La Llorona: Prokletá žena

4/10 – Velice prů­měr­ná zále­ži­tost od režie přes scé­nář až po kame­ru a neza­chrá­ní to ani hud­ba, kte­rou ztvár­nil per­fekt­ně zne­po­ko­ju­jí­cí Joseph Bishara (nemys­lím teď jeho vzhled), ani horo­ro­vý mis­tr James Wan v pro­duk­ci a bohu­žel ani scé­ná­řem zce­la zde­ci­mo­va­ný Raymond Cruz, kte­ré­ho si všich­ni pama­tu­je­me z Breaking Bad jako tro­chu praš­tě­né­ho psy­cho­pa­ta Tuca. Ostatně já mám pocit, že ho ta posta­va tak pohl­ti­la, že chudák hra­je Tuca ješ­tě dnes, nece­lých 13 let po natá­če­ní. Směšnou, až absurd­ní kari­ka­tu­ru vymí­ta­če démo­nů, kte­rá mís­ty nehez­ky pře­kra­ču­je hra­ni­ci mezi horo­rem a tragi­ko­me­dií, již ztvár­nil, to ale pocho­pi­tel­ně neo­mlou­vá. Je to čás­teč­ně i jeho chy­ba, že jsem závě­reč­ných 30 minut nevě­děl, zda se mám smát, nebo bre­čet nad jed­no­du­chos­tí kon­flik­tu, plyt­kos­tí pří­bě­hu, sto­krát ohra­ným pro­ve­de­ním a tím, že se Patricia už podru­hé někam záhad­ně tele­por­to­va­la, ačko­liv ji na začát­ku fil­mu dali do vaz­by. Samotný démon Já Corona také sto­jí za sta­rou bač­ko­ru: nezná­me její moti­va­ce, tj. neví­me, co s dět­mi vlast­ně dělá. Není pořád­ně domyš­le­no to, že je pře­de­vším dět­ský bubák – měli by ji dospě­lí vidět? Plus mi v té mé mako­vi­ci váž­ně nefa­chá, proč pořád všech­ny opru­zu­je, když chce vlast­ně jenom zabít ta děc­ka. Nebylo by snaz­ší to pros­tě udě­lat? Krom toho její vizu­ál je vrchol všech horo­ro­vých vykrá­da­ček. Dokázal by ji někdo roze­znat od Ženy v čer­ném? Ostuda. „Vážený Thorine Chavézo, neza­po­mně­li jsme na ni a všich­ni víme, že jste design svo­jí sest­ry vytvo­řil zkrat­kou Ctrl C, Ctrl nechce sa mi pre­mý­šľať vel­mi.“ Otázka do tom­bo­ly: „Neměla by Já Corona stra­šit spíš důchod­ce? A co na to důchod­ci na Seznamu? A co na to důchod­ci na seznam­ce?“ Typická kon­ver­za­ce ve dvě ráno: „Corona ve sku­teč­nos­ti není virus, nýbrž geron­to­fil­ní sest­ra La Llorony.“ – „A co je teda očko­vá­ní? Svěcená voda? A jak vysvět­líš to, že po něm něko­mu ochr­nu­la ruka?“ – „Bůh dává... a Bůh taky bere.“ Rada na závěr: „Dej mi bod, nebo se k tobě domů večer tele­por­tu­je Patricia a pově­sí tě za kou­le do prů­va­nu. Nevěříš? Pak si poví­me...“