Kultovní animáky našeho dětství

Co nám soudruzi povolili

Malá ulič­ni­ce Včelka Mája naší gene­ra­ci popr­vé uká­za­la, jak vypa­dá zahra­nič­ní ani­mák.

Jedním z prv­ních ani­má­ků, kte­rý do soci­a­lis­tic­ké­ho Československa při­šel ze západ­ní­ho bře­hu želez­né opo­ny, byla Včelka Mája, kte­rá vznik­la v kopro­duk­ci Japonska, Západního Německa a Rakouska již v polo­vi­ně sedm­de­sá­tých let, avšak k nám dora­zi­la zhru­ba o deká­du poz­dě­ji. Příběhy bys­tré vče­lí děl­ni­ce Máji a její­ho zpo­ma­le­né­ho kama­rá­da, trub­ce Vilíka nás teh­dy magic­ky při­ta­ho­va­ly, na čemž měl vel­kou záslu­hu mimo jiné i skvost­ný čes­ký dabing, jme­no­vi­tě Aťka Janoušková (Mája), Milan Stehlík (Vilík), Libuše Švormová (Teta Kasandra), Stanislav Fišer (myšák Alexandr) a v nepo­sled­ní řadě coby vypra­věč pří­bě­hu, luč­ní koník Hop Boris Rösner, kte­rý je pro nás i přes vel­ké dra­ma­tic­ké role na prk­nech Národního diva­dla navždy spo­jen pri­már­ně s tím­to zele­ným mužíč­kem. Mája navíc již v zárod­ku ved­la malé hol­ky k eman­ci­pa­ci, viz. pova­ho­vý roz­díl mezi Májou a Vilíkem. Ještě více než samot­ný seri­ál je pak zná­má titul­ní melo­die, kte­rou pro němec­kou ver­zi slo­žil čes­ký hitma­ker Karel Svoboda a v něm­či­ně, češ­ti­ně i slo­ven­šti­ně ji nazpí­val král čes­ké­ho popu Karel Gott, při­čemž tato zněl­ka pat­ří k jeho nej­vět­ším hitům.

Další západ­ní ani­mák, kte­rý na obra­zov­ky dora­zil zhru­ba dva roky před revo­lu­cí, má původ v komik­so­vé sérii Les Schtroumpfs bel­gic­ké­ho kres­lí­ře Pierra Culliforda zná­mé­ho pod pseu­do­ny­mem Peyo, kte­rá v šede­sá­tých letech vychá­ze­la v komik­so­vém časo­pi­su Le Journal de Spirou a její­miž hlav­ní­mi byli mini­a­tur­ní mod­ří skřít­ko­vé. V roce 1981 začal v americko-belgické kopro­duk­ci vzni­kat ani­mo­va­ný seri­ál o počet­né rodin­ce Šmoulů, kte­ří měli svo­ji ves­ni­ci ve stře­do­vě­ké Evropě, nej­spíš na západ­ním pobře­ží Irska. Jednotliví Šmoulové mají své spe­ci­fic­ké vlast­nos­ti a zájmy, je tu napří­klad pře­moudře­lý Koumák, neo­hra­ba­ný Nešika, nena­žra­ný Mlsoun, neo­hro­že­ný Silák nebo Mrzout, kte­rý nic nemá rád. V čele Šmoulů sto­jí hla­va rodi­ny Taťka Šmoula a růží mezi trním je roz­to­mi­lá Šmoulinka. Jejich úhlav­ním nepří­te­lem je zlý čaro­děj Gargamel, kte­rý žije ve starém hra­dě s kocou­rem Azraelem. I u Šmoulů se čes­ký dabing mimo­řád­ně vyda­řil, při­čemž jmé­na jako Vlastimil Brodský (Taťka Šmoula), Jitka Molavcová (Šmoulinka), Josef Dvořák (Koumák), Pavel Zedníček (Nešika) nebo Jiří Císler (Gargamel) mlu­ví za vše.

Modří skřít­ko­vé Šmoulové mimo jiné hned dva­krát zasáh­li i do tuzem­ské pop music.

Se Šmouly při­šel do Československa i obrov­ský merch, kte­rý se týkal nejen gumo­vých posta­vi­ček a oble­če­ní se šmou­lí téma­ti­kou, ale tito mod­ří skřít­ko­vé zasáh­li i do oblas­ti pop music. Na LP des­ce vyšla u Supraphonnu nejen audi­ok­ni­ha (tu měla i Včelka Mája), ale v roce 1988 spat­ři­la svět­lo svě­ta i kom­pi­la­ce se šmou­lí­mi hity, jež nazpí­va­ly popo­vé hvězdy jako Hana Zagorová (kte­rá zpí­va­la ústřed­ní melo­dii), Jiří Korn, Iveta Bartošová, Michal David, Stanislav Hložek, Petra Janů, Darina Rolincová a samo­zřej­mě nemohl chy­bět ani Karel Gott. Tento výběr se o rok poz­dě­ji pro vel­ký úspěch dočkal pokra­čo­vá­ní nazva­né­ho Šmoulové a Gargamel. Nebyl to ovšem posled­ní šmou­lí pří­spě­vek do popu, jeli­kož ve dru­hé polo­vi­ně deva­de­sá­tek vychá­ze­la série výbě­rů cover­ver­zí popu­lár­ních hitů nazpí­va­ných zmu­to­va­ný­mi šmou­lí­mi hla­sy (což byl for­mát pře­vza­tý ze zahra­ni­čí) s tex­ty z pera Lou Fanánka Hagena z kape­ly Tři sest­ry.

Mladší gene­ra­ce se pak se Šmouly moh­ly setkat pře­de­vším díky tro­ji­ci 3D fil­mů z let 2011 - 2017. Nejnovějším pří­spěv­kem je fan­ta­sy kome­die Šmoulové ve fil­mu, kte­rá do kin vstou­pi­la letos v čer­ven­ci.

Těsně před revo­lu­cí k nám pak dora­zil oprav­do­vý závan Ameriky. Nejstarší bláz­ni­vé gro­tes­ky kocou­ra Toma a myšá­ka Jerryho, kte­ří si vzá­jem­ně tro­pí vše­li­ja­ké vylo­me­ni­ny, pochá­zí již z roku 1940. Vytvořilo je věhlas­né tvůr­čí duo William Hanna a Joseph Barbera, jejichž pro­dukč­ní spo­leč­nost mimo jiné stá­la i za Šmouly (o dal­ších popu­lár­ních ani­má­cích těch­to dvou pánů si ješ­tě řek­ne­me níže). Zajímavostí je, že poté, co spo­leč­nost MGM uza­vře­la ani­mač­ní stu­dio, se výro­by seri­á­lu uja­la spo­leč­nost Rembrandt Films, kte­rá se nachá­ze­la v Praze a na výro­bě dru­hé série se podí­le­li i kres­lí­ři ze stu­dia Bratři v tri­ku. Přestože tyto díly byly obec­ně méně pove­de­né a oblí­be­né než ty původ­ní, díky této čes­ké sto­pě měli Tom a Jerry na kon­ci osm­de­sá­tek leh­čí na ces­tu obra­zov­ky ČST než jiné ame­ric­ké ani­má­ky. Nejprve byly někte­ré gro­tes­ky vysí­lá­ny v pořa­du Magion a násled­ně dosta­ly i nový rámec v podo­bě titul­ní zněl­ky nazpí­va­né Hanou Zagorovou, díky níž se tyto koč­ko­my­ší vál­ky něko­li­krát vysí­la­ly i v rám­ci Večerníčku. Přestože toho Tom a Jerry při svých bit­kách moc nena­mlu­vi­li, občas na nás pro­mlu­vi­li hla­sy Jiřího Lábuse a Jany Altmanové.

Kočkomyší vál­ky Toma a Jerryho jsme na obra­zov­kách ČST moh­li vídat již krát­ce před revo­lu­cí.

Ani ten­to feno­mén se neo­be­šel bez mohut­né­ho merche a stej­ně jako ke Šmoulům vyšla v roce 1990 u vyda­va­tel­ství Multisonic kom­pi­la­ce Tom a Jerry: Písničky, opět nazpí­va­né hvězda­mi v čele se Zagorovou.

Pozorným divá­kům jis­tě neu­nik­la podob­nost s rus­kým seri­á­lem Jen počkej zají­ci!, ve kte­rém si pro změ­nu nej­růz­něj­ší alotria pro­vá­dě­li vlk a zajíc. Přestože k nám ten­to seri­ál při­šel díky své­mu půvo­du dří­ve, vzni­kat začal až v roce 1969, zatím­co Tom a Jerry jsou mno­hem star­ší, je nad slun­ce jas­né, co je ori­gi­nál. Cílenou paro­dií na Toma a Jerryho pak jsou Itchy a Scratchy ze seri­á­lu Simpsonovi (o tom rov­něž níže).

A pak přišel Disney

Po same­to­vé revo­lu­ci se ote­vře­ly hra­ni­ce a při­šel boom dosud nedo­stat­ko­vé západ­ní kul­tu­ry, kte­ré byly ani­má­ky nedíl­nou sou­čás­tí. Jedním nej­vět­ších sym­bo­lů ame­ric­ké pop-kultury vždy byla znač­ka Disney, kte­rá pro komu­nis­ty před­sta­vo­va­la téměř spros­té slo­vo. Nástup disneyo­vek na čes­ko­slo­ven­ské obra­zov­ky byl tedy po pádu tota­li­ty více než logic­ký. Od led­na 1991 zača­la ČST vysí­lat blok Walt Disney uvá­dí, ve kte­rém byly po tři roky vždy vysí­lá­ny dva disneyov­ské seri­á­ly (vlaj­ko­vá loď Disneyho figu­rek, legen­dár­ní Mickey Mouse se zde však obje­vo­val pou­ze v úvod­ní zněl­ce). Tím prv­ním byl ten vůbec nej­zná­měj­ší - Kačeří pří­běhy. Jejich hlav­ním hrdi­nou je Strýček Skrblík, nej­bo­hat­ší kačer a svě­tě, kte­rý by si pro dolar nechal vrtat kole­no, ale přes­to je to čest­ný a sta­teč­ný kačer, kte­rý obrov­skou pílí vybu­do­val v Kačerově vel­ký pod­nik. Původně měla být hlav­ní posta­vou jed­na z vůbec nej­zná­měj­ších disneyov­ských figu­rek, Kačer Donald, kte­rý však nako­nec v seri­á­lu jen občas hos­tu­je, jeli­kož v prv­ním dílu odchá­zí k námoř­nic­tvu a pře­dá­vá Skrblíkovi do péče své tři synov­ce Kulíka, Dulíka a Bubíka, kte­ré rov­něž zná­me z kla­sic­kých gro­te­sek z Donaldem, kde to však byla mno­hem vět­ší kvít­ka. Nejvýraznější ved­lej­ší posta­vou je beze­spo­ru pilot Rampa McKvák, kte­rý je spe­ci­a­lis­tou na havá­rie a záro­veň nej­vět­ším hláš­ka­řem seri­á­lu. Z dal­ších postav sto­jí za zmín­ku své­rázná hos­po­dy­ně paní Čvachtová, její roz­to­mi­lá vnuč­ka Kačka, zruč­ný vyná­lez­ce Šikula, obtloust­lý a nemotor­ný kačí­rek Ňouma a brit­ským suchým humo­rem oplý­va­jí­cí slu­ha Johan. V poz­děj­ších dílech při­by­dou ješ­tě dvě výraz­né posta­vy, pra­člo­ví­ček Bobo a účet­ní Fenton ali­as Robokačer. Nemůžeme zapo­me­nout ani na zápo­rá­ky, kte­rý­mi jsou Skrblíkův úhlav­ní obchod­ní kon­ku­rent Hamoun, počet­ná rodin­ka zlo­dě­jíč­ků Rafani, čaro­děj­ka Magika Von Čáry nebo tajem­ný El Kapitáno.

Strýček Skrblík, jeho tři synov­ci a dal­ší oby­va­te­lé Kačerova nás popr­vé zasvě­ti­li do Disneyho svě­ta. 

Tento seri­á­lo­vý kolos, kte­rý nás jako prv­ní zasvě­til do Disneyho svě­ta, má cel­kem 100 dílů z let 1987-1990, kte­ré byly nás postup­ně všech­ny odvy­sí­lá­ny (něko­lik posled­ních již na TV Nova). Původní dabing Kačerů byl doslo­va exce­lent­ní. V roli Skrblíka mu domi­no­val Mirko Musil, herec vesměs epi­zod­ních postav, jehož se ten­to mul­ti­mi­li­ar­dář stal život­ní rolí. Více než zdat­ně mu sekun­do­va­ly vět­ší herec­ké hvězdy jako Karel Heřmánek (Rampa), Luba Skořepová (paní Čvachtová), Lubomír Lipský (Šikula), Václav Vydra (Ňouma), Jan Skopeček (Johan) nebo Valerie Zawadská (Magika). V roli jed­no­ho ze synov­ců (Dulíka) zněl hlas teh­dy popu­lár­ní dět­ské hvězdy Jana Kalouse, hla­su Kevina McCallistera ze Sám doma (ostat­ní dva synov­ce namlu­vi­ly Inka Šecová a Blanka Zdichyncová, čas­té dabér­ky ani­má­ků). Bohužel se kvů­li necit­li­vé­mu zachá­ze­ní TV Nova původ­ní dabing nedo­cho­val a byl nahra­zen novým, kte­rý je i přes účast dabér­ských es jako Jiří Knot (Skrblík), Naďa Konvalinková (paní Čvachtová), Stanislav Fišer (Šikula) nebo Jan Přeučil (Johan) jen vel­mi sla­bým odva­rem. Změnila se i úvod­ní zněl­ka, kte­rou původ­ně nazpí­val basky­ta­ris­ta Pražského výbě­ru Vilém Čok spo­leč­ně s hudeb­ní­kem Otou Balážem a s poz­děj­ším „Ježíšem“ Kamilem Střihavkou. Interpretem nověj­ší ver­ze je muzi­ká­lo­vý zpě­vák David Uličník.

