MICHAL VIEWEGH rozhovor k filmu Andělé všedního dne

Vaše úspěš­ná kni­ha Andělé všed­ní­ho dne se obje­ví na pod­zim toho­to roku pod stej­ným názvem v kinech. Charakterizujte pro nezna­lé čte­ná­ře ve struč­nos­ti pří­běh a jak jste při­šel na téma této nove­ly?

Je to tako­vý sviž­ný pří­běh něko­li­ka cel­kem oby­čej­ných lidí z praž­ských Nuslí, kte­rým jed­no­ho dne vstou­pí do živo­ta - i smr­ti - andě­lé. O andě­lech mi kdy­si vyprá­věl Michal Horáček.

Proč jde o nove­lu a ne o román?

Novela je to jak roz­sa­hem, tak i tím pev­ně sevře­ným dějo­vým rám­cem. Jde o pří­běh jedi­né­ho dne.

Pod scé­ná­řem jste pode­psán spo­leč­ně s Alicí Nellis, kte­rá o Vaší kni­ze pro­hlá­si­la, že je ve Vaší tvor­bě „zce­la oje­di­ně­lá a výji­meč­ná a scé­nář je pros­tě tro­chu jiný vše­mi smě­ry“. Jak pro­bí­ha­la vaše spo­lu­prá­ce?

Párkrát jsme se někde v kavár­ně či hospůd­ce sešli a poví­da­li si. První ver­zi scé­ná­ře jsem psal já. Alici znám a má zce­la mou důvě­ru, a tak jsem jí dal vol­nou ruku ke všem pří­pad­ným úpra­vám.

Již po šes­té jste si vyzkou­šel pro­fe­si sce­náris­ty (po Románu pro ženy, Účastnících zájez­du, Nestydovi, Románu pro muže a Svaté čtve­ři­ci). Nakolik je sce­náris­tic­ká čin­nost odliš­ná od psa­ní knih a v čem Vám tato prá­ce vyho­vu­je?

Jsem sce­náris­ta - ama­tér. Moje jedi­ná před­nost je, že jak­si znám vel­mi dob­ře kniž­ní před­lo­hu… Scénář je úpl­ně jiný žánr než román. Známý pří­klad: ve scé­ná­ři napí­še­te „krás­ná žena“ a ona pak díky dob­ře vybra­né hereč­ce sku­teč­ně pře­svěd­či­vě krás­ná je. Hned. V próze tu krá­su musí­te nej­pr­ve pře­svěd­či­vě popsat. A tak dále.

Kniha byla vydá­na v roce 2007, proč trva­lo tak dlou­ho, než se obje­vi­ly Andělé na fil­mo­vém plát­ně a kdo byl hlav­ním ini­ci­á­to­rem této adap­ta­ce?

Já už nikam nespě­chám… „Muž, kte­rý spě­chá, je mrt­vý muž“, říkal mi jed­nou Bolek Polívka. Hlavním ini­ci­á­to­rem byl tra­dič­ně pro­du­cent a kama­rád Rudolf Biermann.

Novela Andělé všed­ní­ho dne byla pře­lo­že­na do něko­li­ka jazy­ků (vyšla v Německu, Rakousku, Rusku, Polsku, Slovinsku a Chorvatsku), v čem tkví její síla, že sklí­zí úspěch u evrop­ské­ho čte­ná­ře? Myslíte si, že podob­ně na tom bude i film, kte­rý má mezi­ná­rod­ní poten­ci­ál a fes­ti­va­lo­vé ambi­ce?

Andělské téma je zkrát­ka téma nad­ná­rod­ní… Za ten zahra­nič­ní ohlas jsem samo­zřej­mě vděč­ný, ale i jiné mé kni­hy byly pře­lo­že­ny do mno­ha jazy­ků. Já už žád­né fes­ti­va­lo­vé ambi­ce nemám, ten film mož­ná ano.

Ve fil­mu vidí­me ori­gi­nál­ní poje­tí postav čtve­ři­ce andě­lů. Co Vás inspi­ro­va­lo pro ztvár­ně­ní těch­to nad­při­ro­ze­ných bytos­tí?

