Morbius – Recenze – 30 %

Morbius je novým pří­růst­kem stu­dia SONY do jeho fil­mo­vé série věno­va­né komik­so­vým padou­chům ze svě­ta Spider-Mana. Společnost mu tam dělá již Venom, při­čemž zámě­rem stu­dia je zřej­mě před­sta­vit do budouc­na ješ­tě více zápo­rá­ků z téhož uni­ver­sa a násled­ně je sesku­pit do spo­leč­né­ho vel­ko­fil­mu. Plán udě­lat ze zlých postav klad­ně půso­bí­cí hlav­ní hrdi­ny, jimž by se mělo fan­dit při boji pro­ti ješ­tě hor­ší­mu zlu, se jim však nepo­da­řil ani u zmí­ně­né­ho Venoma (viz jeho nedáv­ný nepo­ve­de­ný sequel Venom 2: Carnage při­chá­zí) a se stej­ným nezda­rem se nyní potá­zal i Morbius, na nějž byla apli­ko­vá­na stej­ná stra­te­gie – před­sta­vit jej jako oby­čej­né­ho člo­vě­ka, jenž se neplá­no­va­ně pře­mě­ní v mon­strum až půso­be­ním něče­ho vněj­ší­ho, co se sta­ne jeho sou­čás­tí, a on je pak roze­rva­ný a sna­ží se to v sobě potla­čit.

Photo © Sony Pictures Entertainment

 

V tom­to pří­pa­dě je Michael Morbius (Jared Leto) vyzáb­lým a tro­chu podi­vín­ským, leč nada­ným dok­to­rem medi­cí­ny, trpí­cím vzác­nou cho­ro­bou krve, kte­rou se poku­sí vylé­čit vlast­ním expe­ri­men­tál­ním pří­prav­kem vyu­ží­va­jí­cím neto­pý­ří DNA. Nejenže se tím nemo­ci zba­ví, ale navíc zís­ká i nad­lid­skou sílu a dal­ší netu­še­né schop­nos­ti (např. mimo­řád­ně cit­li­vý sluch). Na dru­hou stra­nu se však sta­ne závis­lým na kon­zu­ma­ci lid­ské krve (aniž by tře­ba zku­sil něja­kou jinou) a také se tu a tam začne pro­mě­ňo­vat v krve­lač­nou bestii, kte­rá se při vel­ké žíz­ni (nebo i při jiných pří­le­ži­tos­tech) vydá­vá pro­ti jeho vůli do měs­ta lovit a zabí­jet.

Kromě samot­né­ho Morbiuse pra­cu­je scé­nář ješ­tě se dvě­ma dal­ší­mi výraz­ný­mi posta­va­mi. Jednou je jeho slič­ná mla­dá kole­gy­ně (Adria Arjona), dru­hou je jeho kama­rád z dět­ství, posti­že­ný stej­ným typem nemo­ci (Matt Smith). Za zmín­ku pak sto­jí ješ­tě legrač­ně půso­bí­cí duo detek­ti­vů (Al Madrigal a Tyrese Gibson s úpor­ně váž­ný­mi obli­če­ji), kte­ří vyšet­řu­jí sérii záhad­ných vražd, při nichž byla obě­tem vysá­na všech­na krev, a jsou Morbiovi na sto­pě. Možná by se dalo čekat, že rela­tiv­ně úspor­né množ­ství postav pove­de k tomu, že jejich cha­rak­te­ry budou dosta­teč­ně pro­pra­co­va­né a že pří­běh fil­mu bude kom­plex­ní a záro­veň pře­hled­ný. Leč nesta­lo se ani jed­no.

 

Namísto toho se tvůr­ci fil­mu – zku­še­ný režij­ní ruti­nér Daniel Espinosa (Dítě čís­lo 44, sci-fi Život) a dvo­ji­ce sce­náris­tů (jimž se polid­ště­ní fil­mo­vé­ho mon­stra nezda­ři­lo už ve fil­mu Drákula: Neznámá legen­da) – uchý­li­li k té nej­pro­va­ře­něj­ší šab­lo­ně, v níž se hlav­ní hrdi­na sna­ží popa­so­vat nej­pr­ve sám se sebou a násled­ně i s někým jiným, kdo byl na roz­díl od něj sve­den na stra­nu zla, a tudíž je potře­ba jej zne­škod­nit. Děj se navzdo­ry jeho pri­mi­tiv­nos­ti navíc poved­lo zamo­tat zma­te­ným stři­hem, cha­bou návaz­nos­tí scén a doda­teč­ný­mi cha­o­tic­ký­mi úpra­va­mi (viz trai­ler, v němž figu­ru­je něko­lik scén, kte­ré se nako­nec do fil­mu buď nedo­sta­ly vůbec, nebo v nich došlo k výraz­ným úpra­vám). Za celý film se nepo­da­ři­lo z hlav­ní­ho hrdi­ny udě­lat něko­ho, ke komu by divák mohl cítit ale­spoň mír­né sym­pa­tie. Ostatní posta­vy jsou jen plo­ché rekvi­zi­ty a ve sním­ku nefun­gu­je ani akce (dost ošk­li­vá, fád­ní a digi­tál­ní), ani napě­tí („horo­ro­vé“ scé­ny jsou spíš k smí­chu) a ani roman­ce (okra­jo­vě nazna­če­ná, napros­to nepro­ži­tá a s emo­ce­mi na nule).

Morbius je zou­fa­le prázd­ný a snad­no zapo­me­nu­tel­ný film (někte­ré scé­ny, tře­ba polo­na­hý sexy tane­ček hlav­ní­ho zápo­rá­ka před zrca­dlem, si dokon­ce bude­te přát aktiv­ně zapo­me­nout). Vypadá, jako kdy­by zaspal dobu, pro­to­že se na něm vůbec nepo­de­psal rake­to­vý vývoj super­hr­din­ské­ho žán­ru, k němuž došlo v posled­ních dvou deká­dách. Působí kvů­li tomu spíš jako špat­ný komik­so­vý film z počát­ku tisí­ci­le­tí, kdy se na plát­nech kin pro­há­ně­li Daredevil, Elektra, Catwoman nebo Ghost Rider, říz­nu­tý něja­kým akč­ním upír­ským béč­kem. Chybí mu nad­hled a humor (až na pár veskr­ze trap­ných nará­žek na upír­ská klišé) a jeho posta­vy i pří­běh jsou ve finá­le neza­jí­ma­vé. Jakékoli ino­va­tiv­ní nápa­dy absen­tu­jí (zůsta­ly jen ty hod­ně pito­mé, tře­ba pou­ží­vá­ní neto­pý­ří echo­lo­ka­ce k létá­ní) a slib­ně nača­té moti­vy jsou postu­pem času odha­zo­vá­ny a nevy­u­ži­ty.

Relativně sne­si­tel­nou komik­so­vou zába­vou je Morbius jen díky mini­mu nud­něj­ších pro­sto­jů, jiná pozi­ti­va se na něm však hle­da­jí dost těž­ko. Je fakt, že v tom­to žán­ru exis­tu­jí i mno­hem hor­ší fil­my, což ale za ospra­ve­dl­ně­ní pova­žo­vat nelze. Touhu po jakém­ko­li pokra­čo­vá­ní tím pádem Morbius oprav­du nevy­vo­lá­vá, přes­to se jej zřej­mě dočká­me – závěr fil­mu se na něj totiž sna­ží navna­dit dost inten­ziv­ně.

 

---

Photo © Sony Pictures Entertainment

---

---