Kačeří pří­běhy se v roce 2017 pře­kva­pi­vě dočka­li rebo­o­tu vytvo­ře­né­ho pro tele­viz­ní sta­ni­ci Disney XD. Už pod­le cra­zy ani­ma­ce je zřej­mé, že tato ver­ze je od ori­gi­ná­lu dia­me­t­rál­ně odliš­ná. Ačkoliv kupo­di­vu skli­di­la úspěch u divá­ků i kri­ti­ků, pro nás, kte­ří jsme vyrost­li na ori­gi­ná­lu, jsou původ­ní Kačeři nedo­stiž­ní.

Společně s Kačery odstar­to­val v led­nu o dva roky mlad­ší seri­ál, jehož hlav­ní­mi hrdi­ny jsou rov­něž dvě posta­vič­ky ze sta­rých Disneyovek, vever­čí hrdi­no­vé Chip a Dale, kte­ří dří­ve zne­pří­jem­ňo­va­li život Donaldovi (a někdy i Plutovi). Partu hlo­dav­ců (a jed­no­ho hmy­zu), kte­rá si říká Rychlá rota a žije na stro­mě (nej­spíš v New Yorku), dopl­nil ješ­tě sil­ný myšák Monty Jack, kte­rý dostá­vá záchva­ty, kdy­ko­liv ucí­tí sýr, krás­ná a inte­li­gent­ní myší vyná­lez­ky­ně Gedžitka, kte­rá pro klu­ky mé gene­ra­ce před­sta­vo­va­la ani­mo­va­ný sexsym­bol, a malý mušák Zip. Tato správ­ná pět­ka řeší nej­růz­něj­ší detek­tiv­ní pří­pa­dy, za kte­rý­mi vět­ši­nou sto­jí sliz­ký kocour Tlusťoch se svý­mi kum­pá­ny, nebo šíle­ný pro­fe­sor Nula. Přestože to na prv­ní pohled vypa­dá, že seri­ál je posta­ven na kon­tras­tu povah Chipa a Dalea (zatím­co Chip je bys­trý mozek par­ty, Dale je zbrk­lý zmat­kář), tito dva vever­čá­ci v seri­á­lu původ­ně vůbec nemě­li být a vůd­cem Rychlé Roty měl být původ­ně Kit Colby, myšák s cha­rak­te­rem Indiana Jonese, avšak Disney zamít­nul, aby byl seri­ál posta­ven na fil­mu Záchranáři (1977), jehož pokra­čo­vá­ní bylo prá­vě ve výro­bě, navíc tu byl poža­da­vek, aby se v seri­á­lu obje­vil někte­rý z původ­ních disneyov­ských hrdi­nů. Dabing Rychlé Roty měl podob­ný pří­běh jako  u Kačerů a původ­ní ver­ze, ve kte­ré exce­lo­val Oldřich Kaiser jako Dale, Jiří Bruder jako Monty a dvě teh­dy mla­dé dabér­ky Jana Páleníčková jako Chip a Eva Spoustová jako Gedžitka, byl něko­li­krát nahra­zen novým a v posled­ní ver­zi z původ­ní sesta­vy zůsta­li pou­ze Bruder a Spoustová. I titul­ní píseň měla podob­ný osud jako ta kače­ří a trio Čok, Baláž, Střihavka opět s novým tex­tem nahra­dil Uličník. I Rychlá rota se nedáv­no dočka­la come­bac­ku, ten­to­krát v podo­bě celo­ve­čer­ní­ho fil­mu z roku 2022, kte­rý byl však (nejen) kvů­li mixu nesou­ro­dých ani­mač­ních tech­nik hod­no­cen vel­mi roz­po­ru­pl­ně.

Rychlá rota ve slo­že­ní Chip, Dale, Monty Jack, Gedžitka a Zip vyře­ši­la kaž­dý sebeza­pekli­těj­ší pří­pad.

V roce 1992 vystří­da­ly Kačery a Rychlou rotu dva nové seri­á­ly, jak­ko­liv zná­měj­ší a reprí­zo­va­něj­ší Gumídci už teh­dy úpl­ně noví neby­li, nao­pak jsou z novo­do­bých disneyov­ských seri­á­lů nej­star­ší (vznik­li již v roce 1985). Příběhy Gumídků vylo­že­ně dýcha­jí atmo­sfé­rou stře­do­vě­ku a rytíř­ských sou­bo­jů, pro­čež ze všech disneyo­vek mají nej­ví­ce pohád­ko­vý cha­rak­ter. Odehrávají se ve fik­tiv­ní zemi jmé­nem Medunie (kte­rá je situ­o­vá­na do stře­do­vě­ké Anglie), jíž vlád­ne král Kristián, avšak na doby­tí jeho hra­du Strdína si brou­sí zuby zlot­ři­lý kní­že Ignor, jehož obklo­pu­je tlu­pa natvrd­lých mon­ster zva­ných Tupouni (při­čemž nej­vý­raz­něj­ší z nich je ten nejmen­ší - Stoupa). Zejména pro­ti Ignorovi a jeho nohsle­dům boju­jí Gumídci, z nichž se však vět­ši­na odstě­ho­va­la do zámo­ří a v Gumdolí jich zby­lo jen šest (poz­dě­ji sedm): pople­te­ný kou­zel­ník Brepta, kuchař­ka a hos­po­dy­ně Babča, věč­ně skep­tic­ký Brůča, nena­žra­ný Bumla, půvab­ná Bára, kte­rá obdi­vu­je lid­ské zvy­ky, a ben­ja­mí­nek Bíďa, kte­rý se tou­ží stát rytí­řem. Zhruba v polo­vi­ně se při­dá ješ­tě zne­u­zna­ný umě­lec Bóža. O exis­ten­ci Gumídků ví z lidí pou­ze krá­lov­ské páže Kryštof a prin­cez­na Klára, dce­ra krá­le Kristiána. A samo­zřej­mě Ignor, kte­rý pase po zís­ká­ní recep­tu na hop­sin­ko­vou šťá­vu, kte­rá gumíd­kům dává hopsa­vost a lidem zvy­šu­je fyzic­kou sílu. Oproti dvě­ma výše zmí­ně­ným seri­á­lům neby­lo u Gumídků tak necit­li­vě naklá­dá­no s dabin­gem, pou­ze byly doda­bo­vá­ny někte­ré dří­ve neu­ve­de­né epi­zo­dy s vět­ši­nou stej­ných dabé­rů (s výjim­kou Lubomíra Lipského, kte­rý v původ­ní ver­zi jako Brepta exce­lo­val). Vedle Lipského zde byli hvězda­mi dabin­gu pře­de­vším Oldřich Vlach (Brůča), Vlastimil Zavřel (Bumla) a Miroslav Vladyka (Stoupa), zdat­ně jim sekun­do­va­ly Jana Altmanová (Bíďa), Eva Jiroušková (Babča) a Jitka Morávková (Bára). Nezměněna zůsta­la i ústřed­ní píseň v podá­ní Karla Černocha.

Gumídci při­ná­še­li nejen tajem­ství hop­sin­ko­vé šťá­vy, ale pře­de­vším kouz­lo stře­do­vě­ké Anglie.

