The Good Lie

Chceš-li jít rych­le, jdi sám, chceš-li dojít dale­ko, jdi s přá­te­li. (afric­ké pří­slo­ví)

Příběh začí­ná v roce 1983 v Súdánu, kde zuří občan­ská vál­ka mezi seve­rem a jihem země. Poté, co vojá­ci ze seve­ru vyvraž­dí jižan­skou ves­ni­ci, vydá­vá se šes­ti­ce pře­ži­vších dětí na dale­kou ces­tu do Etiopie a odtud do uprch­lic­ké­ho tábo­ra v Keni. Po 13 letech se koneč­ně ti z nich, kte­ří stras­tipl­né puto­vá­ní a pobyt v tábo­ře pře­ži­li, dočka­jí azy­lu v USA. Jenže při­chá­zí dal­ší rána – zatím­co Jeremiah, Paul a Mamere mají nalézt nový domov v Kansas City ve stá­tě Missouri, Mamerova sest­ra Abital je poslá­na do Bostonu v Massachusetts. Pro oba sou­ro­zen­ce a jejich přá­te­le, kte­ré celé roky drže­lo jen to, že byli spo­lu a žili jeden pro dru­hé­ho, začí­ná nerov­ný boj nejen s nezná­mým pro­stře­dím a těž­ko pocho­pi­tel­nou kul­tu­rou, ale i s nekom­pro­mis­ní byro­kra­cií. Pomocnou ruku jim podá Carrie Davis (Reese Witherspoon) z pra­cov­ní agen­tu­ry, kte­rá jim hle­dá zaměst­ná­ní.

Lhát se nemá, ale když malý hřích způ­so­bí vel­ké dob­ro, je to vůbec ješ­tě hřích? Slovní spo­je­ní the good lie, tedy „dob­rá lež“ (v češ­ti­ně se setká­me spí­še s ozna­če­ním „bílá lež“), ozna­ču­je neprav­du, pro­ne­se­nou pro dob­ro dru­hé­ho, pří­pad­ně pro­to, aby člo­věk sám pře­žil. Během pří­bě­hu zazní více­ro tako­vých „dob­rých lží“, a někte­ré i zachra­ňu­jí živo­ty.

Film je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi Ztracenými chlap­ci Súdánu (The Lost Boys of Sudan), což je ozna­če­ní pro sku­pi­nu více než 20 000 dětí, kte­ré osi­ře­ly ve Druhé súdán­ské občan­ské vál­ce (azyl ve Státech jich zís­ka­lo cca 3 600). Tato vál­ka vypuk­la v roce 1983 a skon­či­la až pode­psá­ním míro­vé doho­dy v roce 2005. K vypuk­nu­tí kon­flik­tu došlo prak­tic­ky ihned po skon­če­ní První súdán­ské občan­ské vál­ky, kdy se k moci dostal pre­zi­dent Nimeiri, kte­rý se poku­sil apli­ko­vat islám­ské prá­vo šarí‘a. Než zís­ka­li azyl v Americe, byli her­ci Emmanuel Jal (Paul) a Ger Duany (Jeremiah) dět­ský­mi vojá­ky, Arnold Oceng (Mamere) je synem jed­no­ho ze Ztracených chlap­ců, uprch­lí­kem ze Súdánu je i před­sta­vi­tel­ka Abital, Kuoth Wiel.

The Good Lie je ukáz­ko­vým pří­kla­dem přes­ně vyvá­že­né­ho fil­mu. Je to dra­ma se vším všu­dy, nechy­bí cit­li­vé momen­ty, ani chví­le, kdy se člo­věk upřím­ně zasmě­je. Hold vzdá­vám tvůr­cům ale pře­de­vším za závěr, kte­rý se lehce mohl zvrh­nout v oby­čej­nou cito­vou ždí­mač­kou, ale nako­nec při­ná­ší hlav­ně nadě­ji, přes­to­že o happy-endu mlu­vit nelze.

Na pla­ká­tech sice domi­nu­je krás­ně vyre­tu­šo­va­ná tvář Reese Witherspoon (což je z mar­ke­tingo­vé­ho hle­dis­ka zce­la logic­ké a správ­né), ale středo­bo­dem pří­bě­hu je čtve­ři­ce čer­ných ute­čen­ců a jejich vzá­jem­né pou­to, upev­ně­né léty strá­dá­ní, kte­ré sná­še­li spo­leč­ně. The Good Lie je hod­ně sil­ný film o rodin­ných hod­no­tách a vzta­zích mezi lid­mi, kte­ří se navzá­jem pod­pí­ra­jí v dob­rém i ve zlém, pros­tý vše­ho sen­ti­men­tu a vel­mi, vel­mi oprav­do­vý.

