Faunův labyrint (El Laberinto del Fauno)

Španělský film reži­sé­ra Guillerma del Tora Faunův laby­rint jsem viděl už dost dáv­no, před pěti lety, tedy v době, kdy jsem ješ­tě ani neměl blog, abych se s vámi mohl o svůj zají­ma­vý záži­tek podě­lit. Kdybych ho teh­dy měl, dopo­ru­čil bych vám ten­to film, kte­rý zís­kal tři osca­ry (za výpra­vu, mas­ky a kos­týmy), jako fil­mo­vou lahůd­ku, pro jejíž nále­ži­té vychut­ná­ní sta­čí jedi­né - umět se povznést nad hra­ni­ce jed­no­ho oblí­be­né­ho žán­ru. Jsou totiž lidé, kte­ří si lahůd­ku vychut­nat nemo­hou: Čistí milov­ní­ci fan­ta­sy napří­klad - nabydou-li z inter­ne­to­vých recen­zí dojmu, že jde pře­de­vším o fan­ta­sy film - se budou zou­fa­le nudit v pasá­žích líčí­cích pomě­ry ve fran­kis­tic­kém Španělsku roku 1944, kde stá­le ješ­tě dozní­va­jí boje občan­ské vál­ky (proč pro­bo­ha tvůr­ci nevy­u­ži­li toho, v čem jsou nej­sil­něj­ší a neu­dě­la­li čis­tě fan­ta­sy film, to by pře­ce bylo něco! Nadšení rodi­če zase - spatří-li na obráz­ku na inter­ne­tu roz­to­mi­lé pohád­ko­vé pří­šer­ky z toho­to fil­mu - mohou snad­no popad­nout své rato­les­ti a odtáh­nout je do kina na milý rodin­ný film; pak ale dětem nestí­ha­jí zakrý­vat oči před násil­ný­mi scé­na­mi, ale vál­ka je vál­ka a ta na dět­ské oči moc nedbá, o čemž se prá­vě v tomhle fil­mu dozví­me víc než ve vět­ši­ně jiných. No a milov­ní­ci rytíř­ské­ho klá­ní dob­ra a zla si mož­ná nemo­hou vyna­chvá­lit rea­lis­mus stře­tů mezi par­ty­zá­ny a Francovou armá­dou, ale roz­hod­ně nedo­ká­žou pocho­pit, co tvůr­ci fil­mu huli­li, když vymýš­le­li ty nepo­cho­pi­tel­né ani­mo­va­né zrů­dy, kte­ré odvá­dě­jí divá­ko­vu pozor­nost zce­la nežá­dou­cím smě­rem.

 

Chcete-li si oprav­du vychut­nat tuhle lahůd­ku, nezbý­vá, než se vyšpl­hat na beto­no­vou zeď kolem vaší oblí­be­né žánro­vé zahrád­ky a pře­kro­čit ost­na­tý drát chrá­ní­cí vás před kon­ta­mi­na­cí zvnějš­ku. Film totiž uka­zu­je, jak odliš­né svě­ty mohou (mož­ná) exis­to­vat těs­ně ved­le sebe, jak se mohou půso­be­ním okol­nos­tí navzá­jem ovliv­ňo­vat, jak se mohou pro­lí­nat pro­střed­nic­tvím osob nada­ných vidět i něco jiné­ho, než vidí ostat­ní, aniž by tyto pro­duk­ty fan­ta­zie byly jak­ko­li méně sku­teč­né, než sku­teč­nost sama. Pozor, Faunův laby­rint není pro lidi bez fan­ta­zie. Ale upřím­ně, kdo z lidí má tako­vou odva­hu, aby svou nedo­sta­teč­nou fan­ta­zii uznal; kaž­dé­mu z nás se naše fan­ta­zie - mini­mál­ně v naší fan­ta­zii - zdá být vyho­vu­jí­cí a dosta­teč­ná.

Malá Ofélie opouš­tí se svou těhot­nou mat­kou měs­to, aby moh­li žít spo­leč­ně s otčí­mem, nelí­tost­ným důstoj­ní­kem armád­ní jed­not­ky, kte­rá se kde­si ve špa­něl­ských horách sna­ží bojo­vat s míst­ní­mi par­ty­zá­ny. Není to jis­tě nic jed­no­du­ché­ho, par­ty­zá­ni mají pod­po­ru míst­ních ves­ni­ča­nů. Je to snad ten důvod, proč kapi­tán Vidal chce sdí­let těž­ký ves­nic­ký život se svou rodi­nou? Asi ne, to spíš chce mít pod kon­t­ro­lou nastá­va­jí­cí porod své­ho syna (děv­čát­ko pře­ce v jeho pří­pa­dě vůbec nepři­chá­zí v úva­hu!) V jeho jas­ném, čer­no­bí­lém a rea­lis­tic­kém svě­tě se ovšem obje­vu­je Ofélie jako zce­la cizo­ro­dý prvek a hroz­ba, dív­ka plná fan­ta­zie svých pohád­ko­vých pří­bě­hů, do kte­rých utí­ká před hro­zi­vou sku­teč­nos­tí. A její nový domov, poblíž něhož sto­jí sta­rý kamen­ný polo­z­bo­ře­ný laby­rint, je zce­la jis­tě sou­čás­tí těch­to pří­bě­hů. Copak je náho­da, že Ofélii ces­tu do laby­rin­tu uká­za­la víla? Určitě ne! Však už jí sta­rý faun vysvět­lí, že Ofélie je ve sku­teč­nos­ti ztra­ce­ná prin­cez­na kdy­si moc­né pohád­ko­vé říše a je jen na ní, zda se bude moci do své říše vrá­tit a pozved­nout zno­vu její slá­vu. Stačí jako ve správ­né pohád­ce spl­nit tři obtíž­né úko­ly.

