Jedna z nejznámějších oper G. Pucciniho La Bohéme vstupuje do kin díky odvážnému rumunskému režisérovi Robertu Dornhelmovi. Jde o nejhranější operu na světě, která spatřila světlo světa před více než sto lety na divadelních prknech v Turíně. Robert se za svůj dosavadní život divákům do podvědomí příliš nedostal a ani nebylo čím. jeho několikaleté zkušenosti s točením dokumentárních cyklů pro televizní stanici ORF pomalu přešly k tvorbě TV seriál a TV filmů. Proto si myslím, že je na místě položit si zásadní, řečnickou otázku “ Je to ten pravý muž, jenž měl dostat do rukou, tak ostré otěže“?
Kdo se zatím s tímto romantickým příběhem plného vášně a čisté lásky neměl šanci seznámit, tak je tato příležitost, v podobě stručné recenze, nastavena přímo pro vás. Možná, že mnohé z vás , i ne-operníky, přesvědčí o brzké návštěvě kina. V hlavní roli muzikálu La Bohéme můžeme poznat Rolanda Villazona, jenž nemá příliš velké zkušenosti před kamerovým objektivem, ale přece jenom z něj vychází určité charisma, které zcela zapadá do celého kontextu romantického muzikálu. Příběh je zasazen do 19 stol.
Kdesi v Paříži obývají strohý byt čtyři přátelé, básník Rodolfo (Rolando Villazón), malíř Marcello (George von Bergen), hudebník Schaunard (Adrian Erod) a filozof Colline (Vitaly Kovalyov) jenž jako správní bohémové sice mají hluboko do kapsy, ale za to vášeň pro bujarý život nechybí ani jednomu z nich. Jednoho dne se přátelé domluví na oslavě v přilehlé hospůdce a všichni až na Rodolfa se odeberou na již zmíněné místo. Neustále zasněný básník pro jednou raději zůstane ve svém světě knih a zahloubán do čtení si užívá blahodárného ticha, jenž má příznivý dopad na jeho duši.
Ze souznění a harmonického stavu ho náhle vyruší klepot na dveře za nimiž ho čeká milé překvapení v podobě choré sousedky Mimi (Anna Netrebko). Ti dva si na první pohled padnou do oka a od té chvíle se mezi nimi začne rozvíjet jeden okvětní lístek lásky za druhým. Osud jim sice nepřeje, ale to dvě hrdličky neodradí a jejich pouto je čím dál tím víc silnější. Bohužel opera se těžko přenáší na filmové plátno a to filmu velice ubližuje. Zpěv, jenž bychom měli možnost vstřebávat z přeplněných ochozů národního divadla se stímto nedá srovnávat.
Dokonce si troufnu říci, že je někde o dvě třídy níž. Herecké výkony nejsou špatné, Roland Villazón dokazuje, že je to pan herec, ale v opeře je důležitý ten pomyslný osobní kontakt s herci, který zde samozřejmě chybí a tím se z téměř dvouhodinové podívané stává těžkostravitelný marathón, jenž zaujme jen opravdové nadšence. Já osobně nemám nic proti muzikálové tvorbě, ale podle mého názoru patří na divadelní prkna, kde jsou pánem své situace. Filmové plátno je pro tento žánr nevábným hábitem, který může jen ublížit, ale přesto vše musím odvahu režiséra Dornhelma pochválit a uznat, že se stím popral statečně.
Ten kdo by si rád zašel na operu, ale bojí se divadelního prostředí má jedinečnou příležitost v podobě filmového zpracování a pro vyznavače divadelní opery se tento film stane zajímavou nabídkou..
Naše hodnocení:
6
Podobné články
La Boh?me
11. May 2009 - 19:44 — Patrik Chlumecky
Nejnovější komentáře