Úvodní masa­kr naštěs­tí není pře­hna­ně zapatla­ný krví, šoku­jí­cí je pře­de­vším pohled na vojá­ky, kte­ří s bom­ba­mi a samo­pa­ly úto­čí na ves­ni­ča­ny, ozbro­je­né pou­ze oště­py. Brutalita je ostat­ně ve fil­mu spí­še nazna­če­ná, nebo se o ní pou­ze hovo­ří. Což však půso­bí mno­hem děsi­vě­ji. S vět­ši­nou dneš­ních divá­ků, zvyk­lých na pra­vi­del­nou dáv­ku utr­pe­ní a smr­ti ve večer­ních zprá­vách, už něja­ké fil­mo­vé stří­le­ní nehne. Ovšem tře­ba při scé­ně, kdy děti pře­ko­ná­va­jí řeku, v níž pla­vou mrt­vá těla, nebo když Paul vyprá­ví už v dospě­los­ti svým kole­gům v prá­ci, jak jeho bra­t­ra sežral lev, mi poprav­dě bylo dost nanic.

Sirotci se vyda­jí na ces­tu do sou­sed­ní Etiopie, dlou­hou 260 mil, odtud ujdou 570 mil do Keni a dal­ších 785 mil k uprch­lic­ké­mu tábo­ru. Jídlo zís­ká­va­jí tak, že berou šel­mám jejich kořist a pití… radě­ji si k prv­ní čás­ti fil­mu vez­mě­te mís­to pop­cor­nu k ruce blin­ka­cí pyt­lí­ky. Pro jis­to­tu.

Drastickou ces­tu nepře­ži­jí všich­ni. Během jejich puto­vá­ní také zazní prv­ní „dob­rá lež“, když děti během spán­ku pře­kva­pí vojá­ci. Nejstarší Theo se dob­ro­vol­ně vzdá s tvr­ze­ním, že je sám, a tím zachrá­ní ostat­ním život. Ti se nako­nec šťast­ně dosta­nou do tábo­ra, ale štěs­tí je tam neče­ká. Týdny dou­fá­ní, že se jejich jmé­na ocit­nou na sezna­mu, vedou­cí­mu do země zaslí­be­né, se mění v měsí­ce a pře­chá­ze­jí v roky, z dětí se stá­va­jí dospě­lí lidé a život zůstá­vá bez­útěš­ným.

Zázraky se stá­va­jí lidem, kte­ří odmí­ta­jí pře­stat věřit. Tak zní slo­gan fil­mu. Když se hrdi­no­vé po letech dočka­jí vstu­pen­ky na svo­bo­du, je to zázrak. A také začá­tek dlou­hé­ho obje­vo­vá­ní Nového svě­ta. S ním také nad­chá­zí vese­lej­ší část fil­mu. Uprchlíci se oci­ta­jí v Jiříkově vidě­ní. Nikdy nele­tě­li leta­dlem, neu­mě­jí jíst pří­bo­rem, nevě­dí, k čemu je brč­ko a nezna­jí McDonald´s (považ­te!). Zkrátka si ve svě­tě „lidí bez kůže“ při­pa­da­jí jako na jiné pla­ne­tě.

Mamere: „Mohu se zeptat, kde je tvůj milý?“
Carrie: „Můj milý?“
Mamere: „Tvůj muž.“
Carrie: „Ne, ne. Nejsem vda­ná.“
Mamere: „Pokud nejsi vda­ná, tak jsou to tvo­je děti, kdo se o tebe sta­rá?“
Carrie: „Ne. Nemám žád­né děti. A nejsem vda­ná. Starám se o sebe sama.“
Mamere: „Tvoje schop­nost pře­ži­tí je vel­mi půso­bi­vá.“

