Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 4,33 z 5)
Loading...Cvičení elitního týmu se v poslední fázi náboru do armádních jednotek Rangers změní v boj o život s něčím, co si nikdo neuměl ani představit...
Aquaman v seriálu Smallville, Zlatoň v Hunger Games 2, Raphael v posledních dvou hraných Želvy Ninja filmech. Zhruba takhle se ještě pár let zpět dala shrnout kariéra herce Alana Ritchsona. Kariéru mu nicméně do velké míry nakopla role Jacka Reachera ve stejnojmenném seriálu. Po dvojici filmů s Tomem Cruisem mnozí inkarnaci ztvárněnou Ritchsonem vnímali jako ideální ztělesnění toho, jak si hrdinu Lee Childa představovali, ještě letos ostatně dojde na 4. sérii. Ritchson ovšem začal nabírat i výraznější role ve filmech. Objevil se v desátém Rychle a zběsile či Operaci Poštmistr od Guye Ritchieho, ještě letos by poté měla dorazit vánoční komedie The Man with Bag, ve které si Ritchson zahraje po boku Arnolda Schwarzeneggera v roli Santy Clause. Ještě předtím se ovšem Ritchson objevil v netflixovské filmové novince Válečné monstrum. Ta dle dřívějších náznaků evokovala jakousi variaci na Predátora, s režisérem Patrickem Hughesem si poté očividně Ritchson sedl, protože již nyní společně chystají další film, ve kterém Ritchson ztvární válečného veterána Michaela E. Thorntona. Jaká ovšem dopadla jejich první spolupráce?
Patrick Hughes je čistokrevný akční režisér. Po jeho debutu Red Hill byl vybrán jako režisér třetích Expendables, následně se chopil režie buddy komedií Zabiják a bodyguard a jeho pokračování Zabijákova žena a bodyguard + Muž z Toronta. Jednu dobu také kroužil kolem režie americké předělávky indonéského akčního nářezu Zátah, o té už je nicméně pár let pro jistotu ticho. Na americký Zátah tak nejspíše jen tak nedojde, proto je dalším filmem Hughese právě tahle variace na Predátora. Jen tu tedy vojenské komando nebojuje proti vesmírnému lovci, ale proti mimozemskému robotu. Ve finále je to spíše takový mix Predátora, Terminátora a RoboCopa. Scénář Hughese a Jamese Beauforta (Zabijákova žena a bodyguard) celkově působí, jakoby vznikl krátce po uvedení Predátora a snažil se přiživit na jeho úspěchu (podobných rip-offů vzniklo v 80. a 90. letech dost). Je to něco tak trochu podobného jako v případě studia Asylum, které často při uvádění velkého blockbusteru představuje jeho déčkovou variaci. Rozdíl je pochopitelně v tom, že Válečné monstrum má cosi jako rozpočet a točí ho režisér, který akci docela umí. Jeho novinka poté působí přesně jako ten film, který vzniká s tím, že si diváci během jeho sledování pravděpodobně zavzpomínají na podobné filmy, přitom všem má ovšem poměrně daleko k milostnému dopisu pro tyto specifické filmy. Na to je to až příliš nesebeuvědomělá aktualizace, která postrádá cokoliv, co by se dalo nazvat zásadně velkými ambicemi. Akční žánr si především v posledních letech prošel zásadním vývojem, Válečné monstrum nicméně působí dojmem, že záměrně provádí pár kroků zpět.
Ritchsonův anonymní hrdina známý pouze jako 81 je samorost. Je označen za jednoho z nejlepších v programu RASP, odmítá si ovšem ostatní přirůst k tělu a především se vyhýbá možnosti vůdcovství. Přeci jen se ovšem v rámci cvičení stane velitelem družstva, které se nakonec setká s titulním válečným monstrem. Vojáci postupně umírají, 81 se musí naplno chopit role vůdce a… zbytek si pravděpodobně kdokoliv domyslí v případě, že má v rámci žánru víc než dost nakoukáno. Srovnávání s Predátorem se sice může zdát lacině jednoduché, podobnou DNA ovšem nezapře, především i v momentech, kdy působí pouze jako Predátor na high-tech steroidech, které dvakrát za moc nestojí (takže vlastně jako všechny steroidy). Zároveň ovšem Válečné monstrum dokáže krásně ilustrovat, co Predátor dělal dobře… a co Válečné monstrum zase tak moc dobře nedělá.