Ostatní disneyov­ské seri­á­ly již vez­mu struč­ně. Společně s Gumídky běže­ly ve stej­ném blo­ku Letohrátky (1990) nebo­li pří­běhy neo­hro­že­né­ho pilo­ta, med­vě­da Balů, jeho navi­gá­to­ra Kida Mrakošlapa a jejich šéf­ky Rebeky Kenninghemové. Některé posta­vy zde byly pře­ja­ty z disneyov­ské Knihy džun­glí (v ori­gi­ná­le od brit­ské­ho spi­so­va­te­le Rudyarda Kiplinga), což se kro­mě hlav­ní­ho hrdi­ny týká hos­pod­ské­ho opi­čá­ka Lůdi a pře­de­vším mafi­án­ské­ho tyg­ra Šéf Chána, kte­rý má ve fik­tiv­ním měs­tě San Bambínu obří vliv a ke svým neka­lým obchod­ním prak­ti­kám vyu­ží­vá vzduš­né pirá­ty v čele s fran­ko­fon­ním lišá­kem Donem Fanfánem. Díky pří­tom­nos­ti čet­ných letec­kých pře­stře­lek jsou Letohrátky pře­ce jen urče­ny tro­chu vět­ším dětem, ale jeli­kož ten­to druh akč­něj­ších ani­má­ků stár­ne nej­rych­le­ji, nejsou tak čas­to reprí­zo­vá­ny jako „sil­ná tro­ka“.

Posledním Disney seri­á­lem, kte­rý v deva­de­sát­kách pre­mi­é­ro­vě uved­la veřej­no­práv­ní Česká tele­vi­ze, byla Nová dob­ro­druž­ství Medvídka Pú (1988-1991), kte­rá v roce 1993 běže­la spo­leč­ně s dru­hou sérií Kačeřích pří­bě­hů. Tento seri­ál vychá­ze­jí­cí kla­sic­kých pří­bě­hů a postav ang­lic­ké­ho spi­so­va­te­le A.A. Milnea, je nao­pak určen spí­še men­ším dětem. I pří­běhy dob­rác­ké­ho med­víd­ka, jeho klu­či­čí­ho kama­rá­da Kryštůfka Robina a dal­ších zví­řá­tek ze Stokorcového lesa měly rov­něž skvě­lý dabing, jmé­na Jiří Knot (Pú), Ota Jirák (Tygr), Ladislav Potměšil / Tomáš Juřička (Prasátko), Stanislav Fišer (Králík), Radan Rusev (Ijáček) či Václav Vydra (Sysel) jsou toho důka­zem. Titulní píseň nazpí­val nor­ma­li­zač­ní popo­vý idol Petr Kotvald.

Od roku 1994 již disneyov­ky naku­po­va­la nově vznik­lá komerč­ní tele­vi­ze Nova, kte­rá je uvá­dě­la v pořa­du Walt Disney a jeho kou­zel­ný svět. Prvním seri­á­lem zakou­pe­ným Novou byla Goofyo tlu­pa (1992-93), jejímž hlav­ním hrdi­nou je sta­rý zná­mý neši­ka Goofy. Tento nena­pra­vi­tel­ný pople­ta má již syna Maxe a jeho vype­če­ným sou­se­dem je dal­ší posta­va zná­má ze sta­rých gro­te­sek, věč­ně zápor­ný kocour Pete, kte­ré­ho jsme v něko­li­ka epi­zod­ních rolích moh­li vidět i v Kačerech. Přestože ten­to seri­ál nedo­sa­hu­je kva­lit svých před­chůd­ců, ale­spoň svým gro­tesk­ním humo­rem má nej­blí­že k poe­ti­ce sta­rých disneyo­vek.

Dále tu pak byl spin-off Kačeřích pří­bě­hů Detektiv Duck (1991-95), kde titul­ní­mu hrdi­no­vi sekun­du­je sta­rý zná­mý Rampa McKvák, a dva preque­ly / seque­ly disneyov­ských fil­mů Malá moř­ská víla (1992) a Aladinova dob­ro­druž­ství (1994). Tyto seri­á­ly však již byly na okra­ji naší pozor­nos­ti. Díky vel­ké­mu mer­chi se neda­lo unik­nout spin-offu fil­mu Lví král (1994) Timon a Pumbaa (1995-99) a kon­cem deva­de­sá­tek vznik­ly ješ­tě dva seri­á­ly inspi­ro­va­né fil­my - 101 dal­ma­ti­nů (1997-98) a Herkules (1998-99). Tehdy jsme však už měli jiné zájmy. Disney se navíc spo­jil s ani­mač­ním stu­di­em Pixar, jehož popu­lár­ní fil­my jako Toy Story: Příběh hra­ček (1995), Příšerky s.r.o. (2001) či Hledá se Nemo (2003) tyto seri­á­ly abso­lut­ně zastí­ni­ly.

Disneyho konkurence

Návštěvy u Warner Bros. se neo­be­šly bez oblí­be­ných posta­vi­ček jako Buggs Bunny nebo Kačer Daffy.

Disney mánie z raných deva­de­sá­tek ote­vře­la dve­ře i kon­ku­renč­ním kor­po­ra­cím, kte­ré pro­du­ko­va­ly ani­má­ky. V roce 1993 odstar­to­val na České tele­vi­zi pořad Návštěva u Warner Bros., ve kte­rém byly uvá­dě­ny gro­tes­ky ze sérií Looney Tunes a Merrie Melodies, v nichž účin­ko­va­ly oblí­be­né posta­vič­ky z pro­duk­ce brat­ří Warnerů jako krá­lík Buggs Bunny, Kačer Daffy, Prasátko Porky či dvo­ji­ce Sylvester (kocour) a Tweety (kuře) nebo Kojot Vilda a Pták Uličník. Je zají­ma­vé, že zatím­co sta­ré disneyov­ské gro­tes­ky se (když nepo­čí­tá­me prvo­re­pub­li­ko­vé bio­gra­fy) u nás nikdy v tele­vi­zi nehrá­ly, jen o něco málo mlad­ší war­ne­rov­ky (1930-1969) si na obra­zov­kách ČT našly své pev­né mís­to. Ve stej­ném blo­ku běžel i nověj­ší seri­ál Taz-mánie (1991-95) v hlav­ní roli s potrh­lým tazmán­ským čer­tem Tazem. Na závěr byl vždy vysí­lán jeden hra­ný rodin­ný sit­com, při­čemž se zde vystří­da­ly popu­lár­ní Krok za kro­kem (1991-98), dnes již zapo­me­nu­tý Billy (1992), zejmé­na v USA oblí­be­ný Plný dům (1987-95) a nej­star­ší z těch­to seri­á­lů Alf (1986-90) v hlav­ní roli se stej­no­jmen­ným excen­t­ric­kým mimo­zemš­ťa­nem. Mimo ten­to blok ješ­tě na ČT1 běžel war­ne­ří seri­ál Animáci (1993), kte­rý byl uvá­děn ve Studiu Rosa, násle­dov­ní­ku Studia Kamarád.

