Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka

Ptám se sám sebe, zda-li to není něja­ká náho­da, že jsem se v posled­ní době uchý­lil k recen­zo­vá­ní výhrad­ně čes­kých fil­mů. Kolikrát jsem dal v neda­le­ké minu­los­ti před­nost fil­mům s čes­ky mlu­ví­cí­mi před­sta­vi­te­li před fil­my zahra­nič­ní­mi, mnoh­dy dale­ko láka­věj­ší­mi… Avšak poře­ka­dlo „zla­té čes­ké ručič­ky“ neby­lo vždy na mís­tě, a tak jsem vždy odchá­zel z kina s poně­kud roz­díl­ný­mi poci­ty. Nejednou mi zůstal nad tvor­bou čes­kých sním­ků rozum stá­ti, zejmé­na v pří­pa­dě nedáv­no uve­de­né kome­die Vyhnání z ráje, stej­ně tak jsem si však ony poci­ty vyna­hra­dil nad­prů­měr­ný­mi zážit­ky, kte­ré zpes­t­ři­ly mé návštěvy v kině při sle­do­vá­ní Samotářů či Rebelů.

Český film má pozi­ci v žeb­říč­ků pro­duk­ti­vi­ty a kva­li­ty veli­ce nestá­lou – jen zříd­ka se něko­mu poda­ří nato­čit kou­sek, kte­rý zaujme nejen kva­lit­ní­mi herec­ký­mi výko­ny, ale i zpra­co­vá­ním (viz. Musíme si pomá­hat). Avšak jeden muž, význam­ný čes­ký reži­sér, půso­bí jakož­to pan doko­na­lý, kte­rý nemů­že šláp­nout ved­le. Při této struč­né cha­rak­te­ris­ti­ce se snad kaž­dé­mu divá­ko­vi vyba­ví jmé­no Jana Svěráka, kte­rý ve spo­lu­prá­ci se svým otcem vytvo­řil neroz­luč­nou dvo­ji­ci fil­ma­řů. Po zis­ku Oscara v kate­go­rii „nej­lep­ší zahra­nič­ní film roku 1995“ jako by se oba pří­sluš­ní­ci téže rodi­ny odml­če­li – po sérii více či méně úspěš­ných fil­mů (Jízda, Obecná ško­la, Akumulátor 1, Kolja) násle­do­va­la dlou­há pěti­le­tá odml­ka. Zázračná dít­ka čes­ké­ho fil­mo­vé­ho prů­mys­lu se jen sem tam mih­li ve spo­leč­nos­ti význam­né sme­tán­ky a spo­lu s nimi se zača­li postup­ně vyno­řo­vat stá­le zají­ma­věj­ší infor­ma­ce, osvět­lu­jí­cí jejich dlou­ho při­pra­vo­va­ný pro­jekt, kte­rý se až teď, teď 17. květ­na roku 2001, pro­dral skr­ze sil­nou kon­ku­ren­ci a ochut­nal chuť zla­té­ho plát­na. Je tro­chu para­do­xem, s jaký­mi že to pro­blémy se onen pro­jekt potý­kal ješ­tě před tako­vý­mi dvěmi-třemi měsí­ci… Avšak o pro­blé­mech, týka­jí­cích se pro­du­cen­ta, kva­lit­ně roz­vr­že­né­ho scé­ná­ře, nebo nedo­sta­teč­né­ho fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lů, jsem nedáv­no infor­mo­val v člán­ku o Renčových Rebelech.

Tudíž je neroz­pitvuj­me a zata­ras­me tomu­to zdlou­ha­vé­mu úvo­du ces­tu, zane­chej­me jaké­ho­ko­li bilan­co­vá­ní a uvrh­ně­me svůj zrak na řád­ky bez­pro­střed­ně násle­du­jí­cí, věnu­jí­cí se již samot­né­mu fil­mu… Tmavomodrý svět je tady, nesmír­ně oče­ká­ván čet­nou sku­pi­nou pří­z­niv­ců čes­ké­ho fil­mu při­chá­zí do našich kin s cílem jedi­ným – trumf­nout ame­ric­ké trhá­ky veli­ké­ho kalib­ru. A že to nebu­de mít Svěrákův Tmavomodrý svět vůbec jed­no­du­ché, o tom se bude­me moci pře­svěd­čit už brzy, kdy do našich kin vtrh­ne dru­há Mumie a nesmír­ně oče­ká­va­né Dračí dou­pě. Jak už bývá u Svěrákových zvy­kem, ani ten­to­krát neu­pus­ti­li od jed­no­duš­ší­ho zabar­ve­ní děje a i svůj nový film obo­ha­ti­li o prů­měr­nou jed­no­du­chou záplet­ku, nijak neza­tě­žu­jí­cí naše mozko­vé závi­ty. Příběh je situ­o­ván do nepří­liš váb­né­ho pro­stře­dí mírov­ské věz­ni­ce roku 1950, kde František Sláma, býva­lý letec brit­ské­ho váleč­né­ho letec­tva, vyprá­ví zbý­va­jí­cím spo­luvěz­ňům svůj stras­tipl­ný pří­běh, kte­rý do vel­ké míry zapří­či­nil jeho stá­va­jí­cí situ­a­ci. Skrze jeho pou­ta­vé vypra­vo­vá­ní se tak coby fil­mo­ví poslu­cha­či dostá­vá­me do neda­le­ké minu­los­ti, kde se ode­hrá­la pod­stat­ná část pří­bě­hu. Píše se rok 1939 a lidé se jen stě­ží vyrov­ná­va­jí z násled­ky fašis­tic­ké oku­pa­ce.

Naproti tomu odchá­zí nebo­hý František do Velké Británie, aby se zde záhy stal stí­ha­čem ang­lic­ké­ho letec­tva a bojo­val pro­ti Německé říši. Spolu s ním se do téže sku­pi­ny odváž­liv­ců při­po­ju­je i mla­dič­ký Karel Vojtíšek, tro­chu nejis­tý chla­pík študác­ké­ho věku. Oba jme­no­va­né spo­jí kro­mě spo­leč­né­ho cíle i veli­ké, vskut­ku ukáz­ko­vé, přá­tel­ství… Jan a Zdeněk Svěrákové si toho zřej­mě nejsou vědo­mi, ale na roz­díl od svých kole­gů jsou obda­ře­ni veli­ce cen­ným talen­tem, kte­rý jim může kdekdo závi­dět. Naproti fak­to­rům, kte­ré stá­le čas­tě­ji ome­zu­jí čes­ké fil­ma­ře v jejich prá­ci, doká­ží oba Svěrákové (za nedíl­né pod­po­ry kopro­dukč­ních spo­leč­nos­tí) podat svou prá­ci se vší ver­vou, aniž by byly v jejich spo­leč­ných sním­cích nějak zře­tel­né nedo­stat­ky v pří­bě­hu, špat­né herec­ké výko­ny či nedo­ta­že­nost leckterých scén do vysně­né podo­by. Nejinak tomu není ani v pří­pa­dě jejich nové­ho poči­nu. Tmavomodrý svět je jejich vrchol­ným dílem (Kolja je pros­tě kaput), kte­ré kro­mě zmí­ně­ných arte­fak­tů naský­tá i veli­ce zají­ma­vou kom­bi­na­ci celé řady fil­mo­vých žánrů, v naší kine­ma­to­gra­fii zce­la neví­da­nou. Snad popr­vé v čes­kém fil­mu se fil­mo­ví divá­ci pře­svěd­čí, že i čes­ká zemič­ka doká­že zplo­dit film na evrop­ské úrov­ni, ba na té holly­wo­od­ské. Při této pří­le­ži­tos­ti bych vás tak rád sezná­mil s tvr­ze­ním, kte­rým se obha­ju­je František Fuka na strán­kách inter­ne­to­vé Cinemy.

On sám totiž při­rov­nal Tmavomodrý svět k pěk­né­mu níz­ko­roz­počto­vé­mu holly­wo­od­ské­mu fil­mu. K tomu­to tvr­ze­ní není tře­ba dal­ších slov – byla by zce­la zby­teč­ná. Dalo by se vlast­ně kon­sta­to­vat, že by tím­to výro­kem moh­la celá recen­ze i skon­čit, ale jak mě jis­tě zná­te, já ji celou ješ­tě pat­řič­ně pro­dlou­žím. Tmavomodrý svět je totiž fil­mem, kte­rý musím být viděn, stej­ně jako před nedáv­nem Samotáři či Scottův Gladiátor. Tmavomodrý svět je přes­ně tím sním­kem, kte­rý se brzy zařa­dí mezi fil­my povin­ně navště­vo­va­né. Budou na něj jis­tě cho­dit ško­ly, pří­z­niv­ci čes­ké kine­ma­to­gra­fie, jen svá­teč­ní návštěv­ní­ci bio­gra­fu a mož­ná se najdou i něja­cí zahra­nič­ní zvě­dav­ci… Jan Svěrák doká­zal spo­lu se svým otcem vypro­du­ko­vat kva­lit­ní dílo, dopl­ně­né celou řadou dosud neví­da­ných tri­ků. Po boku zku­še­ných let­ců Vojtíška a Slámy vzlét­ne­me do závrat­ných výšin, kde se bude­me pro­dí­rat hus­tý­mi mrač­ny a pozo­ro­vat krás­nou kra­ji­nu, kte­rou bude náš Spitfajdr míjet. Dočkáme se i něja­kých těch akč­ních vlo­žek, kte­ré tvo­ří nedíl­nou sou­část přes­ně tako­vých sním­ků, kte­rým je beze­spo­ru i Tmavomodrý svět. V úva­hu při­pa­dá doko­na­lá deto­na­ce plně nalo­že­né­ho vla­ku, nou­zo­vé při­stá­ní brit­ské stí­hač­ky a mno­ho dal­ších scén, v níž budou vaše oči plně zaměst­ná­ny pohle­dem na plát­no. Pominu-li per­fekt­ní scé­nář Zdeňka Svěráka, kte­ré­mu roz­hod­ně nechy­bí veli­ká dáv­ka lid­skosti a onen čes­ký nádech, zbý­vá mi pochvá­lit ješ­tě herec­ké výko­ny. Obdobně jako v kata­stro­fic­kém sním­ku Dokonalá bou­ře, i zde jsou hrdi­no­vé vykres­le­ni do sebe­men­ších detai­lů, a pokud máte rádi fil­my stej­ně jako já, jis­tě vám nebu­de dělat pro­blém zto­tož­nit s obě­ma hlav­ní­mi hrdi­ny a jejich přá­te­li. Tradiční účast si ve fil­mu Svěráků opět odbyl Ondřej Vetchý, kte­rý se v Tmavomodrém svě­tě zhos­til rov­nou hlav­ní role let­ce Františka Slámy.

Coby Vojtíšek před­stou­pí před naše kuka­dla dopo­sud „nezná­mý“ Kryštof Hádek, svou účast si ve fil­mu odbu­de i bez­chyb­ně hra­jí­cí Oldřich Kaiser a v roli osu­do­vé ženy Susan, kte­ré zaple­te obě­ma let­cům hla­vy, se obje­ví brit­ská hereč­ka Tara Fitzgerald. O poptáv­ce toho­to fil­mu svěd­čí i 25 kopií, kte­ré byly roze­slá­ny do celé České repub­li­ky, aby si moh­li divá­ci film vychut­nat v kaž­dém kou­tě naší země. Pochybuji však, že se opráv­ně­ným vlast­ní­kům těch­to kopií jejich majet­ky brzo vrá­tí. Osobně totiž věřím, že se Tmavomodrý svět sta­ne brzy kul­tov­ním dílem čes­ké kine­ma­to­gra­fie, podob­ně jako před časem Samotáři či Pelíšky. Není tomu tak dáv­no, co jsem nadá­val na čes­ké fil­ma­ře, že hle­da­jí námě­ty pro své nové fil­my pře­váž­ně v minu­los­ti. Tenkrát jsem si nebyl až tak vědom, o čem to vlast­ně spe­ku­lu­ji. Když jsem před nece­lým měsí­cem zhlé­dl popr­vé upou­táv­ku na Tmavomodrý svět, byl jsem okouz­len, po celém těle mi pro­jel zvlášt­ní mráz, kte­rý mě utkvěl v názo­ru, že ten film pros­tě musím vidět. Já jsem svůj úkol spl­nil a kino navští­vil, teď je řada na vás…

---

Recenze byla sepsá­na z 2. led­na 2003

---

---