VERNEROVÁ, Petra. Pravidlo průšvihu.

Pravidlo prů­švi­hu je návo­dem. Návodem pro osa­mě­lé a zhr­ze­né. Ženy, samo­zřej­mě. Románů pro osa­mě­lé a zhr­ze­né muže není mno­ho, muži si v obdo­bích kri­zí kni­hy o kri­zích zjev­ně nečtou a hle­da­jí útě­chu v jiných sfé­rách živo­ta. Ženy jsou mul­ti­funkč­ní, a tak si tako­vé kni­hy čtou, a ved­le toho tak­též hle­da­jí v jiných sfé­rách, co se těm muž­ským podo­ba­jí jako vej­ce vej­ci… Alkohol, wor­ko­ho­li­če­ní, pří­le­ži­tost­ný sex a našly by se i dal­ší akti­vi­ty, či pasi­vi­ty. „Nejsem ani prv­ní ani posled­ní, kdo si čeká­ní na osu­do­vý pro­těj­šek se vše­mi pěti P (pra­chy, penis, posluš­nost, pra­co­vi­tost a palác) krá­tí rekre­ač­ním sexem.“

S hlav­ní hrdin­kou Evou se na začát­ku pří­bě­hu potká­vá­me na začát­ku vel­ké­ho zkla­má­ní, kdy se původ­ní plá­ny bor­tí jako hrad z pís­ku a minu­lost se tvá­ří jako jeden vel­ký otaz­ník. Její vnitř­ní mono­lo­gy by moh­ly při­po­mí­nat slav­nou Bridget Johnsonovou. „Zalévám instant­ní kávu a při­tom mi dojde, že v pomuchla­ném tri­ku a tep­lá­cích posle­pu vyhráb­nu­tých z prá­del­ní­ho koše musím vypa­dat jako totál­ní lúzr.“ Krize střed­ní­ho věku, ujíž­dě­jí­cí vlak mateř­ství a mlá­dí, nad­vá­ha, sebe­lí­tost a done­ko­neč­na se opa­ku­jí­cí téma muž­ské špat­nos­ti a nedo­sta­či­vos­ti se obje­vu­jí téměř na kaž­dé strán­ce. „Nedoplatil mi nikdy nic.“

Autorka nás pro­vá­zí zra­ně­nou hrdin­či­nou psy­ché, kte­rá ale pro­dě­lá­vá osob­nost­ní růst. Za sebou při­tom nechá­vá prázd­né lah­ve od čer­ve­né­ho vína a neko­neč­né množ­ství hrn­ků se zaschlý­mi zbyt­ky instant­ní­ho kafe. Čekání na pana Božského nás pře­ne­se dokon­ce za oce­án. Opouštěná a opouš­tě­jí­cí Eva má při vyprá­vě­ní své­ho pří­bě­hu pro­stor sle­do­vat čte­ná­ře, zda ji bed­li­vě vní­má a občas ho vybí­zí k vět­ší pozor­nos­ti. „No tak pochop­te, že jsem se z Borise ješ­tě neu­zdra­vi­la.“ Nebo: „To mi pověz­te, jak jsem moh­la sama se sebou vydr­žet? Takhle si ubli­žo­vat!“

Nejblíže se rea­li­tě blí­ží věč­né dia­lo­gy s mat­kou, kte­rá volá téměř vždy nevhod, ale o to nalé­ha­vě­ji. Její neko­neč­né mono­lo­gy o tom, co prá­vě uva­ři­la a násled­ně sněd­la, se táh­nou celým dějem jako čer­ve­ná nit.

Vyprávění ply­ne v tem­pu smě­rem vpřed, pří­běh se vejde do hori­zon­tu něko­li­ka dní a smě­řu­je neo­myl­ně k oče­ká­va­né katar­zi. A jaké z toho ply­ne pou­če­ní? Sečteno a pod­tr­že­no, muž­ský svět jest při­jat na milost, ale ten žen­ský je stej­ně lep­ší!

Spisovatelka, redak­tor­ka, autor­ka tří knih. Matka a babič­ka. Milovnice jíd­la, chůze a ency­klo­pe­dií o zví­řa­tech. Tolik z infor­ma­cí na pře­ba­lu kni­hy.

VERNEROVÁ, Petra. Pravidlo prů­švi­hu. Frýdek-Místek: Alpress, 2016. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7466-940-8.

Knihu si samo­zřej­mě může­te kou­pit pří­mo v nakla­da­tel­ství.