Stepfather, The (1987)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jsem tvůj nový tatí­nek, tak buď hod­né milé dítě, nebo tě roz­se­kám nama­dě­ru!

Jerry Blake se sna­ží žít oby­čej­ný život. Prodává domy, má novou rodi­nu se kte­rou je šťast­ný a zdá se, že jim to dlou­ho vydr­ží. Jenže něco mu ruší jeho rodin­nou idil­ku. Je to jeho nevlast­ní dce­ra Stephanie, kte­ré není moc sym­pa­tic­ký a navíc jsou s ní jen pro­blémy. Jenže ani on sám není úpl­ně v pořád­ku. Čas od času mu pře­sko­čí v hla­vě a svou rodi­nu jed­no­du­še zabi­je. Potom zmi­zí a najde si novou. Kromě jmé­na si pokaž­dé změ­ní i vzhled a neru­še­ně se zno­vu pokou­ší žít nor­mál­ně. Jenom nedej bože, aby se mu jeho nová rodin­ka zne­lí­bi­la, nebo nedě­la­la přes­ně to co chce. Jenže Stephanie se nedo­ká­že smí­řit s tím, že si mat­ka našla nové­ho muže, a tak se sna­ží vypá­t­rat něco z Jerryho minu­los­ti. Netuší do jaké­ho nebez­pe­čí tím dostá­vá nejen sebe, ale i svou mat­ku, pro­to­že až její otčím pře­sta­ne být milý, bude zle.

Český název: Otčím
Režie: Joseph Ruben
Rok výro­by: 1987
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Terry O’Quinn ... (Gerald „Jerry“ Blake)
Jill Schoelen ... (Stephanie Maine)
Shelley Hack ... (Susan Maine Blake)
Charles Lanyer ... (Dr. Bondurant)
Stephen Shellen ... (Jim Ogilvie)
... a dal­ší

Každý chlap jis­tě ale­spoň jed­nou za život zatou­ží po rodin­ném živo­tě, nád­her­né milu­jí­cí ženě a hod­ných dětech. Většině se ale­spoň něco z toho spl­ní, ale najdou se i tako­ví jenž mají pros­tě smůlu. Náš hrdi­na Jerry je ovšem rarit­ka. Hledá si osa­mě­lé ženy s dítě­tem ke kte­rým se vetře do živo­ta sna­ží se je změ­nit k obra­zu své­mu. Dokud jde všech­no pod­le něj je milu­jí­cím man­že­lem a otčí­mem. Jenže potom něco cvak­ne v jeho naru­še­né mys­li a on si s nimi lehce pohra­je. Akorát si mís­to ply­šo­vé­ho med­víd­ka či vaře­chy vez­me rov­nou dlou­hý blyš­ti­vý nůž a udě­lá s nepo­sluš­nou rodin­kou krát­ký krva­vý pro­ces. Potom si spa­ku­je věci a zmi­zí.

Režisér Ruben se spe­ci­a­li­zu­je na fil­my s psy­cho­lo­gic­kým tero­rem. Skoro v kaž­dém jeho fil­mu máme mož­nost vidět něja­ké vyši­nu­té chláp­ky nebo žen­ské. S Otčímem to všech­no zača­lo a postu­pem času se začal v tom­to obo­ru zlep­šo­vat. Na svém kon­tě má fil­my jako: Sleeping with the Enemy (1991), The Forgotten (2004), nebo Return to Paradise (1998). Ani ten­to film není roz­hod­ně žád­ný odpad a jde o hod­ně sluš­né béč­ko, kte­ré se ve své době dočka­lo něko­li­ka oce­ně­ní i nomi­na­cí a hlav­ně vel­ké­ho divác­ké­ho ohla­su. Co na tom, že si někte­ré scé­ny vypůj­čil s někte­rých zná­měj­ších fil­mů jako je napří­klad The Shining. Právě Ruben vyhrál Pulicierovu cenu od fil­mo­vých kri­ti­ků za nej­lep­ší­ho reži­sé­ra a dru­hé­ho oce­ně­ní se ve stej­ném roku dočka­la i hereč­ka Jill Schoelen za nej­lep­ší hereč­ku v hlav­ní roli naCatalonian International Film Festivalu.

Atmosféra fil­mu se odví­jí pod­le momen­tál­ní nála­dy naše­ho hrdi­ny. Když je mír­ný jak berá­nek, tak máme mož­nost sly­šet melod­ra­ma­tic­kou hud­bu, při jejímž posle­chu vás ani nena­pad­ne, že se dívá­te na něja­ký horo­ro­vý kou­sek. Jakmile ale Jackovi rup­ne v bed­ně a sna­ží se dát svou rodin­ku pěk­ně do pucu, tak nastá­vá chví­le pro váž­něj­ší hud­bu a mra­zi­vé chvě­ní při otčí­mo­vě psy­chic­kém nátla­ku ve mně vyvo­la­lo men­ší odpor k podob­ným oso­bám. Ve vět­ši­ně fil­mu však k žád­né­mu fyzic­ké­mu ubli­žo­vá­ní nedo­šlo, což mě tro­chu zner­vóz­ňo­va­lo. Protože pou­hé nadá­vá­ní a bou­cha­ní do zdi mi jako něja­ký teror nepři­jde. Vše se změ­ni­lo hlav­ně na kon­ci fil­mu, kde děj dostal rych­lý spád a při­šlo veli­ce dob­ré vyvr­cho­le­ní jenž urči­tě sto­jí za shléd­nu­tí. Většina scén byla sestří­ha­ná tak, aby divá­ci co nej­ví­ce sle­do­va­li dvě hlav­ní posta­vy a ti ostat­ní je pří­liš nezdr­žo­va­li. Jedinou výjim­kou byl poli­cis­ta, kte­rý měl pořád plnou hubu keců, jakmi­le ale při­šlo na věc, tak vyho­řel jak papír.

Hlavním a beze­spo­ru nej­vět­ším tahou­nem celé­ho fil­mu je herec Terry O’Quinn, kte­rý má za sebou doce­la pes­trou kari­é­ru, ale do divác­ké­ho pod­vě­do­mí se nej­ví­ce zapsal jako Locke v seri­á­lu Ztraceni ( Lost). Vidět jste ho moh­li ve filmech:Black Widow (1987), Breast Men (1997), Phenomenon II (2002), Hometown Legend (2002).

Za pozor­nost sto­jí i herec­ký výkon v té době mla­dič­ké hereč­ky Jill Schoelen, kte­rá film oko­ře­ni­la lech­ti­vou scén­kou ve spr­še. Bohužel její kari­é­ra moc vel­kých úspě­chů nemě­la a občas se obje­vi­la pou­ze v hod­ně prů­měr­ných fil­mech jako: D.C. Cab (1983), When a Stranger Calls Back (1993). Za pozor­nost sto­jí asi nej­víc film The Phantom of the Opera (1989), kde si zahrá­la po boku „Freddyho‘‘ Englunda.

Hodnocení:
Tento film se dočkal ješ­tě dvou pokra­čo­vá­ní, kte­ré však již nemě­ly tako­vou divác­kou ode­zvu a jejich úro­veň měla kle­sa­jí­cí ten­den­ci. V dět­ství se mi ten­to film veli­ce líbil a když se obje­vil v našich tra­fi­kách, tak jsem po něm ihned šáhl. Trochu mě vydě­sil čes­ký dabing a tak vám radě­ji dopo­ru­ču­ji pus­tit si film v původ­ním zně­ní. Za skvě­lé­ho Terryho, vel­mi sluš­nou hud­bu, úvod­ní a závě­reč­nou scé­nu dávám 60%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře