(zatím nehodnoceno)
Loading...„Jirkovi zahraju cokoliv“
Vaše scéna s Eliškou Balzerovou, vlastně slovní přebíjená mezi manželkou a milenkou, vypadá
částečně na improvizaci. Byla, nebo se odehrála přesně podle scénáře?
Podle scénáře. Tudíž se odehrála prizmatem skvělého Jiřího Vejdělka. Ale vždy by vše mělo vypadat tak, že to právě vzniká, takže děkujeme (smích). Jinak jsme samozřejmě zkoušeli přímo na
„place“, ale jelikož je u filmu dialog zabírán ze všech možných úhlů, tudíž nesčetněkrát, tak se dá říci, že jsme se všichni prozkoušeli navzájem perfektně. Upřímně, naše situace byla hravě daná a pečlivě pohlídaná panem režisérem. A s Eliškou Balzerovou se před kamerou potkávám tak zřídka, že jsme byly obě vděčné, že spolu můžeme strávit celý den. Já ji totiž adoruji nejen jako herečku, ale i jako nádhernou bytost.
Dokážete vy sama být někdy tak ironicky jedovatá, jako vaše postava?
V osobním životě mám sklon spíše k sebeironii. Ale dobrým hercem v soukromí nejsem, každá nepravost je na mně znát. Obávám se, že kdybych naložila jedovatě, asi bych svůj protějšek okamžitě rozesmála.
Dostala jste se někdy do podobné situace jako vaše postava?
Nevzpomínám si, že by mne někdy některá z žen podobně, a ještě k tomu s grácií, konfrontovala. Lehce upjaté distingované dámy si čas od času zahrajete. Proč myslíte, že je ve vás režiséři vidí? To bychom se museli zeptat režisérů samotných. Kdysi mi scénárista Jiří Hubač podobný postřeh objasnil slovy: „Ty totiž umíš chodit i v gumácích jako v lodičkách.“ A rakouský režisér Franz Novotny říkával: „Vy hrajete, jako když tančíte.“ Zřejmě vidí něco, co já ne. Ale berte to s nadsázkou (smích).
Co vlastně herečku vašeho věhlasu přimělo vzít sice velice výraznou, ale rozsahem nevelkou roli? Ztvárňuji jistý archetyp ženy, který chtěl Jiří v příběhu mít, to zadruhé. Ale zaprvé je důvodem sám Jiří Vejdělek. Stejně jako bych si ve filmu Václava Marhoula s láskou zahrála třeba jen záda mrtvého vojína s obličejem v písku, tak u Vejdělka s radostí ztvárním klidně taxikářku v taxi, co prosvištělo ve druhém plánu.
V čem pro vás byla spolupráce s Jiřím Vejdělkem nejzajímavější?
Jeho režijní poctivost, neústupnost, kreativita a další kvality, to už dávno hloubí všichni herci
i kritika do jeho matrice, ale mne při práci s ním vedle všech krásných zaťatostí potěšil jeho věčný úsměv a humor a laskavost.
A jaké bylo hrát před kamerou pana Smutného, o kterém se říká, že „ženské umí“?
Jaké kousky dovede Vladimír s ženskými, to se ke mně věru nedoneslo, ale měla jsem tu čest být součástí jeho snímků už v Mazaném Filipovi. I kdybych shlédla jakýkoli film bez úplné vědomosti tvůrců, tak jeho rukopis poznám okamžitě. Za kamerou umí úplně všechno. Vladimír Smutný je dle mého vidění nejlepší vypravěč všech dob.
Na co byste diváky nalákala do kina?
No přece na Tátovu volhu (smích).
Části seriálu: Tátova volha
Nejnovější komentáře