Začalo natáčení mystického dramatu ARVÉD inspirovaného skutečným osudem Jiřího Arvéda Smíchovského

Na začát­ku úno­ra odstar­to­va­lo natá­če­ní nové­ho fil­mu Arvéd vzni­ka­jí­cí­ho v česko-slovenské kopro­duk­ci. Podstatná část natá­če­ní pro­běh­ne v Praze v ate­li­é­rech ve Kbelích, kde fil­ma­ři pod vede­ním reži­sé­ra Vojtěcha Maška a kame­ra­ma­na Dušana Husára natá­če­jí v deko­ra­cích, kte­ré jsou na pome­zí surre­ál­né­ho snu a uvě­ři­tel­né sku­teč­nos­ti. Tyto scé­ny tvůr­ci násled­ně pro­po­jí s reál­ný­mi loka­ce­mi a vytvo­ří své­byt­ný svět hlav­ní­ho hrdi­ny Arvéda.

Příběh Jiřího Arvéda Smíchovského vyšel kniž­ně v roce 2016 pod názvem Malostranský ďábel a ihned ten­to por­trét jed­né z nej­roz­po­ru­pl­něj­ších osob­nos­tí čes­ké his­to­rie vyvo­lal vel­ké ohla­sy. Autor této kni­hy, spi­so­va­tel Jan Poláček, je i spo­lusce­náris­tou fil­mu spo­leč­ně s reži­sé­rem sním­ku debu­tu­jí­cím Vojtěchem Maškem. Filmový pří­běh se rodil od roku 2017. Komorní dobo­vé dra­ma vyprá­ví o faus­tov­ském pro­pad­nu­tí peklu, o tom, kam až jsme schop­ni zajít, abychom dosáh­li své­ho cíle. Doktor Arvéd Smíchovský byl ocho­ten jít až k hra­ni­cím samot­né­ho pek­la.

Spoluscenárista fil­mu Jan Poláček pro­zra­dil inspi­ra­ci k napsá­ní osu­dů uzná­va­né­ho her­me­ti­ka Smíchovského a řekl, nako­lik bylo obtíž­né mapo­vat pří­běh sku­teč­né­ho zápor­né­ho hlav­ní­ho hrdi­ny: „Oslovily mě život­ní pří­běhy před­sta­vi­te­lů čes­ké­ho her­me­tis­mu. Prvním byl náš nej­zná­měj­ší theurg Jan Kefer, kte­rý je zpo­pu­la­ri­zo­va­ný díky svým magic­kým zása­hům pro­ti ast­rá­lu Adolfa Hitlera. Jiří Arvéd Smíchovský se může zdát na prv­ní pohled veskr­ze zápor­ným hrdi­nou, ale prav­da je jako vždy a ve všem někde upro­střed. Kromě pro­ká­za­ných trest­ných činů, kte­ré ved­ly k jeho odsou­ze­ní, je v jeho úřed­ních doku­men­tech též výčet obvi­ně­ní, kte­rá byla svě­dec­ky vyvrá­ce­na, je tam roz­sáh­lé nevě­ro­hod­né udá­ní Arvédova pří­te­le, ze kte­ré­ho čiší msti­vá nená­vist, a jsou tam i dob­rozdá­ní o Arvédově nezišt­né pomo­ci za oku­pa­ce. Není důvod, aby zane­chal tak výraz­nou sto­pu jako jeden z nej­vět­ších zlo­du­chů naší his­to­rie. Arvéd byl totiž poté, co spo­lu­pra­co­val s oku­pan­ty, i spo­lu­tvůr­cem vzni­ka­jí­cí komu­nis­tic­ké taj­né bez­peč­nos­ti. Byl vyu­žit v řadě pro­ce­sů se sku­teč­ný­mi kola­bo­ran­ty, ale i pro nastu­pu­jí­cí režim nepo­ho­dl­ný­mi oso­ba­mi. Svědčil údaj­ně u asi čtyř set pová­leč­ných sou­dů a na cele tvr­dil, že zapří­či­nil smrt desí­tek lidí. Jeho vlast­ní pro­ces se neu­stá­le odklá­dal a on dou­fal, že čas otu­pí hrot spra­ve­dl­nos­ti. Hrál hru, kte­rá se mu poslé­ze vymkla z rukou, a tak se sna­žil za pomo­ci čer­né magie při­vo­lat na pomoc i ďáb­la. Pro mě to zna­me­na­lo poku­sit se Arvéda pocho­pit a za pomo­ci fak­tů, dobo­vých reá­lií a fan­ta­zie vytvo­řit pří­běh.“

