7 životů - Vizuální efekty filmu

Pokud se na scé­ně obje­vi­ly všech­ny sest­ry, štáb musel pro růz­né zábě­ry pou­ží­vat růz­né tech­ni­ky. „Jedna z prv­ních věcí, kte­ré jsem pro­du­cen­tům ozná­mil, než se zača­lo natá­čet, bylo: ‚Budu na to potře­bo­vat hod­ně času‘,“ vzpo­mí­ná Tommy Wirkola. „Natáčecí plán je del­ší, pro­to­že to pros­tě celé bude trvat déle – mas­kér­na a neu­stá­lé změ­ny vizá­že jsou jen jed­nou z věcí, ale pak tu máme i tech­nic­kou, rea­li­zač­ní otáz­ku, neboť bylo tře­ba zajis­tit, aby před­na­sta­ve­né pohy­by kamer ve všech zábě­rech přes­ně sedě­ly. To vyža­do­va­lo jed­nak veli­kou peč­li­vost, ale i dosta­tek času. Vymysleli jsme svým způ­so­bem uni­kát, pro­to­že jsme mícha­li růz­né tech­ni­ky, pou­ží­va­li obli­čejo­vé náhra­dy, roz­dě­le­nou obra­zov­ku, sta­tic­ké kame­ry, dvoj­ní­ky. Noomi má navíc vel­mi výraz­ný obli­čej, pro­to jsme pod­le její tvá­ře vytvo­ři­li mas­ky pro sest­ry v poza­dí zábě­rů, kde napří­klad pra­co­va­ly na počí­ta­či, vaři­ly, cvi­či­ly a podob­ně.”

„Často jsem vidě­la Tommyho s Josém (hlav­ním kame­ra­ma­nem) a Brianem (odbor­ní­kem na vizu­ál­ní efek­ty) nad roz­kres­le­ným scé­ná­řem pře­mýš­let, jakým způ­so­bem Noomi na scé­ně roz­mno­ží. Část zábě­rů jsme děla­li tech­ni­kou moti­on con­t­rol, pou­ží­va­li jsme k tomu zmen­še­né zaří­ze­ní jmé­nem Revolver, kte­ré jsme tech­nic­ky vytě­ži­li na maxi­mum. Na fil­mu jsme vyzkou­še­li tech­ni­ky, kte­ré před námi ješ­tě nikdo nepo­u­žil, což bylo vel­mi nároč­né,“ při­zná­vá pro­du­cent­ka De Laurentiisová.

Pro fil­ma­ře Josého Davida Montera bylo repli­ko­vá­ní sester oříš­kem hlav­ně z hle­dis­ka nasví­ce­ní: „V tra­dič­ních fil­mech může­te neu­stá­le pod­vá­dět, jak co se týče nasví­ce­ní, tak kulis v poza­dí. To v tom­to fil­mu nešlo vůbec. Jakmile zafi­xu­je­te kame­ru a zved­ne­te svět­la, musí v této polo­ze zůstat po dobu trvá­ní celé­ho zábě­ru. Vzhlede k repli­ka­cím a růz­ným vrst­vám fil­mu, však sebe­men­ší pohnu­tí zna­me­ná, že se nebu­dou dob­ře pře­krý­vat. V tom pří­pa­dě je tře­ba vrá­tit se na samý začá­tek a vše zno­vu nasta­vit, což zabe­re mno­ho času. Náročná byla i prá­ce na uza­vře­ném pla­ce. Chtěli jsme navo­dit dojem, že mají stro­py skry­té vrst­vy, aby pro­sto­ry vypa­da­ly men­ší. Museli jsme tak pou­žít tři, někdy až čty­ři kame­ry, zele­né či mod­ré plát­no a všech­no to dob­ře nasví­tit. To samo­zřej­mě celý pro­ces jen zkom­pli­ko­va­lo.“

Poradce pro vizu­ál­ní efek­ty, Bryan Jones, měl s fil­mem také plné ruce prá­ce, neboť sní­mek vyža­do­val peč­li­vé plá­no­vá­ní a vzá­jem­nou spo­lu­prá­ci. Jak vzpo­mí­ná: “Většinu scén jsme měli roz­kres­le­nou na sto­ry­bo­ar­dech, nad nimiž jsme se vždy sešli s Tommym, asi­s­ten­tem režie a hlav­ním kame­ra­ma­nem a vymýš­le­li jsme, v jakém sle­du k jed­not­li­vým scé­nám při­stou­pit. Poté nám vždy Noomi při­šla před­vést, jak by chtě­la scé­nu zahrát. Pak jsme nasta­vi­li kame­ry tak, aby byly schop­ny pojmout všech­ny tri­ky. Když se zrov­na nena­tá­če­lo, pra­co­val jsem s kame­ro­vý­mi nega­ti­vy a dával zábě­ry dohro­ma­dy na note­boo­ku, abych si byl jis­tý, že máme vše­chen mate­ri­ál, kte­rý potře­bu­je­me.”

Pro stří­dá­ní jed­not­li­vých postav měla Rapaceová vytvo­ře­ný vlast­ní ritu­ál, kte­rý jí při pře­cho­du mezi posta­va­mi pomá­hal. „Sundala jsem si sama make-up a omy­la si obli­čej po kaž­dé ode­hra­né scé­ně a šla jsem za Gianettem a Mirellou, kte­ří začí­na­li úpl­ně od zno­va. Měla jsem tak pokaž­dé chvil­ku sama pro sebe. Když jsem se pak zved­la z křes­la v mas­kér­ně a vra­ce­la se do stu­dia, už jsem byla v kůži dal­ší posta­vy. Je to sil­ný emoč­ní záži­tek, kte­rý pro mě ale nako­nec byl dale­ko při­ro­ze­něj­ší a intu­i­tiv­něj­ší, než jsem čeka­la,” dodá­vá hereč­ka.

---