Koně - Příběhy z celého světa - kniha

Tato kni­ha začí­ná úvo­dem, kte­rý čítá pár stran o tom, odkud se koně vlast­ně vza­li, pros­tě jejich původ, a už ten je zají­ma­vý. Pak se pře­chá­zí k jed­not­li­vým ple­me­nům. Jako prv­ní je zde Andaluský kůň. Jak je patr­né z názvu, tak pochá­zí ze Španělska, i když je to svým způ­so­bem arab­ské ple­me­no, pro­to­že když Arabové při­šli do Španělska, zača­li koně kří­žit a z toho vznik­lo toto ple­me­no. Na dru­hém mís­tě je Irský cob. Pro lidi nezna­lých koní je toto ple­me­no úpl­nou nezná­mou. Vypráví se tako­vá jako­by legen­da či pří­běh, že před­ci toho­to ple­me­na kočo­va­li s irský­mi ciká­ny. Jedná se o koně, kte­ří jsou tzv. tahouni.

V této kni­ze se neza­po­mí­ná ani na Česko - Starokladrubský kůň. Předci toho­to koní­ka se cho­va­li hlav­ně pro tzv. císař­ské úče­ly, to zna­me­ná cere­mo­nie, kde taha­ly pan­ské kočá­ry, když by se to řeklo laic­ky. Hodí se i pro sport - voza­ta­je, dre­zu­ra, ale pozor - vyu­ží­vá se i při hipo­te­ra­pii. Shetlandský pony je už na prv­ní pohled roz­to­mi­lý koník. V této kni­ze o sobě vyprá­ví klis­nič­ka jmé­nem Cinnamon, což v pře­kla­du zna­me­ná sko­ři­ce. Dostala ho pod­le své­ho zbar­ve­ní. Tento vlast­ně poník se vyu­ží­vá u dětí jako jez­dec­ký pony či v cir­ku­sech jako atrak­ce, pří­pad­ně i par­cích, ale také v zoo­lo­gic­kých zahra­dách.

Frísky kůň pochá­zí z Holandská či Nizozemska, jak kdo chce, kon­krét­ně ze seve­ru. Tohle ple­me­no v zása­dě tzv. pra­cu­je jed­ním způ­so­bem - zapřa­há­ní do kočá­rů. Kromě toho se hodí na dre­zu­ru. Jeho zbar­ve­ní pat­ří do typu vra­ní­ků smol­ně čer­né bar­vy a jsou to krás­ní koně. Hafling pochá­zí z tyrol­ských alp a pat­ří mezi nej­ob­di­vo­va­něj­ší koně pro svou krá­su. Je to vlast­ně také mix chlad­no­krev­né­ho ple­me­ne s arab­ským. Jejich typic­kým zna­kem je ryzá barva s bílou hří­vou a oca­sem. I ten­to koník je vhod­ný k hipo­te­ra­pii, kte­rá je už dosti roz­ší­ře­ná a oblí­be­ná, pro­to­že pomá­há.

Anglický plno­krev­ník pat­ří mezi nej­zná­měj­ší ple­me­na vůbec. O tom­to ple­me­nu se navíc říká, že jeho rych­los­ti se nemů­že rov­nat žád­ná jiná rasa. Koneckonců na dosti­ho­vých závo­diš­tích je jich vidět plná řada, jsou to vlast­ně jed­ni z nej­čas­těj­ších účast­ní­ků. Tento koník by měl mít maji­te­le, kte­rý roz­hod­ně není začá­teč­ník, pro­to­že se jed­ná o své­hla­vé ple­me­no. Islandští koně jsou v našich kon­či­nách cel­kem neob­vyk­lá zále­ži­tost, ale přes­to­že je to men­ší kůň, tak doká­že nést i dospě­lé­ho člo­vě­ka a těž­ké nákla­dy, a to i na vel­ké vzdá­le­nos­ti. Je to vel­mi klid­ný koní­ček a je u něj povo­le­no až pat­náct typů zbar­ve­ní i kom­bi­na­cí.

Lipicáni jsou pro změ­nu jed­ni z nej­zná­měj­ších koní na svě­tě. Pocházejí ze Slovinska a lidé je mají vět­ši­nou zafi­xo­va­né jako bělou­še, ale najdou se i vra­ní­ci, hně­dá­ci a ryzá­ci. Ve Slovinsku a Rakousku jsou pova­žo­vá­ni za národ­ní kul­tur­ní bohat­ství. Appaloosa pochá­zí ze sever­ní Ameriky a je to ple­me­no vhod­né pře­de­vším na wes­ter­no­vé dis­ci­plí­ny, což je vzhle­dem k půvo­du více než logic­ké. Fjojrdští koně jsou nej­spíš pro vět­ši­nu lidí vel­kou nezná­mou. Mají pře­zdív­ku koně Vikingů, pro­to­že pochá­ze­jí ze Skandinávie, kon­krét­ně Norska. Hodí se hlav­ně na prá­ce v tahu, voza­taj­ské sou­tě­že, par­kur a dre­zu­ru. A tako­vá zají­ma­vost - na tom­to ple­me­nu jel pre­cep­tor v podá­ní Jana Libíčka z pohád­ky Tři oříš­ky pro Popelku.

Půvabná kni­ha o koních - samo­zřej­mě je tam dale­ko více ple­men, než je zde vyjme­no­va­ných, sou­čás­tí kni­hy je navíc obou­stran­ný pla­kát koní­ků. V kni­ze je mno­ho pře­krás­ných foto­gra­fií, i na obál­ce, tak­že roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju ke kou­pi a ke čte­ní nejen milov­ní­kům koní, ale všem, kte­ří milu­jí zví­řa­ta. Má 48 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 159 Kč zde.

• Žánr: ency­klo­pe­die
• Nakladatelství: Egmont
• Datum vydá­ní:21. 05. 2018

---