Režisérem a spo­lusce­náris­tou sil­né­ho a nad­ča­so­vé­ho pří­bě­hu je Vojtěch Mašek, kte­rý, i když je to jeho režij­ní debut, není v oblas­ti umě­ní žád­ným začá­teč­ní­kem. Je auto­rem něko­li­ka diva­del­ních her (Mimo zápis - Studio Hrdinů, Černý med - Činoherní klub), spo­lusce­náris­tou vítěz­né­ho fil­mu kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu Křižáček a nosi­te­lem osmi cen Muriel za komik­so­vou tvor­bu. „Životní pří­běh dok­to­ra Smíchovského mi dává mož­nost nahléd­nout his­to­ric­kou lát­ku pohle­dem cha­risma­tic­ké­ho démo­na, kte­rý se svou slo­ži­tou pova­hou zaple­te do slo­ži­té doby.“

Ve fil­mu se obje­ví řada skvě­lých her­ců, jejich výběr a obsa­ze­ní popi­su­je Vojtěch Mašek: „Od začát­ku jsem věděl, že Arvéd je Michal Kern. Shodou okol­nos­tí jsem se v době, kdy jsem s ním při­pra­vo­val diva­del­ní před­sta­ve­ní Mimo zápis, začal také zabý­vat myš­len­ka­mi na film o Arvédovi. Jsem vel­mi rád, že nabíd­ky dal­ších hlav­ních rolí při­ja­li moji oblí­be­ní her­ci a hereč­ky jako Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl a Vojtěch Vodochodský, už při prv­ních zkouš­kách a pří­pra­vách potvr­di­li, že jsou ide­ál­ní vol­bou. V men­ších rolích se obje­ví Ivana Uhlířová, Pavlína Štorková, Vojtěch Vondráček a Tomáš Kobr. Důležitou sou­čás­tí herec­ké­ho obsa­ze­ní jsou i vyni­ka­jí­cí slo­ven­ští her­ci Robert Jakab, Zvonko Lakčevič nebo Marian Labuda v roli bacha­ře.“

Divadelní a tele­viz­ní herec Michal Kern k titul­ní posta­vě a k pří­pra­vě na roli dodá­vá: „Jiří Arvéd Smíchovský, pře­zdí­va­ný malostran­ský ďábel, byl dok­to­rem práv a filo­zo­fie, okul­tis­tou, kola­bo­rant s nacis­tic­ký­mi oku­pan­ty, uda­vač, poz­dě­ji faleš­ný svě­dek a při­slu­ho­vač komu­nis­tic­ké­ho reži­mu. Velice inte­li­gent­ní osob­nost s geni­ál­ní pamě­tí. Člověk s obrov­ským vnitř­ním kon­flik­tem, extrém­ní­mi psy­chic­ký­mi polo­ha­mi, zapro­da­nou duší a neu­tu­cha­jí­cí tou­hou po vědě­ní. V rám­ci pří­prav natá­če­ní je mi vel­kou opo­rou reži­sér Vojtěch Mašek, kte­rý trpě­li­vě odpo­ví­dá na všech­ny mé zví­da­vé otáz­ky. A pod jeho vede­ním mi byl dopřán luxus v podo­bě herec­kých a kame­ro­vých zkou­šek se vše­mi kole­gy. No a pak řekl bych stan­dard­ně jako při kaž­dé nové roli. Vodítkem je mi sil­ný scé­nář, zkou­má­ní moti­va­cí a jed­ná­ní posta­vy. A čet­bou belet­rie, mno­ha odbor­ných knih a mate­ri­á­lů, zejmé­na o her­me­tis­mu.“  