Na čes­ký tele­viz­ní trh zasáh­lo i nejmlad­ší z vel­ké tro­ji­ce ani­mač­ních stu­dií. Výše zmí­ně­né tvůr­čí duo William Hanna a Joseph Barbera zalo­ži­lo vlast­ní spo­leč­nost Hanna-Barbera v roce 1956. Kromě Toma a Jerryho (kte­ré oba páno­vé vytvo­ři­li dří­ve pro MGM a násled­ně je kupo­va­ly jiné spo­leč­nos­ti) a Šmoulů (ti nao­pak pat­ři­li k jejich mlad­ším pro­jek­tům, navíc kopro­dukč­ním) se pod jejich ruka­ma zro­di­ly seri­á­ly s oblí­be­ný­mi posta­vič­ka­mi jako Méďa Béďa (1961-62), Pes Filipes nebo Pišta a Fišta (obo­jí 1958-61), kte­ré k nám pro­nik­ly již na kon­ci šede­sá­tých let (a na obra­zov­ky se vrá­ti­ly v roce 1994, když je zakou­pi­la TV Premiéra, před­chůd­ky­ně dneš­ní Primy). Po revo­lu­ci k nám při­šla ješ­tě prehis­to­ric­ká rodin­ka Flintstoneovi (1960-66) a detek­tiv­ní par­ta Scooby-Doo (1976-78), jejíž ústřed­ní tvá­ří je stej­no­jmen­ný pes. Animáku se u H-B dočka­li i legen­dár­ní komi­ci Laurel a Hardy (1966-67) a vysí­lán byl v rám­ci Magionu.

Přestože stu­dio Hanna-Barbera bylo z vel­ké troj­ky nejmlad­ší, jejich seri­á­ly k nám při­šly již v roce 1969.

Další americké animáky

Disney, Warneři a Hanna-Barbera však neby­ly jedi­né ani­mač­ní spo­leč­nos­ti, kte­ré po revo­lu­ci vtrh­ly na čes­ko­slo­ven­ský trh. Nejúspěšnějším ani­má­kem z jiných ame­ric­kých pro­duk­cí byly Želvy Ninja (1987-96), kte­ré se v USA pro­sla­vi­ly již v polo­vi­ně osm­de­sá­tek jakož­to komik­so­vé posta­vič­ky, avšak tepr­ve v roce 1991 vypuk­la v našich kon­či­nách oprav­do­vá „žel­vo­má­nie“ a čtve­ři­ce zele­ných hrdi­nů, kte­ří nosí jmé­na rene­sanč­ních uměl­ců (Michelangelo, Leonardo, Donatello, Raphael), kaž­dý z nich ovlá­dá jiné zbra­ně a všich­ni milu­jí piz­zu, byla najed­nou všu­de, na trič­kách, žvý­kač­kách a jejich hrač­ky měl snad kaž­dý před­pu­ber­ťák (vzpo­mí­nám si, jak naše uči­tel­ka na základ­ce během jed­né hodi­ny zaba­vi­la hned tři žel­vy). Dalšími výraz­ný­mi klad­ný­mi posta­va­mi jsou ado­p­tiv­ní otec želv a uči­tel bojo­vých umě­ní Tříska a novi­nář­ka April O’Neilová, kte­rá se s žel­va­mi spřá­te­lí, hlav­ní­mi zápo­rá­ky jsou pak Trhač, býva­lý Třískův žák, kte­ré­ho zasle­pi­la tou­ha po moci, a jeho šéf, růžo­vý super­mo­zek Krang. Přestože ten­to seri­ál podob­ně jako jiné akč­ňá­ky již poně­kud zestár­nul (v poz­děj­ších letech pak při­šly hned dva moder­něj­ší rebo­o­ty), své­ho času to byl feno­mén, kte­rý byl milo­ván malý­mi klu­ky a nená­vi­děn zejmé­na jejich rodi­či.

Milované i nená­vi­dě­né Želvy Ninja u nás na počát­ku deva­de­sá­tek způ­so­bi­ly totál­ní „žel­vo­má­nii“.

Další pře­váž­ně klu­či­čí zále­ži­tos­tí byl již tro­chu star­ší seri­ál Sport Billy (1979-80), kte­rý v prv­ních deva­de­sát­ko­vých letech běžel ve Studiu Rosa i Magionu. Soupeření malé­ho spor­tov­ce Billyho se zlou Vandou z Vandaluzie mimo jiné dopro­vá­ze­la chytla­vá titul­ní píseň, jíž nazpí­val Standa Hložek, kte­rý se teh­dy po revo­lu­ci z nor­ma­li­zač­ní­ho popu pře­ori­en­to­val na tvor­bu pro děti (mimo jiné mode­ro­val i sester­ský pořad Magionu, kte­rý nesl název Vega). Naopak vylo­že­ně dív­čí zále­ži­tos­tí byl americko-japonský seri­ál Můj malý Pony (1986), kte­rý byl v roce 1993 vysí­lán ve Studiu Rosa a při­ná­šel dob­ro­druž­ství pes­t­ro­ba­rev­ných poní­ků, kte­ří k nám coby hrač­ky dora­zi­ly ješ­tě před pre­mi­é­rou seri­á­lu. Ryze humor­ný cha­rak­ter měla stra­ši­del­ná Bubušou (1970), sbír­ka vti­pů a gagů vysí­la­ná v Magionu.

Některé seri­á­ly k nám při­nes­la až Nova, mezi nimiž nechy­bě­ly ani gro­tes­ky s jed­nou z nej­zná­měj­ších figu­rek, milov­ní­kem špe­ná­tu Pepkem námoř­ní­kem (1960-62). Další dva seri­á­ly vychá­ze­ly z posta­vi­ček vznik­lých v pade­sá­tých letech. Prvním z nich byl The Charlie Brown and Snoopy Show (1983-85), kte­rý na obra­zov­ku pře­ne­sl původ­ně komik­so­vé posta­vič­ky Charlese M. Schulze, jímž domi­no­val chla­pec Charlie Brown (v čes­kém dabin­gu pře­jme­no­ván na Karlíka) a jeho pej­sek Snoopy. Ten dru­hý vychá­zel z vir­tu­ál­ní­ho hudeb­ní­ho pro­jek­tu Alvin And The Chipmunks, jeho čes­ký název byl Čipmánkové (1983-90) a pojed­ná­val o tro­ji­ci vever­čích bra­trů se jmé­ny Alvin, Simon a Theodor, kte­ří záro­veň tvo­ří i kape­lu a jejich otcem a mana­že­rem záro­veň je Dave Seville. Tento seri­ál se poz­dě­ji dočkal i seque­lo­vé fil­mo­vé série Alvin a Chipmunkové (2007-2015). TV Premiéra pro změ­nu teh­dy uved­la dnes již poza­po­me­nu­tý seri­ál Kde je Wally? (1991), jehož titul­ní hrdi­na má vel­mi špat­ný ori­en­tač­ní smy­sl a neu­stá­le se někam ztrá­cí. Pod rada­rem pro nás pro­plou­val seri­ál Garfield a přá­te­lé (1988-94) o cynic­kém kocou­ro­vi Garfieldovi, kte­rý se na obra­zov­kách České tele­vi­ze obje­vil poz­dě­ji a odvy­sí­lá­ny byly pou­ze dvě řady. Z akč­něj­ších seri­á­lů nemů­že­me zapo­me­nout ani na ani­mo­va­né­ho „pavou­čí­ho muže“ ali­as Spider-Mana (1994-98).

