Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)

🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s horo­ro­vý­mi prv­ky o dvou stráž­cích majá­ku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyř­tý­den­ní pobyt na ost­ro­vě s majá­kem, rac­ky a hluč­nou siré­nou se kvů­li sil­né bou­ři poně­kud pro­táh­ne a pone­chá oba muže napo­spas sobě navzá­jem i jejich šílen­ství a alko­ho­lo­vé­mu deli­riu. Snímek od reži­sé­ra a sce­náris­ty Čarodějnice, ode­hrá­va­jí­cí se na kon­ci 19. sto­le­tí a nato­če­ný v čer­no­bí­lém, téměř čtver­co­vém for­má­tu pomo­cí dobo­vé fil­mař­ské tech­ni­ky dostup­né ve 30. letech sto­le­tí dva­cá­té­ho, je vizu­ál­ně, herec­ky i řeme­sl­ně uhran­či­vou a nesku­teč­ně půso­bi­vou psy­cho­lo­gic­kou his­tor­kou inspi­ro­va­nou námoř­nic­ký­mi poví­dač­ka­mi, dílem Hermana Melvilla a antic­kou myto­lo­gií. Nelze neob­di­vo­vat jeho skli­ču­jí­cí klaus­tro­fo­bic­kou atmo­sfé­ru, pro­pra­co­va­nou mizanscé­nu, nesku­teč­nou kame­ru, prá­ci se zvu­kem a s význa­mo­tvor­ným sví­ce­ním i herec­ké nasa­ze­ní obou pro­ta­go­nis­tů, jimž scé­nář dopřá­vá spra­ved­li­vý podíl pro­sto­ru (kro­mě řady výraz­ných spo­leč­ných scén oba zazá­ří i ve vlast­ním dlou­hém mono­lo­gu). Realisticky syro­vé a nekom­pro­mis­ně autor­ské dílo, v němž má kupo­di­vu mís­to i humor, vyni­ká obra­zo­vou opoj­nos­tí a maxi­mál­ní režij­ní pre­ciz­nos­tí a opro­ti Čarodějnici naštěs­tí již nepů­so­bí ani troš­ku těž­ko­pád­ně, pře­pja­tě, ani nechtě­ně směš­ně.


After Midnight (Jeremy Gardner + Christian Stella, USA) – Nenápadně vyhlí­že­jí­cí malý fil­me­ček, jenž je ve sku­teč­nos­ti skvě­le napsa­ným, bra­vur­ně zahra­ným a pev­nou rukou reží­ro­va­ným kle­no­tem. Jeden z reži­sé­rů v něm ztvár­nil hlav­ní roli muže, jenž se sna­ží sám v prázd­ném domě popa­so­vat s nedáv­ným zmi­ze­ním své part­ner­ky a také s nezná­mým mon­strem, kaž­dou noc škrá­ba­jí­cím na dve­ře, kte­ré může být sku­teč­né, nebo může být i zhmot­ně­ním jeho smut­ku a stra­chu. Pravidelné stří­dá­ní dvou vypra­věč­ských poloh, odví­je­jí­cí se od stří­dá­ní dnů a nocí, kom­bi­nu­je roman­tic­ké dra­ma s výraz­ným horo­ro­vým prv­kem, jenž slou­ží jako meta­fo­ra pro úzkost z poten­ci­ál­ní­ho kon­ce vzta­hu, a sta­ví na moti­vu nejis­to­ty i na rea­lis­tic­kých, oprav­do­vě půso­bí­cích a ze živo­ta odkou­ka­ných situ­a­cích. Začátek se roz­jíž­dí vel­mi pozvol­na, pak však kon­zis­tent­ně gra­du­jí­cí pří­běh čím dál víc roz­ví­jí své kva­li­ty a uchva­cu­je dlou­hý­mi dia­lo­go­vý­mi sek­ven­ce­mi i famóz­ním, emo­ci­o­nál­ně sil­ným závě­rem.  


