Filmové seky - No co... stane se :)

Můj otec s obli­bou říká, že má-li vůbec něja­kou chy­bu, pak je to prá­vě bez­chyb­nost. Samozřejmě… trou­sí tak­to v žer­tu. Jak je totiž vše­o­bec­ně zná­mo – doko­na­lý není nikdo. Platnost rče­ní o nee­xis­ten­ci abso­lut­ní vybrou­še­nos­ti tak pla­tí neje­nom pro blon­dý­ny, ale vůbec pro všech­ny lidi na této pla­ne­tě – včet­ně fil­mo­vých tvůr­ců (neče­kám, že by vás tato infor­ma­ce sra­zi­la do kolen, jen potře­bu­ji nená­sil­ně pře­jít k tomu, o čem chci psát).Jedním z důka­zů lid­ské neo­myl­nos­ti jsou prá­vě fil­my. Byť se to při prv­ních pro­jek­cích koli­krát nezdá, nena­jde se snad jedi­ný počin, kte­rý by byl v celé své dél­ce bez­chyb­ný a v němž by se tu a  tam neob­je­vi­la něja­ká ta nedo­myš­le­nost. Nejčastěji se tak stá­vá v důsled­ku toho, že je řada scén natá­če­na na přeskáč­ku, a tedy niko­liv chro­no­lo­gic­ky. Jak hlá­sá výše uve­de­ný titu­lek, ten­to člá­nek (a dost mož­ná i řada dal­ších) se bude zabý­vat prak­tic­ký­mi pří­kla­dy toho, když se tvůr­ci tzv. „sek­nou“. Ve tře­tím vydá­ní si při­blí­ží­me chy­by ve sním­cích Harry Potter a Kámen mudr­ců, Blade: Trinity a  Matrix.

Harry Potter a Kámen mudr­ců

Smetáček se odstě­ho­val do Humpolce
Když se Harry Potter pro­bou­zí ve svém roz­měr­ném kum­bál­ku pod scho­diš­těm (hned na začát­ku celé­ho fil­mu - záslu­hou pro­ni­ka­vé­ho „Vstávat!“) a zatáh­ne za pro­vá­zek od lam­pič­ky, po  jeho pra­vé ruce si může­me povšim­nout dve­ří, na kte­rých je zavě­šen hadr, lopat­ka a malý sme­tá­ček (dopo­ru­ču­ji pří­liš neo­tá­let – záběr netr­vá dlou­ho). Tento troj­lís­tek úkli­do­vých před­mě­tů je však záhy zre­du­ko­ván na pou­hé dva čle­ny. V momen­tě, kdy si náš malý čaro­děj nasa­dí brý­le, nezbyt­ně zaostří a cho­pí se kli­ky, na zlo­mek vte­řin­ky se pood­ha­lí vnitř­ní část dveř­ní­ho kří­d­la (než sta­čí zasáh­nout zákeř­ný Dudley), na kte­rém lze s tro­chou úsi­lí zazna­me­nat jen lopat­ku a hadr (!).

Harryho chvil­ko­vá plas­ti­ka
Klikatá jizva nad obo­čím pat­ří mezi Harryho nej­cha­rak­te­ris­tič­těj­ší rysy (stej­ně jako brý­le, del­ší hně­dé vla­sy a nad­stan­dard­ně ochlu­pe­ný hrb na zádech), a pro­to by neje­den divák oče­ká­val, že prá­vě na ní budou mas­ké­ři nej­ví­ce lpět. Oko šťou­ra­lo­vo je však setsa­kra­ment­sky pozor­né a jen málo­co mu po více­rém zkouk­nu­tí unik­ne. A tak zatím­co po vět­ši­nu fil­mu nalez­ne­te typic­ký šrám tam, kde má nezbyt­ně být, v jed­nom pří­pa­dě bys­te si jej spíš při­vo­di­li, než­li ho zdár­ně vysto­po­va­li. Ve fázi, kdy si Harry shá­ní stu­dij­ní pomůc­ky pro své poz­děj­ší kou­zel­nic­ké vylo­me­ni­ny a zaví­tá do obcho­du s hůl­ka­mi, za oknem krá­mu se po  Olivanderově pro­slo­vu zje­ví Hargrid s Hedvikou a kame­ra uči­ní (tak tro­chu nechtě­ně prů­kaz­ný) detail na Potterovu tvář, kte­rá je zce­la zjev­ně bez jizvy (!).

Neposedný čaro­děj
Když se řek­ne „Harry Potter“, kaž­dé­mu z nás se vyba­ví typic­ké sché­ma pro kaž­dý díl. Cesta bra­da­vic­kým expre­sem, ner­vy drá­sa­jí­cí zápo­le­ní ve Famfrpálu, šika­na Harryho pěs­tou­nů a v nepo­sled­ní řadě i kaž­do­roč­ní zahá­je­ní nové­ho roč­ní­ku vel­ko­le­pou veče­ří, jejíž hlav­ní nápl­ní bývá při­řa­zo­vá­ní prv­ňá­ků do jed­not­li­vých kole­jí. Se scé­nou, v níž se ke slo­vu dostá­vá mlu­ví­cí Moudrý klo­bouk, je úzce spja­ta i jed­na vcel­ku mali­cher­ná chy­bič­ka. Jakmile je Harry Potter pro­hlá­šen za čle­na Nebelvíru (za nesmír­ně váha­vých okol­nos­tí), samot­ný aktér radost­ně use­dá k táh­lé­mu sto­lu ved­le své­ho kama­rá­da Rona Weasleyho. Jen co ale započnou kýže­né hody (o něko­lik vteři­nek poz­dě­ji), nada­ný učeň se rázem oci­tá na dru­hé stra­ně a ješ­tě k tomu vše­mu ved­le Hermiony Grangerové (!).

Blade: Trinity

Množící se šípy
Když je mír­ně otu­pě­lý Blade osvo­bo­zen ze spá­rů „mužů záko­na“ (resp. poslu­ho­va­čů samot­ných upí­rů) dvo­ji­cí Abigail & Hannibal, násle­du­je poně­kud poklid­něj­ší jíz­da auťá­kem na pro­tiu­pí­ří základ­nu, během níž se zro­dí roz­ho­vor na téma „Whistlerovic dcer­ky“. Ten pokra­ču­je i ve fázi trans­por­tu pěš­mo a pozor­něj­ší z vás si mohou povšim­nout, jak se v toul­ci na zádech Abigail mění počet šípů (nej­pr­ve je jeden, v dal­ším zábě­ru zase dva…).

Matrix

Stydlivé slou­py
Původní Matrix se zaskvěl celou plejá­dou památ­ných scén, kte­ré se vel­mi záhy sta­ly vzo­rem pro dal­ší podob­ně (i  nepo­dob­ně) ladě­né sním­ky. Mezi ty vůbec nej­kul­tov­něj­ší nále­ží bez­po­chy­by cool pře­střel­ka ve ves­ti­bu­lu, kde vzdu­chem pole­tu­jí kusy mra­mo­ro­vých obkla­dů, odpa­dá­va­jí­cí náboj­ni­ce a zpa­ci­fi­ko­va­ná těla míst­ní ost­ra­hy. Výsledkem je totál­ně zde­mo­lo­va­ná vstup­ní hala, jejíž „krá­sa“ vyzní nej­lé­pe poté, co Neo a Trinity nastou­pí do kabi­ny a kame­ra se ele­gant­ně stáh­ne pár met­rů vzad. Porovnáme-li však naskyt­nu­tý pohled s tím, kte­rý je ser­ví­ro­ván hned násled­ně při vkus­ně zpo­ma­le­né stu­dii letu výta­ho­vých dve­ří a  šle­ha­jí­cích pla­me­nů, zjis­tí­me poně­kud pře­kva­pi­vě, že se původ­ně obna­že­né slou­py samo­vol­ně oblo­ži­ly (!). Jak se zdá – gra­fi­ci si chtě­li ušet­řit prá­ci a  spo­leh­li se na nezpo­chyb­ni­tel­ný fakt, že se divá­ci v oka­mži­ku explo­ze sou­stře­dí spí­še na poska­ku­jí­cí dve­ře, než­li na hmot­né aspek­ty samot­né­ho pro­stře­dí.

A zase jed­ny z těch mali­cher­ných
Jestliže pře­střel­ka ve ves­ti­bu­lu nále­ží mezi nej­po­ve­de­něj­ší scé­ny z celé­ho fil­mu, do stej­né ška­tul­ky se čle­ní i násled­ný sou­boj na stře­še, kte­rý vrcho­lí Neovým „zlámu-si-páteř“ mané­vrem. V sou­vis­los­ti s ním se ale pod­sou­va­jí hned dvě vcel­ku nedo­myš­le­né zále­ži­tos­ti. Zatímco ta prv­ní se týká Neova uhý­bá­ní a krou­ží­cí kame­ry, kte­rá při svém pohy­bu opo­me­ne zazna­me­nat pří­tom­nost late­xo­vé Trinity (a dokon­ce i někte­rá pad­lá těla), ta dru­há je nao­pak spja­ta se zábě­rem, kdy posta­va Carrie-Anne Mossové při­stou­pí k Agentovi a ke spán­ku mu při­lo­ží hla­veň své zbra­ně. Po nezbyt­ném oko­ře­ně­ní slo­vy „Zkus uhnout tomuhle“ násle­du­je výstřel a… …a přes­to­že by měl Agent schy­tat ránu do původ­ně zamí­ře­né par­tie, z hle­dis­ka efekt­ní­ho letu je upřed­nost­něn (byť jinak nelo­gic­ky) výstřel „mezi oči“.

Kamera všu­de, kam se podí­váš
První Matrix se stal pře­lo­mo­vým neje­nom po strán­ce ztvár­ně­ní, ale také co do počtu chyb „(ne)chtěně zachy­ce­né kame­ry“. Jelikož je celý film takřka pře­pl­něn zábě­ry na čer­né brý­le a obo­ha­cen nezvyk­lý­mi detai­ly lži­ček a vyleš­tě­ných klik, bylo by tím spíš pře­kva­pi­vé, kdy­by se tvůr­cům poštěs­ti­lo svou pří­tom­nost zamas­ko­vat. Takhle… i když se sna­ži­li, seč moh­li, a kame­ra­ma­na vždy zakry­li čer­ným pláš­těm, ve fil­mu nena­ra­zí­te na jedi­ný odraz, kte­rý by nebyl již dří­ve odha­len. Nechť jako jeden z mála důka­zů poslou­ží při­lo­že­né foto, pochá­ze­jí­cí ze scé­ny, kdy se Neo vydá­vá spo­leč­ně s Morpheem za Vědmou.

Ták a to je pro „dnešek“ vše. Příště zase „na vidě­nou“.

---