John Wick - 101 minut nenáročné filmové podívané

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Smutné pro­bu­ze­ní do prázd­né­ho bytu Johna Wicka nena­pl­ňu­je žád­nou rados­tí. Všechno mu při­po­mí­ná milo­va­nou ženu, kte­rá náh­le umí­rá. John pro­pa­dá smut­ku a chmur­nou nála­du v roz­lehlém domě naru­ší až návště­va zásil­ko­vé služ­by. Z tajem­né­ho balíč­ku se vyba­to­lí roz­to­mi­lé ště­ňát­ko. Je to  pozdrav ze záhro­bí od milo­va­né ženy. Roztomilé tlap­ky, čumá­ček i ta malá hně­dá hro­mád­ka na tráv­ní­ku tak nějak zahře­je u srd­ce. Vypadá to, že Johna čeká poklid­ný život. Ale zdá­ní kla­me. Malé par­tič­ce chu­li­gá­nů se zalí­bí Johnovo auto a „pros­tě“ si o něj řek­nou. Řeknou si o něj slov­ně i drs­ným nási­lím. To, že John dosta­ne naklá­dač­ku, je sice k naštvá­ní, ale par­tič­ka drzou­nů si dovo­lí šáh­nout na malé ště­ně. Tak tohle se nedě­lá a pomsta bude kru­tá. U Johna pros­tě pla­tí „ jsem klid­nej, ale když mi někdo sáh­ne na pej­ska, tak se neznám“.  Kdyby jen par­tič­ka zlo­dě­jů vědě­la, kdo vlast­ně John Wick je, tak by si dala urči­tě vět­ší pozor a nesa­ha­la by ani na auto ani na pej­ska. Ale sta­lo se a John to parád­ně roz­je­de. Rozmlátí beto­no­vou des­ku a dosta­ne se ke svým oblí­be­ným zbra­ním. Jestli opla­ká­val smrt své milo­va­né ženy, pak smrt svých nepřá­tel se ho ani netkne. Reflexy nájem­né­ho vra­ha a zabi­já­ka jsou v plné poho­to­vos­ti a nikdo nemá šan­ci unik­nout. Vůdce chu­li­gán­ské par­tič­ky je sice synem rus­ké­ho mafi­á­na Vigga Tarasova, ale své­mu osu­du nemá šan­ci unik­nout. Může utí­kat, může se scho­vá­vat, může mít počet­nou ochran­ku, ale to asi tak všech­no. Viggo Tarasov sice má jis­té plá­ny, jak nazlo­be­né­ho Johna zlik­vi­do­vat, ale není vůbec snad­né se pro­ti tako­vé­mu stro­ji na smrt pro­sa­dit. A jak se uká­že, pod­svě­tí na Johna taky neza­po­mně­lo.

Scénář fil­mu napsal Derek Kolstad, kte­rý si už vyzkou­šel akč­ní poten­ci­ál svých scé­ná­řů na fil­mech Zásilka nebo Hra pro jed­no­ho. Tentokrát je pří­běh zará­mo­ván sluš­ným a klid­ným živo­tem, kte­rý by si chtěl uží­vat nelí­tost­ný zabi­ják. Vlastní tou­ha žít spo­řá­da­ný život je ale náh­le naru­še­na a hlav­ní hrdi­na v sobě nachá­zí scho­va­né schop­nos­ti. Tedy záplet­ka je cel­kem tri­vi­ál­ní, ale umož­ňu­je vynik­nout akč­ním scé­nám i pohled na mafi­án­ské prak­ti­ky. Scénář má kro­mě hlav­ní posta­vy ješ­tě něko­lik padou­chů a zabi­já­ků, kte­ří mají vlast­ní zájmy a cíle. Setkání čle­nů rus­ké mafie i nájem­ných zabi­já­ků pro­vá­zí pře­střel­ky i bojo­vé scé­ny, ale vždy kon­čí hro­ma­dou mrt­vol.

