Dejte mi pokoj - 60 %

Tak tohle mar­né přá­ní vyslo­vu­je Michel Leproux, když už ho všich­ni kolem dohá­ní k šílen­ství. Tento váš­ni­vý milov­ník hud­by a sbě­ra­tel sta­rých gra­mo­de­sek totiž našel na ble­ším trhu gra­mo­de­s­ku Neila Youarta se sklad­bou „Me, myself and I“. Stačila by chví­le klid­né­ho posle­chu a Michael by byl spo­ko­je­ný. Ale toto nená­roč­né přá­ní se neda­ří spl­nit. Manželka, milen­ka, syn, hos­po­dy­ně, ale také vlez­lý a super­ak­tiv­ní sou­sed potře­bu­jí prá­vě teď a tady stá­le něco řešit. A když už se zdá, že má Michael situ­a­ci pod kon­t­ro­lou, ozve se zaru­če­ně něja­ký zvuk a dal­ší pro­blém je na svě­tě. Takové běž­né život­ní patá­lie v jed­nom dni a ty umí s člo­vě­kem pěk­ně zamá­vat.

Film Dejte mi pokoj je fil­mo­vou adap­ta­cí diva­del­ní hry stej­né­ho jmé­na, kte­rá měla v diva­dle Théâtre Antoine v Paříži pre­mi­é­ru v roce 2013. Divácky úspěš­nou hru pře­ve­dl její autor Florian Zeller do fil­mo­vé­ho scé­ná­ře. Pro fil­mo­vé plát­no upra­vil diva­del­ní scé­nář, ale pone­chal základ­ní záplet­ku, výraz­né­ho hlav­ní­ho hrdi­nu a gra­da­ci komic­kých situ­a­cí. V diva­dle se děj ode­hrá­vá v jed­nom poko­ji a ve fil­mu se vět­ši­na scén ode­hra­je v celém bytě. Zeller sice změ­nil cha­rak­te­ry někte­rých postav, ale pří­bě­hu pone­chal leh­kost v tex­tu i myš­len­kách. Sled komic­kých situ­a­cí se stří­dá sviž­ně se slov­ní­mi hříč­ka­mi a vypoin­to­va­ný­mi dia­lo­gy.  Přes všech­ny úpra­vy je ale na fil­mu patr­né, že vychá­zí z diva­del­ní hry.

 Režisér Patrice Leconte potře­bo­val pro hlav­ní­ho hrdi­nu Michela najít výraz­nou komic­kou posta­vu. V diva­del­ní ver­zi tuto roli hra­je úspěš­ně Fabrice Luchini, pro­to­že kri­ti­ka i divá­ci jeho výkon chvá­lí. Přesto pro film padla vol­ba na Christiana Claviera, jehož mezi­ná­rod­ní popu­la­ri­ta vzrost­la díky výraz­ným komic­kým posta­vám. Jeho Asterix ve fil­mu Asterix a Obelix doká­zal kaž­dou zapekli­tou situ­a­ci chytře vyře­šit a podob­ně šikov­ný byl i jeho slu­ha Jacquouille ve fil­mech o Návštěvnících. Clavier ve fil­mech vyu­ží­val kom­bi­na­ci situ­ač­ní komi­ky a slov­ní­ho humo­ru. Dokázal strh­nout na sebe pozor­nost a čas­to pře­hrál i své part­ne­ry. Přesně vypoin­to­va­né scé­ny umí výbor­ně pro­dat, a prá­vě to se hodí pro posta­vu Michaela. Ale  už to není jen bláz­ni­vý a ztřeš­tě­ný chla­pík. Tentokrát herec zvol­nil tem­po a sty­li­zu­je se do role důstoj­né­ho dok­to­ra a man­že­la, kte­rý se úpěn­li­vě sna­ží kaž­dý pro­blém v kli­du a roz­váž­ně vyře­šit. Snaha je jed­na věc a rea­li­ta věc dru­há. I zdán­li­vě klid­né­mu muži se poda­ří zasáh­nout s divo­kou razan­cí nos pro­tiv­né­ho sou­se­da. Přesto se Clavier sna­ží tlu­mit svou ener­gii a ubí­rá pře­hrá­vá­ní a roz­mách­lá ges­ta. Kdo čeká bláz­ni­vou divo­či­nu jako v Návštěvnících, ten bude zkla­mán.

V kaž­dé zemi se v prů­bě­hu let sna­ží diva­del­ní i fil­mo­ví tvůr­ci nava­zo­vat na úspěš­né a osvěd­če­né námě­ty. I obsa­ze­ní popu­lár­ních her­ců není nic nové­ho, pro­to­že do diva­del i kin při­lá­ka­jí divá­ky tře­ba na prů­měr­ný či vel­mi sla­bý pří­běh. Ve Francii se tak pro­sla­vi­li Lui de Funes nebo Pierre Richard. Christian Clavier  už své kome­di­ál­ní schop­nos­ti ve fil­mech před­ve­dl  a ten­to­krát začí­ná uka­zo­vat i civil­něj­ší pro­jev. Uvidíme! Třeba nás časem ješ­tě pře­kva­pí.

Film Dejte mi pokoj nemá žád­né váž­né cíle a bylo by zavá­dě­jí­cí je v někte­rých naráž­kách hle­dat. Komedie  je nato­če­ná sviž­ně ruč­ní kame­rou, střih se pod­ři­zu­je tem­pu a hudeb­ní dopro­vod odleh­ču­je napě­tí. Celkem 79 minut fil­mo­vé­ho času uběh­ne rych­le a v poho­dě. Kdo se chce bavit a doká­že vní­mat drob­né herec­ké etu­dy Christiana Claviera i jeho herec­kých kole­gyň a kole­gů, pak nebu­de zkla­mán. Mnoho situ­a­cí je sku­teč­ně ze živo­ta a někdy je dob­ré podí­vat se na ně s nad­hle­dem a s humo­rem. Škoda, že se nepo­da­ři­lo tvůr­cům opros­tit se víc od původ­ní diva­del­ní před­lo­hy.