100 000 dolarů na slunci

Photo © Gaumont Distribution

Sto tisíc dola­rů na slun­ci je francouzsko-italský film reži­sé­ra Henriho Verneuila z roku 1964. Film je adap­ta­cí romá­nu Clauda Veillota Nous n’i­rons pas en Nigeria.

Synopse

Kdesi na jihu Maroka, pár set kilo­me­t­rů od špa­něl­ské Sahary, na počát­ku 60. let 20. sto­le­tí, řídí Castagliano, šéf pochyb­ných metod, kte­ré­mu se kvů­li jeho cuk­rov­ce pře­zdí­vá „řepa“, želez­nou rukou doprav­ní spo­leč­nost, kte­rá vyko­řisťu­je své zaměst­nan­ce. Najme Johna Steinera, „mexic­ké­ho“ řidi­če kami­o­nu, kte­rý se údaj­ně naro­dil v Saltillu, aby řídil zbru­su nový čer­ve­ný tahač Berliet TLM 10 M 2, kte­rý táh­ne návěs údaj­ně nalo­že­ný pou­ze pyt­li cemen­tu a smě­řu­je do Musory. Během tele­fo­nic­ké­ho roz­ho­vo­ru mezi Castaglianem a jeho kli­en­tem vyjde naje­vo, že den před­tím najal Steinera, aby o kami­o­nu věděl co nejmé­ně.

Tato kom­bi­na­ce kami­o­nů vzbu­zu­je závist všech zku­še­ných řidi­čů, ale náklad nao­pak při­ta­hu­je tou­hu Rocca, kte­rý je pova­žo­ván za vyni­ka­jí­cí­ho kami­oňá­ka. Během opi­lec­ké noci s řidi­či se mu poda­ří obelstít Steinera, aby za úsvi­tu řídil Berliet mís­to něj, a ces­tou z měs­ta vyzved­ne mla­dou ženu pře­zdí­va­nou „Pepa“. Když Steiner krá­dež odha­lí, Castagliano násil­ně pro­pus­tí Steinera a mecha­ni­ka Aliho, kte­rý se na pod­vo­du nechtě­ně podí­lel, a pak za Roccem pošle Hervého Mareca, zná­mé­ho jako „le Plouc“, výmě­nou za znač­nou odmě­nu. Zásadně odmí­tá zavo­lat poli­cii; Marec zase chá­pe, že jde spí­še o obsah kami­o­nu, a ne o Castaglianovy „zása­dy“.

Krátce po odcho­du z doprav­ní­ho pod­ni­ku se Steinerovi poda­ří zís­kat Marece na palu­bu a nabíd­ne mu, aby se stří­da­li v říze­ní „jeho“ kami­o­nu. Marec při­jí­má a pro­pouš­tí Aliho, kte­rý ho dopro­vá­zel. I když se je Rocco sna­ží zdr­žet tím, že pro­ti nim poštve šta­m­gas­ty ze zastáv­ky kami­o­nů, kte­rou vede jis­tý Halibi, zná­mý jako „Hluchý“, Marecův kami­on je méně impo­zant­ní než jeho a postup­ně se při­bli­žu­je ke své­mu cíli. Různá nebez­pe­čí na sil­ni­ci je však zdr­žu­jí a pra­vi­del­ně posí­la­jí Marecův kami­on do boje: Roccovy špat­né tahy, fech-fech... Mitch-Mitch, dal­ší kami­oňák, vždyc­ky spíš posmě­vá­ček, jim pří­hod­ně zkří­ží ces­tu za volan­tem své­ho nákla­ďá­ku a zachrá­ní je.

Při honič­ce se zjis­tí, že to byl Pepa, kdo vnu­kl Roccovi nápad unést náklad, jehož přes­nou pova­hu nezná, ale ví, že mu tajem­ný kupec při doru­če­ní zapla­tí sto tisíc dola­rů.

Pronásledovatelé si zkra­cu­jí ces­tu přes Hidžárskou repub­li­ku, ale na mís­to při­jíž­dí poli­cej­ní hlíd­ka, aby ově­ři­la totož­nost řidi­čů. Mareca zaujme poli­cis­to­va váha­vost při jed­ná­ní se Steinerem a sku­teč­nost, že pát­ra­jí po jis­tém Petru Frochtovi, kte­rý měl za býva­lé vlá­dy na sta­ros­ti poli­cii. Odtud Marec zjis­tí, že jeho spo­lu­ces­tu­jí­cí je kro­mě nespo­leh­li­vé­ho řidiče-začátečníka také žol­dák, býva­lý vyso­ký úřed­ník nedáv­no svr­že­né dik­ta­tu­ry, kte­rý ho při­pra­vil o vše, co měl.

Na dru­hou stra­nu však Steiner pode­zí­rá Mareca, že by mohl pře­vzít Roccův nápad, kdy­by se mu poda­ři­lo zís­kat tajem­ný náklad z dru­hé­ho kami­o­nu.

Blízko cíle se Roccův kami­on, poško­ze­ný teré­nem a neho­da­mi při honič­ce, nako­nec porou­chá. Poté pře­pad­ne Marecův kami­on, zra­ní Steinera, kte­rý se sna­žil něco namí­tat, a donu­tí je pře­lo­žit záhad­ný náklad z návě­su do jejich vlast­ní­ho kami­o­nu. Poté se zjis­tí, že jde o těž­ké bed­ny, prav­dě­po­dob­ně se zbra­ně­mi, ukry­té za pyt­li s cemen­tem. Rocco a Pepa se zno­vu vydá­va­jí na ces­tu a nechá­va­jí Steinera a Mareca v pouš­ti. Marec se nako­nec od Steinera dozví, že je ve sku­teč­nos­ti Peter Frocht, a nechá Frochta/Steinera napo­spas osu­du poté, co vyjá­d­ří hlu­bo­ké opo­vr­že­ní nad jeho řidič­ský­mi schop­nost­mi a pochyb­nos­ti o jeho neper­spek­tiv­ní žol­dác­ké budouc­nos­ti.