Jaká je to pro her­ce výzva ztvár­nit tuto fas­ci­nu­jí­cí démo­nic­kou, při­tom nega­tiv­ní posta­vu? „To, že to byl svým způ­so­bem neu­cho­pi­tel­ný, roz­po­ru­pl­ný člo­věk bylo pro nás v něčem osvo­bo­zu­jí­cí. Mohli jsme abso­lut­ně nechat prů­chod fan­ta­zii a vytvo­řit napros­to své­byt­nou, ori­gi­nál­ní posta­vu. Ta napros­tá vol­nost ve výbě­ru herec­kých pro­střed­ků, je ale na dru­hou stra­nu vel­mi zava­zu­jí­cí. Bylo potře­ba ten roz­tříš­tě­ný cha­rak­ter sjed­no­tit, zce­lit. V prů­bě­hu zkou­šek jsme dospě­li k urči­té­mu tva­ru posta­vy, kte­rý je mys­lím vel­mi kon­krét­ní a přes­ný. A věřím, že jsme se jeho nit­ra dotkli. Jako zápor­né­ho hrdi­nu se ho jako herec pokou­ším obha­jo­vat a hle­dat na něm to nej­víc svět­lé, kte­ré tuto tem­no­tu vyvá­ží. Jako člo­věk bych ho ale obha­jo­vat nemohl. S tím se smi­řu­ji a to je asi i to nej­těž­ší. To vědo­mí, že hra­je­te posta­vu, kte­rá je svým způ­so­bem živo­ta a svý­mi činy nelid­ská, zrůd­ná, iri­tu­jí­cí,“ vysvět­lu­je Michal Kern. 

Spolusce­náris­ta fil­mu Arvéd Jan Poláček vzka­zu­je divá­kům, na co se můžou v kině těšit: „Já věřím, že to pro mno­hé bude pře­kva­pi­vý pří­běh muže, ze kte­ré­ho okol­nos­ti a dobo­vý tisk stvo­ři­ly ďáb­la. Mám ale pochyb­nos­ti, jest­li jím neby­li spí­še ti, co ho pou­ží­va­li jako nástroj. Arvéd mohl být jen sečtě­lým člo­vě­kem osl­ňu­jí­cím spo­leč­nost svou pamě­tí a širo­ký­mi zna­lost­mi. Mohl být zná­mý v úzkém kru­hu lidí sdru­žu­jí­cích se v taj­ných okult­ních spo­leč­nos­tech. Žil ale v době dvou tota­lit a ty pozna­me­na­ly jeho cha­rak­ter. Jeho hna­cím moto­rem byly vyso­ké ambi­ce. Chtěl být slav­ný. Toužil, aby jeho jmé­no bylo v nauč­ném slov­ní­ku. Možná si sku­teč­ně přál vynik­nout za kaž­dou cenu… i za cenu koná­ní zla. Je mi blíz­ká ima­gi­na­ce v tvor­bě reži­sé­ra Vojtěcha Maška a věřím, že tenhle pří­běh je stvo­ře­ný pří­mo pro něj. Práce na scé­ná­ři v jed­nu chví­li kon­čí a já se těším, až posta­vy oži­jí na plát­ně.“

Producenty fil­mu jsou Kristýna Michálek Květová, Tomáš Michálek - Cinémotif Films v kopro­duk­ci s Ivanem Ostrochovským - Punkchart Films a Českou tele­vi­zí – TPS Tomáš Baldýnský. Film pod­po­řil Státní fond kine­ma­to­gra­fie a slo­ven­ský Audiovizuálný fond a do kin jej uve­de dis­tri­buč­ní spo­leč­nost CinemArt.