Režisér Chad Stahelski si se scé­ná­řem pora­dil cel­kem snad­no. Využil cha­risma něko­li­ka popu­lár­ních her­ců, kte­ří dali svým posta­vám pat­řič­nou tajem­nost, neú­stup­nost a krve­lač­nost. Je jed­no, kdo na čí stra­ně boju­je. Všichni mají ve svých tvá­řích leh­kou naštva­nost a maxi­mál­ně věr­ně zob­ra­zu­jí zaje­tou šab­lo­nu padou­chů. Stejně tak pro­bí­ha­jí pře­střel­ky a sou­bo­je. Profesionálně nasní­ma­né a v tem­pu stří­ha­né scé­ny půso­bí chvil­ka­mi jako zfil­mo­va­ný komiks. Tomu odpo­ví­dá i nasví­ce­ní a zpo­ma­le­ní detail­ních zábě­rů. Svým způ­so­bem půso­bí film sty­lo­vě jed­not­ně a děj je snad­no před­ví­da­tel­ný. Nároky na divá­ka jsou sku­teč­ně veli­ce mír­né. Je nut­né jen sle­do­vat hlav­ní­ho hrdi­nu a jeho ces­tu ke správ­né­mu kon­ci pří­bě­hu. Když zapo­me­ne­me, že John Wick při ces­tě zabi­je něko­lik desí­tek lidí, pak je opti­mis­tic­ké vykro­če­ní po ces­tě za dopro­vo­du nové­ho čtver­no­hé­ho kama­rá­da pohád­ko­vým kon­cem.

Herec­ké obsa­ze­ní fil­mu hod­ně pomoh­lo. Nejen Keanu Reeves v roli Johna Wicka, ale i Michael Nygvist v roli  Vigga Tarasova a  Willem Dafoe v roli Marcuse, se sna­ží dát jed­no­du­chým tex­tům a scé­nám ale­spoň tro­chu věro­hod­né­ho herec­tví a nádech leh­ké nad­sáz­ky. Scény v domě u Vigga  jsou si však nud­ně podob­né a vypa­dá to, že reži­sér má pro­blém nato­čit nor­mál­ní dia­log. Určitě jis­těj­ší je v akč­ních scé­nách, kte­ré vstu­pu­jí do děje jako pra­po­div­ná „živá voda“. Zábavně půso­bí i pod­zem­ní klub, kde se pod­svě­tí baví za cenu respek­to­vá­ní zaje­tých pra­vi­del, kte­ré ale hlav­ní hrdi­na musí z pocho­pi­tel­ných důvo­dů poru­šit.  Zabíjení je snad­ný způ­sob, jakým se hlav­ní hrdi­na posou­vá ke své tou­ze žít „nor­mál­ní klid­ný život“.  A k tomu nabí­zí Kean Reeves neu­stá­le stej­ný ztrá­pe­ný a sou­čas­ně naštva­ný výraz ve tvá­ři. Krvavé šrá­my, kte­ré zís­ká při prv­ní bit­ce s chu­li­gá­ny, nosí na své tvá­ři až do kon­ce fil­mu. A že to není žád­né oře­zá­vát­ko, doká­že si ošet­řit sám i bod­nou ránu.

Film nabí­zí 101 minut nená­roč­né fil­mo­vé podí­va­né, kte­ré kro­mě něko­li­ka zná­mých her­ců nena­bí­zí nic nové­ho nebo zají­ma­vé­ho. Technicky je film nato­čen v běž­ném prů­mě­ru a s mini­mem digi­tál­ních efek­tů. Akční scé­ny jsou plné kaska­dér­ských kous­ků a zají­ma­vé zábě­ry navo­zu­jí napě­tí, kte­ré se zvol­na vytra­tí spo­lu s nadě­jí, že pří­běh bude mít něja­kou kloud­nou myš­len­ku nebo poin­tu.