Antrum: The Deadliest Film Ever Made (David Amito + Michael Lacini, USA/Kanada) – Údajně pro­kle­tý film z roku 1979, jehož dvě jedi­ná fes­ti­va­lo­vá pro­mí­tá­ní (v Maďarsku a v Itálii) skon­či­la kata­stro­fou a smr­tí něko­li­ka lidí, a i pře­ži­vší divá­ci zpra­vi­dla umí­ra­li do 24 hodin, byl nyní zázrač­ně nale­zen a dopl­něn o doku­men­tár­ní mate­ri­ál, v němž fil­mo­ví teo­re­ti­ci hovo­ří o tom, jest­li film může zabí­jet. Podstatnou vět­ši­nu toho­to moc­ku­men­tu tudíž zabí­rá onen smr­tí­cí film zva­ný Antrum (vyprá­vě­jí­cí o dvou sou­ro­zen­cích, kte­ří tábo­ří v lese a pokou­še­jí se v něm pro­ko­pat do pek­la), jehož kva­li­ty však nedo­ká­ží dostát půso­bi­vos­ti atrak­tiv­ní legen­dy, kte­rou kolem něj jeho tvůr­ci vytvo­ři­li. Snímek se s dis­ku­ta­bil­ní úspěš­nos­tí pokou­ší imi­to­vat laci­né horo­ry ze sedm­de­sá­tých let, je nekon­zis­tent­ní ve své sty­li­za­ci a pře­de­vším neob­sa­hu­je nic moc, co by mělo na divá­ka dosta­teč­ně zne­po­ko­ju­jí­cí efekt (a o stra­ši­del­nos­ti už vůbec nelze mlu­vit, někte­ré aspek­ty sním­ku jsou spíš směš­né). Výrazným moti­vem fil­mu je síla vlast­ní­ho pře­svěd­če­ní a důvo­dem k jeho zhléd­nu­tí je jed­no­znač­ně i zvě­da­vost, avšak ocho­ta věřit v jeho auten­tič­nost a nad­při­ro­ze­nou moc při jeho samot­ném sle­do­vá­ní zásad­ně sláb­ne.


It Comes/Kuru(Tecuja Nakašima, Japonsko) – Překvapivě kom­plex­ní drama-horor (o novo­man­že­lích, jimž se má naro­dit dítě), kte­rý inter­pre­tu­je stra­ší­cí démo­ny jako trau­ma­ta z dět­ství a z výcho­vy rodi­čů a jako něco, co si vymýš­lí­me, abychom měli na co svá­dět vlast­ní chy­by. Kromě toho ale obsa­hu­je i reál­né­ho démo­na, kte­rý trhá lidi na kusy a dělá z nich krva­vé fon­tá­ny. V roz­vět­ve­ném pří­bě­hu, jehož hlav­ní hrdi­no­vé postup­ně umí­ra­jí a otě­že po nich pře­bí­ra­jí hrdi­no­vé ved­lej­ší, se čas­to ská­če v čase a mezi něko­li­ka dějo­vý­mi rovi­na­mi (plus sno­vé pasá­že, halu­ci­na­ce a vize ze svě­ta mrtvých), při­čemž je kla­den důraz na cha­rak­te­ry postav a psy­cho­lo­gic­ké důvo­dy jejich činů. Vrcholem je závěr s fan­tas­tic­kou scé­nou vymí­tá­ní, jíž se účast­ní tucet vymí­ta­čů, tucet mni­chů a půl­tu­cet taneč­nic, vel­kou pře­káž­kou je nicmé­ně pře­kom­bi­no­va­nost, pří­liš vel­ké množ­ství moti­vů a roz­tě­ka­ný styl vyprá­vě­ní, kte­rý vás nene­chá zob­ra­zo­va­ný obsah dosta­teč­ně vstře­bat.


El Hoyo/The Platform (Galder Gaztelu-Urrutia, Španělsko) – Ledovou archu při­po­mí­na­jí­cí thriller o ver­ti­kál­ním věze­ní, kte­ré záro­veň slou­ží jako meta­fo­ra pro lid­skou spo­leč­nost a její kas­ty. Spolu s dob­ro­vol­ně uvěz­ně­ným hlav­ním hrdi­nou postup­ně obje­vu­je­me, pod­le jakých pra­vi­del fun­gu­je věze­ní, jehož mno­ho­čet­ná pat­ra tvo­ří jed­not­li­vé cely, jimiž jed­nou za den postup­ně pro­jíž­dí stůl s jíd­lem, z něhož věz­ni mohou sníst coko­li, co na ně zby­de po těch nad nimi. Vězni se kaž­dý měsíc pře­mis­ťu­jí, tak­že prů­běž­ně při­čich­ne­me výraz­ně odliš­ným situ­a­cím panu­jí­cím na růz­ných pat­rech, a tahle fan­tas­tic­ká, tís­ni­vá a zlo­věst­ná exkur­ze vrcho­lí hrdi­no­vým roz­hod­nu­tím poku­sit se o něco, o co se ješ­tě nikdo před ním nepo­ku­sil. Člověk by se chtěl dozvě­dět víc, avšak na všech­no sní­mek neod­po­ví­dá a navíc si ve svém fikč­ním svě­tě vytvá­ří vlast­ní logi­ku, pod­le níž je potře­ba hrát a pří­liš ji neroz­po­ro­vat. Výtečně napsa­ná, nekom­pro­mis­ní, bru­tál­ní, úder­ná, napí­na­vá (a mís­ty dokon­ce i vtip­ná) a vta­hu­jí­cí ale­go­rie, vní­ma­jí­cí lid­skou spo­leč­nost jako sebran­ku hla­do­vých sob­ců, s chyt­rý­mi dia­lo­gy, výbor­ný­mi zne­po­ko­ji­vý­mi momen­ty a ino­va­tiv­ním pro­stře­dím, atrak­tiv­ním svou odpor­nos­tí i jas­ným a jed­no­du­chým mecha­nis­mem, jímž se řídí. V jed­no­du­chos­ti je krá­sa – zde to pla­tí urči­tě.



