Divočina - Herecké obsazení – minulost a přítomnost

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Zatímco Cheryl je jádrem DIVOČINY, ve fil­mu vystu­pu­je růz­no­ro­dá sku­pi­na postav, jak z její­ho minu­lé­ho živo­ta, kte­rý opus­ti­la, tak i ty, kte­ré potká na své ces­tě.

Mezi nimi je jeden člo­věk, kte­rý měl na Cheryl nej­vět­ší vliv - její mat­ka, Bobbi. Její krát­ký, náh­lý boj s rako­vi­nou odstar­tu­je u Cheryl str­mý pád. Role se uja­la na Oscara nomi­no­va­ná, troj­ná­sob­ná drži­tel­ka Zlatého gló­bu®, hereč­ka Laura Dernová, kte­rá nedáv­no zís­ka­la Zlatý gló­bus za roli v seri­á­lu sta­ni­ce HBO Mé nové Já. Witherspoonová a Papandreová se na hereč­ku, zná­mou pro svou vše­stran­nost a odhod­lá­ní, zamě­ři­ly hned od začát­ku.

“Co se týče herec­ké­ho obsa­ze­ní, tato role byla nej­dů­le­ži­těj­ší, pro­to­že Cherylino pou­to s mat­kou, bylo pro film klí­čo­vé,” pou­ka­zu­je Papandreová. “Hledali jsme něko­ho, kdo by sám oplý­val vzác­ný­mi vlast­nost­mi, jaké měla Bobbi: svo­bod­ný duch s obrov­ským množ­stvím lás­ky, ale také žena, kte­rá byla zne­u­ží­vá­na. Pokud bys­te se někdy s Laurou setka­li, rych­le by vám došlo, že má ten­to druh pova­hy. Je vel­mi ote­vře­ná a také jsme cíti­li, že je mezi ní a Reese podob­nost, kte­rá by moh­la skvě­le fun­go­vat.”

Jejich podob­nost se sta­la zdro­jem hlu­bo­ké­ho souzně­ní během natá­če­ní. Witherspoonová byla doja­tá tím, co Dernovou při­mě­lo roli při­jmout. “Laura se v kaž­dé roli zce­la pro­mě­ní a ten­to pří­pad není výjim­kou,” říká Reese Witherspoonová. “Strávila spous­tu času ve sna­ze dozvě­dět se co nej­ví­ce o mat­ce Cheryl. A pak obje­vi­la to, co z ní děla­lo mimo­řád­né­ho člo­vě­ka. Takže pocho­pí­te, proč se Cheryl domní­vá, že už nikdy nebu­de v pořád­ku bez lás­ky, kte­rou jí mat­ka dáva­la. Laura byla ve ztvár­ně­ní této lás­ky neu­vě­ři­tel­ná.”

“Jaká impo­zant­ní osob­nost! Jaký hlas a nakaž­li­vý smích! I přes­to, že má tolik zku­še­nos­tí před kame­rou, když usly­ší pokyn akce, je to jako by hrá­la popr­vé. Vypadá tak nad­še­ně, tak šťast­ně, že dělá svou prá­ci a může zku­sit něco nové­ho, něco jiné­ho, něco šíle­né­ho, něco emo­ci­o­nál­ní­ho, co si jen vzpo­me­ne­te. Laura je bojov­ni­ce,” říká Vallée. “Nejen, že jsme nato­či­li všech­ny její scé­ny, ale poda­ři­lo se nám vytvo­řit i scé­ny nové, abychom dali její posta­vě vět­ší pro­stor ve fil­mu. Jednalo se o impro­vi­zo­va­né scé­ny, kte­ré jsme nato­či­li za pocho­du mezi loka­ce­mi, během zkou­šek make-upu nebo v pře­stáv­kách. A kaž­dá z nich je ve fil­mu. Díky vel­ké Lauře Dernové.“

