Zaklínač: Pokrevní pouto

oLKN8D LFhE

3/10 – Já jsem člo­věk (kecám, jsem robot), kte­rý o opě­vo­va­ném lóru pol­ské­ho vel­mis­t­ra Sapkowskiho ví jen vel­mi málo, přes­ně­ji vůbec nic. Hodlám to samo­zřej­mě jed­nou napra­vit, ale je dost mož­né, že do té doby dří­ve skon­čí net­fli­xov­ský Zaklínač. Abych však nepů­so­bil jako recen­zent, kte­rý si fabu­lu­je výro­ky z aná­lu, tzv. anal­fa­bet, při­znám, že jsem ale­spoň hrál prv­ní hru od CD Projekt RED a hrál bych i dal­ší, kdy­bych na ně měl dosta­teč­ně výkon­né zaří­ze­ní. U prv­ní hry jsem se při­ro­ze­ně vel­mi bavil, zejmé­na mě pak oslo­vil legen­dár­ní čes­ký dabing, kte­rý v té době sku­teč­ně exce­lo­val a vyhou­pl hráč­ský záži­tek na úpl­ně jinou úro­veň. Hlášky, kte­ré zdo­mác­ně­ly, může­te najít tře­ba ZDE ane­bo ZDE. Teď ale k tomu, proč vám to tu všech­no vyklá­dám. Snažím se vám tu zdlou­ha­vou ces­tou nazna­čit, že po Sapkowskiho před­lo­ze je mi put­na a z her je mému note­boo­ku šoufl, ale i bez toho mohu snad­no iden­ti­fi­ko­vat seri­ál, kte­rý abso­lut­ně nemá co nabíd­nout (nebo to ale­spoň nena­bí­zí) a bez vět­ších roz­pa­ků ho ozna­čit slo­vem NUDA. Naprosto jsem se neba­vil. Dokonce jsem se u sle­do­vá­ní pěk­ně vyvzte­kal, pro­to­že když jsem něja­ká úsek z čiré divác­ké bez­na­dě­je pře­sko­čil, musel jsem se k němu ješ­tě roze­zle­ně vra­cet, pro­to­že Zaklínač: Pokrevní pou­to je pře­bor­ní­kem v tom, jak zašít jed­nu klí­čo­vou infor­ma­ci do pěti minut bez­cíl­né­ho plká­ní. Jednoduše hrůza. A opa­ku­ji: straš­ná nuda. Tak hus­tá, že by se už ani krá­jet neda­la. Je to cel­kem ško­da, pro­to­že téma samo o sobě je doce­la zásad­ní pro celý Zaklínačův svět. Nicméně vůbec se ho nepo­da­ři­lo pro­dat. Už jen pro­to, že během prv­ní epi­zo­dy se seri­ál sna­ží ako­rát pro­dat sám sebe scé­nou ze sou­čas­nos­ti, kde vidí­me Marigolda, kte­ré­ho pře­pad­ne něja­ká mystic­ká pip­ka a naří­dí mu, aby o téma­tu naše­ho pří­bě­hu stvo­řil báseň. Příšerný pokus, jak obhá­jit exis­ten­ci seri­á­lu. Ta píseň nako­nec samo­zřej­mě zazní během závě­reč­ných titu­lek posled­ní epi­zo­dy a je zda­le­ka tím nej­lep­ším, co celý ten­to paskvil může nabíd­nout. Navíc i pěk­ně shr­ne děj, tak­že všem, kte­ří chtě­jí vědět o co go, ale nechtě­jí pro­plýtvat 3 a půl hodi­ny své­ho živo­ta, dopo­ru­ču­ju najít si na Spotify píseň Song of the Seven a na ten­to seri­ál se zvy­so­ka vysrat. Slibuji, že nebu­de­te lito­vat. Ve zkrat­ce: „Strašné posta­vy, špat­ná cha­rak­te­ris­ti­ka, špat­ná moti­va­ce, ošun­tě­lé kos­týmy, moje nená­vi­dě­ná hereč­ka Michelle Yeoh – samo­zřej­mě straš­ná, vypl­ňo­vá­ní nud­nou vatou, kte­rá niko­ho neza­jí­má a divák nedo­sta­ne důvod, proč by ho měla zají­mat ani oce­ně­ní, že ji nepře­sko­čil (já ji pře­sko­čil), zda­le­ka ne tak dob­rá hud­ba jako je pro Zaklínače stan­dar­dem. Slabá akce. Slabé mon­stra. Nulová atmo­sfé­ra. Příšerné dia­lo­gy. Tečka.“