Kurýr 2 - recenze

Nevím vůbec, kde začít. Na Kurýra 2, jsem se totiž neo­by­čej­ně těšil, pro­to­že jed­nič­ka měla všech­no co by měl akč­ní sní­mek mít. Spoustu akce pro­špi­ko­va­nou spous­tou zába­vy na poza­dí rela­tiv­ně dob­ré­ho pří­bě­hu. Nedá se říci, že by něco ze jme­no­va­ných pří­sad dvoj­ce chy­bě­lo, ale už to pros­tě není ono a já jsem teď z toho roz­pa­či­tý. Ne, že by mě film neu­spo­ko­jil, pří­pad­ně naštval, jako pokra­čo­vá­ní Matrixu, kte­ré mi leží v žalud­ku, ale necí­til jsem z něj tu ener­gii, jako když jsem to viděl popr­vé. Možná za to může cha­tr­něj­ší záplet­ka. I když film začí­ná na pod­zem­ním par­ko­viš­ti, kde musí Frank (pro ty co nevi­dě­li jed­nič­ku, to je náš kurýr) zpa­ci­fi­ko­vat pochyb­né zlo­dě­jíč­ky a samo­zřej­mě si nemů­že nechat ujít pří­le­ži­tost pou­čit je o jed­nom ze svých život­ních pra­vi­del a to jest, že NIKDY NECHODÍ POZDĚ. Hned na to se roz­je­de za svým dal­ším úko­lem a jaké je nechut­né pře­kva­pe­ní pro divá­ka, když zjis­tí, že Frank (mimo jiné býva­lý elit­ní voják, dost dob­ře si to nepa­ma­tu­ji, ale v jed­nič­ce nám o jeho minu­los­ti nic moc neřek­li) je něco jako chů­va.
No dob­rá, není chů­va, ale dělá řidi­če pro šes­ti­le­té dítě vel­mi boha­tých a vliv­ných rodi­čů (Billingovi) respek­ti­ve tatín­ka. Prvních pár minut fil­mu nám uká­že, že Frank má Jacka (to je jejich syn) oprav­du rád, učí ho, že na svě­tě exis­tu­jí něja­ká pra­vi­dla a ces­tou domů s  ním hra­je inte­lek­tu­ál­ní hry. Během těch­to scén se dá také vysle­do­vat, že Frank již neži­je ve Francii, nýbrž že teď „odpo­čí­vá“ na Miami... což je vlast­ně prav­da, vypa­dá snad voze­ní šes­ti­lété­ho klu­ka ze ško­ly a nazpět jako něja­ká vzru­šu­jí­cí a živo­tu nebez­peč­ná prá­ce?

No nevy­pa­dá, ale to by se do toho nesmě­li plést zis­kuchti­vý mafi­á­ni v  podá­ní Alessandra Gassmana a Kate Nautaové jako jeho nelís­tost­né part­ner­ky. Ti mají peč­li­vě naplá­no­va­né otrá­ve­ní malé­ho Jacka smr­tí­cím virem, kte­rým by poslé­ze měl naka­zit rodi­če, hlav­ně však tatín­ka, kte­rý by virus roz­ne­sl mezi účast­ní­ky pro­ti­dro­go­vé kon­fe­ren­ce.
Jenže vše se nějak zvrt­ne a k dok­to­ro­vi, kde má být ďábel­ský plán usku­teč­něn veze malé­ho Jacka prá­vě Frank, kte­rý je o dost pozor­něj­ší, než běž­ní řidi­či. Takže na řadu musí při­jít plán B, tak­že to sko­ro vypa­dá, že Jacka une­sl Frank, což si mys­lí všich­ni kro­mě Jackovi mamin­ky (jak ušlech­ti­lé a  naiv­ní). Jelikož Frank dal Jackovi slib, že mu nikdo neu­blí­ží a jed­no z Frankových pra­vi­del říká NIKDY NEDÁVEJ SLIBY, KTERÉ NEMŮŽEŠ SPLNIT, tak se do toho Frank namo­čí a nave­ze do toho s sebou i pří­te­le, kte­rý za ním při­le­těl z Francie.

Ti co vidě­li už Muže v ohni jis­tě už ví odkud je inspi­ro­vá­na záplet­ka, ostat­ním jsem to nyní nazna­čil. Přesto je Kurýr v něčem jiný, pře­de­vším v akč­nos­ti. Ve fil­mu se pořád něco děje. Buď někdo něko­ho mlá­tí, pří­pad­ně pro­ná­sle­du­je, nebo něco vybuchu­je. Ne, že bych si stěžo­val, mě se cel­kem líbí, ale chy­bí tomu už humor z jed­nič­ky. Vzpomínáte, když se v jed­nič­ce Frank nama­zal ole­jem, na nohy nasa­dil šlap­ky a  díky tomu vyří­dil par­tič­ku mafi­án­ských posko­ků? Tak tako­vý­hle situ­a­cí je ve fil­mu poskrov­nu, pro­to­že tady jde jen o čis­tou akci. Jistě najde­me tady také pár zají­ma­vých scén, mezi kte­ré jis­tě pat­ří ta, kde si Frank nasa­dí na ruce melou­ny a s nimi boxu­je o něko­lik váho­vých kate­go­rií lep­ší­ho pro­tiv­ní­ka, ale bohu­žel zde najde­me i scé­ny, kte­ré nejsou zda­le­ka tak reál­né.

Podle mého názo­ru je pozi­tiv­ním pří­no­sem záporňač­ka Lola, kte­rá když se obje­ví na plát­ně spo­leč­ně s Frankem, tak to jenom jis­kří. Opravdu to vypa­dá, jako by se nesná­še­li a záro­veň je něco neo­by­čej­né­ho při­ta­ho­va­lo. I hlav­ní zápo­rák Gianni má něco do sebe.
Skoro to vypa­dá, že by v něm mohl mít Frank vyrov­na­né­ho sou­pe­ře, ale to se bohu­žel nena­pl­ní a  poté kdy Gianni, při tré­nin­ku vyří­dí všech­ny své pro­tiv­ní­ky rela­tiv­ně snad­no pod­leh­ne Frankovi. Aj, teď jsem málem pro­zra­dil konec, ale stejně si mys­lím, že na něj bude­te už čekat od polo­vi­ny fil­mu, kdy vám bude vše jas­né. Celkem zby­teč­nou posta­vou je zde fran­couz­ský komi­sař onen zmi­ňo­va­ný Frankův kama­rád, kte­rý se ve fil­mu mih­ne pár zábě­ry, kte­ré se sna­ží být vtip­né, ale kdy­by zůsta­li na pod­la­ze střiž­ny, tak by to mož­ná bylo lep­ší.

Co se týče akce není jí co vytknout (až na ten chy­bě­jí­cí humor), dočká­me se vše­ho co zná­me z kla­sic­kých fran­couz­ských akč­ních sním­ků – auto­mo­bi­lo­vých honi­ček (série Taxi), vtip­ných nará­žek při bit­kách (jaký­ko­liv film kde hra­je Jean Reno), efekt­ně zpra­co­va­né pře­střel­ky s mno­ha výbuchy (Kurýr a dal­ší...). Přesto nejsem spo­ko­je­ných tak jak bych mohl být. A  nej­víc mě štve, že nevím proč.

70%
Jedním dechem

Jedním dechem: Pěkný akč­ní film se slab­ší záplet­kou, kte­ré­mu chy­bí i něco jiné­ho než jen humor při  akč­ních scé­nách. Přesto pokud máte rádi akci, nebu­de­te zkla­má­ni.

---

---