Režie: Vojtěch Mašek

Scénář: Jan Poláček, Vojtěch Mašek

Kamera: Dušan Husár

Střih: Hedvika Hansalová

Architekt: Nina Feriancová

Zvuk: Jakub Jurásek

Hudba: Ondřej Mikula (Aid Kid), Jonatán Pastirčák (Pjoni)

Kostýmy: Františka Králíková

Masky: Iveta Huptychová

Dramaturg: Ivo Trajkov, Jakub Felcman

Hrají: Michal Kern, Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Vojtěch Vodochodský, Marian Labuda ml., Ivana Uhlířová, Pavlína Štorková, Vojtěch Vondráček, Emanuel Fellmer, Tomáš Kobr, Marek Dluhoš, Martin Šalacha, Robert Jakab, Zvonko Lakčevič a dal­ší

Producent: Cinémotif Films – Kristýna Michálek Květová, Tomáš Michálek

Koproducenti: Punkchart Films – Ivan Ostrochovský, Česká tele­vi­ze

Synopse fil­mu:

Arvéd je novo­do­bý Faust a smlou­va s ďáblem v podo­bě nacis­tic­ké a poslé­ze komu­nis­tic­ké moci ho dove­de až na okraj pro­pas­ti. Stojí pro­ti němu zpra­vo­da­jec Plaček, Mefistofeles v kom­pli­ko­va­něj­ší podo­bě. Vděčí Arvédovi za život. Za nacis­tic­ké oku­pa­ce neskon­čil Plaček v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře jen díky němu. Po vál­ce si vymě­ní role. Plaček splá­cí dluh. Zařídí, že soud nepo­ža­du­je pro kola­bo­ran­ta smrt, ale odsu­zu­je ho pou­ze na doži­vo­tí. Plaček vyu­ží­vá Arvédovu paměť ke svým cílům. Arvéd usvěd­ču­je kola­bo­ran­ty. Plaček mu jeho služ­by oplá­cí výho­da­mi pro­mi­nent­ní­ho věz­ně a pří­stu­pem k Arvédově nej­vět­ší dro­ze – vzác­ným spi­sům. Za duše odsou­ze­ných dostá­vá tex­ty ze zkon­fis­ko­va­ných kniho­ven. Arvéd a Plaček roze­hrá­va­jí šacho­vou par­tii. Nikdy si pří­liš nedů­vě­řo­va­li. Za pro­tek­to­rá­tu Arvéd pou­žil pří­te­le her­ce, aby pokou­šel Plačka a hro­zil mu kon­cen­t­rá­kem. Plaček se ho sna­ží ovliv­nit pro­střed­nic­tvím adep­ta taj­né poli­cie. Mladík má zne­u­žít Arvédovy homose­xu­a­li­ty. Smyčka se sta­hu­je. Arvéd věří, že zís­ká for­mu­li a vyvo­lá ďáb­la. Chybí posled­ní kni­ha, alchy­mis­tic­ká pří­sa­da, a used­ne na trůn pozná­ní po boku Lucifera. Plaček žádá dal­ší oběť, Arvédova blíz­ké­ho pří­te­le. Má zra­dit nevin­né­ho, nebo se vzdát své­ho cíle? U sou­du pad­ne abso­lut­ní trest. Arvéd oče­ká­vá odmě­nu. Ale na Plačkově mís­tě sedí někdo jiný. Plaček byl zatčen pro vlas­ti­zra­du. Arvéd musí kni­hu zís­kat za kaž­dou cenu. Skončí zmlá­ce­ný na zemi. Odvážejí ho do těž­ké­ho žalá­ře. Celu sdí­lí s kato­lic­kým věz­něm. Přichází posled­ní šan­ce. Zdá se, že o Arvéda má zájem sovět­ská zpra­vo­daj­ská služ­ba. Po úto­ku bacha­řů ale skon­čí ve vězeň­ské nemoc­ni­ci. Blíží se konec. Ve stej­nou chví­li, kdy do věz­ni­ce při­jíž­dí porad­ce, aby si ho odve­zl, Arvéd spat­ří ďáblo­vu tvář. Je poz­dě. Na lůž­ku leží zčer­na­lé tělo, tvář bez výra­zu. Ďábel má ale neko­neč­ně mno­ho tvá­ří, mož­ná i podo­bu sovět­ské­ho porad­ce…