Dernová nahléd­la do dal­ších děl Strayedové, ve kte­rý píše o své mat­ce. Zejména do její kni­hy Tiny Beautiful Things. Promluvila si také se Strayedovou, kte­rá při­zna­la, že DIVOČINA byla o lás­ky­pl­ném pří­bě­hu mat­ky s dce­rou, téma, kte­ré se Dernové osob­ně týká. “Jsem vel­mi šťast­ná, pro­to­že mám mimo­řád­nou mat­ku, se kte­rou mám vel­mi blíz­ký vztah a sama jsem něko­li­krát dokon­ce hrá­la dce­ru mé sku­teč­né mat­ky. Takže jsem vztah mat­ky s dce­rou pro­mys­le­la mno­ha růz­ný­mi způ­so­by a hod­ně to pro mě zna­me­ná,” říká Dernová. “Nikdy před­tím jsem nečet­la o tako­vém dru­hu odda­nos­ti, jaký cho­vá Cheryl ke své mat­ce a to mě hod­ně zají­ma­lo.”

Jak Dernová Bobbi více pozná­va­la, byla jí stá­le více ohro­me­ná. “Nejvíce mě doja­lo, že se nepo­va­žo­va­la za mučed­ni­ci, přes­to­že muse­la čelit mno­ha pro­blé­mům, zaži­la nási­lí v man­žel­ství a sama vycho­va­la své děti v chu­do­bě,” říká hereč­ka. “Nebyla obě­tí. Cítila se požeh­na­ná, že je naži­vu a má mož­nost nově si vyme­zit život pro sebe a své děti, hle­dat radost v nepo­zna­ném. A to je pro mě jako pro ženu inspi­ru­jí­cí. Poznat ji pro­střed­nic­tvím Cheryliných vzpo­mí­nek pro mě bylo vel­kým pri­vi­le­gi­em.”

Dernová vědě­la, že Witherspoonová byla správ­nou vol­bou pro roli Cheryl. “Když jsem sly­še­la, že si pře­čet­la kni­hu během jed­né noci a vědě­la, že ten film musí nato­čit, pocho­pi­la jsem, jak zaní­ce­ná pro ten­to pří­běh byla,” vysvět­lu­je Dernová. “Pochopila, že je to ta pra­vá chví­le v jejím živo­tě a je při­pra­ve­na obje­vo­vat ten­to druh role i pří­bě­hu, a to je oprav­du vzru­šu­jí­cí.“

Přesto Dernová podo­tý­ká, že ne vždy Witherspoonové závi­dě­la, když ji vidě­la odo­lá­vat vli­vu poča­sí. “Často jsem ji sle­do­va­la v mra­zu, jak nese nej­těž­ší batoh na svě­tě, s pohmož­dě­ni­na­mi a v boles­ti. Muselo to být vyčer­pá­va­jí­cí, děsi­vé a byla jí zima. Nechápu, jak to zvlád­la.”

Dernová čelí svým vlast­ním pro­blé­mům, když se sna­ží shr­nout Bobbinu impo­zant­ní osob­nost do rela­tiv­ně krát­ké­ho pro­sto­ru Cheryliných vzpo­mí­nek. “Rozhodli jsme se zachy­tit něko­lik růz­ných obdo­bí v živo­tě Cheryl a Bobbi,” pou­ka­zu­je. “Takže tam najde­te roky po Bobbině odlou­če­ní od man­že­la, Cherylina vyso­ko­škol­ská léta a pak krát­ké obdo­bí, kdy byla Bobbi nemoc­ná. To vše bylo nezbyt­né k pocho­pe­ní Cheryl a Jean-Marc byl tak kre­a­tiv­ní při vymýš­le­ní způ­sobů, jak zestruč­nit celé Cherylino dět­ství. Znovu jsme vytvo­ři­li celý život plný zku­še­nos­tí a to byla nád­her­ná, vzru­šu­jí­cí výzva.”