Tři mušketýři

Tři muš­ke­tý­ři (zná­mý také jako Tři muš­ke­tý­ři (Královniny dia­man­ty)) je fil­mo­vý šer­míř­ský sní­mek z roku 1973 nato­če­ný pod­le romá­nu Alexandra Dumase z roku 1844. Podle scé­ná­ře George MacDonalda Frasera jej reží­ro­val Richard Lester a pro­du­ko­val Ilja Salkind. V hlav­ních rolích titul­ních muš­ke­tý­rů se před­sta­ví Michael York, Oliver Reed, Frank Finlay a Richard Chamberlain, dále hra­jí Raquel Welchová, Geraldine Chaplinová, Jean-Pierre Cassel, Charlton Heston, Faye Dunawayová, Christopher Lee, Simon Ward, Georges Wilson a Spike Milligan.

Film se věr­ně drží romá­no­vé před­lo­hy a vná­ší do ní i not­nou dáv­ku humo­ru. Původně byl v 60. letech navr­žen jako pro­stře­dek pro Beatles, kte­ré Lester reží­ro­val ve fil­mech A Hard Day’s Night a Help! Film nato­čil David Watkin se smys­lem pro dobo­vé detai­ly v Madridu a špa­něl­ské Segovii. Choreografii bojo­vých scén vytvo­řil mis­tr šer­mu William Hobbs. Hudbu slo­žil Michel Legrand.

Tři muš­ke­tý­ři měli pre­mi­é­ru ve Francii 11. pro­sin­ce 1973. Film měl úspěch u kri­ti­ky i komerč­ní úspěch a byl nomi­no­ván na něko­lik cen, včet­ně pěti cen BAFTA. Raquel Welchová zís­ka­la za svůj výkon Zlatý gló­bus. Následujícího roku bylo do kin uve­de­no pokra­čo­vá­ní nato­če­né sou­běž­ně s před­cho­zím dílem, Čtyři muš­ke­tý­ři.

Děj

Mladý ven­kov­ský pobuda d’Artagnan, kte­rý se nau­čil šer­mo­vat od své­ho otce, při­jíž­dí do Paříže se snem stát se krá­lov­ským muš­ke­tý­rem. Nezvyklý na měst­ský život se dopouš­tí řady neši­kov­ných faux pas. Nejprve se nechá ura­zit, omrá­čit a okrást hra­bě­tem de Rochefort, agen­tem kar­di­ná­la Richelieu, a po pří­jez­du do Paříže se dosta­ne do kon­flik­tu se tře­mi muš­ke­tý­ry, Athosem, Porthosem a Aramisem, z nichž kaž­dý ho vyzve na sou­boj za něja­kou náhod­nou uráž­ku nebo tra­pas. Když se chys­tá prv­ní z těch­to sou­bo­jů, při­jíž­dí Jussac s dal­ší­mi pěti šer­mí­ři z gar­dy kar­di­ná­la Richelieu. D’Artagnan se v násled­ném pou­lič­ním sou­bo­ji posta­ví na stra­nu muš­ke­tý­rů a sta­ne se jejich spo­jen­cem v opo­zi­ci pro­ti kar­di­ná­lo­vi, kte­rý chce zvý­šit svou již tak znač­nou moc nad krá­lem Ludvíkem XIII. D’Artagnan si také začne romá­nek s man­žel­kou své­ho domá­cí­ho, Konstancií Bonacieux, kte­rá je šva­dle­nou krá­lov­ny Anny Rakouské.

Mezitím se obje­ví vévo­da z Buckinghamu, býva­lý krá­lov­nin mile­nec, a požá­dá ji o něco na památ­ku; ona mu dá náhr­del­ník s dva­nác­ti posá­ze­ný­mi dia­man­ty, dar od své­ho man­že­la. Od krá­lov­ni­ny pro­rad­né dvor­ní dámy se o schůz­ce dozví kar­di­nál a navrh­ne nepří­liš bys­tré­mu krá­li, aby uspo­řá­dal ples na počest jeho ženy a požá­dal ji, aby si vza­la dia­man­ty, kte­ré jí daro­val. Kardinál také vyšle do Anglie svou agent­ku Milady de Winter, kte­rá sve­de vévo­du a ukrad­ne dva dia­man­ty z náhr­del­ní­ku.

Královna se mezi­tím svě­ři­la se svý­mi pro­blémy Konstancii, kte­rá požá­dá d’Artagnana, aby odjel do Anglie a dia­man­ty zís­kal zpět. D’Artagnan a tři muš­ke­tý­ři se vyda­jí na ces­tu, ale ces­tou je napad­nou kar­di­ná­lo­vi muži. Pouze d’Artagnan a jeho slu­ha se dosta­nou až do Buckinghamu, kde zjis­tí ztrá­tu dvou dia­man­tů. Vévoda je vymě­ní a d’Artagnan uhá­ní zpět do Paříže. Porthos, Athos a Aramis, zra­ně­ní, ale ne mrt­ví, jak se d’Artagnan obá­val, pomo­hou doru­čit krá­lov­ně kom­plet­ní náhr­del­ník a zachrá­ní tak krá­lov­ský pár před tra­pa­sem, kte­rý kar­di­nál zos­no­val.