The Wonderland(Keiiči Hara, Japonsko) – Anime vari­a­ce na Louskáčka/Letopisy Narnie o stře­do­ško­lač­ce, kte­rá se coby vyvo­le­ná dív­ka z dáv­né­ho pro­roc­tví musí vypo­řá­dat s kri­zí sužu­jí­cí kou­zel­ný para­lel­ní svět, v tom­to pří­pa­dě spo­čí­va­jí­cí v nedo­stat­ku vody. Jednoduchý pří­běh o ces­tě hrdi­nů z bodu A do bodu B sto­jí na vizu­ál­ních nápa­dech, obsa­hu­je i výraz­nou eko­lo­gic­kou tema­ti­ku (maleb­né ves­nič­ky s ovce­mi v kon­tras­tu se začou­ze­ným měs­tem a prů­mys­lo­vou meta­lur­gií) a vrcho­lem je emo­ci­o­nál­ní závěr opře­de­ný ori­gi­nál­ní myto­lo­gií. Film jako celek však postrá­dá dra­ma­tič­nost i napě­tí (hrdi­ny nikdy nic doo­prav­dy neo­hro­zí) a navíc půso­bí poměr­ně oby­čej­ně, jako obmě­na již mno­ho­krát vidě­ných moti­vů. Příjemná pohád­ka, vhod­ná i pro děti, mír­ně nad­prů­měr­ná čis­tě jen díky obra­zo­vé strán­ce.


Carmilla (Emily Harris, Velká Británie) – Viktoriánské dra­ma se točí kolem dospí­va­jí­cí dív­ky, žijí­cí na rodin­ném pan­ství pod­le zaje­té­ho reži­mu a sva­zu­jí­cích pra­vi­del, kte­ré jí děla­jí ze živo­ta stro­hou a ubí­je­jí­cí repe­ti­tiv­ní ruti­nu (a stej­né poci­ty jsou pro­střed­nic­tvím podob­ně upja­té­ho a úmor­né­ho vyprá­vě­ní pře­ná­še­ny i na divá­ka). Trochu vzru­še­ní s sebou při­ne­se až pří­jezd nezná­mé krás­ky hrdin­či­na věku, kte­rá měla opo­dál neho­du s kočá­rem a trpí ztrá­tou pamě­ti. Komorní dobo­vý film, láka­jí­cí na poten­ci­ál­ní zaká­za­nou lesbic­kou roman­ci a ďábel­ské prv­ky, však zůstá­vá jen u pou­hé­ho pří­sli­bu a opa­tr­ných názna­ků a kro­mě toho už nena­bí­zí nic dal­ší­ho, jen ambi­va­lent­ní rozuz­le­ní s moti­vy před­sud­ků a stra­chu z nezná­mé­ho, kte­ré po hodi­ně a půl sla­bouč­ké­ho pří­bě­hu o tou­ze vyma­nit se z oko­vů aske­tic­ké­ho pro­stře­dí a koneč­ně žít napl­no za pří­liš uspo­ko­ji­vé pova­žo­vat nelze. 

