Policisty Mikea Loweryho (Will Smith) a Marcuse Burnetta (Martin Lawrence) čeká mise, která by je nenapadla ani v těch nejdivočejších snech. Jejich nedávno zesnulý nadřízený, kapitán Conrad Howard (Joe Pantoliano), byl totiž obviněn z dlouholeté spolupráce s drogovými kartely. Mike i Marcus mají pochopitelně na celou kauzu jiný názor a jsou odhodláni kapitánovo jméno očistit za každou cenu. Netuší však, že za chvíli budou muset sami prchat před zákonem...
Původní Mizerové byl filmový debut původně reklamního režiséra Michaela Baye, z Willa Smitha se tehdy v roce 1995 stala filmová hvězda a Martin Lawrence už nikdy neměl štěstí na vděčnější roli. Mizerové II v roce 2003 jsou v mnohých kruzích kontroverzním pokračováním, které mělo všeho víc, kromě explozí a akce ovšem Bay tehdy přidal i v šílených nápadech a celkové to tehdy bylo celkově přepálené. V případě Mizerů 3 poté jistou dobu působilo jako pokračování, které nikdy nevznikne. V roce 2020 na ně přeci jen došlo, kdy jen Baye nahradilo režijní duo Adil El Arbi a Bilall Fallah a v mnoha ohledech sympatický návrat po letech byl jedním z posledních hollywoodských hitů před počátkem pandemie COVID-19. Opět uběhlo několik let, Will Smith kromě kontroverze s maskou dostal svého prvního Oscara, 4 roky po třetím filmu poté dochází na čtvrtý film. Režijní duo Adil & Bilall je zpátky, stejně tak mnoha známých z minula a především ikonické duo dvou i na stará kolena krapet infantilních policistů. Stojí za to titulní Mizerové i počtvrté?
Jakoby si Adil & Bilall řekli, že si musí po sympatickém úspěchu z minula natočit vlastní Mizery II. Všeho tak být více, celé to musí být víc přepálené, šílené, chvílemi poté přijít s nápady, které dost možná nenapadnou ani z nikoho tvůrčího týmu série Rychle a zběsile. Přesto Adil & Bilall opět nešetří audiovizuálními nápady a když tak dojde na akci, dle očekávání se na ní hezky kouká. Kamerové úhly, vyhrávání si s lokacemi díky kameře, v závěru nakonec také ukázka stejně podobné energie jako v případě Michaela Baye v nejlepší formě. I tentokrát by vlastně bylo snadné věřit tomu, že se Michael Bay vrátil (ani tentokrát o něj diváci nepřijdou). Tam kde ovšem v třetích Mizerech tak výrazně fungovala osobní linka (nejen evokací Smrtonosné zbraní 4), ve čtyřce dochází k menšímu vystřízlivění. Sázka na divoký zvrat z minulého filmu se vrací, nedá se ovšem říci, že bylo nutné na něj tak nějak výrazně spoléhat. Potěší alespoň ovšem fakt, že se důstojně daří součástí zápletky udělat kapitána Howarda a dokazuje se tím, jak moc byl tento kapitán pro ústřední dvojici důležitým mužem v jejich životě. Joe Pantoliano ani v rámci duchovní úlohy nedokáže zklamat.
Zápletka Mizerů IV se totiž nejen výrazně napojuje na předchozí film, ale také do jisté míry na Mizery II. Návrat některých starých známých zvládne potěšit a takový Reggie v podání Dennise Greena rázem dostane nejen jednu formu vykoupení za to, jak k brutálnímu seznámení s ním došlo v Mizerech II. Jak ovšem v Mizerech III ani tolik nevadilo, že věk vlastně ústřední hrdiny nějak nezměnil, v Mizerech IV začne být jejich hra na „my ještě nejsme starý“ trochu křečovitá. Především Martin Lawrence se v roli Marcuse Burnetta díky své nové lince projeví nejotravněji za celou sérii. A toho hraní na přepáleného Baye právě v rámci i ezoterické roviny je možná příliš. Sexuálně aktivní krysy sice tentokrát chybí, účast jednoho velkého aligátora ovšem přeci jen svádí k něčemu poměrně zajímavému. Ať už je to ve finální podobě sebevíce směšné a možná až skutečně moc.
Eric Dane se zvládne projevit jako efektivní a v nejednom ohledu mrazivý záporák, Jacob Scipio se v roli bastarda zabijáka dočkává snahy o nějakou formu vykoupení, Will Smith i na stará kolena pořád platí za toho více stylového z ústřední dvojice, na rozdíl od Lawrence navíc má i tentokrát nějakou silnější osobní linku. Ne, že by linka těžící ze snahy o usmíření s vlastním synem nějak extra fungovala (trojka s touto linkou dost možná udělala možné maximum), ve srovnání s existenciálními řečmi Martina Lawrence jde ovšem rázem o oscarové drama. Chemie mezi nimi dvěma pořád funguje, pořád do jisté míry fungují jako výrazný Jin a Jang. Martin Lawrence nadále nemá mimo tuto sérii na role moc štěstí, dost možná právě proto dává tak moc smysl, že si právě tuto roli zvládá pořád očividně užít. I když to chvílemi už s tou tolerancí není zase tak moc snadné.
Kouzlo nostalgického návratu je rázem se čtvrtým filmem pryč, chvílemi se ovšem pořád daří evokovat devadesátkovou akci. Mizerové IV díky tomu ve svých nejlepších momentech evokují ty nejlepší akční filmy, kterých se za pár let bude točit ještě výrazně méně a bude to škoda. Finále je uspokojivé, jen je někdy chvílemi těžké se k němu doplazit. Těch přepálených nápadů není přitom jako v případě Mizerů II dost natolik, aby to k tomu finále nějak výrazněji utíkalo. Jeden zvrat by dopředu dost možná prokoukl i Ray Charles, na druhou stranu jsou to pořád ti staří dobří Mizerové a pokud by mělo jít o případnou labutí píseň této série, vlastně nejde o špatnou rozlučku. Jakmile s odstupem možná bude volba jakéhokoliv předchozího dílu lákavější.
Ani sázka na návrat mnoha známých vlastně příliš nefunguje, v jisté míře jich je skutečně většina do počtu (každý nemůže mít svůj Reggie moment) a nové postavy už vyloženě dvakrát zaujmout nedokážou. Mizerové IV tak do jisté míry fungují jako fajn dodatek, který ovšem dost možná z celé série zapadne nejvýrazněji. Adil & Bilall ovšem nadále budou platit za nejvýraznější řemeslníky současného Hollywoodu a třeba chystaný čtvrtý Policajt v Beverly Hills by jistě za podobnou kvalitu byl již za měsíc rád. Mizerové IV dost možná nejsou tím nejlepším dárkem pro fanoušky této série, přeci jen se ovšem dá snadno předpovědět, že většina z nich budou alespoň v rámci možností spokojení. Kdyby ovšem náhodou na Mizery V v následujících letech došlo, sérii by možná po vzoru třetího filmu neuškodilo vlití nové krve do žil...
