Hurá na fotbal (Metegol) – Recenze – 50%

Poněkud neduži­vý a nesmě­lý chla­pík jmé­nem Amadeo je už od dět­ství pře­bor­ní­kem ve stol­ním fot­bál­ku (resp. v hos­pod­ském fot­bál­ku, chcete-li). Do jeho malé­ho měs­teč­ka se jed­no­ho dne vrá­tí mezi­ná­rod­ně slav­ný super-fotbalista Ace, kte­rý se při­šel Amadeovi pomstít za to, že ho jako malé­ho klu­ka před lety pora­zil ve fot­bál­ku. Unese mu kama­rád­ku a pře­de­vším plá­nu­je srov­nat cen­t­rum měs­ta se zemí a posta­vit na jeho mís­tě mega-stadion. Jediná šan­ce, jak jeho roz­hod­nu­tí zvrá­tit a vybo­jo­vat zpět dív­ku své­ho srd­ce, je pora­zit jeho tým pro­fe­si­o­nál­ních spor­tov­ců ve sku­teč­ném fot­ba­le…

Na ani­mo­va­ném fil­mu Hurá na fot­bal je nej­za­jí­ma­věj­ší to, že je argen­tin­ský, a že ho nato­čil Juan José Campanella, jenž je mimo jiné drži­te­lem dvou osca­ro­vých nomi­na­cí za nej­lep­ší cizo­ja­zyč­ný film, z nichž jed­nu dokon­ce pro­mě­nil. Tato sku­teč­nost se ale na výsled­ném fil­mu (kte­rý Campanella i spo­luna­psal) vůbec nijak nepro­je­vu­je a sní­mek je asi tak fád­ní, jak to zní z výše uve­de­né­ho popi­su jeho děje. Kromě jed­né drob­nos­ti, kte­rou jsem neu­ve­dl – něja­kým zázra­kem či kouz­lem totiž oži­jí panáč­ci z Amadeova oblí­be­né­ho fot­bál­ku a začnou mu pomá­hat v dosa­že­ní jeho cíle a dodá­vat mu kuráž.

Problém je v tom, že kdy­by tam ti panáč­ci neby­li, tak by se vůbec nic nesta­lo a pří­běh by dokodr­cal ke zhru­ba stej­né­mu výsled­ku i bez nich. Jeho nej­lep­ší­mi část­mi jsou úvod, kdy dojde k pove­de­né­mu sou­bo­ji ve fot­bál­ku, a závě­reč­ných dva­cet minut, kdy jsme svěd­ky reál­né­ho zápa­su, v němž se Amadeo pro­ti nepřá­tel­ské­mu týmu posta­ví s těmi nej­vět­ší­mi out­si­de­ry a ubo­žá­ky, jaké si jen dove­de­te před­sta­vit. Oboje je nato­če­né vel­mi dyna­mic­ky, má to grá­dy a je to zába­va. Prostředních při­bliž­ně pade­sát minut je ale prak­tic­ky nedě­jo­vých, pod­stat­ně méně zají­ma­vých a zábav­ných a jde v nich více­mé­ně jen o to, že oživlí panáč­ko­vé porůz­nu hláš­ku­jí, skan­du­jí, han­dr­ku­jí se, pošťu­chu­jí se, osed­lá­va­jí potka­ny ze sklád­ky, lezou po pou­ťo­vých atrak­cích a děla­jí obli­če­je. A moc vtip­né to není.

Řada věcí je navíc poně­kud zma­te­ná a nevy­chy­ta­ná:

Všechny posta­vy mají navíc veli­ce zjed­no­du­še­né cha­rak­te­ry a vět­ši­na by se jich dala popsat jed­nou krát­kou větou, pří­pad­ně krát­kým slov­ním spo­je­ním. Nejhůře je na tom ale Amadeo, kte­rý je zou­fa­le nevý­raz­ný a neza­jí­ma­vý. Jasně, má to být tuc­to­vý ostý­cha­vý třa­so­řit­ka, kte­rý nako­nec v ten správ­ný oka­mžik pro­ká­že odva­hu a odhod­lá­ní, tak­že s jis­tou mírou nevý­raz­nos­ti a neza­jí­ma­vos­ti se u něj počí­tat musí. Ale kdy­by ale­spoň udě­lal za celý ten film něco, čím by nám při­ros­tl k srd­ci a dal nám i jiný důvod, proč mu fan­dit, než ten, že hra­je pro­ti nesym­pa­tic­ké­mu a namyš­le­né­mu fra­jír­ko­vi…