Divočina - “Co když správná odpověď není ne, ale ano? Co když mě to, co mě přimělo udělat všechno, co mi ostatní zazlívali, zároveň přivedlo sem? Co když to nikdy neodčiním? Co když už je to odčiněné? -- Cheryl Strayedová

Načítám počet zobrazení...

(zatím nehodnoceno)

Jean-Marc Vallée si nedokázal v roli Cheryl představit nikoho jiného než Reese Witherspoonovou. “Stejně jako Matthew McConaughey v Klubu poslední naděje, i ona se hluboce napojila na hlavní postavu,” říká. “Reesina láska ke knize byla jasná a silná, opravdu měla hluboké pochopení pro to, kým ta žena je. Zároveň byla připravena zajít nebezpečně daleko. Přistupovala k tomu s dojemnou pokorou. Žádné ego, jen touha dostat se dovnitř této ženy.”

I když se Cheryl na své cestě potká s řadou lidí (ohromujícími i děsivými), po většinu filmu zůstává sama - což znamenalo, že je Witherspoonová téměř v každém záběru. Bruna Papandreová říká, že věděla, že Witherspoonová dá do své role všechno.

“Myslím, že existuje mnoho podobností mezi Reese a Cheryl v tom, že obě mají houževnatost, ale také neuvěřitelně velkorysého ducha,” podotýká. “Obě jsou velmi otevřené a nebojí se mluvit o tvrdých životních zkouškách. Jedna z věcí, která mě jako producentku opravdu nadchla, byla příležitost, aby diváci viděli Reese tak, jako nikdy předtím. Obnažila samu sebe - fyzicky i citově - a myslím, že je skvělá.”

Witherspoonová ztvárnila Cheryl jako někoho, kdo má zdánlivě naivní, možná i směšný přístup ke zdolání PCT, protože bez ohledu na to, jak daleko se ve svém životě snížila, v hloubi duše stále věří, že může najít spásu.

“Mohla zvolit jinou cestu. Mohla se stát narkomankou, dostat se na úplné dno odkud není návratu,” poukazuje herečka a producentka. “Ale ona se rozhodne jinak. Dostane se z toho a to je neuvěřitelně inspirativní pro každého, kdo jakýmkoliv způsobem bojuje se svým životem. Tolik lidí se cítí osamělých a nemají nikoho, kdo by jim pomohl. Tento příběh dává naději, že se vždycky můžete zachránit a to je opravdu mocná věc.”

Nebylo pochyb o tom, že tato role s sebou přinesla extrémní fyzické nároky pro scény, kdy Cheryl zdolává skály, řeky, led a sníh. Witherspoonová s sebou přinesla lásku a úctu k přírodě, která jí je pomohla zdolat. Ztvárnění Cheryl pro Witherspoonovou představovalo setkat se s divočinou - v drsných pouštích, vysokých horách a také v její vlastní hlavě.

“Kdybych byla člověk, který nemá vztah k volné přírodě, tak by pro mě tato role nebyla možná,” směje se. “Bylo to velmi náročné v každém ohledu a mnohem více fyzicky náročné, než jsem předpokládala. Musela jsem zvládnout horolezectví, přebrodit řeku, pochodovat po hrudník ve sněhu a spadnout do mrazivé řeky. Neměla jsem tušení, že to bude tak těžké, jak to opravdu bylo. Ale zároveň mi to přineslo uspokojení.”

Mnoho z těchto zadostiučinění pocházelo z momentů, které Witherspoonovou dostaly do nejtemnějších koutů její duše. Natáčení momentu, který film otevírá, když Cheryl katastrofálně ztratí botu v horském průsmyku, ve Witherspoonové vyvolávalo pocit, jako by se blížila k zásadní životní křižovatce.

“Musím přiznat, že to místo, na kterém jsme scénu točili, je jedním z nejkrásnějších míst, které jsem ve svém životě navštívila,” vzpomíná. “Stát na okraji té hory a přemítat o všem, co se Cheryl v tom okamžiku stalo, bylo intenzivní a emocionální. Je to poprvé, co se rozhodne, že ji nic nerozhodí. Připadá si, jako by se ji vesmír neustále snažil trhat na kusy. A teď se rozhodne, že to prostě nedopustí.”

Dech beroucí pohledy, které je obklopovaly během celého natáčení, byly pro Whiterspoonovou stálou inspirací a připomínkou, proč nedotčená místa divočiny, tak silně k Cheryl promlouvala. “Naplňuje vás to,” říká herečka. “Když vidíte neuvěřitelné krásy našeho světa, začnete věřit, že bude všechno v pořádku. Myslím, že to tak cítila i Cheryl.”

To že byla Strayedová přítomna na natáčení, také pomohlo. “Byla pro mě opravdovým vzorem,” vysvětluje Witherspoonová. “Někdy pro mě byla jediným záchytným bodem ve scéně. Stačilo se na ni podívat a vidět její tvář, ve které bylo vepsáno, že to všechno prožila. Vidíte jí v očích vše, čím si prošla. A slyšíte to v jejím hlase. Možnost to sledovat, byla pro mě jako pro herečku největším darem.”

Nakonec se Witherspoonová do role tak pohroužila, že když někdo na place zavolal “Cheryl”, zareagovala na to současně se Strayedovou.

Strayedová byla ohromena tím, jak se Witherspoonové podařilo do role vnést svůj vlastní pohled. “Předtím, než se začalo točit, jsme spolu strávily hodně času a povídaly si o našich životech. Myslím, že jako každý umělec, i ona se snažila přijít na to, jak proměnit tuto roli v její vlastní. Sdílela jsem s ní celou řadu příběhů z mého putování, z mého života a ona udělala to samé se mnou. Opravdu jsme se navzájem dobře poznaly. Stojí nohama pevně na zemi, je velmi inteligentní a moudrá.”

Na natáčení byla Strayedová překvapena tím, jak opravdově to působilo. “Když jsme točili scénu, kde Reese padá na kolena a pláče, stála jsem za monitory, sledovala ji během čtyř nebo pěti jetí a pokaždé jsem s ní plakala,” říká spisovatelka. “Bylo to velice zvláštní, protože jsem přesně věděla, kým v té chvíli byla. Byla jsem to já - ale zároveň to byla Reese, když ji život srazil na kolena. To je síla umění.”

Witherspoonová konstatuje, že zatímco Cheryl čerpala sílu ze samoty, kterou našla během svého putování, hodně získávala i od lidí, které na své cestě potkala. Tato setkání se stanou pro film klíčová. “Líbí se mi, jak celá řada různých lidí vstupuje do jejího života,” říká. “Trochu mi to připomíná Bergmanovy Lesní jahody. Cheryl se také ocitá na cestě a neustále potkává lidi, kteří jí přinášejí něco, co ve svém životě postrádá.”

Způsob, jakým Jean-Marc Vallée točí za využití ručních digitálních kamer, které se plynule pohybují v rozpětí 360ti stupňů, bylo pro Witherspoonovou jako zjevení a vyvolalo to v ní touhu během svého výkonu ještě více riskovat. “Nikdy jsem v životě nic takového nedělala. Je to velmi neobvyklé,” dodává. “Jako herci vám to pomůže zbavit se starých schémat. Máte pocit, že jste vždy v roli a všechno je možné. Jednu chvíli jsme byli v širokém záběru a o minutu později v detailu, stejně jako jsem v jednom okamžiku mohla plakat a později být radostí bez sebe. Bylo to opravdu vzrušující.“

Jak se hlouběji propojila se svou postavou, Witherspoonová zjistila, že Cherylin neslavně těžký batoh a polorozpadlé boty se staly součástí její vlastní duše. Zatímco ve filmu je batoh častým zdrojem komiky, stal se pro Cheryl metaforou, když se učila hodit minulost na svá bedra a jít dál.

“Boty a batoh se staly mou součástí,” říká Reese Witherspoonová. “Batoh mi připadal, jako by to byla moje ruka nebo noha. Někdy jsem mezi scénami zapomněla, že ho stále nosím na zádech. Někdy mi musel vedoucí rekvizitář říct ‘můžete si ho sundat.’ Jak Cheryl říká ve své knize, je úžasné si uvědomit, že to, co opravdu v životě potřebujete, můžete unést na zádech. Je to tak osvobozující. Je to krásná myšlenka.”

V průběhu celého natáčení byla Witherspoonové chodidla unavená, její tělo bolelo a podobně jako Cheryl i ona si v nitru prošla temnými a děsivými momenty. Ale neustále byla posilována vědomím, jak těžce vydobytou proměnu ve své roli představuje. “Nebylo to snadné. Ale když končí den, máte dobrý pocit, že jste něčeho dosáhli,” uzavírá. “Měla jsem velké štěstí, že jsem příběh Cheryl mohla odvyprávět.”

Části seriálu: Divočina