Luboš Brabec - Maraton a jiné pošetilosti

Luboš Brabec je cel­kem sluš­ný spor­tov­ní novi­nář, kte­rý vtr­hl na úze­mí spi­so­va­te­lů s dodnes hoj­ně kupo­va­nou kni­hou „Dlouhý běh“ (vyprá­ví pří­běh Dana Orálka, naše­ho ultra běž­ce). Už před­tím se ale sti­hl pre­zen­to­vat pub­li­ka­cí „Maraton a jiné poše­ti­los­ti“, kte­rou finan­co­val crowd­fun­din­go­vým způ­so­bem, a i když obě kni­hy pojed­ná­va­jí o tom samém (běh a jeho peri­pe­tie), tak ve výsled­ku to jsou žánro­vě tro­chu odliš­né pří­běhy.

Jednu věc mají nicmé­ně spo­leč­nou. Čtou se skvě­le.

Maraton je syno­ny­men dlou­hé­ho sna­že­ní, náma­hy, kte­rá hra­ni­čí s abso­lut­ním vyčer­pá­ním. Vězte však, že kni­ha samot­ná vás urči­tě nevy­čer­pá, a když už tedy ano, tak maxi­mál­ně humo­rem. Vše začí­ná vtip­ným věno­vá­ním Ondrovi Veseckému (pro nezna­lé, Ondřej byl hlav­ní posta­vou seri­á­lu Dlouhá míle, což je vel­mi sluš­ný čes­ko­slo­ven­ský seri­ál z roku 1988 nebo 1989, kte­rý bohu­žel na našich obra­zov­kách zrov­na nezdo­mác­něl) a pokra­ču­je vel­mi vtip­ným líče­ním pozo­ru­hod­ných his­to­rek a úvah ze svě­ta běhu. Dovolím si malou ukáz­ku z prv­ní kapi­to­ly (kte­rá je ostat­ně vol­ně šiři­tel­ná):

Brzy mi došlo, že to pře­ci jenom bude prů­švih nema­lých roz­mě­rů. Nohy těžk­ly, plí­cím se chtě­lo ven. Navíc jsem se poma­lu, ale výtr­va­le pro­pa­dal polem závod­ní­ků. Předbíhali mě běž­ci stá­le sil­něj­ších postav, běž­ci s orté­za­mi, běž­ci shr­be­ní, běž­ci kul­ha­jí­cí. Když jsem se v polo­vi­ně tra­sy ohlé­dl, viděl jsem za sebou jenom dvě potá­ce­jí­cí se posta­vy...

Běchovická trať nepat­ří k nej­hez­čím. Je to vlast­ně nuda, o to hůř se na ní trpí. A já trpěl. Cestou jsem míjel bill­bo­ar­dy Staropramenu se slo­ga­nem „Správný ležák nespě­chá“, což by mi jin­dy při­šlo snad i vtip­né...

Ještě hor­ší pocit jsem měl ze sanit­ky, kte­rá se poma­lin­ku šinu­la za mnou. Jako sup čeka­jí­cí na umí­ra­jí­cí kořist.

Kniha navíc není zrov­na moc dlou­há (176 stran), tak­že ji do sebe nasou­kat za jeden den není zrov­na něja­ký čte­nář­ský mara­ton (když už jsme u té ter­mi­no­lo­gie). Jedinou kapi­to­lou se kte­rou bych nesou­hla­sil, je ta věno­va­ná výluč­ně žen­ským běhům, což je dle auto­ra dis­kri­mi­na­ce mužů (při­jde mi to nemíst­né, jako tře­ba kri­ti­zo­vat FED CUP v teni­se), ale jinak jsem se u všech kapi­tol zasmál, lec­kde se i tro­chu pou­čil, jin­de jen tiše závi­děl (tře­by časy Luboše Brabce na dlou­hých tratích jsou dost sluš­né, i když by to sám asi nepři­znal, pro­to­že to je člo­věk pokor­ný a sluš­ný - nebo se tak mini­mál­ně ze svých knih jeví).

Maraton a jiné poše­ti­los­ti je super kni­ha, kte­rá se vám bude líbit tím více, čím jste pro­pad­li běha­vé­mu šílen­ství. Pokud k tomu ješ­tě máte tro­chu smys­lu pro humor, tak je to jen dal­ší plus.

A já upřím­ně dou­fám, že Luboš Brabec už doma píše něja­kou dal­ší kníž­ku.

---