Luz (Juan Diego Escobar Alzate, Kolumbie) – Do pro­stře­dí hor­ské uza­vře­né hos­po­dář­ské komu­ni­ty zasa­ze­né dra­ma, v němž tři dospě­lé mla­dé ženy poslou­cha­jí pří­ka­zy a káza­ní své­ho otce, faleš­né­ho pro­ro­ka, kte­rý se je sna­ží uchrá­nit před Ďáblem a jeho poku­še­ní­mi. Jde o film obra­zo­vě i herec­ky půso­bi­vý, leč obsa­ho­vě sil­ně pro­ble­ma­tic­ký a zakle­tý v hro­ma­dě meta­for a sym­bo­lů, kte­ré nelze pří­liš chá­pat, muse­jí se pou­ze inter­pre­to­vat, a těž­ko říct, jest­li se v nich neztrá­cí i sám reži­sér. Jako kri­tic­ká úva­ha o víře, Bohu, Ďáblu a o tom, jaké ško­dy a zlá zvěr­stva může nábo­žen­ská víra napáchat, když se jí člo­věk pří­liš pod­dá, to fun­gu­je, nicmé­ně celou dobu to ako­rát uka­zu­je vari­a­ce na jed­nu a tu samou myš­len­ku a s vel­mi pozvol­nou gra­da­cí to na sebe kupí růz­né ambi­va­lent­ní a mno­ho­vý­zna­mo­vé udá­los­ti, zatím­co divák s kaž­dou dal­ší minu­tou čím dál roz­mr­ze­le­ji čeká na poin­tu, kte­rá se však nedo­sta­ví. Jedna z postav ve fil­mu říká, že věci, kte­ré se týka­jí Boha, jsou slo­ži­té. Což je prav­da, ale také by moh­ly být ale­spoň tro­chu záživ­né a mělo by se v nich dát ale­spoň základ­ně vyznat.




Bodies at Rest (Renny Harlin, Čína/Hong Kong) – Béčkový thriller s výhrad­ně asij­ský­mi her­ci v režii tvůr­ce Smrtonosné pas­ti 2 a žra­lo­čí­ho thrille­ru Útok z hlu­bin. Příběh o pra­cov­ní­cích ultra-moderní roz­sáh­lé már­ni­ce, kte­ří se na Štědrý večer potý­ka­jí s ozbro­je­ným pře­pa­de­ním, nedá­vá smy­sl už v základ­ním námě­tu a sestá­vá z tuc­to­vé­ho akč­ní­ho pobí­há­ní a zápa­se­ní postav po chod­bách, kan­ce­lá­řích a mra­zi­cích halách, kte­ré je sice nato­če­né pří­jem­ně sviž­ně a ener­gic­ky, leč logi­ky a věro­hod­nos­ti v cho­vá­ní hrdi­nů a rea­li­za­ci kon­krét­ních situ­a­cí pří­liš nepo­bra­lo. Stupidní zápo­rá­ci, naiv­ně klad­ní hrdi­no­vé, neu­stá­le se pokou­še­jí­cí ozbro­je­né útoč­ní­ky za kaž­dou cenu přelstít, i cel­ko­vý fee­ling fil­mu při­po­mí­na­jí leckte­ré akč­ní thrille­ry z 90. let. Pokud vypne­te mozek, může vám sní­mek poslou­žit i jako poměr­ně zábav­ně se vyví­je­jí­cí jed­no­hub­ka, víc od něj však čekat oprav­du nelze.


Mutant Blast(Fernando Alle, Portugalsko/USA) – Portugalský film v pro­duk­ci stu­dia Troma. Primitivní krva­vá kra­vi­na, kom­bi­nu­jí­cí bez ladu a skla­du zom­bies, super­vo­já­ky, radi­o­ak­tiv­ní mutan­ty a vzá­jem­nou nevra­ži­vost lan­gust a del­fí­nů. Zápletka se záchran­nou misí a armád­ní­mi expe­ri­men­ty slou­ží jen jako zámin­ka pro sled prak­tic­kých gore efek­tů, dopl­ně­ných o něko­lik absurd­ních nápa­dů, z nichž někte­ré jsou tak uje­té a bizar­ní, že sko­ro sto­jí za pozor­nost (např. dvou­me­t­ro­vá kry­sa stří­ka­jí­cí z bra­da­vek kyse­li­no­vé mlé­ko). Obecně jde ale o totál­ní fil­mař­skou sklád­ku se sebe­pa­ro­dic­ký­mi herec­ký­mi výko­ny, rekvi­zi­ta­mi děla­ný­mi na kole­ni a stu­pid­ní­mi dia­lo­gy, ský­ta­jí­cí­mi více nezá­měr­né­ho humo­ru než záměr­né­ho. Režisérovi a sce­náris­to­vi se nedá upřít urči­tá míra tvůr­čí­ho nad­še­ní a schop­nost nato­čit film s cel­kem sviž­ným tem­pem, tak­že se člo­věk ale­spoň nenu­dí, jedi­nou dal­ší deví­zou sním­ku je nicmé­ně to, že se může­te zasmát tomu, jaká je to blbost.


