Amerikánka Viktora Tauše míří do kin

Po pre­mi­é­ře na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Litoměřicích při­chá­zí do čes­kých kin dlou­ho oče­ká­va­ný pro­jekt reži­sé­ra Viktora Tauše Amerikánka. Příběh o zážit­cích dětí z dět­ských domo­vů autor zpra­co­vá­vá netra­dič­ní, ale přes to vel­mi zábav­nou for­mou, kte­rá má šan­ci zaujmout na fil­mo­vých fes­ti­va­lech doma i v zahra­ni­čí.

O pro­jek­tu „Amerikánka“ se dlou­hou dobu mlu­vi­lo jako o život­ním pro­jek­tu Viktora Tauše. Ten jej zpra­co­val nej­pr­ve jako diva­del­ní před­sta­ve­ní, kte­ré s úspě­chem od roku 2018 uvá­dí diva­dlo Jatka 78 s Eliškou Křenkovou a Terezou Ramba v hlav­ní dvoj­ro­li. Režisér se při jeho tvor­bě inspi­ro­val reál­ným pří­bě­hem ženy, kte­rá si jako malé dítě pro­šla něko­li­ka dru­hy stát­ní péče o osa­mě­lé děti v komu­nis­tic­kém Československu (od růz­ných dět­ských domo­vů přes pěs­toun­skou péči až po náprav­né zaří­ze­ní). Hra byla uvá­dě­na ve spe­ci­ál­ní úpra­vě i za covi­do­vé situ­a­ce a již dlou­ho se mlu­vi­lo o mož­ném fil­mo­vém vyvr­cho­le­ní celé­ho pro­jek­tu. Jeho pre­mi­é­ra byla plá­no­vá­na na jaro letoš­ní­ho roku, nicmé­ně nako­nec byla odlo­že­na na pod­zim.  Jak jsem již zmí­nil, film moh­li zhléd­nout divá­ci na letoš­ním FIFELI a nyní se dostá­vá i do dis­tri­buce.

To, že reži­sér nepo­j­me pří­běh jako nud­né žánro­vé a monu­men­tál­ní his­to­ric­ké dra­ma, bylo jas­né už z původ­ní insce­na­ce, kte­rá nápa­di­tě vyu­ží­va­la vel­mi jed­no­du­chou scé­nu a pou­hé dvě hereč­ky. Podle trai­le­rů byl pro­jekt pro svou prá­ci s barev­nos­tí mizanscé­ny při­rov­ná­ván k dílům Wese Andersona a poté, co jsem jej viděl musím říci, že jis­tou inspi­ra­ci tam vidím. Ovšem stej­ně jako u slav­né­ho tvůr­ce ani tady není barev­nost obra­zu nedů­le­ži­tá. Autorovi dle mého názo­ru slou­ží k vyja­d­řo­vá­ní emo­cí hlav­ní hrdin­ky a urči­tá míra sty­li­za­ce okol­ních pro­stře­dí rov­něž. Také to napo­má­há tomu, že film niko­ho kon­krét­ní­ho neob­vi­ňu­je. Nepoukazuje na kon­krét­ní mís­ta či oso­by v minu­los­ti, ale hra­vou, arto­vou for­mou pou­ka­zu­je na zhů­vě­ři­lost celé­ho sys­té­mu. Nevypráví kon­krét­ní pří­běh kon­krét­ních lidí, ale sta­ví si své vlast­ní hřiš­tě, ve kte­rém roze­hrá­vá svůj pří­běh inspi­ro­va­ný sku­teč­nos­tí. A jest­li je jed­na věc, kte­rou bych měl vyzdvih­nout, je to urči­tě cas­ting hlav­ní posta­vy. Klára Kitto, kte­rá ztvár­ňu­je dět­skou ver­zi Amerikánky je neu­vě­ři­tel­ně šikov­ná a ve své roli vel­mi pře­svěd­či­vá, a to i ve chví­lích, kdy se nemů­že spo­leh­nout na sou­hru se star­ší­mi kole­gy. Za pozor­nost pak urči­tě sto­jí i soun­d­track, kte­rý vel­mi vkus­ně (a vlast­ně i tro­chu s humo­rem) dopl­ňu­je všech­ny scé­ny. V cel­ko­vém vyzně­ní se tak jed­ná o vel­mi odváž­ný sní­mek, kte­rý sice není úpl­ně vstříc­ný k ste­re­o­typ­ní­mu divá­ko­vi, ale za to má jas­no v tom, co a jak chce sdě­lit.

Amerikánka je tak dle mého názo­ru roz­hod­ně fil­mem, na kte­rý se vypla­tí zajít. Ačkoliv se vlast­ně ode­hrá­vá v minu­los­ti, nepo­tře­bu­je desít­ky mili­o­nů v roz­počtu na vel­kou his­to­ric­kou výpra­vu a ke roze­hrá­ní kva­lit­ní­ho dra­ma­tu nepo­tře­bu­je dokon­ce ani žád­né­ho národ­ní­ho hrdi­nu, kte­ré­ho by moh­la hero­i­zo­vat. Amerikánka je pod­le mě pros­tě tím zají­ma­vým, zábav­ným a kva­lit­ním fil­mo­vým pří­bě­hem, kte­rý by nikdo neměl v kinech minout.

---