300: Bitva u Thermopyl

Od té doby, co se návštěv­ní­ci kin zača­li sdru­žo­vat k hro­mad­né­mu slin­tá­ní při páno­prs­te­nov­ské bitvě o Helmův žleb, Hollywoodští pro­du­cen­ti k nám vytr­va­le zasí­la­jí jed­nu epic­kou vyvraž­ďo­vač­ku za dru­hou, při­čemž dosud žád­ná z nich neby­la tak decho­be­rou­cí, aby to vyvá­ži­lo ty tuny pato­su oko­lo. Nyní však při­chá­zí reži­sér Zack Snyder se svo­jí sty­li­zo­va­nou řež­bou a dodá­vá ozna­če­ní „Starověký epos“ nový roz­měr... No, jak se to vez­me. Pokud by jste se před zhléd­nu­tím chtě­li při­pra­vit na pří­běh fil­mu, sta­čí jen pro­lis­to­vat v někte­rých Starověkých bájích a pověs­tech či kaž­dé dru­ho­řa­dé učeb­ni­ci děje­pi­su. Tam vám pěk­ně popí­ší, jak roku 480 před Kristem pozdr­žel inva­zi Perského krá­le Xerxe do Řecka Spartský král Leonidas, jenž po tři dny s tře­mi sty svý­mi nej­věr­něj­ší­mi odrá­žel mno­hem počet­něj­ší (někte­ré his­to­ric­ké zdro­je mlu­ví až o půl dru­hém mili­o­nu mužů) Perské voj­sko ve skal­ní sou­těs­ce Thermopyl, kte­rá byla tak úzká, že počet vojá­ků nehrál žád­nou roli.
Pokud by jste se ale chtě­li při­pra­vit na for­mu pří­bě­hu, nej­lep­ší by bylo sehnat si komik­so­vou kni­hu 300 (ano, lze sehnat i u nás, avšak je tře­ba pama­to­vat, že vyso­ká kva­li­ta se klou­bí s vyso­kou cenou) od věhlas­né­ho auto­ra Franka Millera, zná­mé­ho pře­de­vším nevšed­ním batma­nov­ským pří­bě­hem Return of the Dark Knight či před­lo­ni zfil­mo­va­ným Sin City, jehož dílo ten­to film věr­ně kopí­ru­je.

Znalost před­lo­hy však při sle­do­vá­ní fil­mu nemu­sí být až tak veli­ká výho­da, jak by se moh­lo zdát. Herci totiž pře­ří­ká­va­jí repli­ky svých kres­le­ných sou­ro­zen­ců tak totož­ně, až to občas půso­bí nepři­ro­ze­ně, či dokon­ce otrav­ně. Jelikož je také celý film nato­čen retrospek­tiv­ně, vše­chen (oprav­du vše­chen) ten dopro­vod­ný text z komik­su je zde pře­ne­sen do vyprá­vě­ní jedi­né­ho pře­ži­vší­ho Sparťana ze třís­tov­ky, Dilia (David Wenham), důsled­kem čehož při těch pře­krás­ných jat­kách pořád někdo žva­ní.

Ano, bitvy jsou sku­teč­ně napros­to pře­krás­né a str­hu­jí­cí, para­dox­ně pro­to, že na nich není takřka nic reál­né­ho. Sparťané pole­tu­jí vzdu­chem a jed­ním mách­nu­tím sko­sí i něko­lik nepřá­tel, smě­jí se pod svý­mi ští­ty při zápla­vě šípů, kte­ré zakry­jí slun­ce, či jed­ním kopím uzem­ní vel­mi vel­ké­ho a vel­mi naštva­né­ho noso­rož­ce. Pokud by se tím­to smě­rem ubí­ra­ly i pře­de­šlé sním­ky s tou­to tema­ti­kou, poklad­ny svě­to­vých kin moh­ly pras­kat ve švech ješ­tě víc. Všichni ti Scottové, Stoneové a Petersenové, snad pro­to­že se báli nař­če­ní z nehu­ma­nis­mu a bar­ba­ris­mu, se však radě­ji roz­hod­li okleš­tit vět­ši­nu bitev pou­ze na pár z dál­ky poří­ze­ných pře­váž­ně digi­tál­ních zábě­rů a natla­či­li k nim spous­tu upla­ka­ných a cel­ko­vě napros­to neakč­ních moti­vů.