Bouřlivé výšiny - Margot Robbie a Jacob Elordi ve smyslné dobové romanci
9. února 2026Bouřlivé výšiny - Margot Robbie a Jacob Elordi ve smyslné dobové romanciNa větrných yorkshirských pláních se zrodila láska, která vzdorovala všem pravidlům… a zničila vše, co jí stálo v cestě. Heathcliff (Jacob Elordi) a Catherine (Margot Robbie) – dva osudy spojené vášní, rozdělené osudem... Román Wuthering Heights…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Rok 1988: Ikonické filmy, které změnily kinematografii a dodnes inspirují generace
9. února 2026Rok 1988: Ikonické filmy, které změnily kinematografii a dodnes inspirují generaceObjevte nejvýznamnější filmové počiny roku 1988 – od temných Burtonových fantazií přes kouzelná animovaná dobrodružství až po nezapomenutelnou akci s Brucem Willisem. Tento rok přinesl díla, jež se stala legendami a utvářela nejen filmovou historii, ale…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Gerta Schnirch - Televizní film Tomáše Mašína o jedné ženě a dvou režimech
8. února 2026Gerta Schnirch - Televizní film Tomáše Mašína o jedné ženě a dvou režimechGerta (Barbora Váchová/Milena Steinmasslová) vyrůstá v Brně třicátých let ve smíšené česko-německé rodině, což ji postupně staví do ostrého konfliktu s otcem (Johann von Bülow), který propadá nacistické ideologii. Přesto je s ním silně spjata –…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Když se zhasne - Jedna velká dávka mixu suchého a absurdního humoru
5. února 2026Když se zhasne - Jedna velká dávka mixu suchého a absurdního humoruJedno manželství, které drží pohromadě už jen předmanželská smlouva na ubrousku, čtyři přátelé, sedm hříchů na menu a nespoče vtipných situací, které to s sebou přináší. Když se do toho navíc přimíchá vrchovatá dávka pomsty, špetka…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Arktický výstup
4. února 2026Arktický výstupArktický výstup je velmi dobrodružný dokument nejen plný ledu, ale především vysokohorského horolezeckého umu v čele s cílevědomým a neústupným Alexem Honnoldem v nevlídných podmínkách východního Grónska.  Divák se může těšit na tři hodinové díly s…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
V úkrytu - Jason Statham je opět za jednočlennou armádu
3. února 2026V úkrytu - Jason Statham je opět za jednočlennou armáduMichael Mason (Jason Statham) je bývalý špičkový zabiják, který teď žije samotářský život v naprosté izolaci na opuštěném ostrůvku. Jeho jediným osobním kontaktem se světem je dívka Jessie (Bodhi Rae Breathnach) přivážející mu nezbytné zásoby. Neplánovaný…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Primát - Horor, ve kterém vraždí inteligentní sadistická opice
2. února 2026Primát - Horor, ve kterém vraždí inteligentní sadistická opiceVysokoškolačka Lucy (Johnny Sequoyah) se vrací ze školy domů na prázdniny a bere s sebou partu přátel. Kdo by taky nechtěl jet do „vytuněné“ haciendy u moře, k jejímž rezidentům patří i roztomilý a přátelský šimpanz…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Ozvěna - Horor s Dafne Keen od režiséra Sestry
2. února 2026Ozvěna - Horor s Dafne Keen od režiséra SestryJako by nestačilo, že se Chrys (Dafne Keen) musí vyrovnat se smrtí svého otce, ještě je okolnostmi donucena přestěhovat se za svým bratrancem Relem (Sky Yang). Na jednu teenagerku je toho až dost, a tak není…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Demoliční četa - Jason Momoa a Dave Bautista v akční buddy komedii
30. ledna 2026Demoliční četa - Jason Momoa a Dave Bautista v akční buddy komediiVe filmu Demoliční četa se vzájemně odcizení nevlastní bratři Jonny (Jason Momoa) a James (Dave Bautista) setkávají po záhadné smrti svého otce Waltera (Brian Keaulana). Při hledání pravdy odkryjí pohřbená tajemství a konspiraci, která hrozí roztrhat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Od pólu k pólu s Willem Smithem 
29. ledna 2026Od pólu k pólu s Willem Smithem Dokumentární série "Od pólu k pólu s Willem Smithem" je rozdělena celkem do sedmi dílů o stopáži 30 až 47 minut. Divák se tak může těšit na díly s názvy " Jižní pól", "Smrtící tvorové Amazonie",…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře