Koně se také střílejí

Děj se fil­mu se ode­hrá­vá v 30. letech 20. sto­le­tí v obdo­bí Velké hos­po­dář­ské kri­ze. Několik lidí se v zou­fal­ství při­hlá­sí do taneč­ní­ho mara­to­nu, kde výher­ní pár zís­ká­vá část­ku ve výši 1500 dola­rů. Mladík Robert (Michael Sarrazin) je nedob­ro­vol­ně při­hlá­šen a je spá­ro­ván s nevr­lou ženou Glorií (Jane Fonda) se kte­rou se ale postup­ně navzá­jem sbli­žu­jí. Celý mara­tón se ale uká­že jako tako­vý cir­kus kam se cho­dí boha­tí kou­kat na fyzic­ké utr­pe­ní ch...udých, kte­ří si v mara­to­nu postup­ně saha­jí na fyzic­ké i psy­chic­ké dno.......

Kdyby měl někdo dávat dohro­ma­dy seznam nejde­pre­siv­něj­ších fil­mů všech dob, Koně se také stří­le­jí musí tak nějak auto­ma­tic­ky obha­jo­vat jed­nu z před­ních pozic. Jedná se totiž o film, kte­rý je fyzic­ky hod­ně nepří­jem­ný a po zhléd­nu­tí zane­chá hod­ně depre­siv­ní nála­du, kte­rá jen těž­ko z člo­vě­ka zmi­zí. Zároveň ale pla­tí, že je Koně se také stří­le­jí fil­mo­vým mis­trov­ským dílem, kte­rý je plný vel­mi chyt­rých a bra­vur­ně zpra­co­va­ných myš­le­nek a pře­de­vším vel­mi parád­ně zvlád­nu­té režii.

Režisér Sidney Pollack, kte­rý zde adap­to­val nove­lu Horace McCoye se poz­dě­ji pro­sla­vil také fil­my jako Tootsie, Vzpomínky na Afriku, nebo Firma a je dost mož­né, že kdy­bys­te něko­mu neza­in­te­re­so­va­né­mu dali tyhle tři fil­my ved­le sebe a při­tom bys­te se mu nezmí­ni­li, že tyhle tři fil­my dělal ten samý reži­sér tak by si toho prav­dě­po­dob­ně nevšimli a to samé pla­tí kdy­bys­te ved­le těch­to tří fil­mů měli dát i prá­vě Koně se také stří­le­jí. Ano, Sydney Pollack neměl kdo­ví­ja­ký výraz­ný tra­de­ma­rov­ský režij­ní styl, vzhle­dem k tomu, že je ale půvo­dem herec si vždyc­ky dával prá­ci pře­de­vším s herec­ký­mi výko­ny a i pro­to jsou jeho fil­my plné zapa­ma­to­va­tel­ných a parád­ních herec­kých výko­nů, což pla­tí i u Koně se také stří­le­jí. Zároveň ale nut­no dodat, že Pollack si jako reži­sér uměl vždy skvě­le pohlí­dat i vizu­ál a hlav­ně se uměl posta­rat o napros­to bra­vur­ní atmo­sfé­ru, kte­rá je u Koně se také stří­le­jí vel­mi klí­čo­vá.

Dá se lehce máv­nout nad tím­to fil­mem rukou s tím, že tak tro­chu zestárl, dost mož­ná je ale díky mož­nos­ti najít podo­ben­ství v sou­čas­ných rea­li­ty show aktu­ál­něj­ší než kdy dřív. Zasazením do 30. let 20. sto­le­tí jsme tak více­mé­ně svěd­ky toho jak lidé také moh­li trá­vit čas před stvo­ře­ním tele­vi­zo­ru. Už z těch­to momen­tů jde snad­no zís­kat něko­lik depre­siv­ních myš­le­nek, jeli­kož jde o vel­mi nechut­nou před­sta­vu toho co se sku­teč­ně moh­lo za dob Velké hos­po­dář­ské kri­ze dít. Chudí a nema­jet­ní lidé byli ochot­ní pro láka­vou finanč­ní odmě­nu vytr­pět hod­ně, celý prů­běh mara­to­nu ale postup­ně gra­du­je v čím dál tím více nepří­jem­nou zále­ži­tost kdy se atmo­sfé­ra a napě­tí vel­mi bra­vur­ně budu­je. Především se i zde uká­žou jis­té for­my úplat­kář­ství a pod­vo­dů a veš­ke­ré cho­vá­ní všech hrdi­nů půso­bí věro­hod­ně. Koně se také stří­le­jí se neza­pí­šou do dějin díky sym­pa­tic­kým hrdi­nům, hrdi­no­vé ale nut­ně nemu­sí být sym­pa­tič­tí, pro­to­že ve finá­le sta­čí jenom jedno- když posta­vám rozu­mí­me. A to u toho­to fil­mu není vůbec žád­ný pro­blém.