Evropská škola hrou

Animáky však nevzni­ka­ly jen za mořem, ale i na starém kon­ti­nen­tu - v Evropě. Již před revo­lu­cí k nám dří­ve než Včelka Mája při­šla bel­gic­ká roz­pus­ti­lá štěňa­ta Tip a Tap (1971), nad nimiž drží ochran­nou ruku jejich dob­ro­ti­vý strý­ček Fido (ten­to krát­ko­me­tráž­ní seri­ál byl uvá­děn jako Večerníček), a ital­ský drá­ček Soptík (1975), kte­rý se tou­ží stát hasi­čem. Z východ­ní­ho blo­ku k nám ved­le výše zmí­ně­né­ho Jen počkej, zají­ci! dora­zi­li pol­ští ces­tu­jí­cí kama­rá­di Bolek a Lolek (1963-86), rov­něž pol­ský lovec Pampalini (1976) a maďar­ská rodin­ka Smolíkova (1968-78), dnes ozna­čo­va­ná jako „Simpsonovi výcho­du“. I v Československu vzni­kl jeden kopro­dukč­ní seri­ál ve spo­lu­prá­ci s Velkou Británií, jehož hlav­ním hrdi­nou nemohl být nikdo jiný než legen­dár­ní vše­u­měl Ferda Mravenec, jehož nové pří­ho­dy z roku 1984 vol­ně nava­zo­va­ly na kla­sic­kou dět­skou kni­hu Ondřeje Sekory. Z Britských ost­ro­vů k nám krát­ce po revo­lu­ci při­šel ješ­tě jeden seri­ál, Létající Jester (1985) vyprá­vě­jí­cí o malém čaro­dě­ji Eliášovi, kte­rý ve vesmír­ném korá­bu ztros­ko­tá ve sta­ré Anglii za dob krá­le Artuše, pro­čež měl ten­to seri­ál i mír­ně nauč­ný cha­rak­ter.

 Díky brit­ské­mu gentle­ma­no­vi Willymu Fogovi a jeho přá­te­lům jsme pozna­li nej­růz­něj­ší kou­ty svě­ta.

Mnohem vět­ší­ho věhla­su však dosáh­ly jiné dva zábav­ně nauč­né seri­á­ly. První z nich Willy Fog na ces­tě kolem svě­ta (1983) byl v Magionu pre­mi­é­ro­vě vysí­lán rok po revo­lu­ci a jed­ná se o španělsko-japonskou ani­mo­va­nou adap­ta­ci dob­ro­druž­né­ho romá­nu Julese Verna Cesta kolem svě­ta za 80 dní. Všechny posta­vy zde mají zví­ře­cí tvá­ře, napří­klad hlav­ní hrdi­na Willy Fog je lev, avšak i přes­to bychom jen těž­ko hle­da­li vět­ší­ho gentle­ma­na. Na dob­ro­druž­né ces­tě kolem svě­ta, kte­rou absol­vu­je kvů­li sáz­ce uza­vře­né v reform­ním klu­bu, jej dopro­vá­zí jeho slu­ha Barnabáš a malič­ký kře­ček Čiko (což je nová posta­va), poz­dě­ji se k nim při­dá ješ­tě půvab­ná a líbezná prin­cez­na Romy, kte­rou Fog zachrá­ní před indic­ký­mi bar­ba­ry a na kon­ci seri­á­lu ji poj­me za man­žel­ku. Pronásledován je však dvě­ma poli­cis­ty Dixem a Balym (v romá­nu byl inspek­tor pou­ze jeden) kvů­li obvi­ně­ní z ban­kov­ní lou­pe­že a vše­mi mast­mi maza­ným Chidlingem (dal­ší nová posta­va), kte­ré­ho si najal ban­kéř Sullivan, aby Fogovi ces­tu pře­ka­zil. Velkým kla­dem seri­á­lu ved­le edu­ka­tiv­ní funk­ce a cel­ko­vé kul­ti­vo­va­nos­ti, díky níž byl oblí­be­ným i u našich rodi­čů, je skvost­ný čes­ký dabing, kte­ré­mu vévo­dil Viktor Preiss jako Fog a exce­lo­va­li zde i Jiří Bruder (Barnabáš), Inka Šecová (Čiko), Eva Spoustová (Romy), Stanislav Fišer (Dix), Alexej Pyško (Baly), Václav Postránecký (Chidling) nebo Jan Přeučil (Sullivan). O deká­du poz­dě­ji vznik­lo ješ­tě vol­né pokra­čo­vá­ní Willy Fog na ces­tě za dob­ro­druž­stvím (1994), kte­ré je však jen vel­mi sla­bým odva­rem geni­ál­ní­ho ori­gi­ná­lu. V mezi­do­bí ten­týž tým vytvo­řil ješ­tě ani­mo­va­né­ho Sandokana (1991), kte­ré­ho jsem však viděl pou­ze na VHS, ne v tele­vi­zi.

Ještě edu­ka­tiv­něj­ší je fran­couz­ský seri­ál Byl jed­nou jeden...život (1987), kte­rý pojed­ná­vá o stav­bě a funk­ci jed­not­li­vých orgá­nů lid­ské­ho těla, kte­ré zde před­sta­vu­jí ani­mo­va­né posta­vič­ky. Na ČSFD ten­to seri­ál dosá­hl neu­vě­ři­tel­ných 91,3% a je momen­tál­ně 10. nej­lep­ším seri­á­lem (a tře­tím ani­má­kem po Tomu a Jerrym a Simpsonových). Tvůrce toho­to seri­á­lu Albert Barillé vytvo­řil již dří­ve dva obdob­né seri­á­ly Byl jed­nou jeden...člověk (1978) a Byl jed­nou jeden...vesmír (1982), poz­dě­ji navá­zal s dal­ší­mi tře­mi Byl jed­nou jeden...vynálezce (1994-95), Byl jed­nou jeden...objevitel (1997) a Byla jed­nou jed­na pla­ne­ta (2008).

Z Francie pochá­zí i mno­hem infan­til­něj­ší seri­ál Rupert (1991) o roz­to­mi­lém med­víd­ko­vi téhož jmé­na, kte­rý si však pama­tu­ji jen pro­to, že jej Vladimír Železný ve svém legen­dár­ním pořa­du Volejte ředi­te­li uvá­děl jako pří­klad míru­mi­lov­né­ho a nená­sil­né­ho dět­ské­ho seri­á­lu, kte­ré Nova (opro­ti kon­ku­ren­ci) vysí­la­la.

Závan dálného východu

Velmocí v oblas­ti ani­má­ků je i země nám geor­gra­fic­ky vel­mi vzdá­le­ná - Japonsko, z něhož pochá­zí spe­ci­fic­ká tech­ni­ka kres­by zva­ná ani­me, kte­rou může­me v japon­ské pro­duk­ci běž­ně vídat. Přestože ty nej­lep­ší ani­me seri­á­ly vznik­ly pod­le žeb­říč­ku na Kinoboxu vesměs poz­dě­ji, naše gene­ra­ce v dobách dět­ství a dospí­vá­ní výraz­ně­ji zare­gis­tro­va­la pře­de­vším dva čis­tě japon­ské ani­má­ky (nepočítáme-li kopro­dukč­ní seri­á­ly, kam z výše uve­de­ných pat­ří Včelka Mája, Willy Fog a Můj malý Pony). Tím prv­ním jsou Dobrodruzi z vesmí­ru (1986), kte­ří byli u nás popr­vé vysí­lá­ni v roce 1991 na expe­ri­men­tál­ním kaná­lu OK3. Tento postar­ší ani­me seri­ál vytvo­ři­la spo­leč­nost Nippon Animation na moti­vy čtyř­díl­né­ho ital­ské­ho komik­su, jehož auto­rem byl Andrea Romoli. Máme tu pěti­ci hlav­ních hrdi­nů (ast­ro­nau­ti Toppy, Rana, Gerard, pro­fe­sor­ka Anna a mimo­zemšťan Sippe), kte­ří sice pře­váž­ně pochá­ze­jí ze Země, ale přes­to mají antro­po­morf­ní zví­ře­cí zna­ky, kte­ré kon­tras­tu­jí s lid­ský­mi vlast­nost­mi. Kromě jed­né reprí­zy zhru­ba o rok poz­dě­ji ten­to seri­ál u nás již poz­dě­ji nikdy vysí­lán nebyl. Jak už jsem zmí­nil výše, ten­to typ ani­má­ku stár­ne nej­rych­le­ji, tudíž by to pro dneš­ní děti ved­le moder­něj­ších ani­me seri­á­lů bylo již těž­ké retro.

Přestože se Pokémonům na pře­lo­mu milé­nia neda­lo utéct, naší gene­ra­ci už více­mé­ně míje­li.

Na pře­lo­mu milé­nia jsme zaži­li mánii podob­nou Šmoulům či Želvám Ninja, kte­rou při­ne­sl zřej­mě vůbec nej­zná­měj­ší ani­me seri­ál všech dob, neko­neč­ný Pokémon (od 1997), kte­rý byl původ­ně jen doplň­kem k japon­ským video­hrám (mimo jiné dis­tri­bu­o­va­ný­mi spo­leč­nos­tí Nintendo). Pokémoni jsou vel­mi inte­li­gent­ní bytos­ti, kte­ré rozu­mí lid­ské řeči, jíž však nepo­u­ží­va­jí. Hlavní posta­vou seri­á­lu je tre­nér poké­mo­nů Ash Ketchum, jeho nej­lep­ším pří­te­lem je pak jedi­ný Pokémon, kte­rý na Ashe zbyl v labo­ra­to­ři pro­fe­so­ra Oaka - Pikachu. V prv­ních letech nové­ho milé­nia se poké­mo­ní mánii vskut­ku neda­lo utéct, z mile­ni­ál­ní gene­ra­ce však již více­mé­ně zasáh­la jen ty nejmlad­ší roč­ní­ky (cca 1993-96). V posled­ních dese­ti letech poké­mo­ni zaži­li come­back díky mobil­ní apli­ka­ci Pokémon Go (2016), jejímž cílem je chy­tá­ní 898 Pokémonů a násled­né sou­bo­je mezi nimi, při­čemž tato hra chyt­la nejen děti, ale i dospí­va­jí­cí a někte­ré pře­rost­lé děti. Seriál Pokémon kaž­do­pád­ně pomohl zpo­pu­la­ri­zo­vat japon­ské ani­me seri­á­ly po celém svě­tě.

Animovaná satira pro dospělé

V závě­reč­né sek­ci se ješ­tě jed­nou vrá­tí­me do USA a posled­ní kate­go­rií ani­má­ků, kte­ré si podrob­ně roze­be­re­me, jsou seri­á­ly, kte­ré nejsou pri­már­ně urče­ny dětem, jak­ko­liv je svou kres­le­nou for­mou při­táh­nou. Jejich humor a sati­ric­ký roz­měr si však mno­hem lépe vychut­ná dospě­lý člo­věk. Vlajkovou lodí těch­to seri­á­lů je jed­na abso­lut­ní stá­li­ce, kte­rá vlo­ni osla­vi­la již 35 let od své­ho pre­mi­é­ro­vé­ho uve­de­ní. Nemůže jí být samo­zřej­mě nikdo men­ší než výše zmi­ňo­va­ní Simpsonovi, mnoh­dy též pře­zdí­va­ní jako „Žlutá rodin­ka“. Kdo by neznal natvrd­lé­ho Homera, pedant­skou Marge, roš­ťác­ké­ho Barta, pře­chytře­lou Lisu a roz­to­mi­lou Maggie. Jejich tvůr­ce, kari­ka­tu­ris­ta Matt Groening pojme­no­val jed­not­li­vé posta­vy pod­le čle­nů vlast­ní rodi­ny, při­čemž Bart před­sta­vu­je jeho alter ego. Poprvé se Simpsonovi obje­vi­li 19. dub­na 1987 jako krát­ký skeč ve The Tracy Ullman Show a těch­to ske­čů během tří řad této show vznik­lo hned 48. Na samo­stat­ný seri­ál to dotáh­li až v roce 1989, při­čemž v prv­ní díl byl pre­mi­é­ro­vě uve­den 17. pro­sin­ce. Počáteční série tro­chu půso­bi­ly, jako­by se tvůr­ci nemoh­li roz­hod­nout, zda má být seri­ál určen spí­še dětem, nebo dospě­lým, avšak s při­bý­va­jí­cí­mi séri­e­mi humor neu­stá­le při­ost­řo­val a paro­die ame­ric­ké spo­leč­nos­ti i kul­tu­ry byla čím dál vybrou­še­něj­ší, což ze Simpsonů udě­la­lo feno­mén. Vývoj smě­řo­vá­ní seri­á­lu je ostat­ně patr­ný i z fak­tu, že zatím­co zpo­čát­ku byl více v popře­dí Bart, poz­dě­ji se pozor­nost zača­la více pře­sou­vat na Homera coby typic­ké­ho prů­měr­né­ho Američana se vše­mi jeho nedu­hy. Postupně rov­něž dostá­va­ly vět­ší pro­stor i dal­ší posta­vy mimo Simpsonovic rodin­ku. A ješ­tě jed­nou věcí se Simpsonovi nesmr­tel­ně zapsa­li (nejen) do pop-kulturní his­to­rie. Hned něko­li­krát doká­za­li před­po­vě­dět budouc­nost, jed­ním pří­kla­dem za všech­ny je zvo­le­ní Donalda Trumpa pre­zi­den­tem USA.

„Žlutá rodin­ka“ Simpsonovi hned něko­li­krát doká­za­li bri­lant­ně před­po­vě­dět budouc­nost, mimo jiné i zvo­le­ní Donalda Trumpa pre­zi­den­tem USA.

