Arctic: Ledové peklo (Arctic) – Recenze – 80%

Kdesi v ark­tic­ké ledo­vé pus­ti­ně živo­ří muž (Mads Mikkelsen), kte­rý zde před časem hava­ro­val s leta­dlem, a poma­lu ztrá­cí nadě­ji na záchra­nu. Každý den loví ryby na vla­sec, mapu­je své oko­lí, vyšla­pá­vá do sně­hu vel­ký nápis SOS, manu­ál­ně vysí­lá nou­zo­vý sig­nál, na nějž nikdo neod­po­ví­dá, nocu­je v nefunkč­ním vra­ku leta­dla a dou­fá, že ho nena­vští­ví led­ní med­vě­di. Pak se na oblo­ze obje­ví heli­kop­té­ra a spá­sa je téměř na dosah – stroj však také hava­ru­je, jeho pilot zemře a dru­há pilot­ka je zra­ně­ná, neschop­ná pohy­bu a mlu­ví­cí cizí řečí. V heli­kop­té­ře muž najde mapu a zjis­tí, že pár dní chůze od nich se nachá­zí výzkum­ná sta­ni­ce. Naloží tudíž ome­ze­né záso­by a imo­bil­ní (a čas­to spící/bezvědomou) ženu na impro­vi­zo­va­né sáně a vydá se na ces­tu…

Islandské dob­ro­druž­né dra­ma Arctic: Ledové peklo vyprá­ví o boji o pře­ži­tí v nehos­tin­ných pod­mín­kách dale­ko od civi­li­za­ce zpo­čát­ku vel­mi pozvol­ně, a to když nás nechá­vá nahléd­nout do již zaži­té den­ní ruti­ny hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý je zjev­ně chyt­rý, zruč­ný, umí si s lec­čím pora­dit a je odhod­lán pře­žít za kaž­dou cenu. Jakmile se však vydá na pouť s nejis­tým kon­cem, zatí­žen dal­ším lid­ským živo­tem, o nějž je potře­ba se posta­rat, sta­ne se sní­mek pod­stat­ně dra­ma­tič­těj­ším, při­čemž až do posled­ní­ho zábě­ru prak­tic­ky už jen pro­hlu­bu­je zou­fal­ství a bez­na­děj situ­a­cí, do nichž se hrdi­na během stras­tipl­né­ho puto­vá­ní dostá­vá. To vše za napros­té­ho mini­ma dia­lo­gů.

Nesmírně sil­ný a půso­bi­vý záži­tek pak sní­mek, kte­rý nato­čil a napsal celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí bra­zil­ský reži­sér, sce­náris­ta a hudeb­ník Joe Penna, zajiš­ťu­je zapr­vé sto­pro­cent­ním výko­nem vyni­ka­jí­cí­ho Madse Mikkelsena a zadru­hé efek­tiv­ně vysta­vě­ným scé­ná­řem, jenž doká­zal bez­útěš­né pro­stře­dí ark­tic­kých hor a plá­ní (fyzic­ky nároč­né natá­če­ní pro­bí­ha­lo na auten­tic­kých island­ských loka­cích) i úspor­né rekvi­zi­ty vyu­žít na maxi­mum. Napětí je s při­bý­va­jí­cí­mi minu­ta­mi sou­stav­ně stup­ňo­vá­no a stej­ně tak se prů­běž­ně při­tvr­zu­jí i pod­mín­ky, jimž musí hlav­ní hrdi­na se svým nákla­dem čelit. Díky tomu a díky zruč­né režii i tech­nic­ké­mu zpra­co­vá­ní (vel­mi zda­ři­lá kame­ra) film doká­že upou­tat od začát­ku do kon­ce i navzdo­ry tomu, že jeho nema­lou část tvo­ří prak­tic­ky pou­ze scé­ny s člo­vě­kem, kte­rý cho­dí po sně­hu a táhne/tlačí sáně.

I tyto sek­ven­ce je však sní­mek scho­pen pojmout ohrom­ně str­hu­jí­cím způ­so­bem a vtisk­nout jim nesmír­nou osu­do­vost, při­čemž si mnoh­dy vysta­čí pou­ze se skrom­ný­mi pro­střed­ky (tře­ba se zábě­ry na mapu, v níž si hrdi­na zvý­raz­ňu­je úsek, kte­rý už ušel, při­čemž je vidět i tu část, kte­rou mu ješ­tě ujít zbý­vá), a navíc je pra­vi­del­ně stří­dá s dra­ma­tič­těj­ší­mi sek­ven­ce­mi, kte­ré to sněž­né puto­vá­ní nebez­peč­ně naru­šu­jí a kom­pli­ku­jí. Nechybí ani morál­ní dile­ma ply­nou­cí z hrdi­no­va uva­žo­vá­ní nad tím, zda by neby­lo lep­ší pone­chat zra­ně­nou ženu své­mu osu­du a zvý­šit tím šan­ce na vlast­ní pře­ži­tí.

Podobných sur­vi­val fil­mů o lid­ské hou­žev­na­tos­ti, odhod­lá­ní a síle pře­žít exis­tu­je mno­ho, Arctic: Ledové pekloje však v tom­to žán­ru jed­ním z nej­lep­ších, byť for­mál­ně i dějo­vě je v pod­sta­tě stan­dard­ní. Jeho pří­běh je však i přes jis­tou kon­venč­nost rea­li­zo­ván pou­ta­vě od začát­ku do kon­ce a vyprá­věn je kon­zis­tent­ně, i fil­mař­sky jde o film vel­mi čis­tý a vyzrá­lý a Mikkelsen mu herec­ky vlád­ne zce­la suve­rén­ně. Některé mír­ně repe­ti­tiv­ní moti­vy a scé­ny jsou boha­tě vykou­pe­ny dra­ma­tic­ky vyhro­ce­ný­mi pasá­že­mi, kte­ré téměř neda­jí vydech­nout. Poněkud dis­ku­ta­bil­ní je tak ako­rát úro­veň schop­nos­tí a vytr­va­los­ti ukáz­ko­vě hero­ic­ké­ho a po všech strán­kách klad­né­ho a pří­klad­né­ho hlav­ní­ho hrdi­ny, kvů­li níž se sní­mek pár­krát ocit­ne na hra­ni­ci věro­hod­nos­ti.