#2040: Počítání mrtvých

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Komiks původně vyšel jako "Bodycount" v roce 1996. České vydání má 112 stran a prodává se v plné ceně za 379 Kč.

Scénář: Kevin Eastman

Kresba: Simon Bisley

Na tenhle komiks jsem se docela těšil, i když takový Simon Bisley rozhodně není autor, jehož kresbu bych nějak zásadně vyhledával. Je to autor, který se hodí k Lobovi, jehož samozřejmě také kreslil, i když nejvíce se proslavil asi Sláinem, kde mi však jeho kresba nijak zásadně nevadila a měl jsem pocit, že se tam hodila, dokonce mě bavila. Těšil jsem se ale na to, jak zafungovala jeho spolupráce s Kevinem Eastmanem, jedním z tvůrců "Želv nindža", což rozhodně je komiks, který mám rád, i když jsem spíš vyrůstal na seriálu, jenž jsem si zamiloval. Ale cokoli nového se želváky si rád přečtu. A to je i případ komiksu "Počítání mrtvých". Jasně, není to rozhodně tradiční komiks s Želvami nindža, ale přece jen je tu Raphael, což je jedna čtvrtina tmu a k němu se ještě přidal Casey Jones, což je takový ten týpek s brankářskou maskou a hokejko, co rád rube hajzly v New Yorku. A samozřejmě se s Raphaelem hodně kamarádí.

Příběh se ale na první pohled netočí kolem téhle dvojice, ta se k hlavnímu dění dostává spíše náhodou. Casey proto, že si pro jednu rvačku vybral špatné místo, a Raphael prostě proto, že ho tam scenárista chtěl mít. a tak se v jednu chvíli také zapojí do bitky, aby se jako neřeklo. Ale proč ne, má tam vystupovat, tak je nástup alespoň pořádně rychlý. V první řadě jde ale o vyvinutou ženu Midnight, která utíká před svými pronásledovateli, kteří ji rozhodně nechtějí jen trochu ublížit. Podle všeho jim jde o to, aby ji zabili. A když je v jejich čele Johnny Woo Woo, je jasné, že se mu to povede, protože tohle je týpek, který vždycky dostane, koho má dostat. Podobnost se jménem režiséra Johna Woo není náhodná. Kevin Eastman v závěru uvádí, že filmy Johna Woo byly inspirací pro tento komiks, bohužel je to vidět jen v tom, že je zde hodně akce a hodně se střílí. Co se týče dějové linky a její plynulosti a smysluplnosti, tam už se autoři u Wooa neinspirovali.

Midnight se dá dohromady s Caseym a Raphem a společně se snaží dostat do nějaké Svatyně, kde si Midnight myslí, že by mohla najít nějakou pomoct, nebo minimálně útočiště, aby vyřešila svůj problém s Johnnym, který je ale skutečně neodbytný a jde přes moře mrtvol, aby ji mohl zabít. Takže se vlastně jen střídají masakry s přesuny, které jsou naštěstí hodně rychlé. Trochu problém je pak v tom, že i v závěru se Kevin Eastman snažil o něco, jako o rozuzlení, které by snad mělo být překvapivé, nebo minimálně zábavné. z mého pohledu se mu nepovedlo ani jedno, ten závěr je jen divný, divně překombinovaný, takže budete mít z komiksu celkově pocit, že tam se už při psaní scénáře stalo něco divného, co se pak jen negativně promítlo do komiksu, který se jinak snaží pouze o to, aby byl jednoduchou a jednoduše přímočarou jízdou. A tou je, nic moc navíc v něm skutečně není. Ani emoce.

Kniha "Počítání mrtvých" je přesně to, co je určené pro fanoušky, kteří mají rádi namachrované čtení ve stylu Loba, co si užívají spoustu hlášek, kdy skoro žádná není vtipná, ale je drsná. Já jsem fanoušek příběhu, který zde chybí, ale jsem i fanoušek kresby, která je dostatečně explicitní, a to se musí Simonovi Bisleymu nechat. Pokud dokázal něco skvěle nakreslit, jsou to masakry, jež jsou součástí tohoto komiksu. Jeho kresbě skutečně věříte vyvrhnuté mozky, rozpůlená těla, usekané končetiny, celkově krev, která se na vás ze stránek hrne. V tomhle ohledu jeho kresba funguje skvěle, a to i přesto, že je zřetelně stylizovaná. Minimálně pro tohle stojí za to komiks přečíst. A možná trochu i protože, že máte rádi Želvy nindža, i když přítomnost Raphaela je na některých stránkách skutečně spíše symbolická.