Vydejte se s Dominikou Gawliczkovou na cestu Jižní Amerikou

Česká ces­to­va­tel­ka Dominika Gawliczková ve své nové kni­ze popi­su­je dob­ro­druž­ství, kte­rá zaži­la na své dese­ti­mě­síč­ní ces­tě Jižní Amerikou. Nečekejte ale kla­sic­kou ces­to­pis­nou poho­dič­ku. Zdolání vel­ké­ho kon­ti­nen­tu na malé motor­ce se totiž může pro­mě­nit v inten­ziv­ní noč­ní můru.

Nože, gan­gs­te­ři a vel­ký strach

Tak začí­ná dra­ma­tic­ké vyprá­vě­ní jed­né malé blon­dýn­ky, kte­rá si plní svůj ces­to­va­tel­ský sen. Že to nebu­de pro­cház­ka růžo­vým sadem, jí začí­ná být jas­né hned ze star­tu. Než se jí totiž v Kolumbii poda­ří pře­ko­nat cel­ní byro­kra­cii a vydat se na ces­tu, oci­tá se najed­nou před ostřím nože a cham­ti­vým pohle­dem zlo­dě­je. A tak se mís­to tolik vytou­že­né­ho zvu­ku své motor­ky dočká jen nesro­zu­mi­tel­né špa­něl­šti­ny na sta­ni­ci kolum­bij­ské poli­cie. Příběh ale tepr­ve začí­ná - Dominiku čeká 8 zemí, 11 237 kilo­me­t­rů a hlav­ně vel­ká zkouš­ka trpě­li­vos­ti.

Kdo si počká, ten...

Stejně jako si na ces­tě musí Dominika počkat na kom­pe­tent­ní oso­by pro opra­vu její motor­ky, musí si i čte­nář její­ho dení­ku počkat na hez­ké a vese­lé zážit­ky. Na ces­tě je spous­ta nástrah, agre­siv­ních psů i neo­chot­ných úřed­ní­ků. Když nako­nec Dominika one­moc­ní a píše z nemoc­nič­ní­ho lůž­ka, čte­nář nevě­ří, že se ješ­tě poje­de dál. Nakonec ale pla­tí, že kdo si počká, ten se dočká - a to jak pro Dominiku, tak pro napja­té čte­ná­ře.

Jižní Amerika jen pro otr­lé

Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolívie, Argentina, Paraguay, Brazílie i Uruguay. Dominika Gawliczková je (snad i díky své­mu neu­tu­cha­jí­cí­mu smys­lu pro humor) v cíli a zhýč­ka­ní turis­té jen krou­tí hla­vou. I když pro mne kni­ha po lite­rár­ní strán­ce nepřed­sta­vu­je vel­ký lite­rár­ní počin, je nepo­chyb­ně inspi­ra­tiv­ním pří­bě­hem o lid­ské odva­ze a jedi­neč­ným mani­fes­tem pro­ti vše­mu, co nám sto­jí v ces­tě za spl­ně­ným snem.

---