Kapitán Tréville nako­nec d’Artagnana uve­de do muš­ke­tý­rů krá­lov­ské gar­dy.

Obsazení

-Michael York jako d’Artagnan

-Oliver Reed jako Athos

-Frank Finlay jako Porthos / O’Reilly

-Richard Chamberlain jako Aramis

-Raquel Welchová jako Constance Bonacieuxová

-Jean- Trénoval jako d’Artagnan

.Pierre Cassel jako fran­couz­ský král Ludvík XIII (dabu­je Richard Briers)

-Geraldine Chaplin jako Anna Rakouská

-Charlton Heston jako kar­di­nál Richelieu

-Faye Dunaway jako Milady de Winter

-Christopher Lee jako hra­bě de Rochefort

-Simon Ward jako vévo­da z Buckinghamu

-Spike Milligan jako M. Bonacieux

-Roy Kinnear jako Planchet

-Georges Wilson jako kapi­tán de Tréville (dabu­je Michael Hordern)

-Nicole Calfan jako Kitty

-Michael Gothard jako John Felton

-Sybil Danning jako Eugenie

-Gitty Djamal jako Beatrice

-Joss Ackland jako d’Artagnanův otec

-Gretchen Franklin jako d’Artagnanova mat­ka

-Ángel del Pozo jako Jussac

-Francis de Wolff jako námoř­ní kapi­tán

Produkce

Vývoj

Podle George MacDonalda Frasera, Richard Lester se do pro­jek­tu zapo­jil, když pro­du­cen­ti krát­ce uva­žo­va­li o obsa­ze­ní Beatles do role muš­ke­tý­rů, pro­to­že Lester s tou­to sku­pi­nou reží­ro­val dva fil­my. Z nápa­du s Beatles sešlo, ale Lester zůstal. Byl by to Lesterův prv­ní film po pěti letech, ačko­li se v té době věno­val režii reklam a shá­něl finan­ce na dal­ší pro­jek­ty, včet­ně adap­ta­ce romá­nu Flashman od George MacDonalda Frasera.

Lester říká, že o Salkindech „nikdy nesly­šel“. Zeptali se ho, jest­li by měl zájem o natá­če­ní Tří muš­ke­tý­rů, a zepta­li se ho, jest­li je četl. Lester odpo­vě­děl: „Ano, četl jsem ji, kaž­dý ji četl“. Přečetl „prv­ních 200 strá­nek, nadchlo ho to a řekl ano“.

Lester řekl, že pro­du­cen­ti „chtě­li, aby to byl sexy film a chtě­li, aby v něm hrá­ly vel­ké sexy hvězdy“, jako Leonard Whiting a Ursula Andress. Řekl, že „v počá­teč­ních fázích jsem pros­tě nic neod­mí­tl“ a že „kost­ky byly vrže­ny“, když mu bylo dovo­le­no najmout George MacDonalda Frasera, aby napsal scé­nář.

Fraser nikdy před­tím nena­psal scé­nář, ale mys­lel si, že Flashman má ten správ­ný tón. Koncem roku 1972 Lester Fraserovi prá­ci nabí­dl. Podle Frasera Lester původ­ně řekl, že chce nato­čit čtyř­ho­di­no­vý film a do role Aramise obsa­dit Richarda Chamberlaina. Později bylo roz­hod­nu­to, že se scé­nář pro­mě­ní ve dva fil­my. Fraser říká, že je napsal jako dva fil­my, ale her­cům to nikdo neřekl.

Lester říká, že Fraser napsal scé­ná­ře za pět týd­nů a byly „doko­na­lé... pros­tě skvě­lé“. „Je to novi­nář­ský tré­nink,“ řekl Fraser.

Kasting

Lester říká, že ho Salkindovi necha­li po vět­ši­nu fil­mu tvůr­čím způ­so­bem samot­né­ho, kro­mě toho, že trval na obsa­ze­ní Raquel Welchové a Simona Warda. „Raquel je ve všech malých zemích hod­ně vel­ká,“ řekl Ilja Salkind.

„Dělal jsem ten film kvů­li Dicku Lesterovi,“ řekl Charlton Heston.

V srpnu 1973 Welchová z fil­mu odstou­pi­la kvů­li tvůr­čím a umě­lec­kým nesho­dám. Oznámila, že mís­to toho nato­čí film “Úpadek a pád jed­né vel­mi milé dámy. Welchová se však nako­nec k fil­mu vrá­ti­la.

Natáčení

Původně se měl film natá­čet v Maďarsku. Po návštěvě země však Lester usou­dil, že by to neby­lo mož­né, čás­teč­ně kvů­li vlád­ním ome­ze­ním při natá­če­ní.