Je sice pravda, že původní Predátor se s vysvětlováním ústředního konfliktu zase tolik netrápil (mytologie se rozšiřovala až po něm), přeci jen v něm ovšem figurovalo dost náznaků, které jasně dokázaly ilustrovat celý konflikt mezi skupinou žoldáků a titulním Yautjou; šlo minimálně o faktory, které si šlo velmi snadno domýšlet. Jenže tady se prostě předhodí válečné monstrum a tím to tak nějak hasne. Co jsou strůjci této mimozemské technologie zač? Opravdu na tom nesejde, jde tu prostě jen o přežití a aby si hrdina prošel něčím, co jde i přimhouření oka těžko označit za cosi, co by se dalo označit za charakterní vývoj. Kvitovat se musí realističnost a fakt, že tu postavy nemají za každou cenu neviditelnou ochranu dějem; Ritchsonův hrdina z toho nicméně stejně vychází jako nepříliš důvěryhodný klikař. V rámci práce s jeho postavou dává tak nějak smysl, že se má právě z něj stát tahoun, že by to ovšem z Ritchsonova hrdiny dělalo zrovna dvakrát dobře napsaného protagonistu, to se tak úplně říct nedá. A nic na tom nezmění ani předvídatelně vybudovaná vrátka pro případné pokračování.
Je minimálně hezké, že se očividně natáčí v přirozených kulisách a digitální efekty jsou tu většinu času omezené (naštěstí, protože jsou většinu času poměrně ošklivé) pouze na titulní válečné monstrum, ta přirozená australská příroda je skutečně sympatická. Škoda tak poměrně ošklivého vizuálu, který způsobuje, že film nevyhnutelně působí laciněji. Jeho víceméně komornost mu ovšem poměrně sluší; svým způsobem je nakonec dobře, že si Hughes a Beaufort jako scenáristé uvědomují, že méně je někdy více. A i když film do velké míry vyznívá patrioticky, nevyznívá tak směšným způsobem, což také není vyloženě jednoduchý úkol. Škoda jen, že jsou vedlejší postavy nevýrazné, nejen díky faktu, že každý z nich je stejně jako hlavní hrdina označován číslem. Dialogy jsou často i na poměry akčního filmu pitomoučké, koncept s omezenými pravidly rychle narazí na své hranice, zručně realizované akční scény a připomínky starých zlatých blbých akčních časů potom pravděpodobně nebudou stačit úplně každému. Minimálně tedy ne těm, kteří od podobných akčních filmů tak nějak očekávají, že budou nad věcí, nikoliv, že se budou spoléhat na to, že je film pobaví pouze svou akcí a nostalgií po starých akčních klasikách, aniž by nabídl cokoliv nového nebo překvapivého. Je to ideální film pro ty, kteří mají rádi akční žánr a jsou často ochotní mnohým akčním kouskům odpustit, že až příliš jasně vycházejí z jedněch z nejklasičtějších filmů žánru. A kdo se tak nějak spokojí s tím, že akčnímu žánru věnuje spíše pár kroků dozadu nežli pár kroků vpřed.
Válečné monstrum je akční film, který nenabízí žádná překvapení, ale dokáže slušně splnit svůj účel pro fanoušky žánru. Alan Ritchson se osvědčuje jako fyzicky i charismaticky vhodný protagonista, akční scény jsou zručně natočené a natáčení v reálných kulisách se musí především v dnešní době kvitovat. Na druhou stranu jsou postavy nevýrazné, dialogy slabé a scénář se příliš nesnaží o inovaci – je to pořád až příliš očividný upgrade Predátora. Válečné monstrum je tedy ideální pro ty, kteří chtějí nostalgický návrat k klasickým akčním filmům osmdesátých a devadesátých let a nevyžadují, aby se akční žánr posouval nějak výrazně vpřed...
