První povídkou je „Kazisvět“, což je taková moralitka o tom, že není hezké, když ničíte to, co postaví někdo jiný, protože by se vám to mohlo vymstít. Není to nic komplikovaného, prostě příběh o svědomí, který má v určitých fázích dokonce i hororový nádech, ale není potřeba se bát, že by se zacházelo někam daleko. Ani děti se moc bát nebudou. Tady je mimochodem minecraftovská grafika použita jen na pár záběrech na monitor. Druhou povídkou je „Oslavenec“, což je o tom, že má jeden hráč narozeniny a skoro to vypadá, že na něj kamarádi zapomněli... Asi je celkem jasné, jak to dopadne. Pojetí ilustrace v tom příběhu je zase velmi specifické, což ale platí i pro komiks následující, který se jmenuje „Syčákův příběh“. Jako kdyby zjednodušit už tak jednoduchého bylo cílem obou kreslířek. Není to špatně, ten styl tomu docela sedne. Mimochodem je zajímavé, že „Syčákův příběh“ je oproti předchozímu méně rozjuchaný. Především ve svém vyznění je výrazně smutnější.
Komiks „Čarodějnice a střelec“ už nemá s „Minecraftem“ v podstatě nic společného. Tohle by se mohlo odehrávat i v jiných hrách, jako je třeba „World of Warcraft“ nebo čemkoli jiném, co má středověký a fantasy nádech. Aneb další ukázka toho, jak se protiklady přitahují. A ne, ani tak to není moc dobré. „Příběh o prasátku“ je vtipnou hříčkou, která je ale na svou jednoduchou pointu přece jen trochu roztahaná. Ale aspoň to už zase má něco s „Minecraftem“ a kresba i hře samotné docela sedí. Navíc je to místy docela zábavná kruťárna ve stylu „Sám doma“. Posledním komiksem v knize je „Podivné pobřeží“. na tomhle komiksu je fajn, že ho autoři dokázali vyprávět beze slov. Nějak to samo o sobě dává komiksu trochu hlubší smysl, který tam i tak je. Není to nějak velké filosofické dílo, ale má v sobě zajímavou atmosféru.
Kniha „Minecraft komiks: Příběhy z Overworldu“ je komiks, který je určený v podstatě jen a pouze pro ty, kdo mají „Minecraft“ rádi. Je to svět, kde mohou příběhy vznikat a sám jsem viděl, jak mladí hráči chtějí něco v rámci tohoto světa vymýšlet. A to je fajn. Jinak ale je vidět to, na co se Dark Horse primárně a už dlouhodobě zaměřuje. Komiksy marketingové, které vycházejí díky tomu, že zde existuje silná značka, která je v dané době oblíbená. Není to něco, co by mělo hodnotu do budoucna, ale v danou chvíli to může oslovit určité specifické publikum. A proč ne. Je to celkem normální postup. Ani v tomto případě však nevzniklo něco, co by mělo i dětského čtenáře zabavit na docela dlouho. Ale tak u tohoto komiksu se nečeká, že se k němu bude vracet k dospělosti. Zabaví ho v e chvíli, kdy ho dostane. A to je to, co by měl komiks „Minecraft komiks: Příběhy z Overworldu“ splnit. A to si myslím, že i plní.
Nejnovější komentáře