Choulostivé vyvážení: Přenos příběhu na filmové plátno

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Taylor-Johnson vědě­la, že nato­če­ní kni­hy „Padesát odstí­nů šedi“ pro ni bude vel­kou výzvou. „Musím při­znat, že jsem do toho sko­či­la rov­ný­ma noha­ma. Pomyslela jsem si: ‚Super. Přečetla jsem si tu kni­hu. Cítím, že je na tom pří­bě­hu něco vel­mi jedi­neč­né­ho, čemu rozu­mím.‘ Najednou jsem se ocit­la v roz­je­tém vla­ku a ta zod­po­věd­nost se zdá­la obrov­ská. Chtěla jsem se zavdě­čit fanouškům, aby pocí­ti­li, že jim dávám to, co jim dala kni­ha.“

„Ten film mě vzal na neo­če­ká­va­nou výpra­vu,“ pokra­ču­je reži­sér­ka. „Měla jsem vel­mi jas­né před­sta­vy o tom, jaký film chci nato­čit. Ale když jsem se do toho pus­ti­la, uvě­do­mi­la jsem si, že se moje nápa­dy pře­tvá­ře­jí a že se mění způ­sob, jakým to celé chci podat. To bylo zají­ma­vé, pro­to­že jako reži­sér máte ten mate­ri­ál vy a vy mu dává­te tvar. Byla to obou­směr­ná ces­ta a mate­ri­ál byl vel­mi sil­ný. Chtěla jsem, aby to tu sílu neztra­ti­lo, a dou­fám, že je to vyvá­že­né.“

De Luca vysvět­lu­je, co je důle­ži­té při pře­dě­lá­vá­ní kni­hy do fil­mo­vé ver­ze: „Způsob, jakým je kni­ha napsa­ná – spous­ta scén a to, jak jsou popsá­ny – je vel­mi vizu­ál­ní. Měl jsem oba­vu, jak může­me Anin myš­len­ko­vý vývoj, kte­rý je v kni­ze zachy­cen díky niter­ním mono­lo­gům, dostat na plát­no. Ale jako s kaž­dou jinou kni­hou, je to výzva. Stručně je to takhle: Je to vel­mi dob­rý pří­běh. Potom při­chá­zí na řadu scé­nář, režie, herec­ké výko­ny a kine­ma­to­gra­fic­ké úpra­vy – jen tohle spo­leč­ně může z kniž­ní­ho pří­bě­hu udě­lat film.“

Brunetti byl nad­še­ný, že jeho tým je schop­ný dosáh­nout cíle. Režisérku vychva­lu­je, „Sam je fil­mař­ka, foto­gra­f­ka a vizu­ál­ní uměl­ky­ně, a v tom fil­mu se obje­vu­je tolik iko­nic­kých prv­ků: kra­va­ta, auta, čer­ve­ný pokoj, ale i svět, ve kte­rém Christian žije. Potřebovali jsme zachy­tit věci, kte­ré jsou pro tenhle pří­běh spe­ci­fic­ké. Nešlo o to, udě­lat z nich kuli­sy, ale uká­zat je ele­gant­ním způ­so­bem, kte­rý se hodí k pří­bě­hu. Sam vybra­la Seamuse McGarveyho jako hlav­ní­ho kame­ra­ma­na a on sám je oprav­du úžas­ný umě­lec. Společně stvo­ři­li úchvat­ný vzhled fil­mu a sen­zač­ní film sám o sobě.“

Vzhledem k tomu, jak výmluv­ná je sexu­ál­ní strán­ka kni­hy a jak je upřím­ná, Johnsonová tuši­la, že je tře­ba ji na plát­no pře­nést bez­chyb­ně. „Tihle dva se potka­li náho­dou a oba dva si jsou navzá­jem svou Achillovou patou,“ říká. „Nemůžou se od sebe nijak odtrh­nout a to na tom fanouš­ci milu­jí.“

„Zbožňuju na tom tu pohád­ko­vou strán­ku,“ sou­hla­sí Ehle. „Erika mezi nimi zachy­ti­la i ten typic­ký pří­běh a to mi při­jde vel­mi půso­bi­vé. Ta tem­no­ta, krás­ka a zví­ře, Popelka; má to všech­no z toho a to vás pros­tě nene­chá chlad­ným.“

Všichni obsa­ze­ní tu vášeň pocí­ti­li. „Erice na tom vel­mi zále­že­lo,“ při­zvu­ku­je Gay Harden. „Má neu­vě­ři­tel­nou základ­nu fanouš­ků a chce je uspo­ko­jit. Ale jak jsme se posou­va­li dál, byla tu nut­nost, aby to zleh­ka pře­ne­cha­la v našich rukách. To, co napsa­la ona, zůsta­lo v kni­ze a pře­šlo to do svě­ta fil­mu a už to není výsad­ně její. Je dost chyt­rá na to, aby vědě­la, že se toho nemů­že držet navždy, záro­veň je ale důle­ži­té, že to, co se z toho sta­lo, repre­zen­tu­je pod­sta­tu jejích postav a svě­ta, kte­rý stvo­ři­la.“