Tenhle film sto­jí a padá na bra­vur­ních herec­kých výko­nech, pře­de­vším na napros­to parád­ním herec­kém výko­nu Jane Fondové, kte­rá se po Barbarelle vyda­la vstříc váž­něj­ším rolím a tuto její kari­ér­ní éru odstar­to­va­li prá­vě Koně se také stří­le­jí. Fonda zde veš­ke­ré emo­ci­o­nál­ní vyhro­ce­ní a napros­to jas­ně vidi­tel­nou fyzickou/psychickou úna­vu před­vá­dí famóz­ně a prá­vem si ve své kari­é­ře došla pro prv­ní (a ne zda­le­ka posled­ní) osca­ro­vou nomi­na­ci. Stejně jako Fonda se (též nepro­mě­ně­né) osca­ro­vé nomi­na­ce dočka­la Susannah York, kte­rá je od prv­ní scé­ny zce­la jas­ný opak posta­vy Fondové a i díky tomu dostá­vá šan­ci vynik­nout. Pro pro­mě­ně­né­ho Oscara si za ten­to film nao­pak došel Gig Young, jehož Rocky Gravo je těž­ce popsa­tel­ná posta­va, přes­to se ale Youngovo podá­ní ať v roz­ju­cha­né či klid­něj­ší polo­ze musí vel­mi oce­nit. A pro­ta­go­nis­ta Michael Sarrazin je sice v okru­hu těž­ké kon­ku­ren­ce, i on je ale ve své roli vel­mi dob­rý. Jen nemá zas tak zají­ma­vou roli jako již zmí­ně­né trio her­ců.

Kouzlo toho­to fil­mu tkví ale pře­de­vším v jeho bra­vur­ně budo­va­ném tem­pu. Pokud před zhléd­nu­tím fil­mu čte­te něja­ké ty sezna­my nejde­pre­siv­něj­ších fil­mů a po pár minu­tách se diví­te kde ta slí­be­ná slá­va vlast­ně je.... tak to chce jenom pár dal­ších minut počkat a ta depre­se se poma­lu začne vybar­vo­vat. A pak víc a víc a víc až to dojde k napros­to tra­gic­ké­mu sil­né­mu finá­le, kte­rá je teč­kou za skvě­lý­mi myš­len­ka­mi, kte­rých je ten­to film plný. Film se zde dotkne něko­lik sil­ných témat a finá­le je poté jen teč­kou za sku­teč­ně depre­siv­ním zážit­kem, kte­rý je ale záro­veň audi­o­vi­zu­ál­ně doko­na­lý.

Sydney Pollack zvlá­dl nato­čit napros­to bra­vur­ní mra­zi­vé momen­ty a tře­ba celá sek­ven­ce s během je sku­teč­ně napí­na­vá a poci­to­vě drá­sa­vá. Zároveň název fil­mu ve finá­le dává smy­sl a pod­tr­hu­je celou sílu. Toto je ten film, kte­rý do sebe v samot­ném závě­ru dohro­ma­dy skvě­le zapad­ne a tvo­ří sku­teč­ně jeden z psy­chic­ky nej­těž­ších ale záro­veň fil­mař­sky nej­sil­něj­ších divác­kých zážit­ků všech dob. Za mně jas­ný vrchol Pollackovy tvor­by, kte­rý je sku­teč­ně dost mož­ná více aktu­ál­ní než by se moh­lo zdát a pře­de­vším jde o oprav­du vizu­ál­ně per­fekt­ní ale záro­veň kru­tý a nepří­jem­ný fil­mo­vý záži­tek, kte­rý v divá­ko­vi roz­hod­ně zane­chá něja­kou sto­pu.....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---