Pokud mi někdo řekne termín „teenagerovská komedie“ rovnou se mi vybaví litry spermatu plus nějaké další tělesné tekutiny navíc. Nevím, jestli jsem moc náročný, ale podle mě si jen s tím alespoň trošku kvalitní komedie nevystačí. Nemám nic proti trošce té nechutnosti, ale vytřískat všechny vtipy jen z nich, to prostě nemůže fungovat. Scénáristé Zahulíme, uvidíme (Jon Hurwitz a Hayden Schlossberg) jsou si toho vědomi, a tak se nespoléhali jen na to, že se vám u některých scén udělá mírně nevolno, ale připravili i plno humorných momentů, ve kterých nikdo nepředvádí co všechno se mu vejde do varlat. Ústřední zápletka byla trošku ochuzená. Je hodně, ale hodně jednoduchá – dva spolubydlící, milovník marjánky indický mladík Kumar (Kal Penn), a poměrně umírněný asijský finanční analytik Harold (John Cho) se jednoho dne zkouří. Nedlouho na to je přepadne hlad. Jenže tentokrát ho chtějí zahnat stylově, ve White Castlu, kde mají úžasné minihamburgery. Plán je jednoduchý – nasednout do auta, dojed do fast foodu White Castle a nacpat se až k prasknutí. Jenže ono to není tak lehké…
Není to zrovna námět století – dva zhulení kluci se jednou najíst, jenže strohost děje vám bude úplně ukradená, protože se na něj podařilo navěsit tolik vtipných momentů, že vám jednoduchost příběhu bude nakonec naprosto ukradená. To neznamená, že nebudete hlavním hrdinům fandit, aby si nakonec zvládli své žaludky naplnit, naopak, čím více komplikací jim přijde do cesty, tím více jim budete přát, aby na místo určení dorazili. Než se tak ale stane, budou si muset projít pár nepříjemnostmi jako je menší chirurgický zákrok (na třetí osobě), útok mývala, zatčení, let na rogalu nebo jízda na gepardovi.
Přestože se někdy speciální triky (které jsou například u poslední zmíněné situace prostě zapotřebí) nepovedly, a i když jsou některé momenty šílené a s realitou nemají nic společného, neubírá to na jejich vtipnosti. Jde o natolik střelené nápady, že se smát musíte. Jenže pochybuji, že by tomu tak bylo, kdyby se hlavních rolí ujali jiní představitelé. Je sice pravda, že oba už nejsou v úplně pubertálním věku (Kal Penn je ročník 1977 a John Cho dokonce 1972), ale to jim v jejich uvolněném výkonu vůbec nebrání. Nebýt jich, tak by rozhodně film ztratil na svém kouzlu.
Kromě nich se v Zahulíme, uvidíme mihnou ještě další známé tváře, které se proslavily především ve filmech pro mladé publiku. Ať už je to Ryan Reynolds, se kterým se Kal Penn setkal u natáčení Sexy párty nebo Eddie Kaye Thomas se kterým sem možná naopak seznámil Jon Cho při natáčení série Prci, prci, prcičky.
Osobně si dovolím tvrdit, že i přes hodně skromný rozpočet (9 milionů dolarů) je Zahulíme, uvidíme o něco vtipnější než výše zmíněné filmy. Neříkám, že Prci, prci, prcičky nemají své kouzlo, ale Zahulíme, uvidíme je oproti nim o dost praštěnější, ale také o něco vtipnější. A má i lepší soundtrack, tedy pokud jste fanoušky hip-hopu.
Zahulíme, uvidíme je komedie, která mě příjemně překvapila, je sice také místy dost nechutná, ale není to zbytečně často. Hlavní devizou filmu je obsazení a naprosto ujeté scény, které možná zprvu vyvolají nevěřící údiv, ale za pár vteřin dojde na smích.
A pro fanoušky Harolda a Kumara jedna dobrá zpráva, v roce 2007 spolu vyrazí do Amsterdamu. Mám dojem, že to bude stát za to, tak se těšte na premiéru filmu Harold & Kumar Go to Amsterdam.