Skutečný šok ale při­chá­zí hned po při­stá­ní v New Yorku, kdy vyjde naje­vo, že Abital bude umís­tě­na v rodi­ně, žijí­cí přes půl Států od ostat­ních. Jeremiaha, Mamera a Paula pře­bí­rá nepří­liš ochot­ně do péče půvab­ná Carrie Davis z pra­cov­ní agen­tu­ry, a má z nich brzy ner­vy v kýblu. Hoši si totiž s domem a domác­nos­tí, kte­rá jim byla při­dě­le­na, nevě­dí moc rady, a ani hle­dá­ní zaměst­ná­ní nejde nijak hlad­ce. (Mamere: „Není to neu­přím­né, usmí­vat se bez­dů­vod­ně?“ Jack: „No jo. Je to kra­vi­na. Ale Američani to mají rádi.“) Jeremiah nako­nec zís­ká mís­to sklad­ní­ka v super­mar­ke­tu, ale i přes znač­né nasa­ze­ní má v prá­ci potí­že. Dělá mu napří­klad pro­blém pocho­pit, proč se jen lehce pro­šlé zbo­ží vyha­zu­je, když jsou tu lidé, kte­ří nema­jí, co jíst, a byli by za něj vděč­ní. („Nemohu dělat prá­ci, o kte­ré ve svém srd­ci vím, že je špat­ná.“)

Carrie: „Proč jste nezve­da­li tele­fon? Volala jsem vám.“
Mamere: „Kvůli lovu prá­ce? Čekali jsme u okna, ale nesly­še­li jsme tvo­je volá­ní.“

Manuálně zruč­ný Paul se uchy­tí u mon­táž­ní lin­ky (ale bohu­žel také u trá­vy) a spo­leč­ně s Jeremiahem pod­po­ru­jí Mamera, aby mohl stu­do­vat vysně­nou medi­cí­nu. Carrie, kte­ré mezi­tím při­rost­li k srd­ci, mezi­tím vál­čí s úřed­nic­kým šimlem ve sna­ze dosáh­nout pře­mís­tě­ní Abital do Kansas City. To se jí nako­nec poda­ří a jsou Vánoce a všich­ni jsou šťast­ní a spo­ko­je­ní – a pak při­jde dopis z Afriky s pod­pi­sem „Theo“…

Jak jsem už zmi­ňo­va­la, film se oblou­kem vyhý­bá sen­ti­men­tu, na doje­tí ale samo­zřej­mě také dojde. A ne ve chví­lích umí­rá­ní nebo lou­če­ní, nej­cit­li­vě­ji člo­vě­ka zasáh­nou momen­ty, kdy se uprchlí­ci cítí v Americe ztra­ce­ní a jako­by zno­vu osi­ře­lí, a pak cho­dí do ohra­dy ke stá­du krav, kte­ré jim ale­spoň tro­chu při­po­mí­na­jí domov.

Vedle význa­mu rodin­ných a přá­tel­ských vazeb v pří­bě­hu rezo­nu­je i zne­po­ko­ji­vý pod­tón sku­teč­nos­ti, že v živo­tě není nic zadar­mo, že ani divo­ká pří­ro­da, ani moder­ní civi­li­za­ce nejsou rájem na zemi, a že pro štěs­tí dru­hé­ho je někdy potře­ba obě­to­vat to své.

Učitelka: „Všichni jsme čet­li Huckleberryho Finna. Může mi někdo říct, co zna­me­ná „dob­rá lež“?“
Studentka: „Huck pou­ží­vá lži, aby pře­žil v nepří­z­ni­vých situ­a­cích.“
Učitelka: „Přesně tak. Ale poz­dě­ji v kni­ze, se jeho lži mění. Jak je to mož­né?“
Studentka: „Mění se, pro­to­že se i Huck mění. Když řek­ne otro­ká­řům, že nemá žád­né otro­ky, jeho lež je věro­hod­ná. Takže lže dob­ře. Ale nej­dů­le­ži­těj­ší je to, že jde o neso­bec­kou lež, pro­to­že tím zachrá­ní Jima. Jimova svo­bo­da pro Hucka zna­me­ná víc než pení­ze, kte­ré by dostal za jeho udá­ní. Takže je to dob­rá lež.“

 —

Drama

USA/Keňa/Indie 2014

Režie: Philippe Falardeau

Hudba: Martin Léon

Hrají: Reese Witherspoon, Arnold Oceng, Ger Duany, Emmanuel Jal, Corey Stoll, Sarah Baker, Thad Luckinbill, Victor McCay, Kuoth Wiel

 —

---