3-Iron

Korejský film 3-iron reži­sé­ra Kim Ki-duka (má na svě­do­mí napří­klad Jaro, léto, pod­zim, zima … a zase jaro) nijak zásad­ně nevy­bo­ču­je z asij­ské pro­duk­ce, kte­rá se dostá­vá do čes­kých kin. Zůstává podob­ná nála­da a poměr­ně poma­lé tem­po. A to má své kouz­lo.

Zvláště pokud se reži­sér drží cel­kem jas­ně načrt­nu­té dějo­vé linie, dopl­ňu­je ji jen vel­mi při­mě­ře­ným počtem dokres­lu­jí­cích scén a nepo­stá­vá tak na jed­nom mís­tě a děj úspěš­ně posu­nu­je kupře­du. Film je pří­bě­hem mla­dé­ho muže jmé­nem Tae-suk, kte­rý roz­ná­ší po bytech reklam­ní letá­ky a vlou­pá­vá se do dve­ří, ze kte­rých nikdo leták nesun­dal. Nejsou to však běž­ná vlou­pá­ní: Tae-suk sice byt po něja­kou dobu vyu­ží­vá, ale nikdy nic neod­ci­zí a záro­veň zali­je kvě­ti­ny, opra­ví nefun­gu­jí­cí spo­tře­bi­če nebo vypere prádlo.

Jednou se dostá­vá do bytu, ve kte­rém se ode­hrá­vá zce­la jas­né domá­cí nási­lí. Manžel je vyru­šen při poku­su o zná­sil­ně­ní a Tae-suk ho za jeho cho­vá­ní potres­tá jed­nak něko­li­ka dob­ře míře­ný­mi rana­mi gol­fo­vým míč­kem a jed­nak tím, že s ním ode­jde jeho „milo­va­ná“ žena Sun-hwa. S tou pokra­ču­je ve svém sty­lu živo­ta. Z vět­ši­ny bytů oba odchá­ze­jí za pět minut dva­náct, ale ne vždy se jim návště­va vyda­ří. Sem tam při­jde Tae-suk k něja­ké ráně nebo jiné ujmě.

Když se však vloupou do bytu, ve kte­rém nalez­nou mrt­vé­ho muže, nevy­hod­no­tí situ­a­ci správ­ně. Muže sice obřad­ně pohřbí v zele­ni u domu, ale v bytě zůstá­va­jí a jsou odha­le­ni synem mrt­vé­ho. Policie nako­nec chlap­ce obvi­ní z vraž­dy a z úno­su ženy a uvěz­ní ho. On si však z toho nic nedě­lá a hle­dá způ­sob, jak se se Sun-hwa opět setkat…

Název fil­mu je odvo­zen z pojme­no­vá­ní typu gol­fo­vé hole, kte­rou Tae-suk pou­ží­vá ve vol­ných chví­lích pro tré­nink odpa­lů. Hůl sehra­je něko­li­krát ve fil­mu zají­ma­vou roli. Podstatné pro atmo­sfé­ru sním­ku je také to, že film vyprá­ví pou­ze pomo­cí obráz­ků; přes­to je to dosta­teč­né a výmluv­né. Dialogy vedou hlav­ní akté­ři pou­ze se svým oko­lím. Hlavní hrdi­na za celý film nepro­mlu­ví, žena si svá jedi­ná slo­va scho­vá­vá do samé­ho závě­ru.

Závěr pří­bě­hu se stá­vá krás­ně osvo­bo­zu­jí­cím, pokud za kaž­dou cenu netr­vá­te na sto­pro­cent­ně reál­ném vyús­tě­ní nebo hap­pyen­du holly­wo­od­ské­ho typu. Film do té doby vyzní­vá až na pár momen­tů spí­še neop­ti­mis­tic­ky, ale nako­nec odchá­zí­te z kina s pří­jem­ným poci­tem v srd­ci…

O filmu:

Bin-jip
Režie a scé­nář: Kim Ki-duk
V hlav­ních rolích: Lee Hyun-kyoon, Lee Seung-yeon, Kwon Hyuk-ho
Korea/Japonsko 2004, 95 minut

---

---