Jak se natáčela Truhla mrtvého muže

Přestože bylo natá­če­ní Prokletí Černé per­ly mimo­řád­ně vel­kou zále­ži­tos­tí, gigan­tic­ká pro­duk­ce dru­hé­ho a tře­tí­ho dílu jej pře­ko­na­la na všech fron­tách. Samotné natá­če­ní trva­lo déle než rok, v jehož prů­bě­hu fil­ma­ři a her­ci neu­stá­le ces­to­va­li z jed­no­ho mís­ta na dru­hé.

Přípravy zača­ly v červ­nu 2004 a už teh­dy fil­ma­ři vědě­li, že k rea­li­za­ci scé­ná­řů Teda Elliotta a Terryho Rossia nebu­de sta­čit jeden ost­rov, na němž vzni­kl prv­ní díl. „Už během prv­ních setká­ní s Jerrym, Gorem, Tedem a Terrym začí­na­lo být jas­né, do jak vel­ké logis­tic­ké ope­ra­ce se pouš­tí­me,“ vzpo­mí­ná unit pro­ducti­on manager Doug Merrifield, kte­rý pra­co­val na stej­né pozi­ci i při natá­če­ní Prokletí Černé per­ly. „Věděli jsme, že ten­to­krát to nebu­de pou­ze St. Vincent, ale hned něko­lik růz­ných ost­ro­vů. A že bude­me potře­bo­vat víc lodí. Začínalo být jas­né, že to bude tak tro­chu road movie... jen s tím roz­dí­lem, že naši­mi sil­ni­ce­mi budou neko­neč­né vod­ní hla­di­ny mezi růz­ný­mi natá­če­cí­mi loka­ce­mi. Začátkem léta 2004 jsme zača­li zno­vu kři­žo­vat Karibik a hle­dat ost­ro­vy, na kte­rých bychom moh­li natá­čet.“

Natáčení fil­mu nicmé­ně zača­lo ve stu­diu a něko­li­ka exte­ri­é­rech v Los Angeles. První klap­ka padla 28. úno­ra 2005 a přes­to­že byly úvod­ní scé­ny (sklad rumu na Černé per­le a vnitř­ní pro­sto­ry věze­ní Port Royal) poměr­ně skrom­né, brzy se dosta­lo i na mno­hem vel­ko­le­pěj­ší výtvar­né kre­a­ce, v nichž se odra­zi­la neko­neč­ná vizu­ál­ní vyna­lé­za­vost hlav­ní­ho výtvar­ní­ka Ricka Heinrichse. Kromě spous­ty boha­tě vyšper­ko­va­ných inte­ri­é­rů a exte­ri­é­rů navrh­nul celou flo­ti­lu nových lodí, mezi něž pat­ři­la nově navr­že­ná a pře­sta­vě­ná Černá per­la, kte­rá byla plně uzpů­so­be­na k plav­bě na moři, detail­ní a hrůzy­pl­ná loď Davyho Jonese BLUDNÝ HOLANĎAN a ele­gant­ní brit­ská obchod­ní loď z 18. sto­le­tí Edinburgh Trader. Heinrichs se svým týmem vytvo­řil obrov­ské množ­ství růz­ných pro­stře­dí a věcí - od masiv­ních mokřin, vybu­do­va­ných ve stu­diu v Burbanku, až po malou, ale zají­ma­vou truhlu mrt­vé­ho muže.

Heinrichsovi se na fil­mu líbi­lo, že i navzdo­ry své­mu ukot­ve­ní v his­to­rii není svá­zán tím, že by se ode­hrá­val v něja­kém kon­krét­ním obdo­bí. „Jedním z fak­to­rů, pod­le nichž se roz­ho­du­ji, jest­li při­jmu nabíd­ku k prá­ci na něja­kém pro­jek­tu, je v pří­pa­dě his­to­ric­ké­ho fil­mu to, zda­li dosta­nu mož­nost při­nést do něj něco vlast­ní­ho nebo budu nucen dodr­žet abso­lut­ní his­to­ric­kou věr­nost. Představa prá­ce na fil­mu, v němž se reži­sér sna­ží co nej­přes­ně­ji pře­vy­prá­vět his­to­ric­ká fak­ta, mě totiž pří­liš nelá­ká. Na Pirátech a prá­ci s Gorem se mi nej­ví­ce líbí to, že his­to­rie tvo­ří pou­ze urči­té dějo­vé poza­dí - dává nám před­sta­vu o tom, kde a kdy se to všech­no ode­hrá­vá. Ale my máme mož­nost tyhle reá­lie vzít, kom­plet­ně je obrá­tit naru­by a vytvo­řit z nich něco nové­ho, což je veli­ce vzru­šu­jí­cí,“ říká výtvar­ník.