A tím­to pro­blé­mem trpí bohu­žel i 300. Zatímco král Leonidas (Gerard Butler) use­ká­vá hla­vy na potká­ní a odo­lá­vá nechut­ným choutkám homose­xu­ál­ní­ho krá­le Xerxe (Rodrigo Santoro), jeho žena se zatím ve Spartě sna­ží při­mět oby­va­te­le k mobi­li­za­ci a vyhý­bá se při­tom úlis­né­mu zrád­ci Theronovi. Těchto scén není málo a vět­ši­nou sra­zí hla­di­nu adre­na­li­nu v krvi prá­vě v tom nej­lep­ším. Při těch­to dějo­vých pře­su­nech mě nejed­nou napadla spo­ji­tost s tele­viz­ní­mi rekla­ma­mi.

V čem však reži­sér Snyder urči­tě nepo­chy­bil, je herec­ké obsa­ze­ní. Gerard Butler geni­ál­ně klou­bí Leonidovu sílu s moud­ros­tí a smys­lem pro humor („Jenže tohle pokle­ká­vá­ní... Obávám se, že při zabí­je­ní těch tvých otro­ků mi ošk­li­vě ztuh­ly nohy. Budu to muset roz­cho­dit“). Začínající mla­dík Michael Fassbender v podá­ní sta­teč­né­ho Sparťana Stelia se ve své roli pří­mo vyží­vá a když na argu­ment že nepřá­tel je tolik, že jejich šípy zastí­ní slun­ce, odpo­ví­dá slav­ným výro­kem: „Alespoň bude­me bojo­vat ve stí­nu“, je vidět, že je na vrcho­lu bla­ha.
A nako­nec Rodrigo Santoro jako aro­gant­ní a poně­kud extra­va­gant­ní Perský král Xerxes, kte­ré­ho by si někdo jen těž­ko spo­jo­val s mla­dí­kem Paolem ze seri­á­lu Ztraceni, se svým až Darth Vaderovským hla­sem podá­vá také sluš­ný výkon.

300: Bitva u Thermopyl je úchvat­ně divo­ká jíz­da krva­vým tobo­gá­nem. Moc rych­lá na nálep­ku his­to­ric­ké dra­ma a moc poma­lá na nepře­tr­ži­tou adre­na­li­no­vou extá­zi. Při tak těs­ném dodr­žo­vá­ní před­lo­hy jis­tě potě­ší někte­ré Snyderovy vlast­ní scé­ny, jako napří­klad sou­boj se zne­tvo­ře­ným obrem či před­mlu­va o spart­ských zvyk­los­tech. V ostat­ních pří­pa­dech, tedy když reži­sér zrov­na dopo­drob­na neo­pi­su­je komiks (ale jak říkám, ne vždy to je k dob­ru) nebo z her­ců než­dí­me tes­toste­ron, začne pokul­há­vat a někdy se to vylo­že­ně zvrt­ne v nudu. Přesto však stej­ně všich­ni ti, kte­ří byli nad­še­ni z bitvy u Helmova žle­bu, můžou dál spo­ko­je­ně slin­tat.

Podle toho co oče­ká­vá­te je ten­to film buď akč­ní málo nebo moc. Přes to ale urči­tě potě­ší všech­ny milov­ní­ky sta­ro­vě­kých bitev, i milov­ni­ce zpo­ce­ných vypra­co­va­ných těl.

3/5

---

---