 |
| Jsem tvůj nový tatínek, tak buď hodné milé dítě, nebo tě rozsekám namaděru! |
Jerry Blake se snaží žít obyčejný život. Prodává domy, má novou rodinu se kterou je šťastný a zdá se, že jim to dlouho vydrží. Jenže něco mu ruší jeho rodinnou idilku. Je to jeho nevlastní dcera Stephanie, které není moc sympatický a navíc jsou s ní jen problémy. Jenže ani on sám není úplně v pořádku. Čas od času mu přeskočí v hlavě a svou rodinu jednoduše zabije. Potom zmizí a najde si novou. Kromě jména si pokaždé změní i vzhled a nerušeně se znovu pokouší žít normálně. Jenom nedej bože, aby se mu jeho nová rodinka znelíbila, nebo nedělala přesně to co chce. Jenže Stephanie se nedokáže smířit s tím, že si matka našla nového muže, a tak se snaží vypátrat něco z Jerryho minulosti. Netuší do jakého nebezpečí tím dostává nejen sebe, ale i svou matku, protože až její otčím přestane být milý, bude zle.
Český název: Otčím
Režie: Joseph Ruben
Rok výroby: 1987
Délka: 89 min
Země: USA
Hrají:
Terry O’Quinn ... (Gerald „Jerry“ Blake)
Jill Schoelen ... (Stephanie Maine)
Shelley Hack ... (Susan Maine Blake)
Charles Lanyer ... (Dr. Bondurant)
Stephen Shellen ... (Jim Ogilvie)
... a další
Každý chlap jistě alespoň jednou za život zatouží po rodinném životě, nádherné milující ženě a hodných dětech. Většině se alespoň něco z toho splní, ale najdou se i takoví jenž mají prostě smůlu. Náš hrdina Jerry je ovšem raritka. Hledá si osamělé ženy s dítětem ke kterým se vetře do života snaží se je změnit k obrazu svému. Dokud jde všechno podle něj je milujícím manželem a otčímem. Jenže potom něco cvakne v jeho narušené mysli a on si s nimi lehce pohraje. Akorát si místo plyšového medvídka či vařechy vezme rovnou dlouhý blyštivý nůž a udělá s neposlušnou rodinkou krátký krvavý proces. Potom si spakuje věci a zmizí.
Režisér Ruben se specializuje na filmy s psychologickým terorem. Skoro v každém jeho filmu máme možnost vidět nějaké vyšinuté chlápky nebo ženské. S Otčímem to všechno začalo a postupem času se začal v tomto oboru zlepšovat. Na svém kontě má filmy jako: Sleeping with the Enemy (1991), The Forgotten (2004), nebo Return to Paradise (1998). Ani tento film není rozhodně žádný odpad a jde o hodně slušné béčko, které se ve své době dočkalo několika ocenění i nominací a hlavně velkého diváckého ohlasu. Co na tom, že si některé scény vypůjčil s některých známějších filmů jako je například The Shining. Právě Ruben vyhrál Pulicierovu cenu od filmových kritiků za nejlepšího režiséra a druhého ocenění se ve stejném roku dočkala i herečka Jill Schoelen za nejlepší herečku v hlavní roli naCatalonian International Film Festivalu.
Atmosféra filmu se odvíjí podle momentální nálady našeho hrdiny. Když je mírný jak beránek, tak máme možnost slyšet melodramatickou hudbu, při jejímž poslechu vás ani nenapadne, že se díváte na nějaký hororový kousek. Jakmile ale Jackovi rupne v bedně a snaží se dát svou rodinku pěkně do pucu, tak nastává chvíle pro vážnější hudbu a mrazivé chvění při otčímově psychickém nátlaku ve mně vyvolalo menší odpor k podobným osobám. Ve většině filmu však k žádnému fyzickému ubližování nedošlo, což mě trochu znervózňovalo. Protože pouhé nadávání a bouchaní do zdi mi jako nějaký teror nepřijde. Vše se změnilo hlavně na konci filmu, kde děj dostal rychlý spád a přišlo velice dobré vyvrcholení jenž určitě stojí za shlédnutí. Většina scén byla sestříhaná tak, aby diváci co nejvíce sledovali dvě hlavní postavy a ti ostatní je příliš nezdržovali. Jedinou výjimkou byl policista, který měl pořád plnou hubu keců, jakmile ale přišlo na věc, tak vyhořel jak papír.
Hlavním a bezesporu největším tahounem celého filmu je herec Terry O’Quinn, který má za sebou docela pestrou kariéru, ale do diváckého podvědomí se nejvíce zapsal jako Locke v seriálu Ztraceni ( Lost). Vidět jste ho mohli ve filmech:Black Widow (1987), Breast Men (1997), Phenomenon II (2002), Hometown Legend (2002).
Za pozornost stojí i herecký výkon v té době mladičké herečky Jill Schoelen, která film okořenila lechtivou scénkou ve sprše. Bohužel její kariéra moc velkých úspěchů neměla a občas se objevila pouze v hodně průměrných filmech jako: D.C. Cab (1983), When a Stranger Calls Back (1993). Za pozornost stojí asi nejvíc film The Phantom of the Opera (1989), kde si zahrála po boku „Freddyho‘‘ Englunda.
Hodnocení:
Tento film se dočkal ještě dvou pokračování, které však již neměly takovou diváckou odezvu a jejich úroveň měla klesající tendenci. V dětství se mi tento film velice líbil a když se objevil v našich trafikách, tak jsem po něm ihned šáhl. Trochu mě vyděsil český dabing a tak vám raději doporučuji pustit si film v původním znění. Za skvělého Terryho, velmi slušnou hudbu, úvodní a závěrečnou scénu dávám 60%.