Středobodem výtvar­né strán­ky fil­mu byly mode­ly lodí. „Měli jsme špič­ko­vý tým. Někteří lidé, s nimiž jsme ten­to­krát spo­lu­pra­co­va­li, už dří­ve pra­co­va­li na fil­mech, ve kte­rých hrá­ly lodě zásad­ní roli - napří­klad Master & Commander: Odvrácená stra­na svě­ta. Hodně nám pomoh­ly také vizu­ál­ní efek­ty. Modely všech lodí byly pře­ve­de­ny do digi­tál­ní podo­by, což vel­mi zjed­no­du­ši­lo komu­ni­ka­ci mezi archi­tek­tem a inže­ný­ry - ti nám vždyc­ky řek­li, jest­li by tako­vá loď byla sta­bil­ní a nepře­vrh­la se, jest­li by vydr­že­la tako­vé rych­los­ti a všech­ny ty nepří­z­ni­vé vli­vy, kte­rým býva­jí lodě vysta­ve­ny. Náročné bylo dosáh­nout urči­té­ho vzhle­du a záro­veň zajis­tit, aby byla loď oprav­du pou­ži­tel­ná. Musely být finanč­ně dostup­né, muse­ly pla­vat na vodě a v nepo­sled­ní řadě muse­ly dob­ře vypa­dat,“ vysvět­lu­je Heinrichs. Největším husar­ským kous­kem byla výstav­ba obří lodi BLUDNÝ HOLANĎAN , kte­rá je dlou­há 51 met­rů a váží 420 tun.

První vzdá­le­nou loka­ci, na kte­rou se pro­duk­ce vyda­la, byl ost­rov St. Vincent, kte­rý už všich­ni dob­ře zna­li z natá­če­ní prv­ní­ho fil­mu. Vzhledem k tomu, že ten­to ost­rov není frek­ven­to­va­nou turis­tic­kou desti­na­cí, muse­la pro­duk­ce počí­tat s mno­ha logis­tic­ký­mi ome­ze­ní­mi - mezi jiný­mi i s tím, že taměj­ší letiš­tě nedo­ká­že pojmout vět­ší leta­dlo než dvou­mo­to­ro­vou vni­t­rostát­ní lin­ku. Stíhačka s pro­duk­cí pro­to muse­la při­stát na neda­le­kém ost­ro­vě Santa Lucia, odkud se pak fil­ma­ři dvě hodi­ny pla­vi­li na St. Vincent.

Mezitím na mís­to puto­va­lo obrov­ské množ­ství tech­ni­ky a mate­ri­á­lu. Při pře­pra­vě pro­duk­ce vyu­ži­la letec­ké i vod­ní dopra­vy a celá ope­ra­ce byla tak roz­sáh­lá, že mís­ty při­po­mí­na­la pří­pra­vy na váleč­né taže­ní. Z Los Angeles, Velké Británie a spous­ty dal­ších míst se na St. Vincent pře­mís­ti­lo přes 300 čle­nů štá­bu, kte­rý poté ješ­tě výraz­ně roz­ší­ři­li míst­ní oby­va­te­lé, kte­ří byli do růz­ných oddě­le­ní naja­ti jako pomoc­né síly. Vzhledem k tomu, že na ost­ro­vě nejsou žád­ná vel­ká leto­vis­ka, byli jen lidé ze štá­bu roze­se­ti ve 43 růz­ných hote­lech, hos­tin­cích a bytech v celé západ­ní oblas­ti ost­ro­va. Vzhledem k tomu, že při natá­če­ní prv­ní­ho dílu strá­vi­li na ost­ro­vě téměř 2 měsí­ce, bylo to pro mno­hé z nich jako návrat domů.

Do Karibiku se pod vede­ním Boone Narr a Marka Hardena z fir­my Animals for Hollywood vypra­vi­la také spous­ta fil­mo­vých zví­řat. Mimo jiné mezi ně pat­ři­ly dvě mal­py kapu­cín­ské, dva papouš­ci ara, tucet koz, tři pra­sa­ta, dva bílí koně, dva taž­ní koně, tři tuc­ty sle­pic, šest krav a čtr­náct havra­nů.