Našel jsem kde­si ve svých poznám­kách jaký­si citát o andě­lech, kte­rý jsem si kdy­si z čeho­si opsal. A také mi o andě­lech hod­ně vyprá­věl Michal Horáček, kte­rý se o ně zají­má. Rovněž jsem si o andě­lech kou­pil pár - vesměs dost hloupých - knih.

Komorní sní­mek se dotý­ká i gene­rač­ní­ho kon­flik­tu - rodi­če a děti, jak tuto lin­ku ve fil­mu vní­má­te Vy osob­ně jako rodič?

Na chy­by všech fil­mo­vých rodi­čů se dívám s vel­kou sho­ví­va­vos­tí a pocho­pe­ním, pro­to­že je sám dělám. Snad ne tak tra­gic­ké.

Většina autor­ských sním­ků reži­sér­ky Alice Nellis bývá čas­to ozna­čo­vá­na jako žen­ský film. Naopak Vy se ve svých kni­hách dívá­te na své žen­ské hrdin­ky oči­ma muže. Došlo při psa­ní scé­ná­ře opro­ti před­lo­ze k něja­ké­mu roz­dí­lu v úhlu pohle­du na muž­ské a žen­ské pohla­ví? Mimochodem se ve fil­mu obje­ví nová posta­va tajem­né­ho spo­lubyd­lí­cí­ho zna­me­na­jí­cí­ho pro Ester nadě­ji, kte­rá v před­lo­ze není, z jaké­ho důvo­du?

Spolubydlící je tam prá­vě kvů­li té nadě­ji na nový začá­tek. Aby film nekon­čil pří­liš depre­siv­ně. A k té prv­ní otáz­ce: Scénář jsem psal jak­si zce­la bez ohle­du na reži­sé­ro­vo pohla­ví.

Kniha se ode­hrá­vá ve Vaší rod­né čtvr­ti v Nuslích, podob­ně i film byl rea­li­zo­ván v této oblas­ti, Alice Nellis o této praž­ské čtvr­ti řek­la, že „mají vizu­ál­ní kouz­lo“, co pro Vás Nusle zna­me­na­jí dnes? A byl jste se podí­vat na natá­če­ní sním­ku?

Nusle nejsou úpl­ně pres­tiž­ní čtvrť, ale mám je dodnes rád. V Nuslích jsem pro­žil prv­ních pět let živo­ta a poz­dě­ji i mno­ho dal­ších. Měl jsem tu obě babič­ky a oba dědeč­ky…. Na natá­če­ní jsem samo­zřej­mě byl.

Andělé nabí­zí ve fil­mu pro pozem­ské bytos­ti „recept na život“, sle­du­je­me nad­ča­so­vý pří­běh o živo­tě a smr­ti oby­čej­ných lidí, o umě­ní žít a o kouz­lu jedi­neč­ných chvil, jaký je ten Váš život po Vaší neho­dě?

Ztracený. Nečitelný. Nic není jako dřív, nic není, jak bej­vá­va­lo…

V září se chys­tá nové vydá­ní kni­hy Andělé všed­ní­ho dne nově s fil­mo­vou obál­kou, na co bys­te nalá­kal nové čte­ná­ře?

Nechci být pou­ťo­vý vyvo­lá­vač…. Ale ručím za to, že to je rych­lý, sviž­ný a vlast­ně doce­la napí­na­vý pří­běh. Nikoli bez­na­děj­ný pří­běh o lidech, andě­lech a umí­rá­ní. A o lás­ce, samo­zřej­mě.

Pokud jste viděl film Alice Nellis, jak jste spo­ko­jen s úpra­vou scé­ná­ře a výsled­nou fil­mo­vou podo­bou?

Úpravy scé­ná­ře respek­tu­ji. Režisér si to vždyc­ky musí pře­dě­lat k obra­zu své­mu, to je v pořád­ku. Z fil­mu jsem viděl zatím jen del­ší ukáz­ky, kte­ré se mi nicmé­ně moc líbi­ly.