodu mile překvapovat?
Intenzivní podívaná – právě toto spojení asi 28 let poté shrnuje nejlépe. I díky rodinné lince 28 let poté chvílemi koketuje s nevšední formou sociálního dramatu, zároveň se nebojí jistých humorných momentů, včetně nosné snahy o probuzení sebereflexe u těch žen, které si z bezdůvodných dnů zbytečně nechávají napíchat rty. Jedna část šikovně pracuje s tím, jak se svět mimo karanténní zónu nezastavil, druhá zase s tím, jak se adolescent seznamuje s konceptem života, smrti a ztráty. Tento film má vrstev jako cibule/zlobři, ve které se dospívající syn musí stát hlavou rodiny (jeho otec v podání Taylora-Johnsona má své mouchy). Je stejně brutální jako emocionální. Nemusí machrovat kdovíjak velkolepým měřítkem (rozpočet byl „pouze“ 60 milionů dolarů), protože komorní příběh o chlapci, který se uprostřed zombie apokalypsy snaží zachránit svou nemocnou matku, je sám o sobě velkolepý. Apokalypsa infikovaných může přinést kromě fyzických následků i ty psychické.
Potěší zřejmý důraz na ruční kameru, který přeci jen celé putování v rámci tohoto (víceméně) road movie činí intenzivnějším. Kameraman Anthony Dod Mantle jednoduše zvládá veškeré dění na plátně adekvátně prodat, ať už na něm právě probíhají pasáže, při kterých jde o život, nebo se řeší něco trochu osobnějšího. Střih Jona Harrise je poté opravdu velmi divoký, opět ovšem platí, že i když není pro každého, v rámci této vize funguje nosně. Stejně tak výtečná je práce se zvukem (báseň Boots od Rudyarda Kiplinga nechybí po trailerech ani ve výsledném filmu). A i když jsou infikovaní stále především hrozbou, 28 let poté je zvládá jedním prvkem polidštit a připravit půdu pro další zajímavé motivy, na které se mohou další dva filmy zaměřit – především motiv o tom, že někteří nenakažení mohou být větší hrozbou než ti nakažení. Byť se jedná o film, ke kterému se vrací režisér i scenárista původního filmu, celou sérii tak trochu redefinuje. Podobně jako Star Wars: Poslední z Jediů, který v roce 2017 rozdělil fandom Star Wars na dva tábory. U 28 let poté se i dle prvních reakcí nejspíše stane něco podobného.
I proto lze snadno za nejvýraznější postavu tohoto filmu označit Dr. Kelsona v podání Ralpha Fiennese. Postava, která svou základní expozicí vyvolá více otázek než odpovědí, přesto je uspokojivé sledovat, že se Boyle a Garland nebojí možná trochu kontroverznějšího přístupu. Potvrzují, že je 28 let poté sofistikovanou podívanou, která šikovně pracuje se svými postavami a různorodými charaktery, přitom nikdy nepůsobí vyloženě přitažená za vlasy a především se nikdy nezačne rozpadat. To vše vede k uspokojivému závěru... první kapitoly tohoto příběhu. Těžko říct, jak Nia DaCosta dokáže navázat svou prostřední částí a zda případně Boyle u třetí části dokáže vše vrátit na správnou kolej. Jestli má ovšem první 28 let poté primárně vybudovat důvěru v chystanou trilogii jako celek, svůj účel plní naprosto skvěle. Jen holt těžko říct, zda dvě následující části dokážou dodat stejnou kvalitu, nebo se bude muset za pár let na tuto trilogii vzpomínat s tím, že sice začala skvěle, prostředkem a závěrem ovšem spíše zklamala. První část nicméně plní svůj účel a na tom se asi nic nezmění, i kdyby byly další dvě části v blízké budoucnosti sebehorší.
28 let poté dokáže bez problémů fungovat nejen pro ty, kteří předchozí filmy neviděli, ale především i pro ty, kteří z předchozích dvou filmů nebyli kdovíjak nadšení. Danny Boyle a Alex Garland dokážou potěšit velmi sofistikovaným startem nového příběhu z tohoto světa, jehož největší problém tak nějak spočívá v tom, že jde „jen“ o první třetinu většího celku. Jako první část, která má vybudovat důvěru v chystanou trilogii, ovšem funguje skvěle – a to především tím, že jde o film, který skrývá neskutečnou hloubku. Coming-of-age story hlavního hrdiny je sice na samém počátku, i díky Dannymu Boyleovi, který ani na hraně sedmdesátky neztratil svůj klipovitý rukopis, jde ovšem o skvělý příslib do budoucna. Spolu s Owenem Cooperem z Adolescenta aspiruje Alfie Williams na britský herecký objev roku...
Verdikt: 90 %
Nejnovější komentáře