Steiner, nyní sám, sedí v měst­ském baru, kde se z rádia dozví, že na jihu sílí revo­luč­ní hnu­tí. Snaží se najít způ­sob, jak se tam dostat, aby mohl pokra­čo­vat ve své žold­néř­ské čin­nos­ti. Marec nara­zí na Rocca, kte­rý je stře­dem pozor­nos­ti oby­va­tel nevěs­tin­ce. Oba muži si jdou vyří­dit svůj spor pěst­mi, ale ani jeden z nich nevy­hra­je a Rocco vyprsk­ne smí­chy: pak nabíd­ne Marecovi obou­stran­ný podíl, kte­rý před­tím odmí­tl: roz­trh­ne Berlietův tech­nic­ký prů­kaz napůl, dá mu ho a pro­hlá­sí, že je to jedi­né, co z vozi­dla zby­lo. Pepa sku­teč­ně odjel s kami­o­nem a jeho nákla­dem. Rocco a Marec se nako­nec usmí­ří a jdou se utě­šit do náru­če míst­ních dam.

Technické informace

• Název: Sto tisíc dola­rů na slun­ci
• Režie: Henri Verneuil
• Manažeři pro­duk­ce: Robert Sussfeld a Irénée Leriche
• Výkonný pro­du­cent: Alain Poiré
• Scénář: Marcel Jullian a Henri Verneuil, pod­le romá­nu Clauda Veillota Nous n’i­rons pas en Nigeria (édi­ti­ons Denoël)
• Adaptace: Michel Audiard, Henri Verneuil a Marcel Jullian
• Asistenti režie: Claude Pinoteau, François Rochas a Larbi Ben Chekroum (prv­ní maroc­ký asi­s­tent)
• Dialogy: Michel Audiard
• Kamera: Marcel Grignon
• Šéfrežisér: Marcel Policard
• Operátor: Charles-Henri Montel, asis­to­val mu Maurice Delille
• Hudba: Georges Delerue (edi­ce: Hortensia)
• Kamery: Robert Clavel, asi­s­tent: Marc Desages
• Zvuk: René Longuet, asi­s­tent: Pierre Davoust
• Střih: Claude Durand, asi­s­tent­ka: Michèle Boehm
• Zpracování: Franscope, čer­no­bí­le
• Laboratoř: GTC - Studios de Boulogne-Billancourt
• Kamery: Berliet
• Produkce: SNEG (Société nou­velle des étab­lis­se­ments Gaumont), Ultra Films, Trianon Films (francouzsko-italská)
• Nahrávka: Westrex Recorder System, spo­leč­nost S.O.R
• Délka: 130 minut
• Žánr: kome­die, dob­ro­druž­ný
• 1 pro­jek­ce: 17. dub­na 1964

Použitá vozidla

Lino Ventura řídí Berliet GBC8 6x6 Gazelle, Jean-Paul Belmondo sedí za volan­tem Berliet TLM 10 M2 a Bernard Blier řídí Berliet TBO 15.

O filmu

• Druhé setká­ní Jeana-Paula Belmonda a Lina Ventury po fil­mu Classe tous risques z roku 1960.
• Druhá spo­lu­prá­ce Lina Ventury a reži­sé­ra Henriho Verneuila po fil­mu Les lions sont lâchés.
• Třetí spo­lu­prá­ce Jeana-Paula Belmonda a Henriho Verneuila po fil­mech La Française et l’Amour a Un sin­ge en hiver.
• Verneuil natá­čel ve for­má­tu 2,35:1, kte­rý byl určen pro širo­ko­úh­lé zábě­ry, aby bylo mož­né nato­čit roz­leh­lé pro­sto­ry Maroka, kde se film ode­hrá­val.
• Film dosá­hl v poklad­nách kin 3 441 118 divá­ků.
• Film byl v roce 1964 na fes­ti­va­lu v Cannes zařa­zen do ofi­ci­ál­ní­ho výbě­ru pro Zlatou pal­mu, což vyvo­la­lo sil­nou kri­ti­ku ve fran­couz­ském i mezi­ná­rod­ním tis­ku.
• Příběh, kte­rý vyprá­ví Mitch-mitch s „malým inže­ný­rem“, měl být původ­ně nato­čen jako jed­na ze scén na začát­ku fil­mu, ale kvů­li časo­vé tís­ni dal Verneuil před­nost tomu, aby jej Blier a Belmondo vyprá­vě­li jako anekdo­tu.
• Závěrečná scé­na fil­mu, v níž jsou kon­fron­to­vá­ni Jean-Paul Belmondo a Lino Ventura, byla nato­če­na na vnitř­ním nádvo­ří palá­ce Bahia v Marrákeši. Náměstí Jemaa el-Fna je také roz­po­zna­tel­né, pro­to­že v té době bylo pře­pl­ně­né auty. Honičky s kami­o­ny se ode­hrá­va­jí na ces­tě do Ouarzazate.
• Ačkoli Gerta Froebeho dabo­val Georges Aminel, odpo­ví­dal fran­couz­sky.

Zdroj: Francouzská Wikipedie