Cellar, The (2022)

Elisha Cuthbert, tajem­né scho­dy a sklep ukrý­va­jí­cí děsi­vé tajem­ství…

Manželé Keira a Brian se spo­leč­ně se svý­mi dvě­ma dět­mi nastě­hu­jí do nové­ho domu, kte­rý nedáv­no kou­pi­li v auk­ci. Staré síd­lo již na prv­ní pohled nevzbu­zu­je pří­liš důvě­ry – zvláš­tě pak u jejich rato­les­tí. Hned prv­ní noc dojde k děsi­vým udá­los­tem, kte­ré navždy změ­ní jejich živo­ty. Zatímco rodi­če jsou pra­cov­ně ve měs­tě, v domě dojde k výpad­ku prou­du, a když dospí­va­jí­cí dce­ra Ellie vkro­čí do skle­pa, pros­tě zmi­zí. Policie je pře­svěd­če­ná že utek­la z domu, ale Keira jejich tvr­ze­ní nevě­ří. Jako by s domem neby­lo sku­teč­ně něco v pořád­ku. Začne pát­rat na vlast­ní pěst a kro­mě podiv­ných zna­ků, sym­bo­lů a tajem­ných rov­nic v domě a ve skle­pě začne pood­ha­lo­vat i jeho děsi­vou minu­lost…

 

Režie: Brendan Muldowney

Rok výro­by: 2022

Délka: 94 min

Země: Irsko / Belgie

 

Hrají:

Elisha Cuthbert...(Keira Woods)

Eoin Macken...(Brian Woods)

Abby Fitz...(Ellie Woods)

Dylan Fitzmaurice Brady...(Steven Woods)

Aaron Monaghan...(Dr. Fournet)

...a dal­ší

Irský stra­ši­del­ný dům, brá­na do jiné dimen­ze a má „lás­ka“ z mlá­dí Elisha Cuthbert. Tři fak­to­ry proč jsem po tom­to fil­mu koneč­ně sáh­nul. Ve finá­le jsem byl však spí­še zkla­mán, než abych mohl toto dílo vychva­lo­vat do nebes. Ono taky není proč. Již při prv­ním zábě­ru na mnou kdy­si okouz­lu­jí­cí hereč­ku (hlav­ně co se vzhle­du týče) a před­sta­vi­tel­ku Kim ze seri­á­lu 24 hodin, při­šlo prv­ní zkla­má­ní. Stárnutí se zasta­vit nedá, ale roky se na ní začí­na­jí nehez­ky pode­pi­so­vat. Naštěstí nepřed­ved­la vylo­že­ně špat­ný výkon a pat­ři­la k tomu lep­ší­mu, co nám zde bylo naser­ví­ro­vá­no.

 

Několik zábě­rů na krás­nou irskou kra­ji­nu nám zde bylo rov­něž nabíd­nu­to, ale vět­ši­na děje se ode­hrá­vá pří­mo v domě, nebo v jeho skle­pe­ní. Takže i po této strán­ce jsem moc spo­ko­je­ný nebyl. Starý dům a jeho tajem­ství – to je dal­ší kapi­to­la sama o sobě. Tajemné sym­bo­ly a mate­ma­tic­ké rov­ni­ce nabí­ze­li jis­tou por­ci mys­te­ri­óz­na, to by si s tím však tvůr­ci muse­li pořád­ně pohrát. Pár pěk­ných obra­zů na zdi, obráz­ků z kníž­ky a řečí o jiných dimen­zích – to je sice fajn, ale co z toho, když s tím neu­mě­li pořád­ně pra­co­vat. Nebo je vzpo­me­nut Leviathan či Baphomet – to samé v ble­dě­mod­rém – úpl­ně odby­té. Místo toho se obje­ví digi­tál­ní for­ma pekel­né­ho stvo­ře­ní, při kte­rém jsem vyprs­kl smí­chy a kro­mě dvou scén tu byl úpl­ně zby­teč­ný.

 

Ono cel­ko­vě se tu dá nara­zit na hro­ma­du věcí – indicií, kte­ré zůsta­ly zce­la nevy­u­ži­ty nebo postrá­da­ly smy­sl a logi­ku. A samot­ný závěr? Tak ten se dle mého taky zrov­na moc nepo­ve­dl. A to roz­hod­ně nejsem pří­z­niv­cem hap­pyen­dů. Ve finál­ním zhod­no­ce­ní tak pře­vlá­dá spí­še zkla­má­ní. Potenciál nebo prvot­ní myš­len­ka zůsta­la vyu­ži­ta tak z polo­vi­ny a mož­ná kdy­by se toho ujal někdo zku­še­něj­ší, moh­lo to dopad­nout lépe. Ale to je to „kdy­by“.

Hodnocení: 50 %

---