K nám Simpsonovi popr­vé dora­zi­li v roce 1993, při­čemž naši rodi­če teh­dy deba­to­va­li o tom, zda nás na ten­to aty­pic­ký seri­ál necha­jí vůbec kou­kat, jeli­kož sem tam zazně­lo i něja­ké to nesluš­né slo­vo (to ješ­tě však netu­ši­li, že jen o pár let poz­dě­ji při­jde jeden mno­hem sprost­ší seri­ál). Již od začát­ku pou­tal pozor­nost čes­ký dabing, jeli­kož mno­hé pře­kva­pi­lo, že ústy Marge pro­mlou­vá muž - Jiří Lábus, bez nějž si ji však dnes nedo­ká­že­me před­sta­vit stej­ně jako Barta bez Martina Dedara. Původní dabé­ři Homera a Lisy Vlastimil Bedrna a Helena Štáchová byli nao­pak již pře­ob­sa­ze­ni, Bedrnu po mozko­vé mrt­vi­ci 15 let před smr­tí od 13. série nahra­dil jeho jme­no­vec Vlastimil Zavřel a prin­ci­pál­ku Divadla Spejbla a Hurvínka, kte­rá zemře­la v roce 2017, od 28. série vystří­da­la o dvě gene­ra­ce mlad­ší zpí­va­jí­cí hereč­ka Ivana Korolová.

Rodinným mode­lem Simpsonů se zjev­ně inspi­ro­val seri­ál Dinosaurové (1991), jak­ko­liv se nejed­ná o ani­mák, ale o sit­com (hra­jí v něm her­ci mas­ko­va­ní za dino­sau­ry). Dinosauří rodin­ka Sinclairů má po vzo­ru han­na­bar­be­rov­ských Flintstonů moder­ně vyba­ve­nou domác­nost. Dřevorubec Earl Sinclair je asi tako­vou papí­ro­vou hla­vou rodi­ny jako Homer, při­čemž se ženou Fran mají rov­něž tři děti. Seriál je plný dvoj­smy­sl­ných nará­žek, kte­ré dítě nemá šan­ci pocho­pit, i ten­to seri­ál si pro­to lépe vychut­ná dospě­lý.

Opravdová kon­ku­ren­ce Simpsonům vyrost­la ve dru­hé polo­vi­ně deva­de­sá­tek. Animátoři Trey Parker a Matt Stone nej­pr­ve v roce 1995 spo­leč­ně debu­to­va­li pěti­mi­nu­to­vou vánoč­ní gro­teskou The Spirit Of Christmas o sou­bo­ji Ježíše a Santa Clause, níž se násled­ně vyvi­nul zřej­mě nej­kon­tro­verz­něj­ší seri­ál všech dob Městečko South Park (od 1997), kte­rý pro­slul pepr­ně vul­gár­ní mluvou a tím, že se věno­val tabu­i­zo­va­ným téma­tům jako eutha­na­sii či potra­tům. South Park je zapad­lé hor­ské měs­teč­ko ve stá­tě Colorado, avšak je plné pes­t­rých cha­rak­te­rů. V cen­t­ru dění sto­jí čtve­ři­ce malých chlap­ců, čest­ný a spra­ved­li­vý Stan Marsh, inte­li­gent­ní, avšak snad­no ovliv­ni­tel­ný židov­ský chla­pec Kyle Broflovski, obéz­ní a roz­maz­le­ný spra­tek Eric Cartman (kte­rý je nej­vtip­něj­ší posta­vou seri­á­lu) a málo­mluv­ný Kenny McCormick, kte­rý pochá­zí z chudé rodi­ny a v kaž­dém dílu zemře, aby se v násle­du­jí­cím zno­vu obje­vil. Z dospě­lác­kých postav jsou nej­vý­raz­něj­ší čer­noš­ský škol­ní šéf­ku­chař Chef, kte­rý má sla­bost pro ženy, a uči­tel Mr. Garrison, kte­rý je schi­zofre­nik (neu­stá­le si poví­dá s maňás­kem jmé­nem Pan Klobouk) a latent­ní homose­xu­ál. V Česku South Park svou vul­ga­ri­tou (její­hož vrcho­lu dosá­hl ve fil­mo­vém muzi­ká­lu South Park: Peklo na Zemi z roku 1999) své­ho času vzbu­zo­val vel­ké roz­hoř­če­ní, při­čemž se na inter­ne­tu obje­vi­la ini­ci­a­ti­va „Rodiče pro­ti South Parku“. Nedá se mu však upřít, že ve své kri­ti­ce ame­ric­ké spo­leč­nos­ti byl mnoh­dy ješ­tě ostřej­ší než Simpsonovi a svým sdě­le­ním pokaž­dé mířil pří­mo­ča­ře „na komo­ru“.

 Městečko South Park je nesprost­ší seri­ál na svě­tě, vždy však míři­lo tref­ně „na komo­ru“.

Na sklon­ku deva­de­sá­tek vznik­ly ješ­tě dvě ani­mo­va­né sati­ry. Za tou prv­ní sto­jí osvěd­če­ný tým v čele s Mattem Groeningem, kte­rý o deká­du dří­ve stvo­řil Simpsonovy. Kultovní seri­ál Futurama (1999) vyprá­ví o noto­ric­kém smo­la­ři Phillipu J. Fryovi, kte­rý se nechá zmra­zit na 1000 let a pro­bu­dí se až v roce 2999 v Novém New Yorku. Tento seri­ál byl  nás vysí­lán až o 10 let poz­dě­ji na Prima Cool. Druhým sati­ric­kým ani­má­kem, kte­rý popr­vé spat­řil svět­lo svě­ta v posled­ním roce staré­ho milé­nia, jsou Griffinovi nebo­li poně­kud aty­pic­ká ame­ric­ká rodin­ka, jejíž hla­vou je Peter Griffin, kte­rý před­sta­vu­je ješ­tě tlust­ší a hlou­pěj­ší ver­zi Homera. Zvláštností toho­to seri­á­lu je mlu­ví­cí pes Brian, kte­rý se vět­ši­nou cho­vá jako člo­věk a má dokon­ce i vlast­ní auto. Hrubozrnost a absur­di­tu humo­ru seri­á­lu pod­tr­hu­je posta­va nejmlad­ší­ho syna Stewieho, kte­rý má na roč­ní mimi­no pří­liš vel­kou hla­vu, chce ovlád­nout svět a zabít svou mat­ku Lois. Griffinnovi u nás byli uvá­dě­ni více­krát, dří­ve na Paramont Network a Prima Cool, nyní na Nova Fun.

Tím kon­čí prů­let nej­zá­sad­něj­ší­mi ani­má­ky, kte­ré nás v dět­ství a v puber­tě bavi­ly a for­mo­va­ly. Sluší se k tomu dodat, že své vlast­ní seri­á­ly má kaž­dá gene­ra­ce, sou­čas­né děti napří­klad hlta­jí Tlapkovou pat­ro­lu (2013-23). A je to jedi­ně dob­ře, jeli­kož až budou v naše věku, budou mít na co nos­tal­gic­ky vzpo­mí­nat.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Disney.estranky.cz; Foto: viz. popis­ky fotek