(zatím nehodnoceno)
Loading...Kdo by nechtěl prožít život plný cestování do zajímavých zemí a krajů, setkávat se se známými či neznámými lidmi, toulat se různou krajinou? Prostě hlavně žádná nuda, ale život pořádně napěchovaný událostmi 20. století v různých koutech světa. Takový nebo alespoň hodně podobný život s cestováním prožil český fotograf Antonín Kratochvíl, o němž natočila režisérka dokumentární snímek Můj otec Antonín Kratochvíl.
A proč má film název Můj otec Antonín Kratochvíl? Vysvětlení je následující: Antonín Kratochvíl se poprvé se svým nejstarším synem Michaelem Kratochvílem setkal až osmnácti letech, protože v době jeho narození utekl do Rakouska a poté se nemohl vrátit zpátky. Zajímavé na této situaci je fakt, že Antonína k emigraci vyzval jeho otec, který tak sice přišel o syna, ale náhradou dostal vnuka. Toto odloučení mělo samozřejmě vliv na život otce i na život syna. Jejich první setkání se pak odehrálo po více než osmnácti letech, což je dostatečnou dobou, aby se mladý muž změnil v dospělého a zodpovědného muže a z malého dítěte vyrostl mladý muž. Jejich životy tak byly vzájemně přerušeny, aby se skoro po dvaceti letech setkali, a začali spolu konečně vytvářet vztah otec – syn, zkušený fotograf – začínající fotograf. Toto vše zaujalo producenta filmu Martina Hůlovce z Punk Filmu a Věru Krincvajovou, kreativní producentku z České televize, aby oslovili režisérku Andreu Sedláčkovou k natočení filmu. Ta má zkušenosti z natáčení dokumentu Život podle Václava Havla, a proto se této výzvy zhostila. Pustila se tak do natáčení snímku o člověku, který prožil pomyslnou cestu časem po dramatických historických momentech 20. století po současnost, a zároveň ve filmu zachycuje setkání a sbližování otce se synem.
Hlavními postavami filmu jsou Antonín a Michael Kratochvílovi, které tvoří ústřední dvojici. Tu pak doplňují ostatní účastníci dokumentu, mladá rodina Michaela Kratochvíla a nová rodina Antonína Kratochvíla. Oba fotografové dávají velmi spoře najevo své pocity, ty raději sdílejí přes své fotografie. Antonín nejde daleko ani pro ostré či hrubé slovo, které je ale vždy vhodně vloženo do kontextu a dané situace.
Natáčení probíhalo jak v Čechách, tak i v zahraničí. Na začátku se divák společně s Antonínem Kratochvílem podívá do Lovosic a do Prahy, aby se pak vzdušnou čarou přenesl do Černobylu. Na ten mají oba hlavní protagonisté osobní vzpomínky, protože jejich první společné fotografování bylo právě na tomto místě. To se sice nezměnilo, ale fotografové už mají bohaté profesní zkušenosti a také jejich život je obohatil. Zahraniční putování pak zakončí výlet do New Yorku, ve kterém Antonín Kratochvíl velmi rád fotil a má v něm mnoho přátel.
Na filmu se mi líbilo to, jak režisérka přistoupila ke zpracování scénáře i jak film natočili kameramani Jan Baset Střítežský a David Cysař. Oba hlavní protagonisté se představují nejen ve své profesi, ale ukazují také své lidské stránky. Film by mohl zaujmout diváky, kteří chtějí vidět zajímavý a nevšední život výrazných osobností.
Foto: Punk Film
Nejnovější komentáře