Jana Eyrová - 80%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Charlotte Brontëová napsa­la roku 1847 kla­sic­kou milost­nou roman­ci, kte­rá ve svých časech ohro­mi­la čte­ná­ře femi­nis­tic­kým smýš­le­ním hlav­ní hrdin­ky a dá se říct, že před­běh­la svou dobu. O zpra­co­vá­ní toho­to slav­né­ho ang­lic­ké­ho díl­ka se už poku­si­lo mno­ho fil­ma­řů, včet­ně zástup­ců býva­lé­ho Československa. Nejnovějším zfil­mo­vá­ním romá­no­vé před­lo­hy je výtvor　brit­sko - ame­ric­ké kopro­duk­ce nesou­cí napros­to shod­ný název jako román Brontëové.  Příběh živo­tem těž­ce zkou­še­né Jany, kte­rá to po veš­ke­rém strá­dá­ní dotáh­ne až na ven­kov­skou uči­tel­ku, zná napros­tá vět­ši­na gra­mot­ných lidí. Mladinká dív­ka přes všech­ny útra­py neztrá­cí své život­ní pře­svěd­če­ní a víru. Osudovým se ale Janě sta­ne až při­je­tí nabíd­ky na prá­ci guver­nant­ky na osa­mo­ce­ném ven­kov­ském síd­le Thornfieldu, kde dosta­ne na sta­rost malou Francouzku Adele a hlav­ně kde potká nerud­né­ho, nesná­šen­li­vé­ho maji­te­le pan­ství, pana Rochestera, kte­ré­ho tíží dáv­né tajem­ství…

Děj, ode­hrá­va­jí­cí se na tem­ných, mlha­vých ang­lic­kých vře­so­viš­tích jako­by sym­bo­li­zo­val divo­kost a roze­rva­nost hlav­ní muž­ské posta­vy (Michael Fassbender). Jímavá hud­ba Daria Marianelliho zase pod­tr­hu­je nevin­nost, čis­to­tu a neu­tu­cha­jí­cí nadě­ji žen­ské hrdin­ky (Mia Wasikovska). Nejen díky hudeb­ní­mu dopro­vo­du Marianelliho člo­vě­ka neod­byt­ně napad­ne srov­ná­ní s dal­ším nej­no­věj­ším fil­mo­vým zpra­co­vá­ním jiné­ho kla­sic­ké­ho díla toho­to žán­ru – Pýchy a před­sud­ku od Jane Austenové. Kromě hud­by, kte­rou Marianelli zkom­po­no­val pro oba tyto fil­my, nalez­ne­me v Janě Eyrové mrzu­té­ho Rochestera, v Pýše a před­sud­ku je to zase pan Darcy, i obě hlav­ní žen­ské posta­vy jsou si v mno­hém podob­né. Co roz­hod­ně fun­gu­je u obou fil­mů, je uvě­ři­tel­ná che­mie ústřed­ní dvo­ji­ce, roz­ho­vo­ry Edwarda Rochestera a Jany jsou tím nej­lep­ším z toho­to fil­mu, napros­to jim věří­te kaž­dé ges­to, pohled, slo­vo. Je mezi nimi to správ­né napě­tí, a přes­to­že Michael Fassbender není zrov­na typic­kým sval­na­tým hezoun­kem, má to neu­cho­pi­tel­né cosi, pro kte­ré si ho bude žen­ská část popu­la­ce se zalí­be­ním pro­hlí­žet. Úplný závěr je sen­ti­men­tál­ní tak ako­rát a je moc dob­ře, že se v tom­to ohle­du reži­sér nedr­žel do detai­lu romá­no­vé před­lo­hy a nena­vrá­til Rochesterovi zpět jeho zrak. To už by bylo moc štěs­tí a přesla­ze­nos­ti najed­nou.

 Ačkoli má nej­no­věj­ší Jana Eyrová pár hlu­chých míst, někte­ré scé­ny jsou zby­teč­ně okleš­tě­né a nedo­ta­že­né do kon­ce, přes­to roz­hod­ně sto­jí za vidě­ní, Mia Wasikowka zvlád­la svou roli dob­ře, Michael Fassbender posta­vu tajem­né­ho roze­rvan­ce s cit­li­vou duší ješ­tě líp. Dá se říct, že se ani moc sna­žit nemu­sel, pro­to­že to vypa­dá, že on se jako Edward Fairfax Rochester už naro­dil. A ačko­li pro mne vychá­zí z klá­ní Pýcha a před­su­dek ver­sus Jana Eyrová vítěz­ně prv­ní jme­no­va­ný, je to jen o chlup a s klid­ným svě­do­mím pro­hla­šu­ji, že Jana Eyrová je krás­ně a kva­lit­ně nato­če­ným sním­kem, kte­rý vás doká­že zaujmout i dojmout.