Na začátku prázdninového volna do českých kin vstoupila francouzská komedie o lidech, kteří najednou získají hromadu peněz. Film natočila dvojce režisérů Maxime Govare a Romain Choay, přičemž ani jeden z nich sice není ověnčen množstvím filmových cen a jejich filmografie není ani tak bohatá, nicméně kdoví, Vejnar s Pavlíčkem taky před Přišla v noci nebyla tak známá jména.
Film pracuje v žánru povídek, tedy čtyř menších komediálních příběhů o lidech, kteří zbohatnou v loterii. V první sledujeme rodinku, která při rutinní cestě za příbuznou zjistí, že má náhodou v autě výherní los. Druhá vypráví o ženě která je jen pár chvil po nečekaném zbohatnutí sražena pohledným gentlemanem a ona si není jistá, zda to byla náhoda či cíl sňatkového podvodníka. Třetí povídka se zaměřuje na trojici islámských radikálů, kteří pár vteřin před plánovaným sebeodpálením opět zjistí, že získali horentní sumu. A čtvrtá pak popisuje příběh, kdy šťastného majitele výherního losu skolí infarkt, načež personál pečovatelského domu se rozhone si výhru rozdělit. Jak jste asi poznali záměrně se vyhýbám popisu point jednotlivých příběhů, protože na ty holt budete muset do kina. 🙂
Nicméně nyní k hodnocení. Zvoleným tématem film rozhodně pěkně glosuje tu touhu současné společnosti po penězích. Poukazuje na to, že finance nejsou všechno a né vždy jejich dostatek vede k životnímu blahobytu. Pro mě osobně byl ale trochu problém ve způsobu, jakým se tyto informace dozvídáme. Vyprávění totiž do jisté míry stojí na skečovitém postupu, který jen vyhání do extrému nějakou bizardní situaci, vršením dalších nesmyslů. Všechno se tu děje jako dle Murphyho zákonů, tedy to co tušíte, že by se stát rozhodně nemělo, se také stane. Navíc všechno je nám prezentováno hyperrealistickou kamerou, která se ve francouzské kinematografii stává poněkud trendem posledních let. A ono obecně i to téma, kdy se z človíčka na okraji společnosti náhodou stane postava na jejím vrcholu není v této zeměpisné oblasti nijak nové. Konec konců, ztřeštěné komedie produkuje tato země již do dob Funèse a Belmonda, přičemž je podle mě docela škoda, že se od těch dob v komediálním žánru nikam moc neposunula.
Patříte - li mezi fanoušky kvalitně řemeslně zvládnutých ztřeštěných francouzských komedií s lehkým sociálním přesahem, směle se vydejte do kina. Přijde - li vám však tento žánr jako ztráta peněz, raději bych vám doporučil jiný film. Neříkám, že je to špatný film, to opravdu ne, nadprůměrný je určitě. Ale nejlepší komedie, dle mého názoru, to také není.