Dalším mís­tem, kte­ré se uká­za­lo být vhod­ným pro úče­ly natá­če­ní, byl ost­rov Dominica. Ten Verbinskiho okouz­lil tak, že se roz­ho­dl nato­čit vět­ši­nu sucho­zem­ských scén prá­vě na něm. „Vybrali jsme si Dominicu jako hlav­ní natá­če­cí mís­to, pro­to­že je krás­ná a téměř netknu­tá,“ říká Bruckheimer. „Má veli­ce kli­ka­té pobře­ží, tak­že se tam nedo­sta­nou výlet­ní lodě, což efek­tiv­ně zabra­ňu­je tomu, aby se ten ost­rov stal pře­hna­ně roz­vi­nu­tým. Tentokrát divá­ci neu­vi­dí ty samé kra­ji­ny, džun­gle a hory jako v ostat­ních fil­mech. Dominica je jed­ním z nej­ma­leb­něj­ších míst na celém svě­tě, ale fil­ma­ři ji dosud neob­je­vi­li.“

Dominica ve fil­mu ztvár­ňu­je dvě hlav­ní pro­stře­dí: komic­ky hrůzy­pl­ný domo­ro­dý ost­rov a dal­ší ost­rov Isla Cruces, kte­ré nema­jí žád­nou reál­nou před­lo­hu. Spousta akč­ních sek­ven­cí se ode­hrá­vá prá­vě na těch­to mís­tech, což zna­me­na­lo, že her­ce a kaska­dé­ry čeka­ly růz­né krko­lom­né kous­ky upro­střed nároč­né­ho pro­stře­dí a v inten­ziv­ním ved­ru.

Z Dominicy se pro­duk­ce pře­su­nu­la na Exumas, což je jeden z nej­již­něj­ších baham­ských ost­ro­vů. Poté násle­do­va­la krát­ká pře­stáv­ka, během níž se her­ci vrá­ti­li domů, a na začát­ku srp­na zača­la dal­ší část natá­če­ní v Los Angeles. Po něko­li­ka týd­nech prá­ce na spek­ta­ku­lár­ní úvod­ně scé­ně tře­tí­ho dílu her­ci v půl­ce září zno­vu nased­li do stí­hač­ky a vyda­li se na čtvr­tou a posled­ní natá­če­cí loka­ci, kte­rou byl Grand Bahama Island.

Nároky, kte­ré Jerry Bruckheimer a Gore Verbinski ten­to­krát klad­li na slav­né tri­ko­vé stu­dio ILM, vyža­do­va­ly, aby jeho špič­ko­ví tvůr­ci zved­li lať­ku ješ­tě o kou­sek výše než u prv­ní­ho dílu - Truhla mrt­vé­ho muže vyža­do­va­la tři­krát více efek­to­vých zábě­rů než Prokletí Černé per­ly. „Gore má skvě­lý cit pro prá­ci s vizu­á­ly a také chá­pe celou věc z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka,“ říká vedou­cí vizu­ál­ních efek­tů John Knoll, kte­rý zastal stej­nou pozi­ci u prv­ní­ho fil­mu a ten­to­krát si vzal na výpo­moc kole­gu z ILM Billa George. „Přichází s vel­mi sil­ný­mi názo­ry na to, jak chce jed­not­li­vé věci dělat. Tenhle film není pou­ze recyk­la­cí toho před­cho­zí­ho. Gore a scé­náris­té při­šli s mno­ha sku­teč­ně skvě­lý­mi a neotře­lý­mi nápa­dy.“ Knoll a George se sna­ži­li dát Verbinskimu tvůr­čí vol­nost - chtě­li, aby se při natá­če­ní nemu­sel zabý­vat pře­mýš­le­ním o tom, jak budou poz­dě­ji do scén při­dá­ny digi­tál­ní efek­ty. „Mám vel­kou důvě­ru v náš tým a věděl jsem, že tyhle věci doká­že­me udě­lat - a že ve chví­li, kdy bude­me potře­bo­vat při­dat za živé her­ce digi­tál­ní posta­vy, doká­že­me to i bez mod­ré­ho poza­dí.“

---