Nemilosrdná sku­teč­nost však pra­nic nehle­dí na to, co se ode­hrá­vá v Oféliině nespou­ta­né fan­ta­zii. Matka Ofélie pro­ží­vá vel­mi kom­pli­ko­va­né těho­ten­ství a otčím pou­ží­vá pro spl­ně­ní své­ho vojen­ské­ho úko­lu stá­le bru­tál­něj­ší meto­dy a je vidět, že se neza­sta­ví před ničím. Stále jen boj, nási­lí, neúcta k živo­tu, zlo. Je mož­né v tak­to vál­kou vyko­le­je­ném svě­tě žít nor­mál­ní živo­ty? Není jed­no­duš­ší a při­taž­li­věj­ší bojo­vat s obří ropu­chou ničí­cí sta­rý fíkov­ník nebo pří­mo s děsi­vou posta­vou mrt­vol­ní­ka? Vždyť ve sku­teč­nos­ti jsou někte­ří lidé - přes­to­že sta­ví na odiv své ctnos­ti a vlíd­nou tvář - mno­hem vět­ší zrů­dy než ta nej­straš­něj­ší pohád­ko­vá mon­stra. Zatímco zpo­čát­ku plní Ofélie své úko­ly spí­še ze zvě­da­vos­ti, postup­ně se zvět­šu­je její tou­ha doo­prav­dy opus­tit reál­ný svět, ke kte­ré­mu ji stá­le méně váže, a obro­dit taju­pl­nou říši, kte­rá jis­tě nemů­že být ani zda­le­ka tak kru­tá. Ale poda­ří se Ofélii udě­lat posled­ní nut­né kro­ky? Nebo šan­ce, kte­rou je nut­né vyu­žít do nej­bliž­ší­ho úplň­ku, zase na dlou­hý čas pomi­ne?

Několikrát jsem se v člán­cích o tom­to fil­mu doče­tl, že Faunův laby­rint je pohád­ka pro dospě­lé. Nesouhlasím s tím ani tro­chu a mys­lím, že tako­vý zkrat­ko­vi­tý pohled tohle krás­né podo­ben­ství degra­du­je. Podle mne je to pře­de­vším půso­bi­vý a sil­ný pří­běh plný emo­cí, ve kte­rém síla fan­ta­zie doká­že pohnout horou a změ­nit svět, ať už před­mět naší fan­ta­zie ve sku­teč­nos­ti exis­tu­je nebo niko­li. Naštěstí se tako­vé situ­a­ce zda­le­ka nestá­va­jí jen v pohád­kách. Ano, mas­ky jsou doko­na­lé, ale ty do pří­bě­hu vná­še­jí jen pří­jem­nou doko­na­lost for­my, kte­rá ješ­tě zda­le­ka nedo­ká­že zaru­čit doko­na­lost cel­ku.

A při­dá­vám jed­no tech­nic­ké varo­vá­ní: Poprvé jsem viděl film v běž­ném kině, podru­hé jen na DVD na počí­ta­či. U málo­kte­ré­ho fil­mu jsem zare­gis­tro­val tak obrov­ský roz­díl ve pro­spěch kina; film na „počí­ta­čo­vém“ DVD není kva­li­tou ani polo­vič­ní. Ano, může to být také znám­ka fak­tu, že Faunův laby­rint nesne­se opa­ko­va­né shléd­nu­tí, pro­to­že vše pod­stat­né se dozví­te hned napo­pr­vé, žád­ná tajem­ství nezů­sta­la neod­ha­le­na a neob­je­vi­ly se žád­né ved­lej­ší zají­ma­vé dějo­vé linie, kte­ré neby­lo mož­né napo­pr­vé postih­nout, ale v tom­to pří­pa­dě si to nemys­lím. Jde totiž pod­le mne o oprav­du výbor­ný film. Vlastně jsem se už od začát­ků své­ho fun­go­vá­ní na blo­gu těšil, že vám ten­to pozo­ru­hod­ný špa­něl­ský sní­mek jed­nou před­sta­vím a dopo­ru­čím :-).

Podívejte se na hodnocení Faunův labyrint na Kinoboxu.