Moon

Když se v kolon­ce žán­ru obje­ví sci-fi, málo­kdo bude oče­ká­vat, že film bude intim­ní pře­mýš­li­vou sod­nou do lid­ské duše. Moon přes­ně něčím tako­vým je. Ač se jed­ná o film ze znač­ně nuz­ných pomě­rů, zane­chá ve vás nema­lé množ­ství zážit­ků a je vyso­ce prav­dě­po­dob­né, že si ho bude­te ješ­tě dlou­ho pama­to­vat.

Režisér Ducan Jones, kte­rý hlav­ně díky úspě­chu toho­to malé­ho fil­mu dostal mož­nost nato­čit již komerč­ně cíle­ný Zdrojový kód, se ujal pří­bě­hu vyprá­vě­jí­cím o osa­mě­lém pra­cov­ní­ko­vi ener­ge­tic­ké spo­leč­nos­ti – Samu Bellovi (Sam Rockwell). Ten trá­ví čas na měsíč­ní základ­ně, kde mu spo­leč­nost dělá pou­ze mlu­ví­cí počí­tač s hla­sem Kevina Spaceyho. Samovi za 3 týd­ny kon­čí jeho tří­le­tá slu­žeb­ní doba a už se nemů­že dočkat, až se vrá­tí domů na Zemi ke svo­jí ženě a malé hol­čič­ce.

Aby toho neby­lo málo, nefun­gu­je pří­mé spo­je­ní se zemí, tak­že Sam posí­lá domů pou­ze video vzka­zy a poté týd­ny čeká na odpo­věď. Jeho pra­cov­ní nápl­ní je sprá­va kolek­to­rů helia, jež jsou plně auto­ma­ti­zo­vá­ny a Sam má tedy za úkol pou­ze řeše­ní nasta­lých potí­ží. Nudu zahá­ní vyře­zá­vá­ním dře­vě­ných posta­vi­ček. Musely to být dlou­hé 3 roky, že?

V tenhle moment je nám pří­běh před­ho­zen a vlast­ně může­te hned v prv­ních oka­mži­cích dumat, co se bude celých 90 minut na plát­ně dít, pro­to­že utáh­nout hodi­nu a půl s jed­nou posta­vou upro­střed svě­ta smrsk­nu­té­ho na něko­lik bílých míst­nos­tí (ne nepo­dob­ných z Vesmírných ody­seí) nebu­de žád­ná sran­da. No a sran­da to vůbec není, pro­to­že během chví­le zjiš­ťu­je­me, že Sam trpí halu­ci­na­ce­mi a jeho zdra­vot­ní stav vyža­du­je znač­nou pozor­nost.

Ačkoliv mu je oprav­du špat­ně, musí se vypra­vit opra­vit jeden z těžeb­ních stro­jů, kte­rý se roz­bil při svém puto­vá­ní po měsíč­ním povrchu. Při opra­vě se Sam váž­ně zra­ní, avšak jako zázra­kem uni­ká ze sví­zel­né situ­a­ce. Na základ­ně však zjis­tí, že čas tam netrá­ví sám, ale již not­nou chví­li má spo­leč­nost.

Samota, kte­rá však není vyu­ži­ta pro horor, ale pro pře­mýš­le­ní nad sebe samou. Kde jin­de bys­te si chtě­li urov­nat své hod­no­ty než 384 403 km od domo­va. Zapřemýšlíte se spo­leč­ně se Samem nad hod­no­tou vlast­ní exis­ten­ce a nad tím, jest­li máte, pro co se večer vra­cet z prá­ce domů.

Není to vůbec vese­lé a už vůbec ne opti­mis­tic­ké kou­ká­ní, avšak zůsta­ne vám ješ­tě not­nou chví­li ležet v hla­vě. Moon vás pro­táh­ne intim­ním zážit­kem samo­ty, kde si uvě­do­mí­te, jak je důle­ži­tá pří­tom­nost ostat­ních lidí ve vašem živo­tě.