Film se nako­nec natá­čel ve Španělsku po dobu sedm­nác­ti týd­nů. Mezi loka­ce pat­ři­la i Segovia, kde Lester nato­čil film A Funny Thing Happened on the Way to the Forum.

Lester říká, že pro­du­cen­ti shro­máž­di­li dva­cet minut zábě­rů a pro­da­li film spo­leč­nos­ti 20th Century Fox.

Lester říká, že Michel Legrand „měl na slo­že­ní hud­by asi týden a půl“.

Recepce

Kritické ohlasy

Na ser­ve­ru Rotten Tomatoes má film na zákla­dě recen­zí od 12 kri­ti­ků hod­no­ce­ní 83.

Variety film ohod­no­til klad­ně a napsal: „Tři muš­ke­tý­ři se vel­mi dob­ře sná­še­jí s pro­vo­ka­tiv­ní ver­zí Richarda Lestera, kte­rá je nepo­sí­lá naho­ru, ale při­dá­vá tomu­to dob­ro­druž­né­mu pří­bě­hu kome­di­ál­ní nádech.“ Pochválili jed­not­li­vé herec­ké výko­ny, ale pozna­me­na­li, že ačko­li Dunawayová není dosta­teč­ně vyu­ži­ta, vyna­hra­dí si to v pokra­čo­vá­ní.

Vincent Canby z The New York Times napsal: „Zdá se, že pan Lester se zabý­vá téměř výhrad­ně akcí, nej­lé­pe komic­kou, a člo­věk má po chví­li dojem, že se svý­mi šer­míř­ský­mi mis­try pří­liš dlou­ho pra­co­val na cho­re­o­gra­fii pro­pra­co­va­ných sou­bo­jů. Je zají­ma­vé je sle­do­vat, i když postrá­da­jí vel­kou dáv­ku spon­tán­nos­ti.“

Salkindova klausule

Původně byl film zamýš­len jako epos, kte­rý měl včet­ně pře­stáv­ky trvat tři hodi­ny, ale v prů­bě­hu pro­duk­ce se zjis­ti­lo, že film v této podo­bě nemů­že stih­nout ohlá­še­ný ter­mín uve­de­ní do kin, a tak bylo roz­hod­nu­to roz­dě­lit del­ší film na dva krat­ší celo­ve­čer­ní sním­ky, z nichž dru­há část se sta­la v roce 1974 Čtyřmi muš­ke­tý­ry.

Ačkoli někte­ří her­ci o tom­to roz­hod­nu­tí vědě­li dří­ve než jiní, v době paříž­ské pre­mi­é­ry M3 byli infor­mo­vá­ni všich­ni. Scénárista George MacDonald Fraser o tom­to veče­ru zazna­me­nal: „Že o tom nevě­dě­li všich­ni her­ci, jsem zjis­til až na paříž­ské pre­mi­é­ře, kte­rá zača­la veče­ří pro spo­leč­nost u Fouqueta a skon­či­la v malých hodi­nách ohlu­šu­jí­cím kon­cer­tem v něčem, co vypa­da­lo jako skle­pe­ní něja­ké sta­ro­by­lé paříž­ské stav­by (tuším Hotel de Ville). Charlton Heston to věděl, pro­to­že když jsme o tom před veče­ří mlu­vi­li, filo­zo­fic­ky pokr­čil rame­ny a pozna­me­nal: „Dva za cenu jed­no­ho.“ “ To her­ce a čle­ny štá­bu popu­di­lo, pro­to­že byli pla­ce­ni za jeden film a jejich původ­ní smlou­vy se o dru­hém dílu nezmi­ňo­va­ly, což ved­lo k podá­vá­ní žalob o náhra­du pla­tů spo­je­ných s pokra­čo­vá­ním.

To ved­lo k tomu, že herec­ká aso­ci­a­ce Screen Actors Guild poža­do­va­la, aby všech­ny budou­cí smlou­vy her­ců obsa­ho­va­ly tak­zva­nou „Salkindovu klau­zu­li“ (pojme­no­va­nou po pro­du­cen­tech Alexandru a Iljovi Salkindových), kte­rá sta­no­ví, že jed­not­li­vé pro­duk­ce nelze bez před­cho­zí smluv­ní doho­dy roz­dě­lit na fil­mo­vé díly.

Další pokračování

V násle­du­jí­cím roce byl uve­den film Čtyři muš­ke­tý­ři, jehož zábě­ry se měly původ­ně spo­jit s těmi z toho­to fil­mu a stát se sou­čás­tí mno­hem del­ší­ho fil­mu.

V roce 1989 se vel­ká část her­ců a štá­bu původ­ní­ho fil­mu vrá­ti­la k natá­če­ní fil­mu Návrat muš­ke­tý­rů, vol­ně zalo­že­né­ho na Dumasově romá­nu Dvacet let poté z roku 1845.

---

Zdroj: Anglická Wikipedie

---